890

Loučenka, vz Louka.

Loučený; -en, a, o, vereinigt; geschie-
den. Vz Loučiti. — L, geschleudert. Vz
Loučeti. Balvany z praku 1-né. Osv. I. 265.

Loučeti kam. Vzdvižechu kamenie chtiece
naň lúčieti. ZN. — odkud. Kázal do hradu
ze strojů 1. r. 1233. Pal. — co. Kámen sú
lúčili (m. loučeli). BO. — čím. Jakoby lúčil
(m. lúčel) kamenem. ZN. Židé loučili ka-
mením na kněze. Let. 4.

Loučíce, dle Budějovice, Lautschitz, ves
u Chlumce v Jičín, a u Čáslavě. Cf. Lov-
čice. Blk. Kfsk. 597., Rk. Sl.

Loučím, ě, f., Lautschim, ves u Nové
Kdyně. Čechy I. 58., Blk. Kfsk. 206., Rk. Sl.
Lid říká obyč. Loučím, a, m. (nesprávně).
BPr.

Loučín, a, m., Lautscbin, vz Loučeň.

Loučinka, vz Louka.

Loučiti. — koho, se s kým. Dybych
já věděla, kdo mě s milým lóči, nasypala
bych mu soli plné oči. Sš. P. 783. Její
černé oči se světem se lóči, že jsó okla-
mány od šohaja v noci. Sš. P. 89. L. se
s někým na věky. Sá. Ťažko sa lúči slávik
s hájem. Kyt. 1876. 29. — se jak. Vz L.
se s kým. I v tom máta sobě věrna býti
dva manžely, aby sě nijakž ruozno nelúčila.
St. Kn. š. 94. — odklid. Jenž lúčí se od
božieho přikázanie; Česť jest člověka lú-
čiti se od svárov ; Svár velmě lúčie od ži-
vota nevinnosti. Hus I. 253., 254., 255. Tať
jistě i od Boha lúči; Aby vám (práce) z pa-
měti Boha nelúčila; Ješto jej lúčí od věč-
ného spasenie. Št. Kn. Š. 40., 74., 275. Víš
to, Hospodine, že jsem lúčila od těch, ješto
hraji. Št. N. 269. Od dědictvie se pryč 1.
Hus III. 140. — čím odkud. Jímž (poku-
šením) ďábel, svět a tělo nás od tvé vóle
lúčí. Hus I. 358. — L. = metati. Vz Lou-
četi.

Loučka ve včelníku, das Stäbchen. Vz
Trámek. Ve vých. Čech. Všk. — L. = lou-
čení, das Scheiden. Pl. — L. = říčka u Tiš-
nova. Brt. — L., Ehrenberg, ves u Nového
Jičína; Laučka, ves u Rajhradu, u Vyzo-
vic, u Valaš. Meziříčí, u Lipníka; Lautsch,
ves u Oder (Lúčky); Lautschka, ves u Li-
tovle - L. Dlouhá, Langenlutsch, ves u Mor.
Třebové, S. N.; L. Dlouhá Horní a L.
Dlouhá Dolní, Ober-, Unter Langendorf, vsi
u Unčova; L. Horní a Dolní, Ober-, Unter-
Laučka, vsi u Tišňova; L. Studená, Kalten-
lutsch, ves u Mohelnice. L. Dolejší v Li-
toměř. Blk. Kfsk. 505., Rk. Sl. — L., y,
m., os. jm. Vck.

Loučkovice v Písecku. Vz Blk. Kfsk.
650., Rk. Sl.

Loučky, pl., f., Lauček, ves u Nasavrk;
Laučky, mlýn u Tábora; Lautschek, ves
u Chocně a u Železného Brodu; Lutschen,
ves u Jihlavy; Wiesen, ves u Šumberka;
L. nad Jizerou, Laužek, ves u Turnova;
L. Sekerkovy, Lautschek, ves u Malé Skály
v Turn. Blk. Kfsk. 1357., Sdl. Hr. I. 255.,
II. 137. L. = častý název pozemků. BPr.

Loučná, é, f., Laučna, říčka nad Pardu-
bicemi do Labe se vlévající. Pdl., Dhnl.,
S. N., Tl. M. 18. — L. Hora, vz Sdl. Hr.
V. 313., 327.

Loučná Hora, Loučnahura, ves u Nov.
Bydž. Rk. 81.

Loučník, u, m. = blatouch, die Sumpf-
dotterblume, rostl. Na Polic. Kšá.

Loučno, a, n., Lautschney, v Boleslav.
Blk. Kfsk. 1357.

Loučny, pl., f., Laučny, sam. u Chlumce
v Jičín.

Loučný, vz Louční. L. písař. Sdl. Hr. I.
42.

Loučov, a, m., Laučow, ves u Vysokého
Mýta.

Loučová, é, f., Lukau, ves u Sušice.
Čechy I. 112., Blk. Kfsk. 38., Rk. 81.

Loučovák, u, m. = loučovitý strom, der
Kienbaum. Sl. les.

Loučovice, dle Budějovice, Lospitz, ves
u Dešné v Dačicku.

Loučovitý, Kien-, kienartig. L. dříví.
Us. Vz Loučovák.

Loučovka, y, f. = sekera na louč, die
Kienaxt. Sl. les.
Loučovský, ého, m. Jg. H. 1. 591.
Loučový olej = terpentinový, das Ter-
pentinöl. Mllr. 73.

Louda, y, m., os. jm. Tk. IV. 732., VI.
351., Tk. Žk. 107., S. N., Let. 12., 81., 101.,
144., Rk. Sl.
Loudačka, y, f. = loudalka. Rk.
Loudati se kudy kdy kam. Pod večer
1. se vrbovím podlé potoka do sada. Osv.
I. 99.

Loudavá, é, f. = běhavka. Má 1-vou, ale
musí čerstvě běhati. Us. u Kr. Hrad. Kšť.
Vz Loudavka, Loudavý.

Loudilka, y, f., Laudilka, ves u Votic;
osada u Jihlavy; hospoda u Třebíče.

Louditi. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218.
Loudil ju on, loudil, až na to rozcestí. Sš.
P. 136. To mu loudí slzy do očí. Pal. Rdh.
I. 464. Tak zjevně kněžie lúdie lid k obě-
tování. Hus I. 80. — co odkud. Žal slzu
loudí z očí. Kyt. 1876. 74. Z harfy písně
zvuk 1. lb. 39. — čím. Za Bohem. Št. po-
lož: Kn. s. 75. Myslíš-li to, sám sebú lúdíš.
M. Matně videm louzen márnivým. Kká.
K sl. j. 170. Písněmi lid po sobě 1-li. Sš.
Hc. 8. — co komu. Jedni druhým aby če-
ledi nelouditi. Výb. II. 1421. — se za kým.
Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II.
1623. — se kam. Osud její mně do srdce
se loudí. Šml. V mé struny se loudí zas
jarní báj. Kká. — na kom. Na lidech nic
nelůdie; Na lidech lúdíte. Hr. ruk. 403., 45.
— se s čím. A doby večera se loudí s nimi.
Kyt. 1876. 89.

Loudivě = vábně. Budky k outočišti 1.
kynuly proti ostrému větru. Koll. IV. 260.
Loudivosť, i, f., lockende Beschaffenheit.
Šm.
Loudon, a, m., Laudon, ves u Lanškrouna.
Louh. V MV. pravá glossa. Pa. L. ma-
tečný, Mutterlauge, natronový, Natron-, slabý,
silný, ostrý, procezený, durchseiht, čerstvý,
Šp., žíravý, aetzende L., javellský, javellische
L. Nz. Louhy, Kälke. Louhy k vytáčeni,
Drehkälke. Šp. Louhem politi; do louhu spu-
stiti, z louhu prohazovati, aus dem Aescher
aufschlagen. Šp. Voda teplá jako 1. Us.
Rgl. Jmúť sě ho bez lúha mýti (bíti). Výb.



	890

	Loučenka, vz Louka. Loučený; -en, a, o, vereinigt; geschie- den. Vz Loučiti. — L, geschleudert. Vz Loučeti. Balvany z praku 1-né. Osv. I. 265. Loučeti kam. Vzdvižechu kamenie chtiece naň lúčieti. ZN. — odkud. Kázal do hradu ze strojů 1. r. 1233. Pal. — co. Kámen sú lúčili (m. loučeli). BO. — čím. Jakoby lúčil (m. lúčel) kamenem. ZN. Židé loučili ka- mením na kněze. Let. 4. Loučíce, dle Budějovice, Lautschitz, ves u Chlumce v Jičín, a u Čáslavě. Cf. Lov- čice. Blk. Kfsk. 597., Rk. Sl. Loučím, ě, f., Lautschim, ves u Nové Kdyně. Čechy I. 58., Blk. Kfsk. 206., Rk. Sl. Lid říká obyč. Loučím, a, m. (nesprávně). BPr. Loučín, a, m., Lautscbin, vz Loučeň. Loučinka, vz Louka. Loučiti. — koho, se s kým. Dybych já věděla, kdo mě s milým lóči, nasypala bych mu soli plné oči. Sš. P. 783. Její černé oči se světem se lóči, že jsó okla- mány od šohaja v noci. Sš. P. 89. L. se s někým na věky. Sá. Ťažko sa lúči slávik s hájem. Kyt. 1876. 29. — se jak. Vz L. se s kým. I v tom máta sobě věrna býti dva manžely, aby sě nijakž ruozno nelúčila. St. Kn. š. 94. — odklid. Jenž lúčí se od božieho přikázanie; Česť jest člověka lú- čiti se od svárov ; Svár velmě lúčie od ži- vota nevinnosti. Hus I. 253., 254., 255. Tať jistě i od Boha lúči; Aby vám (práce) z pa- měti Boha nelúčila; Ješto jej lúčí od věč- ného spasenie. Št. Kn. Š. 40., 74., 275. Víš to, Hospodine, že jsem lúčila od těch, ješto hraji. Št. N. 269. Od dědictvie se pryč 1. Hus III. 140. — čím odkud. Jímž (poku- šením) ďábel, svět a tělo nás od tvé vóle lúčí. Hus I. 358. — L. = metati. Vz Lou- četi. Loučka ve včelníku, das Stäbchen. Vz Trámek. Ve vých. Čech. Všk. — L. = lou- čení, das Scheiden. Pl. — L. = říčka u Tiš- nova. Brt. — L., Ehrenberg, ves u Nového Jičína; Laučka, ves u Rajhradu, u Vyzo- vic, u Valaš. Meziříčí, u Lipníka; Lautsch, ves u Oder (Lúčky); Lautschka, ves u Li- tovle - L. Dlouhá, Langenlutsch, ves u Mor. Třebové, S. N.; L. Dlouhá Horní a L. Dlouhá Dolní, Ober-, Unter Langendorf, vsi u Unčova; L. Horní a Dolní, Ober-, Unter- Laučka, vsi u Tišňova; L. Studená, Kalten- lutsch, ves u Mohelnice. L. Dolejší v Li- toměř. Blk. Kfsk. 505., Rk. Sl. — L., y, m., os. jm. Vck. Loučkovice v Písecku. Vz Blk. Kfsk. 650., Rk. Sl. Loučky, pl., f., Lauček, ves u Nasavrk; Laučky, mlýn u Tábora; Lautschek, ves u Chocně a u Železného Brodu; Lutschen, ves u Jihlavy; Wiesen, ves u Šumberka; L. nad Jizerou, Laužek, ves u Turnova; L. Sekerkovy, Lautschek, ves u Malé Skály v Turn. Blk. Kfsk. 1357., Sdl. Hr. I. 255., II. 137. L. = častý název pozemků. BPr. Loučná, é, f., Laučna, říčka nad Pardu- bicemi do Labe se vlévající. Pdl., Dhnl., S. N., Tl. M. 18. — L. Hora, vz Sdl. Hr. V. 313., 327.	Loučná Hora, Loučnahura, ves u Nov. Bydž. Rk. 81. Loučník, u, m. = blatouch, die Sumpf- dotterblume, rostl. Na Polic. Kšá. Loučno, a, n., Lautschney, v Boleslav. Blk. Kfsk. 1357. Loučny, pl., f., Laučny, sam. u Chlumce v Jičín. Loučný, vz Louční. L. písař. Sdl. Hr. I. 42. Loučov, a, m., Laučow, ves u Vysokého Mýta. Loučová, é, f., Lukau, ves u Sušice. Čechy I. 112., Blk. Kfsk. 38., Rk. 81. Loučovák, u, m. = loučovitý strom, der Kienbaum. Sl. les. Loučovice, dle Budějovice, Lospitz, ves u Dešné v Dačicku. Loučovitý, Kien-, kienartig. L. dříví. Us. Vz Loučovák. Loučovka, y, f. = sekera na louč, die Kienaxt. Sl. les. Loučovský, ého, m. Jg. H. 1. 591. Loučový olej = terpentinový, das Ter- pentinöl. Mllr. 73. Louda, y, m., os. jm. Tk. IV. 732., VI. 351., Tk. Žk. 107., S. N., Let. 12., 81., 101., 144., Rk. Sl. Loudačka, y, f. = loudalka. Rk. Loudati se kudy kdy kam. Pod večer 1. se vrbovím podlé potoka do sada. Osv. I. 99. Loudavá, é, f. = běhavka. Má 1-vou, ale musí čerstvě běhati. Us. u Kr. Hrad. Kšť. Vz Loudavka, Loudavý. Loudilka, y, f., Laudilka, ves u Votic; osada u Jihlavy; hospoda u Třebíče. Louditi. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218. Loudil ju on, loudil, až na to rozcestí. Sš. P. 136. To mu loudí slzy do očí. Pal. Rdh. I. 464. Tak zjevně kněžie lúdie lid k obě- tování. Hus I. 80. — co odkud. Žal slzu loudí z očí. Kyt. 1876. 74. Z harfy písně zvuk 1. lb. 39. — čím. Za Bohem. Št. po- lož: Kn. s. 75. Myslíš-li to, sám sebú lúdíš. M. Matně videm louzen márnivým. Kká. K sl. j. 170. Písněmi lid po sobě 1-li. Sš. Hc. 8. — co komu. Jedni druhým aby če- ledi nelouditi. Výb. II. 1421. — se za kým. Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II. 1623. — se kam. Osud její mně do srdce se loudí. Šml. V mé struny se loudí zas jarní báj. Kká. — na kom. Na lidech nic nelůdie; Na lidech lúdíte. Hr. ruk. 403., 45. — se s čím. A doby večera se loudí s nimi. Kyt. 1876. 89. Loudivě = vábně. Budky k outočišti 1. kynuly proti ostrému větru. Koll. IV. 260. Loudivosť, i, f., lockende Beschaffenheit. Šm. Loudon, a, m., Laudon, ves u Lanškrouna. Louh. V MV. pravá glossa. Pa. L. ma- tečný, Mutterlauge, natronový, Natron-, slabý, silný, ostrý, procezený, durchseiht, čerstvý, Šp., žíravý, aetzende L., javellský, javellische L. Nz. Louhy, Kälke. Louhy k vytáčeni, Drehkälke. Šp. Louhem politi; do louhu spu- stiti, z louhu prohazovati, aus dem Aescher aufschlagen. Šp. Voda teplá jako 1. Us. Rgl. Jmúť sě ho bez lúha mýti (bíti). Výb.