Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |
|
|||
890
|
|||
|
|||
Loučenka, vz Louka.
Loučený; -en, a, o, vereinigt; geschie-
den. Vz Loučiti. — L, geschleudert. Vz Loučeti. Balvany z praku 1-né. Osv. I. 265. Loučeti kam. Vzdvižechu kamenie chtiece
naň lúčieti. ZN. — odkud. Kázal do hradu ze strojů 1. r. 1233. Pal. — co. Kámen sú lúčili (m. loučeli). BO. — čím. Jakoby lúčil (m. lúčel) kamenem. ZN. Židé loučili ka- mením na kněze. Let. 4. Loučíce, dle Budějovice, Lautschitz, ves
u Chlumce v Jičín, a u Čáslavě. Cf. Lov- čice. Blk. Kfsk. 597., Rk. Sl. Loučím, ě, f., Lautschim, ves u Nové
Kdyně. Čechy I. 58., Blk. Kfsk. 206., Rk. Sl. Lid říká obyč. Loučím, a, m. (nesprávně). BPr. Loučín, a, m., Lautscbin, vz Loučeň.
Loučinka, vz Louka.
Loučiti. — koho, se s kým. Dybych
já věděla, kdo mě s milým lóči, nasypala bych mu soli plné oči. Sš. P. 783. Její černé oči se světem se lóči, že jsó okla- mány od šohaja v noci. Sš. P. 89. L. se s někým na věky. Sá. Ťažko sa lúči slávik s hájem. Kyt. 1876. 29. — se jak. Vz L. se s kým. I v tom máta sobě věrna býti dva manžely, aby sě nijakž ruozno nelúčila. St. Kn. š. 94. — odklid. Jenž lúčí se od božieho přikázanie; Česť jest člověka lú- čiti se od svárov ; Svár velmě lúčie od ži- vota nevinnosti. Hus I. 253., 254., 255. Tať jistě i od Boha lúči; Aby vám (práce) z pa- měti Boha nelúčila; Ješto jej lúčí od věč- ného spasenie. Št. Kn. Š. 40., 74., 275. Víš to, Hospodine, že jsem lúčila od těch, ješto hraji. Št. N. 269. Od dědictvie se pryč 1. Hus III. 140. — čím odkud. Jímž (poku- šením) ďábel, svět a tělo nás od tvé vóle lúčí. Hus I. 358. — L. = metati. Vz Lou- četi. Loučka ve včelníku, das Stäbchen. Vz
Trámek. Ve vých. Čech. Všk. — L. = lou- čení, das Scheiden. Pl. — L. = říčka u Tiš- nova. Brt. — L., Ehrenberg, ves u Nového Jičína; Laučka, ves u Rajhradu, u Vyzo- vic, u Valaš. Meziříčí, u Lipníka; Lautsch, ves u Oder (Lúčky); Lautschka, ves u Li- tovle - L. Dlouhá, Langenlutsch, ves u Mor. Třebové, S. N.; L. Dlouhá Horní a L. Dlouhá Dolní, Ober-, Unter Langendorf, vsi u Unčova; L. Horní a Dolní, Ober-, Unter- Laučka, vsi u Tišňova; L. Studená, Kalten- lutsch, ves u Mohelnice. L. Dolejší v Li- toměř. Blk. Kfsk. 505., Rk. Sl. — L., y, m., os. jm. Vck. Loučkovice v Písecku. Vz Blk. Kfsk.
650., Rk. Sl. Loučky, pl., f., Lauček, ves u Nasavrk;
Laučky, mlýn u Tábora; Lautschek, ves u Chocně a u Železného Brodu; Lutschen, ves u Jihlavy; Wiesen, ves u Šumberka; L. nad Jizerou, Laužek, ves u Turnova; L. Sekerkovy, Lautschek, ves u Malé Skály v Turn. Blk. Kfsk. 1357., Sdl. Hr. I. 255., II. 137. L. = častý název pozemků. BPr. Loučná, é, f., Laučna, říčka nad Pardu-
bicemi do Labe se vlévající. Pdl., Dhnl., S. N., Tl. M. 18. — L. Hora, vz Sdl. Hr. V. 313., 327. |
Loučná Hora, Loučnahura, ves u Nov.
Bydž. Rk. 81. Loučník, u, m. = blatouch, die Sumpf-
dotterblume, rostl. Na Polic. Kšá. Loučno, a, n., Lautschney, v Boleslav.
Blk. Kfsk. 1357. Loučny, pl., f., Laučny, sam. u Chlumce
v Jičín. Loučný, vz Louční. L. písař. Sdl. Hr. I.
42. Loučov, a, m., Laučow, ves u Vysokého
Mýta. Loučová, é, f., Lukau, ves u Sušice.
Čechy I. 112., Blk. Kfsk. 38., Rk. 81. Loučovák, u, m. = loučovitý strom, der
Kienbaum. Sl. les. Loučovice, dle Budějovice, Lospitz, ves
u Dešné v Dačicku. Loučovitý, Kien-, kienartig. L. dříví.
Us. Vz Loučovák. Loučovka, y, f. = sekera na louč, die
Kienaxt. Sl. les. Loučovský, ého, m. Jg. H. 1. 591. Loučový olej = terpentinový, das Ter- pentinöl. Mllr. 73. Louda, y, m., os. jm. Tk. IV. 732., VI.
351., Tk. Žk. 107., S. N., Let. 12., 81., 101., 144., Rk. Sl. Loudačka, y, f. = loudalka. Rk. Loudati se kudy kdy kam. Pod večer 1. se vrbovím podlé potoka do sada. Osv. I. 99. Loudavá, é, f. = běhavka. Má 1-vou, ale
musí čerstvě běhati. Us. u Kr. Hrad. Kšť. Vz Loudavka, Loudavý. Loudilka, y, f., Laudilka, ves u Votic;
osada u Jihlavy; hospoda u Třebíče. Louditi. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218.
Loudil ju on, loudil, až na to rozcestí. Sš. P. 136. To mu loudí slzy do očí. Pal. Rdh. I. 464. Tak zjevně kněžie lúdie lid k obě- tování. Hus I. 80. — co odkud. Žal slzu loudí z očí. Kyt. 1876. 74. Z harfy písně zvuk 1. lb. 39. — čím. Za Bohem. Št. po- lož: Kn. s. 75. Myslíš-li to, sám sebú lúdíš. M. Matně videm louzen márnivým. Kká. K sl. j. 170. Písněmi lid po sobě 1-li. Sš. Hc. 8. — co komu. Jedni druhým aby če- ledi nelouditi. Výb. II. 1421. — se za kým. Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II. 1623. — se kam. Osud její mně do srdce se loudí. Šml. V mé struny se loudí zas jarní báj. Kká. — na kom. Na lidech nic nelůdie; Na lidech lúdíte. Hr. ruk. 403., 45. — se s čím. A doby večera se loudí s nimi. Kyt. 1876. 89. Loudivě = vábně. Budky k outočišti 1.
kynuly proti ostrému větru. Koll. IV. 260. Loudivosť, i, f., lockende Beschaffenheit. Šm. Loudon, a, m., Laudon, ves u Lanškrouna. Louh. V MV. pravá glossa. Pa. L. ma- tečný, Mutterlauge, natronový, Natron-, slabý, silný, ostrý, procezený, durchseiht, čerstvý, Šp., žíravý, aetzende L., javellský, javellische L. Nz. Louhy, Kälke. Louhy k vytáčeni, Drehkälke. Šp. Louhem politi; do louhu spu- stiti, z louhu prohazovati, aus dem Aescher aufschlagen. Šp. Voda teplá jako 1. Us. Rgl. Jmúť sě ho bez lúha mýti (bíti). Výb. |
||
|
|||
Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |