892

hedvábí loupati a soukati. Kk. Mot. 110.
Přišli s bulami, aby lid lúpili. Hus III. 252.
Loupili sirotky. BO. — koho z čeho. Lúpil
je z statka, Pass. mus. 283., ze zboží, Šf.
Strž. II. 161., z pomoci. Výb. II. 416. —
co komu: oči. Půh. II. 437. — se (komu
kde). Oči se jim v důlcích 1-aly (zlostí oči
vyvalovali). Kld. II. 41. Na silnici lúpiti.
Pč. 18., 1., Hus II. 335.— koho čím. Lidi
lživými odpustky lúpili. Hus I. 399. — koho
na čem. Na cti ho lúpil. NB. Tč. 229. —
koho oč: o česť loupiti. Dch. — co od-
kud. Tehdy lúpaje střiebro s obrazóv dá-
val žoldnéřům. Let. 37.

Loupavka = podmáselník, klouzek. Sl.
les., Rstp. 1917.

Loupavý zánět nitroblány děložní, vz
Nitrobiána.

Loupení. O lúpení cti poněvadž pří, má
žalobník to dovésti, že jest tak mluvil. NB.
Tč. 229.

Loupenictví, n., der Schälwaldbetrieb.
Dubové 1 Sl. les.

Loupeník, u, m. = loupenčí, das Schäl-
holz. Vz Loupenice. — L., der Schälwald,
Rindenschlag. Šp. L. dubový, der Eichen-
schälwald, Eichenrindenwand. Sl. les., Šp.

Loupeníkový. L. mýtina, der Schälschlag.
Sl. les.

Loupenina, y, f. = dřevina loupeník,
der Schälbestand. Sl. les.

Loupensko, a, n., Laupensko, samota
u Přeštic.

Loupež nyní jen f. Bž. 75. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Cf. o 1. Sdl. Hr. IV. 128.,
129., 288., V. 113., Rk. Sl., Arch. VIII. 613.,
VII. 729. V 3. ř. za od lotrů, polož. Hus I.
208. L. dobytka. Lpř. Přestal loupež. Výb.
I. 446. S velikým lúpežem od zlata a střiebra.
Let. 71. Toho lúpeže velmě lstivého ne-
praví. Hus I. 287. Sokola na 1. pustiti. NA.
IV. 114. L. činiti. BO. Všichni lúpeži dály
jsú sě přikázáním Jeníkovým. Pč. 35. —
L. = koříst. L. rozděliti. Anth. I. 3. v. 6.
Prodali tén lúpež. Pč. 43. L. mnohý. Ž. wit.

Loupeživý. L. vpád, J. Lpř., holota,
Dch., rytíř. Us. Pdl.

Loupežnice včela = zlodějka, die Raub-
biene. Všk.

Loupežnictvo, a, n, die Räuberbande.
Lpř.

Loupežník. V MV. nepravá glossa. Pa.
L-ci námořští u Římanů. Vz Vlšk. 68., 390.
Přibík jest zloděj a 1. po silnkiech; Beneš
z Heršláku jest veliký 1. na silniciech. Pč.
22. Pocestný, jenž ničeho nemá, hvízdá si
třeba uprostřed 1-ků. Exc.

Loupežný. L. nájezdy, Tk. Č. 4., hnízdo,
das Raubnest. Dch.

Loupežství. Pož. 238.

Loupník, u, m. = loupeník, Schälbaum.
Sl. les.

Loupnouti koho = ošiditi. Loupli ho
o pár zlatých. Us. U Sadské. Kšf.

Loupný. L. paseka, der Schälschlag. Sl.
les.

Loura, y, f. = roura. Us.

Lourič Jos. 1686.—-1754., rektor v Hra-
dišti. Jg. H. 1. 2. vd. 591.

Louskal, a, louskálek, lka, m., der Küm-
melspalter. Dch.

Louskati co (jak): sepnutýma rukama
páteře. Pož. 260. L. růženec. Us. Rgl. L.
cvrčky, šváby (o hubeném). Us. Rgl.

Loušek, les u N. Kdyně. BPr.

Louštěti = první zuby ztráceti (o kra-
vách). U Polic. Kšá.

Louštín, a, m., vrch u Řenčova.

Louštiti co čím. Toť ono tajemství, jež
darmo louští orel letem svým, září hvězda,
člověk myšlénkou. Vrch. Myth. I. 209.

Loutati = kousati, hrýzti, žvýkati. Raděj
kůrky budeš 1. s námi. Jakubec. Muzk.
Chléb lámala a zamyšleně 1-la. Osv. 1884.
904.

Loutě, Lauti, ves u Neveklova. Blk Kfsk.
1358.

Louteník hráti nezačne, až dudy umlk-
nou. Č. M. 207.

Loutka, Reitb, ves u Plané. Rk. Sl. —
L., die Puppe. MV. Cf. Šrc. 247., 268.,
Kram. Slov., Mkl. Etym. 174.

Loutkářka, y, f., die Puppenkrämerin,
-spielerin. Šm.

Loutko = loutka pily. Sl. les. — L., die
Schiffwinde. Sch. in den Moldauschiffen:
pečené, ohne Hebearme, slepá pečené, der
Absatz, worin sie liegt: patka. Sl. les. Cf.
Mz. v List. fil. 1883. 56., Mkl. Etym. 174.
— L. Křídla vrat (u stavidla) otvírají se
loutkem čili vratidlem. NA. IV. 256.

Loutkov, a, m., Lautkau, ves u Křelo-
vic. Blk. Kfsk. 1358., Sdl. Hr. II. 12., III.
179., IV. 372., Rk. Sl.

Loutkový. L. divadlo, Marionettentheater.
Dch., Pdl.

Loutna — hudební, kytaře podobný ná-
stroj se 14 strunami. Dch. Cf. KP. II. 298.,
Vlšk. 235., 358., Kram. Slov.

Loutnéřka, loutnýřka, y, f., die Laute-
nistin. Šm.

Louzar, a, m. = chudák, nuzák. Us. Rgl.
Ty 1-re (nadávka)! 16. stol. Wtr.

Louzati se = nuzovati se. U N. Kdyně.

Louže, lit. Ingas. Mkl. aL. 248. Zlínsky:
luža. Brt. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf.
Mkl. Etym. 177. Nabrala mu vody z louže:
pí, bratříčku, to spomůže. Sš. P. 169. Napil
se z louže (naučil se něčemu chybnému,
nepotřebnému). U Žamb. Dbv. — L., Dra-
hužel, hájovna u Milevska; Lauže, hájovna
u Benešova. — Na Louži, nyní: Marianské
náměstí v Praze. Mus. 1880. 500. — Tk. V.
78., 79., Blk. Kfsk. 84.

Loužecký, ého, m., os. jm. — L., jm.
žabí. Vz Žabí.

Loužek, žku, m. = malý luh, velmi častý
název pozemků; Loučky nad Jizerou, ves
u Turnova. Rk. Sl. Malý a Velký L. =
části řeky Radbuzy u Staňkova. BPr.

Loužka, y, f., sam. Čechy. I. 63.

Loužná, é, f., Lauschna, ves u Planic.
Rk. Sl.

Loužnatosť, i, f., die Sumpfigkeit. Lpř.

Loužnice, e, f. = loužná voda. Vozil l-ci
(hnojnici). Us. u N. Bydžova. Kšť. —- L.,
Lauschnitz, ves u Držkova. Blk. Kfsk. 1358.,
Rk. Sl.