Předchozí (890)  Strana:891  Další (892) |
|
|||
891
|
|||
|
|||
II. 245. — Cf. Kram. Slov., Slov. zdrav.,
Rk. 81., Šfk. Poč. 226., Schd. I. 322., 324., 383., KP. IV. 393., 410., 438. Louhárna, y, f. = louhovna. Hř.
Louhovitý, laugenartig. Kk. Fys. 60.
Louhovna, louhárna, y, f., die Laug-
hütte. Hř. Louhovník, u, m., Laugenhaus, n. Šm.
Louchov, a, m., Laucha, ves u Klášterce.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 509. Louchovati, fussen. Exc.
Louisd'orový tolar v Brémech. 1 zl. 56 kr.
Skř. Louka. O louky a luka vz Bž. 70., 75.
L. na dva sece (kterou dva seci za den po- sečou, čtyři měřice výměry). U mor. Bře- zové. Brt. Kdo má na louce kozí bradu (tragopogon, hodí se jísti), nemusí se báti hladu. Kld. L. si fouká (je pyšná, výnosná). Šp. Krt v dobrých lukách rád ryje. Alx. V. (Anth. I. 3. vd. 33.). Hádanka: Široká, dlouhá, kam se bramboráš? Často stříhaná, čemu se ptáš (řeka, louka)? Brt. Dt. 157. — L., Bruck, ves u Znojma, S. N.; Lange- wiese, ves u Oseka (kláštera); Lauka, ves u Chrasti, u Písku, u Uh. Ostravy, u Jam- nice a u Kunštata; Luka, ves u Olomouce; Wiese, ves u Horního Litvínova. PL., Sdl. Hr. I. 255., Rk. Sl. Loukan, a, m. = kdo bydlí v Louce.
V Kunv. Msk. Loukenný, Feld-, Wiesen-. Slov. L. země,
ein Stück Feldes, worauf 2'/2 o. zwei Press- burger Hetzen ausgesäet werden. Šm. Loukohořany, dle Dolany, Loukořan,
ves u Libochovic. Blk. Kfsk. 196., Rk. Sl. 260. Loukonosy, dle Dolany, Laukonos, ves
u Chlumce v Jičín. Rk. Sl. Loukoť, polis. Sv. ruk. 321. L. bachatá,
die Kropffelge. Vz Bachatý. Sl. les. L. za surova ohnutá. Kom. Loukota Václ., probošt 1812. Jg. H. 1.
2. vd. 591., S. N. Loukotář, e, m., der Felgenarbeiter. Sdl.
Hr. L 43. Loukotí, vz Loukoť. — L., vz Sdl. Hr.
178. Loukotina, y, f. = dříví na loukoti,
das Felgenholz. Sl. les. Loukotka, y, m. L. Frant., dr., suppl.
prof. v Praze a spisov., nar. 1857. v Praze. Loukotník, a, m., der Felgenhauer. Sl.
les. Loukotský, ého, m., os. jm.
Loukov, a, m., Laukau, ves v Ledečsku
u Světlé; Laukow, u Mnichova Hradiště a u Bystřice pod Hostýnem. Tk. IV. 732., Blk. Kfsk. 604., 694., Rk. Sl. Louková, é, f., Laukow, ves u Semil.
Blk. Kfsk. 776., Rk. Sl. Loukovec, vce, m., Loukowetz, ves u Mni-
chova Hradiště. Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl. Loukovice, dle Budějovice, Laukowitz,
ves u Třebíče. Loukovičky, pl, Loukowiček, ves u Čes.
Dubu. Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl. Louky, pl., f;, Luk, ves u Jílového a
u Napajedel; Wiese, městečko u Jihlavy. Tk. IV. 334., Blk. Kfsk. 1357., Rk. Sl. |
Louky. Na levém břehu Vltavy severně
od zámku Orlíka jest ves, která nyní slove Velký Vír. V urbářích se píše roku 1517. Laukay Wir, r. 1584. Laukey Wijr, okolo r. 1618. z Laukyho Wiru, ale též již v Wel- kym Wirze, r. 1847. Grosswühr. Nepochybně jest to totéž adj., které zní strb. lakb a jehož blíženec zachoval se v četných jmé- nech potokův a vsí: Lukavice, Lukavec. Význam kolísá mezi křivý, zlý, špatný. Dr. Kalousek. Loula. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218.
Loun, a, m., vz Louny. — L. = dvůr
u Vodňan. BPr. Louně = Louny. Kš.
Lounek, vz Lon.
Lounice, ves u Mostu. Rk. Sl.
Louník, vz Lon. Jde mu na louníky
(teče mu voda do bot, je v úzkých). U Tře- bíče. Bkř. Lounín, a, m., Launin, ves u Berouna.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 403., 716., Sdl. Hr. VI. 277. Lounky, Launken, ves u Roudnice. Rk.
Sl. Louhová, é, f., Launiawa, ves u Blovic.
Rk. Sl. Louňovice, die Budějovice, Launiowitz,
městečko u Vlašimě. Blk. Kfsk. 1358., S. N., Sdl. Hr. I. 146., IV. 294., Rk. Sl. Louňovický klášter. Tk. Žk. 100.
Lounský. Lounští podškubávali stromy
a živili se senem; jejich mládež se ráda prala a jeden z jejich kostelníků zvláštní moudrostí se proslavil. Vz Sbtk. Krat h. 68. Cf. i Marketa v dod. — L. Frant. 1843. Jg. H. 1. 2. vyd. 591. — L. Mat., kněz, f 1567. Vz Jir. Ruk. I. 445., Mus. 1881. 536. Louny, Laun, mě. u Slaného. V starších
listinách i Loun, Lun. Cf. Blk. Kfsk. 1142., 1143. Vz Lúně, Žatec, Pal. Rdh. II. 127., Tk. IV. 732., V. 247., VI. 351., VII. 415., Tk. Žk. 223., Tf. Odp. 390., Blk. Kfsk. 1358., Mus. 1847. II. 321., Let. Rejstřík (Launy), Sdl. Hr. III. 231., VI. 269., Rk. Sl., Arch. VII. 712., VIII. 595. Loupací hrách. Dlj. 26.
Loupáč, e, m. = drnovník, pluh na roz-
orávaní luk nebo ulehlých půd, der Schäl- pflug. Dch., Pta. Loupáček, čku, m. L. na zemáky, der
Kartoffelschäler. Dch. — L. = houba jako klouzek. — L. = rohlík máslový. Us. Rgl. Loupačka, y, f. To s tím byla 1. (dlouhé
loupání). Us. Rgl. Loupadlo, a, n. = loupáček. L. na ja-
blka, der Aepfelschäler. Dch. Loupák, vz Loupáček, Loupadlo. — L. =
brambor. Postavila jsem na plotnu hrnec 1-ků. U Rych. — L., loupáček mastný ro- hlík (který se loupá), der Blätter-, Schäl-, Schmalzkipfel. Dch., Šp. Loupání v hlavě, vz Stříly. — L. (olu-
pování) hrobů. Bdž. 181. Loupanina, y, f. = les tříslový, der Schäl-
wald. Sl. les. Loupaniště, ě, n., der Schälplatz.
Loupati. Cf. Šf. III. 508. — abs. Lou-
piti není koupiti. Č. M. 143. —- co: surové |
||
|
|||
Předchozí (890)  Strana:891  Další (892) |