891

II. 245. — Cf. Kram. Slov., Slov. zdrav.,
Rk. 81., Šfk. Poč. 226., Schd. I. 322., 324.,
383., KP. IV. 393., 410., 438.

Louhárna, y, f. = louhovna. Hř.

Louhovitý, laugenartig. Kk. Fys. 60.

Louhovna, louhárna, y, f., die Laug-
hütte. Hř.

Louhovník, u, m., Laugenhaus, n. Šm.

Louchov, a, m., Laucha, ves u Klášterce.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 509.

Louchovati, fussen. Exc.

Louisd'orový tolar v Brémech. 1 zl. 56 kr.
Skř.

Louka. O louky a luka vz Bž. 70., 75.
L. na dva sece (kterou dva seci za den po-
sečou, čtyři měřice výměry). U mor. Bře-
zové. Brt. Kdo má na louce kozí bradu
(tragopogon, hodí se jísti), nemusí se báti
hladu. Kld. L. si fouká (je pyšná, výnosná).
Šp. Krt v dobrých lukách rád ryje. Alx.
V. (Anth. I. 3. vd. 33.). Hádanka: Široká,
dlouhá, kam se bramboráš? Často stříhaná,
čemu se ptáš (řeka, louka)? Brt. Dt. 157.
— L., Bruck, ves u Znojma, S. N.; Lange-
wiese, ves u Oseka (kláštera); Lauka, ves
u Chrasti, u Písku, u Uh. Ostravy, u Jam-
nice a u Kunštata; Luka, ves u Olomouce;
Wiese, ves u Horního Litvínova. PL., Sdl.
Hr. I. 255., Rk. Sl.

Loukan, a, m. = kdo bydlí v Louce.
V Kunv. Msk.

Loukenný, Feld-, Wiesen-. Slov. L. země,
ein Stück Feldes, worauf 2'/₂ o. zwei Press-
burger Hetzen ausgesäet werden. Šm.

Loukohořany, dle Dolany, Loukořan,
ves u Libochovic. Blk. Kfsk. 196., Rk. Sl.
260.

Loukonosy, dle Dolany, Laukonos, ves
u Chlumce v Jičín. Rk. Sl.

Loukoť, polis. Sv. ruk. 321. L. bachatá,
die Kropffelge. Vz Bachatý. Sl. les. L. za
surova ohnutá. Kom.

Loukota Václ., probošt 1812. Jg. H. 1.
2. vd. 591., S. N.

Loukotář, e, m., der Felgenarbeiter. Sdl.
Hr. L 43.

Loukotí, vz Loukoť. — L., vz Sdl. Hr.
178.

Loukotina, y, f. = dříví na loukoti,
das Felgenholz. Sl. les.

Loukotka, y, m. L. Frant., dr., suppl.
prof. v Praze a spisov., nar. 1857. v Praze.

Loukotník, a, m., der Felgenhauer. Sl.
les.

Loukotský, ého, m., os. jm.

Loukov, a, m., Laukau, ves v Ledečsku
u Světlé; Laukow, u Mnichova Hradiště a
u Bystřice pod Hostýnem. Tk. IV. 732.,
Blk. Kfsk. 604., 694., Rk. Sl.

Louková, é, f., Laukow, ves u Semil.
Blk. Kfsk. 776., Rk. Sl.

Loukovec, vce, m., Loukowetz, ves u Mni-
chova Hradiště. Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl.

Loukovice, dle Budějovice, Laukowitz,
ves u Třebíče.

Loukovičky, pl, Loukowiček, ves u Čes.
Dubu. Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl.

Louky, pl., f_;, Luk, ves u Jílového a
u Napajedel; Wiese, městečko u Jihlavy.
Tk. IV. 334., Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl.

Louky. Na levém břehu Vltavy severně
od zámku Orlíka jest ves, která nyní slove
Velký Vír. V urbářích se píše roku 1517.
Laukay Wir, r. 1584. Laukey Wijr, okolo
r. 1618. z Laukyho Wiru, ale též již v Wel-
kym Wirze, r. 1847. Grosswühr. Nepochybně
jest to totéž adj., které zní strb. lakb a
jehož blíženec zachoval se v četných jmé-
nech potokův a vsí: Lukavice, Lukavec.
Význam kolísá mezi křivý, zlý, špatný. Dr.
Kalousek.

Loula. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218.

Loun, a, m., vz Louny. — L. = dvůr
u Vodňan. BPr.

Louně = Louny. Kš.

Lounek, vz Lon.

Lounice, ves u Mostu. Rk. Sl.

Louník, vz Lon. Jde mu na louníky
(teče mu voda do bot, je v úzkých). U Tře-
bíče. Bkř.

Lounín, a, m., Launin, ves u Berouna.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 403., 716., Sdl. Hr. VI.
277.

Lounky, Launken, ves u Roudnice. Rk.
Sl.

Louhová, é, f., Launiawa, ves u Blovic.
Rk. Sl.

Louňovice, die Budějovice, Launiowitz,
městečko u Vlašimě. Blk. Kfsk. 1358., S. N.,
Sdl. Hr. I. 146., IV. 294., Rk. Sl.

Louňovický klášter. Tk. Žk. 100.

Lounský. Lounští podškubávali stromy
a živili se senem; jejich mládež se ráda
prala a jeden z jejich kostelníků zvláštní
moudrostí se proslavil. Vz Sbtk. Krat h.
68. Cf. i Marketa v dod. — L. Frant. 1843.
Jg. H. 1. 2. vyd. 591. — L. Mat., kněz,
f 1567. Vz Jir. Ruk. I. 445., Mus. 1881.
536.

Louny, Laun, mě. u Slaného. V starších
listinách i Loun, Lun. Cf. Blk. Kfsk. 1142.,
1143. Vz Lúně, Žatec, Pal. Rdh. II. 127.,
Tk. IV. 732., V. 247., VI. 351., VII. 415.,
Tk. Žk. 223., Tf. Odp. 390., Blk. Kfsk.
1358., Mus. 1847. II. 321., Let. Rejstřík
(Launy), Sdl. Hr. III. 231., VI. 269., Rk.
Sl., Arch. VII. 712., VIII. 595.

Loupací hrách. Dlj. 26.

Loupáč, e, m. = drnovník, pluh na roz-
orávaní luk nebo ulehlých půd, der Schäl-
pflug. Dch., Pta.

Loupáček, čku, m. L. na zemáky, der
Kartoffelschäler. Dch. — L. = houba jako
klouzek. — L. = rohlík máslový. Us. Rgl.

Loupačka, y, f. To s tím byla 1. (dlouhé
loupání). Us. Rgl.

Loupadlo, a, n. = loupáček. L. na ja-
blka, der Aepfelschäler. Dch.

Loupák, vz Loupáček, Loupadlo. — L. =
brambor. Postavila jsem na plotnu hrnec
1-ků. U Rych. — L., loupáček mastný ro-
hlík (který se loupá), der Blätter-, Schäl-,
Schmalzkipfel. Dch., Šp.

Loupání v hlavě, vz Stříly. — L. (olu-
pování) hrobů. Bdž. 181.

Loupanina, y, f. = les tříslový, der Schäl-
wald. Sl. les.

Loupaniště, ě, n., der Schälplatz.

Loupati. Cf. Šf. III. 508. — abs. Lou-
piti není koupiti. Č. M. 143. —- co: surové