883

Lojovinní, Stearin-. Šm.

Lojovka, y, f. = lojovice, lojová svíčka.
Ros., Us.

Lojový. L. olej, Talgöl, mýdlo. Šp. Lepší
šišečka borová, nežli pečenka lojová. Sš.
P. 458.

Lojza, y, m., Lojzík, a, Lojzíček čka,
m. = Alois. Us.

Lojzička, Lojzinka, y, f. = Aloisie. Us.
Rgl.

Lok, u, m. = přístroj ku měření rychlosti
lodi. Np. I. 116.

Lokáč = výtluka, klůt, zádrha na sil-
nici, das Schlagloch. Sl. les. —- L., rybník
u Dymokur. Blk. Kfsk. 546.

Lokaj, lokajíček, lokajík na Slov. a Mor.
= piják, der Säufer. Šm. — L., os. jm. —
L. Eman., kustos ústavu fysiologického
v Praze, + 1880. Tf. H. 1. 3. vd. 193.

Lokajský. L. oblek, Us., nadšenosť. Kos.

Lokal bez předložek na otázku 1. kde.
Lokálu jmen místních počínajících se souhlá-
skou v na Kloboučku i jinde užívá se bez
předložky : Vyzovicích, Vlachovicích. V se-
verní Moravě lokal bezpředložkový velmi
často se slyší. Brt. D. Já ti hříchy neod-
pustím, až spočítáš v moři písek, v moři
písek, stromě lístek. Sš. P. 774. Když jej
krstichu vodě. Smrtd. Ten Velehradě krstil
Čecha prvého. Dal. 40. Že mi béře z mých
lidí Újezdě; Mi drží v Pavlovicích věnném
právě více než měl držeti; Že jsem své
klenoty truhle dala schovati. Půh. I. 283.,
293., 297. Proti bolení s-ně. Ms. Kn. lék.
Praví, že byl Vídni. Arch. VII. 234. Chvá-
táše jiskry, jenž peci letichu. GR. Rokli
jest byl. Výb. I. 288. Jakožto lěsě seky-
rami vysěkli sú vrata. Ž. kl. V 10. ř. to-
hoto článku za Alx. polož: B. v. 241. (HP.
78.). Cf. doleji lok. v -as. — 2. kdy. Zimě
i létě. 14. stol. Mus. 1884. 34. Zimě Durink
děťátko samo na led vyvede. Dal. 36. Když
v jednu chvíli přinesl jemu otec mój úrok,
bylo zimě. Arch. I. 176. Že jsem noci ležel
neavatebně podlé této panny pěkné. St.
skl. IV. 331. Krúpy létě proč bývají?; Létě
slunce má horkosť velikú. Sv. ruk. 20. Noci
črti tvú duši z tebe vydrú. Příkl. z kron.
81. Ke mně noci přišel. BN. Chtěl noci těla
odnésti. GR. Ale až bude čas zimě. Zk.
302. Aby běhaní nebylo zimě. M. Létě bude
žebrati; Snéh létě a déšť ve žni. BO. A když
zima přídě, poznajiť, coť sú létě učinili.
Hus III. 285. Jeho rúcho i zimě i létě je-
diná žíně byla. Pass. mus. 385. Jenžto by
zimě na ledu hrad stavil. 14. stol. List. fil.
1887. 263. Aby zimě i létě ovoce na tobě
bylo. Výb. I. 402. — Cf. Bž. 63., Šf. III. 581.,
Brt. S. 3. vd. 56., Slov. I. 939. b. 3. ř. zd.
Zbytky starého, sanskritskému na vlas rov-
ného lok. na -as (-ás) jsou v staré češt.
dosti zřejmé: u Polás = v Polanech, též
absolutně: Lnžás, Dolás, Lubčás, Vrbčás,
Topolás (v Lužách n. Lužanech atd.). Šf.
III. 552. Vz více příkladů v Šf. Starč. mluv.
Výb. 1. 32. a v Pal. Rdh. II. 202.—203. —
Nyní lok. jenom s předložkami se sbíhá.
Bz. 63. — L. sg. vycházel pravid. v é (vz
U); nyní se životná končí častéji v -ě než
v -u; v lok. pl. mají kmeny na d, t, n a

neživotná na r z pravidla -ech: hadech;
tuto koncovku přibírají ráda také jména,
která mají před nominat. -o souhlásky l, n,
d, t: zrno — zrnech, sklo — sklech, zádech,
poutech Bž. 81., 83., 104. Jm. zakončená
v s a z (les, vůz) mají v lok. sg. a nom.
pl. a) i, e: v lesi, na vozi — lese, voze
(Frenštát); b) u, e: v lesu, na vozu — lese,
voze (Sýkorec); c) ě, e: v lese, na vóže—
lese, voze (Brušperk); d) ě (e), y: v leśe,
na voźe (v lese, na voze), lesy, vozy (všude
jinde). Brt. D. Lok. pl. má na Mor. a ve
Slez. přípony -ach a -och. — a) -ach jest
pravidlem na Frýtlantsku, Místecku, Frý-
decku, na Štrambersku, Brušpersku a na
sever od Opavy; b) -och jest pravidlem
v severním cípě Moravy od St. Bělé počí-
najíc a ve vých. Opavsku až po Opavu a
Litultovice; c) -och vedlé -ach vyskytuje
se často na Frenštatsku a Příborsku: vim
o ptakoch, o našich synkoch (Příbor, vedle:
pachołkach, súsedach, domach), o bratroch
(Sýkorec), po jarmakoch (Myší), v kadlu-
boch, po stromoch (Ukvaldy); v Trojano-
vicích -och převládá, d) jinde jen po různu:
po škubakoch (draní peří), na patroch, na
Hamroch (ve Frytlantě, sice jen -ach): —
o bohačoch, o ruhačoch, při kopačoch
(Sedliště u Frýdka), ve vlasoch (Jaktař
u Opavy). Brt. D. O příponě lok. sg. juto-
vaných a-kmenů muž. a střed. rodu vz Mus.
1861. (Jir.). Cf. List. fil. I. 263., II. 272.,
III. 11., 15.

Lokalisace, e, f., die Lokalisation, z lat.
L. duševních výkonů, Osv. I. 420., cere-
brarní. Mus. 1880. 181.

Lokalism-us, u, m., lat. = užíváni ně-
kterého slova jenom v určitém místě. Vor.
St. 19.

Lokálka, y, f. = zpráva v novinách
o události nějaké v místě, ve kterém vy-
dávány jsou, se přihodivší. Us. Pdl. —
L. = lokální dráha, die Lokalbahn. Tč.

Lokalkář, e, m. = kdo lokálky do novin
sbírá.

Lokalkářství, n. = sbírání místních udá-
lostí do novin.

Lokální zpráva (lokálka), dráha (lokálka),
list, bouřka, Zpr. arch., Ml., Stč. Zem. 662.

Lokání, n., das gierige Trinken.

Lokaný; -án, a, o, gierig getrunken.

Lokat, a, m. Vedle rektora cvičili školní
mládež ještě kantor, ředitel zpěvu při ko-
stele, kustos, někdy také 1., ano i kumpáni
(starší žáci). Orthův Nást. děj. jindř. hrad.

1. 35.

Lokatella Jos., kanovn., + 1800. Jg. H.

2. vd. 594., Jir. Ruk. I. 460.

Lokati. Cf. Lochati. — co: krev, Kká.,
Šf. Strž. I. 73., Dal. 17., sílu a vzdor Kká.
Š. 46. Nechráněné mléko i psi ločí. Č. M.
144. Zvířata tě (vodu) lokají. Výb. I. 988.
— co čím. Zprahlým rtem vodu loká. Kká.
K si. j. 149. — kudy. Dub dolem vláhu
věkobytnou loká. Sš. Bs. 167.

Lokča, e, f. = míst. jm. v Oravě. P. Kal.

Lokda, y, f. = deska na salaši, na ktorej
syr vážia. Göm. Rr. Sb.

Lokeš, vz Lakeš, Lokše. — L., dětská
hra na Slov. Hdž. Čít. 138.

423*



	883

	Lojovinní, Stearin-. Šm. Lojovka, y, f. = lojovice, lojová svíčka. Ros., Us. Lojový. L. olej, Talgöl, mýdlo. Šp. Lepší šišečka borová, nežli pečenka lojová. Sš. P. 458. Lojza, y, m., Lojzík, a, Lojzíček čka, m. = Alois. Us. Lojzička, Lojzinka, y, f. = Aloisie. Us. Rgl. Lok, u, m. = přístroj ku měření rychlosti lodi. Np. I. 116. Lokáč = výtluka, klůt, zádrha na sil- nici, das Schlagloch. Sl. les. —- L., rybník u Dymokur. Blk. Kfsk. 546. Lokaj, lokajíček, lokajík na Slov. a Mor. = piják, der Säufer. Šm. — L., os. jm. — L. Eman., kustos ústavu fysiologického v Praze, + 1880. Tf. H. 1. 3. vd. 193. Lokajský. L. oblek, Us., nadšenosť. Kos. Lokal bez předložek na otázku 1. kde. Lokálu jmen místních počínajících se souhlá- skou v na Kloboučku i jinde užívá se bez předložky : Vyzovicích, Vlachovicích. V se- verní Moravě lokal bezpředložkový velmi často se slyší. Brt. D. Já ti hříchy neod- pustím, až spočítáš v moři písek, v moři písek, stromě lístek. Sš. P. 774. Když jej krstichu vodě. Smrtd. Ten Velehradě krstil Čecha prvého. Dal. 40. Že mi béře z mých lidí Újezdě; Mi drží v Pavlovicích věnném právě více než měl držeti; Že jsem své klenoty truhle dala schovati. Půh. I. 283., 293., 297. Proti bolení s-ně. Ms. Kn. lék. Praví, že byl Vídni. Arch. VII. 234. Chvá- táše jiskry, jenž peci letichu. GR. Rokli jest byl. Výb. I. 288. Jakožto lěsě seky- rami vysěkli sú vrata. Ž. kl. V 10. ř. to- hoto článku za Alx. polož: B. v. 241. (HP. 78.). Cf. doleji lok. v -as. — 2. kdy. Zimě i létě. 14. stol. Mus. 1884. 34. Zimě Durink děťátko samo na led vyvede. Dal. 36. Když v jednu chvíli přinesl jemu otec mój úrok, bylo zimě. Arch. I. 176. Že jsem noci ležel neavatebně podlé této panny pěkné. St. skl. IV. 331. Krúpy létě proč bývají?; Létě slunce má horkosť velikú. Sv. ruk. 20. Noci črti tvú duši z tebe vydrú. Příkl. z kron. 81. Ke mně noci přišel. BN. Chtěl noci těla odnésti. GR. Ale až bude čas zimě. Zk. 302. Aby běhaní nebylo zimě. M. Létě bude žebrati; Snéh létě a déšť ve žni. BO. A když zima přídě, poznajiť, coť sú létě učinili. Hus III. 285. Jeho rúcho i zimě i létě je- diná žíně byla. Pass. mus. 385. Jenžto by zimě na ledu hrad stavil. 14. stol. List. fil. 1887. 263. Aby zimě i létě ovoce na tobě bylo. Výb. I. 402. — Cf. Bž. 63., Šf. III. 581., Brt. S. 3. vd. 56., Slov. I. 939. b. 3. ř. zd. Zbytky starého, sanskritskému na vlas rov- ného lok. na -as (-ás) jsou v staré češt. dosti zřejmé: u Polás = v Polanech, též absolutně: Lnžás, Dolás, Lubčás, Vrbčás, Topolás (v Lužách n. Lužanech atd.). Šf. III. 552. Vz více příkladů v Šf. Starč. mluv. Výb. 1. 32. a v Pal. Rdh. II. 202.—203. — Nyní lok. jenom s předložkami se sbíhá. Bz. 63. — L. sg. vycházel pravid. v é (vz U); nyní se životná končí častéji v -ě než v -u; v lok. pl. mají kmeny na d, t, n a	neživotná na r z pravidla -ech: hadech; tuto koncovku přibírají ráda také jména, která mají před nominat. -o souhlásky l, n, d, t: zrno — zrnech, sklo — sklech, zádech, poutech Bž. 81., 83., 104. Jm. zakončená v s a z (les, vůz) mají v lok. sg. a nom. pl. a) i, e: v lesi, na vozi — lese, voze (Frenštát); b) u, e: v lesu, na vozu — lese, voze (Sýkorec); c) ě, e: v lese, na vóže— lese, voze (Brušperk); d) ě (e), y: v leśe, na voźe (v lese, na voze), lesy, vozy (všude jinde). Brt. D. Lok. pl. má na Mor. a ve Slez. přípony -ach a -och. — a) -ach jest pravidlem na Frýtlantsku, Místecku, Frý- decku, na Štrambersku, Brušpersku a na sever od Opavy; b) -och jest pravidlem v severním cípě Moravy od St. Bělé počí- najíc a ve vých. Opavsku až po Opavu a Litultovice; c) -och vedlé -ach vyskytuje se často na Frenštatsku a Příborsku: vim o ptakoch, o našich synkoch (Příbor, vedle: pachołkach, súsedach, domach), o bratroch (Sýkorec), po jarmakoch (Myší), v kadlu- boch, po stromoch (Ukvaldy); v Trojano- vicích -och převládá, d) jinde jen po různu: po škubakoch (draní peří), na patroch, na Hamroch (ve Frytlantě, sice jen -ach): — o bohačoch, o ruhačoch, při kopačoch (Sedliště u Frýdka), ve vlasoch (Jaktař u Opavy). Brt. D. O příponě lok. sg. juto- vaných a-kmenů muž. a střed. rodu vz Mus. 1861. (Jir.). Cf. List. fil. I. 263., II. 272., III. 11., 15. Lokalisace, e, f., die Lokalisation, z lat. L. duševních výkonů, Osv. I. 420., cere- brarní. Mus. 1880. 181. Lokalism-us, u, m., lat. = užíváni ně- kterého slova jenom v určitém místě. Vor. St. 19. Lokálka, y, f. = zpráva v novinách o události nějaké v místě, ve kterém vy- dávány jsou, se přihodivší. Us. Pdl. — L. = lokální dráha, die Lokalbahn. Tč. Lokalkář, e, m. = kdo lokálky do novin sbírá. Lokalkářství, n. = sbírání místních udá- lostí do novin. Lokální zpráva (lokálka), dráha (lokálka), list, bouřka, Zpr. arch., Ml., Stč. Zem. 662. Lokání, n., das gierige Trinken. Lokaný; -án, a, o, gierig getrunken. Lokat, a, m. Vedle rektora cvičili školní mládež ještě kantor, ředitel zpěvu při ko- stele, kustos, někdy také 1., ano i kumpáni (starší žáci). Orthův Nást. děj. jindř. hrad. 1. 35. Lokatella Jos., kanovn., + 1800. Jg. H. 2. vd. 594., Jir. Ruk. I. 460. Lokati. Cf. Lochati. — co: krev, Kká., Šf. Strž. I. 73., Dal. 17., sílu a vzdor Kká. Š. 46. Nechráněné mléko i psi ločí. Č. M. 144. Zvířata tě (vodu) lokají. Výb. I. 988. — co čím. Zprahlým rtem vodu loká. Kká. K si. j. 149. — kudy. Dub dolem vláhu věkobytnou loká. Sš. Bs. 167. Lokča, e, f. = míst. jm. v Oravě. P. Kal. Lokda, y, f. = deska na salaši, na ktorej syr vážia. Göm. Rr. Sb. Lokeš, vz Lakeš, Lokše. — L., dětská hra na Slov. Hdž. Čít. 138. 423*