930

Manýrovaný plod. Dk. Poet. 378. Vz
násl.

Manýrovati, manieriren, zieren, künsteln.

Manžárovati, z fr. manger = hltavě
jísti; trhati, sekati. Us. Sd., Rgl.

Manžáry = mancáry. Rozsekal to na
m. Us. Rgl.

Manžel. Cf. Šrc. 250., 259., 339., Mkl.
Etym. 182. Žertovně v pl. manželata O m.
vz Jagić Arch. f. slav. Philol. 1882. 26.-30.,
List. fil. IX. 171., Cor. jur. IV. 3. 1. 404.,
IV. 3. 1. 422. Kto prve umře ze dvú m-lú.
Št. Kn. š. 9. M-lé nejsou andělé. Us. Vk.
Na m-la svědčí strpět ženské řeči. Us. Tč.

Manželiček, čka, m. = demin. manželík.
Kv. 1872. 27.

Manželík, a, m. = demin. manžel.

Manželka, vz Malženka, Šrc. 257.-259.,
Cor. jur. IV. 3. 2. 422., Mkl. Etym. 182.
Jména manželek tvoří se na Mor. ode jmen
manželů příponami: -ka (bka), -ěna, -ca
(-ica); lašsky a částečně i rožnovsky i vsa-
cky -ula, -uvka. Vz tyto přípony a Brt. D.
147. Učinil to jemu a Martě m-ce jeho;
Svoluje Johannesovi a Magdaleně, m-ce
jeho. Arch. VII. 593., 597. a j. Muž má ža-
losť velkú, jak má zlú m-ku. Us. Té. Man-
želkám vernosť prislúchá, též i mlčánlivosť;
Manžel musí vyživení doháňať do domu, a
m. ochraňovať a prirábjať k tomu. Glč. II.
120., II. 337.

Manželkář, e, m., der den Eheweibern
nachstellt. Šm.

Manželský. M. svátosť, skutek, viera.
Št. Kn. š. 81., 90., 91. Prominutí překážek
manželských. J. tr. Těžký, těžký kameň
mlénský, ješče těžší stav manželský. Sš. P.
479. Cf. Brt. N. p. I. 238. Písně o stavu
m. vz v Sš. P. 235. nn., Er. P. 345. nn.,
Brt. N. p. I. 264. a násl.

Manželství římské, řecké. Vz Vlšk. 237.,
220. — Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 404., IV. 3. 2.
422., Sv. ruk. 388., Rk. Sl. Rozvod m. J. tr.
K m. někoho pojati. Sdl. M. je svazek nej-
světější. Us. S čiernýma očima keď sa
sejdou sivé, takové m-stva bývajú šťast-
livé. Koll. Zp. I. 75. M-stvo nerozlučuje
krem ryl a motyka; Najvetšá zlosť do man-
želstva vychádza z podezření. Glč. I. 85.,
II. 202. Slíbil mu Lidku dáti ku pravému
m-atví. Půh. II. 275. S nížto manželstvo dr-
žieše. Hr. rk. 5. V m-stvo vstúpiti. Dal. 56.
Bieše v m-stvo dána Josefovi. ZN. Ti, ježto
v m-ství bydlechu. BO. M-stvo pokútni. Št.
Kn. š. 85. Cf. Pře, Svolení, Slov. zdrav.

Mapa = výkres, který větší nebo menší
čásť země ve vodorovném průmětu nebo
v půdorysu tak představuje, že z něho po-
loha a vzdálenost jednotlivých míst, rozměr
jisté krajiny a všelijaké jiné poměry pře-
hledně poznati se mohou. Blř. M. půdo-
rysná či plán, výšepisná či hypsometrická,
industrialni, navigační, mřežovaná n. ploská
(Platt-), Stč. Zem. 384.-386., 426., 427.,
432., světová (jíž veškeren obor zemský
vyobrazen jest na ploše), Kozennův Atlas,
polohorysná, NA. V. 100., dešťopisná či
hyetografická, Stč. Zem. 639., NA. V. 367.,
isohyetická, Stč. Zem. 652,, větrní, Wetter-.

Bc. M. římské. Vz Vlšk. 234. Tisk mappy.
Vz KP. I. 358. Cf. Tf. Mtc. 293., Rk. Sl.

Mapaniový. M. stromy, les. Hlb. rejstřík
XXXI.

Mapárna, y, f., vz Mapovna.

Mapička, mappička, y, f. = malá mappa.
Us. Pdl.

Mapopisec, mappopisec, sce, m. = ma
pař. Nz.

Mapopisectví, mappopisectví, n., die
Mappirungskunde. Nz.

Mapovací, mappovací, KaRtirungs-. M.
práce. Sl. les.

Mapovadlo, tnappovadlo, a, n., das Zu-
legzeug, der Zulegekompas. Hrbk.

Mapování, mappování, n. = kreslení map,
die Kartirung, Mappirung. Sl. les., S. N. V.
103.

Mapovati, mappovati, kartiren. M zemi.
Pal. Rdh. I. 100.

Mapovitec, mappovitec, tce, m. archi-
pelagites, der Landkartenschein. Šm.

Mapový, mappový, Mappen-. M. průměty,
Kozennův Atlas, vzdálenost (opak: skutečná).
Stč. Zem. 428.

Mara. Najprú fara, potom M., erst ein
Bleib, dann ein Weib. Zátur. Jakub, chleba
knp; M., chleba dala. Rr. MBš. — M. = ne-
moc. Slov. Nech choldún a m. ztratí sa pod
zem. Phľd. VII. 107. — M., dolichotis pa-
tagonica, Mara. Prm. I. 2. 446
Mara. Škodná m. = žena, která všecko
maří; hojná m. = marnotratnice. Val. Brt.
D.

Mara, y, m. = Marek BPr.

Mářa Marie. M. (15/8)— chleba dala (po
žních). Slov. Šd.

Marabu, a, m., ciconia marabu, indijský
čáp. Schd. II. 468., Hlb. II. 214.

Maraburčiti, Narrenspossen treiben. Šm.

Marada, y, m., os. jm. M. Bartol., farář
1744. Jg. H. 1. 596., Jir. Ruk. II. 7.

Marail, a, m., penelope, der Marail, Trut-
hahn. Šm.

Marák, a, m. — kdo máry dělá, uschovává
a před pohřbem do domu donáší. Mor. Šd.

Maŕák, a, m., cf. Mařena. Chození s Ma-
řákem n. Smrťákem na Mor. Vz Km. 1887.
677., 759. Na smrtnicu chlapci strojí Mařáka
a děvuchy Mařanu. Slez. Šd. Cf. Brt. Dt.
283.

Maral, a, m., cervus maral, perský jelen.
Brm. I. 3. 151.

Mařana, vz Mařena, Mařák. Laš. Brt.

Marániti = kaziti, ničiti, pustošiti. U Ko-
jetína, Kroměříže. Wrch.

Marant, u, m. = maranta. Schd. II. 272.

Maranta, y, f., maranta, die Marante,
rostl. M. třtinovitá, m. arundinacea, indská,
m. indica, hlavatá, m. allouya. Vz Rstp.
1482., Schd. II. 272.

Marantický, marantisch. Nz. lk.

Marantový. M. moučka, Arrowroot, f.
Sp. M. škrob = jemný tropický z oddenků
různých rostlin. Vz Ott. II 786.

Maras, u, m. = marast. Slez., mor. a
slov. Wrch., Škd. — Hádati, hledati od
Marasa do Karasa (ve hře na prsténky).
Dbš. Obyč. 129.