877

Litohlavský či suchomatský potok, pří-
tok Litavky. Vz Kv. 1885. 646.

Litohlavy, pl., f., Litohlau, ves u Ro-
kycan; Litohlaw, samota u Berouna. Blk.
Kfsk. 1202., Rk. Sl., Sdl. Hr. VI. 277.

Litohněv, a, m., os. jm. D. ol. VII. 379.

Litohoř, e, f., Littohorn, ves u Mor. Bu-
dějovic.

Litohost, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.

Litohošť, ě, f., Litohoscht, ves u Pel-
hřimova. Sdl. Hr. IV. 255., Rk. Sl.

Litohrady, pl., m., ves u Rychnova.
Blk. Kfsk. 885., Sdl. Hr. II. 278., Hr. ruk.

Litochleb, a, m., os. jm. Tk. IV. 37.,
247., V. 67.-70.

Litochleby, Litochleb, ves u Hostivař.
Blk. Kfsk. 182., Rk. Sl., Arch. VIII. 284.

Litochovice, Littochovic, ves u Volyně.
Rk. Sl.

Litokujnina, y, f. = kujné železo vzniklé
na způsob bessemerské oceli. Al. Stč.

Litol, a, m., ves u N. Benátek. Rk. Sl.

Litoltov, a, m., Liesen, ves u Kadaně.
Rk. Sl.

Litoměřice od Litomíra, Pal. Rdh. I.
133., od Ljutoměra. Archiv f. slav. Philol.
VII. 4. 592. L. sluly odedávna dobrým ví-
nem, ale jejich pivo byla učiněná brynda,
smrděloť dle Žk. bahnem a dýmem. Vz
Sbtk. Krat. h. 67. Cf. také Žatec, Pal. Rdh.
II. 127., Tk. IV. 732., V. 248., VI. 351.,
VIL 415., Tk. Žk. 223., Tf. Odp. 389, Blk.
Kfsk. 1356., Ukaž. 52.-53., Bart. 122., 307.,
Let. Rejstřík, Sdl. Hr. I. 34., III. 304., Rk.
Sl.. Arch. VII. 712., VIII. 595.

Litoměřický Petr, farář 1541.; L. Petr
(Linteon). 1613., Jg. H. 1. 2. vd. 593., Jir.
Ruk. I. 452 — L Matyáš, + 1599. S. N.;
L. kněz. 1471. Vz Jir. Ruk. L 454.

Litomil Jan, kněz br. 1626. Vz Jir. Ruk.

I. 454.

Litomyšl. Bž. 123. L od Litomysla. Pal.
Rdh. 1. 131. Cf. Pal. Rdh. II. 126., Tk. IV.
732., V. 248 , VI. 351., VII. 415., Tk. Žk.
223., Tf. Odp. 389., Blk. Kťsk. 1356., Bart.
259., 315., Let. Rejstřík, Sdl. Hr. I. 255.,

II, 278., III. 128., 157., V. 148., 305., Rk.
Sl., Arch. VIL 445., 593.

Litomyšlsko, a, n., die Umgegend von
Leitomischl.

Litomyšlský, Leitomischl. — L. Šimon,
děkan (pod obojí), + 1585. Jir. Ruk. I. 455.

Litopéř, e, m. = netopýr. Mor. (hor).
Brt,

Litoradlice, dle Budějovice, Littorad-
litz, ves u Vltavotýna. Blk. Kfsk. 351., Rk.
Sl.

Litorat, a, m., os. jm. Pal, Rdh. I. 122.

Litosť, i, f. = litá buchta. U Nové Huti
u Berouna.

Lítosť. Lítoštěmi. Bj. L. = hoře. Za Let.
polož: 195. A na mne se nepodívá; to je
1., sestro milá. Sš. P. 224. L. ho pojala.
Dch. — L = útrpnost. Co je po mladosti
(= po mladé mámě, po maceše), dy něni
lutosti. Sš. P. 159. Maje 1. k nemocnému.
Št. Ku. š. 9.

Lítostivý. L, útrpný, milostivý, milo-
srdný — synonyma. Vz Mus. 1845. 537.
Vidžim, mistře, že si litosćivy, budźe ći

sam pan Bůh milosčivy. Sš. P. 786. — na
koho. Za St. skl. polož: Hr. ruk. 25.

Lítostněti, ěl, ění, Leid fühlen. Krasz.

Lítostniti, bedauern. Šm.

Litostrov, a, m., Littostrow, ves u Rosic.

Litošice, dle Budějovice, Littoschitz, ves
u Čáslavě. Rk. Sl.

Litotes. Cf. Vor. St. 64.

Litotiny, míst. jm. Arch. III. 497.

Lítov, a, m. = rybník u Bilenic na Su-
šičku. BPr.

Litování, n., die Reue. Sš. P. 229.

Litovaný, dle Dolany, Littowan, ves
u Hrotovic. Žer. Záp. I. 40.

Litovati. Cf. List. fil. III. 226. — abs.
Keďs mala (měla) 1., malas nevandrovať. Sš.
P. 140. — co. Ty to budeš 1. Zpěv. I. 198.
Obyč.genit. — čeho: svého přenáhlení. Us.
Pdl. Šla dušička plakající a svých hříchů
litující; Ja plaču, lituju věnka zeleného, že
sem ho pozbyla pre tebe samého; Nemam
jo žadného, co mne lutuje. Sš. P. 25., 381.,
465. Nelitujte střel. BO. L. svých předků.
Kom. Lab. 51. Slibujem všickni toho L
(mstíti) společně. 1502. Cf. Pal. Rdh. 1.181.,
Brt. S. 3. vyd. 190. — čeho jak. Svých
hříchů dokonale, upřímně 1. Mž. 21. — čeho
jak. Od něhož (krokodíla) přísloví vzešlo,
když falešný člověk druhého na bílo lituje
a pláče: krokodilovým pláčem pláče. Po-
ličan. — že. L. jest, že ... . Dch. — se
komu. L-val se brat bratovi. Sš.

Litovati = s litem choditi. Jrsk.

Litovavka. L-ky jsou nevracavky. Tak
vykládá C. M. 193, hornoluž.: Kajavky su
njevrócavky. Cf. Pozdě želíš, nevyželíš.

Litovce. Na L-cích = pole u Radimova
na Klat. BPr.

Litovel. Bž. 50., List. fil. 1877. 304., Rk.
Sl., Tov. 130., Tk. IV. 398., VI. 41., Žer.
Záp. II. 186., Let. 104.

Litovice, Littowitz, ves u Unoště Blk.
Kfsk. 314, Sdl. Hr. V. 363., Rk. Sl., Arch.
VIII. 519.

Litovice, e, f., les u Čestic. BPr.

Lítovné, ého, n. = dárek dávaný dětem
chodícím s litem. Jrsk.

Lítovnice, e, f., která chodí s litem. Jrsk.

Lítozraký, grausamen Blickes. Rk.

Litožnice, zašlá ves u Běchovic. Tk. IV.
60., 64., V. 248 , Tk. Žk. 44., 46., Rk. Sl.

Litrbachy, dle Dolany, Lauterbach, ves
u Litomyšle. Sdl. Hr. I. 5 , 17., Rk. Sl.

Litřík, u, m., lithraea, Litri, rostl. L.
palčivý, 1. caustica. Vz Rstp. 331.

Litrový. L. láhev, sklenice. Us. Pdl.

Lituit-es, a, m., silurská zkamenělina.
Bř. N. 257.

Litultovice, dle Budějovice, Leitersdorf,
ves v Opavsku u Dešné. S. N.

Liturgiář, e, m. L. či Služebník, nej-
starší rukopis sv. Antonína (+ 1147.). Šf.
III. 168.

Liturgický. L. knihy církve řeckoslo-
vanské. Vz Šf. III. 240. a násl., Mus. 1862.
291.

Liturgie slovanská trvala v Čechách do
r. 1097. Vz Šf. Strž. I.. 504., Sbn. 111.

Liturg-us, a, m. — L Jan 1557. Jg.
H. 1. 2. vd. 593., Jir. Ruk. I. 455., II. 388.