Předchozí (891)  Strana:892  Další (893) |
|
|||
892
|
|||
|
|||
hedvábí loupati a soukati. Kk. Mot. 110.
Přišli s bulami, aby lid lúpili. Hus III. 252. Loupili sirotky. BO. — koho z čeho. Lúpil je z statka, Pass. mus. 283., ze zboží, Šf. Strž. II. 161., z pomoci. Výb. II. 416. — co komu: oči. Půh. II. 437. — se (komu kde). Oči se jim v důlcích 1-aly (zlostí oči vyvalovali). Kld. II. 41. Na silnici lúpiti. Pč. 18., 1., Hus II. 335.— koho čím. Lidi lživými odpustky lúpili. Hus I. 399. — koho na čem. Na cti ho lúpil. NB. Tč. 229. — koho oč: o česť loupiti. Dch. — co od- kud. Tehdy lúpaje střiebro s obrazóv dá- val žoldnéřům. Let. 37. Loupavka = podmáselník, klouzek. Sl.
les., Rstp. 1917. Loupavý zánět nitroblány děložní, vz
Nitrobiána. Loupení. O lúpení cti poněvadž pří, má
žalobník to dovésti, že jest tak mluvil. NB. Tč. 229. Loupenictví, n., der Schälwaldbetrieb.
Dubové 1 Sl. les. Loupeník, u, m. = loupenčí, das Schäl-
holz. Vz Loupenice. — L., der Schälwald, Rindenschlag. Šp. L. dubový, der Eichen- schälwald, Eichenrindenwand. Sl. les., Šp. Loupeníkový. L. mýtina, der Schälschlag.
Sl. les. Loupenina, y, f. = dřevina loupeník,
der Schälbestand. Sl. les. Loupensko, a, n., Laupensko, samota
u Přeštic. Loupež nyní jen f. Bž. 75. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Cf. o 1. Sdl. Hr. IV. 128., 129., 288., V. 113., Rk. Sl., Arch. VIII. 613., VII. 729. V 3. ř. za od lotrů, polož. Hus I. 208. L. dobytka. Lpř. Přestal loupež. Výb. I. 446. S velikým lúpežem od zlata a střiebra. Let. 71. Toho lúpeže velmě lstivého ne- praví. Hus I. 287. Sokola na 1. pustiti. NA. IV. 114. L. činiti. BO. Všichni lúpeži dály jsú sě přikázáním Jeníkovým. Pč. 35. — L. = koříst. L. rozděliti. Anth. I. 3. v. 6. Prodali tén lúpež. Pč. 43. L. mnohý. Ž. wit. Loupeživý. L. vpád, J. Lpř., holota,
Dch., rytíř. Us. Pdl. Loupežnice včela = zlodějka, die Raub-
biene. Všk. Loupežnictvo, a, n, die Räuberbande.
Lpř. Loupežník. V MV. nepravá glossa. Pa.
L-ci námořští u Římanů. Vz Vlšk. 68., 390. Přibík jest zloděj a 1. po silnkiech; Beneš z Heršláku jest veliký 1. na silniciech. Pč. 22. Pocestný, jenž ničeho nemá, hvízdá si třeba uprostřed 1-ků. Exc. Loupežný. L. nájezdy, Tk. Č. 4., hnízdo,
das Raubnest. Dch. Loupežství. Pož. 238.
Loupník, u, m. = loupeník, Schälbaum.
Sl. les. Loupnouti koho = ošiditi. Loupli ho
o pár zlatých. Us. U Sadské. Kšf. Loupný. L. paseka, der Schälschlag. Sl.
les. Loura, y, f. = roura. Us.
Lourič Jos. 1686.—-1754., rektor v Hra-
dišti. Jg. H. 1. 2. vd. 591. |
Louskal, a, louskálek, lka, m., der Küm-
melspalter. Dch. Louskati co (jak): sepnutýma rukama
páteře. Pož. 260. L. růženec. Us. Rgl. L. cvrčky, šváby (o hubeném). Us. Rgl. Loušek, les u N. Kdyně. BPr.
Louštěti = první zuby ztráceti (o kra-
vách). U Polic. Kšá. Louštín, a, m., vrch u Řenčova.
Louštiti co čím. Toť ono tajemství, jež
darmo louští orel letem svým, září hvězda, člověk myšlénkou. Vrch. Myth. I. 209. Loutati = kousati, hrýzti, žvýkati. Raděj
kůrky budeš 1. s námi. Jakubec. Muzk. Chléb lámala a zamyšleně 1-la. Osv. 1884. 904. Loutě, Lauti, ves u Neveklova. Blk Kfsk.
1358. Louteník hráti nezačne, až dudy umlk-
nou. Č. M. 207. Loutka, Reitb, ves u Plané. Rk. Sl. —
L., die Puppe. MV. Cf. Šrc. 247., 268., Kram. Slov., Mkl. Etym. 174. Loutkářka, y, f., die Puppenkrämerin,
-spielerin. Šm. Loutko = loutka pily. Sl. les. — L., die
Schiffwinde. Sch. in den Moldauschiffen: pečené, ohne Hebearme, slepá pečené, der Absatz, worin sie liegt: patka. Sl. les. Cf. Mz. v List. fil. 1883. 56., Mkl. Etym. 174. — L. Křídla vrat (u stavidla) otvírají se loutkem čili vratidlem. NA. IV. 256. Loutkov, a, m., Lautkau, ves u Křelo-
vic. Blk. Kfsk. 1358., Sdl. Hr. II. 12., III. 179., IV. 372., Rk. Sl. Loutkový. L. divadlo, Marionettentheater.
Dch., Pdl. Loutna — hudební, kytaře podobný ná-
stroj se 14 strunami. Dch. Cf. KP. II. 298., Vlšk. 235., 358., Kram. Slov. Loutnéřka, loutnýřka, y, f., die Laute-
nistin. Šm. Louzar, a, m. = chudák, nuzák. Us. Rgl.
Ty 1-re (nadávka)! 16. stol. Wtr. Louzati se = nuzovati se. U N. Kdyně.
Louže, lit. Ingas. Mkl. aL. 248. Zlínsky:
luža. Brt. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 177. Nabrala mu vody z louže: pí, bratříčku, to spomůže. Sš. P. 169. Napil se z louže (naučil se něčemu chybnému, nepotřebnému). U Žamb. Dbv. — L., Dra- hužel, hájovna u Milevska; Lauže, hájovna u Benešova. — Na Louži, nyní: Marianské náměstí v Praze. Mus. 1880. 500. — Tk. V. 78., 79., Blk. Kfsk. 84. Loužecký, ého, m., os. jm. — L., jm.
žabí. Vz Žabí. Loužek, žku, m. = malý luh, velmi častý
název pozemků; Loučky nad Jizerou, ves u Turnova. Rk. Sl. Malý a Velký L. = části řeky Radbuzy u Staňkova. BPr. Loužka, y, f., sam. Čechy. I. 63.
Loužná, é, f., Lauschna, ves u Planic.
Rk. Sl. Loužnatosť, i, f., die Sumpfigkeit. Lpř.
Loužnice, e, f. = loužná voda. Vozil l-ci
(hnojnici). Us. u N. Bydžova. Kšť. —- L., Lauschnitz, ves u Držkova. Blk. Kfsk. 1358., Rk. Sl. |
||
|
|||
Předchozí (891)  Strana:892  Další (893) |