961

Mentlík, u, m. = dlouhý ženský kabátec
ze sukna barvy modré n. fialové kožišinou
podšitý a dole třepením ozdobený. Mor. a
slov. Brt., Koll.Zp. I. 114. Takový m. mí-
vají jen bohaté nevěsty k sobáši. Tč.

Mentor, psí jm. Škd.

Mentoury, dle Dolany, Mentaur, ves
u Vys. Mýta. Blk. Kfsk. 517., Sdl. Hr. I.
256., Rk. Sl.

Měntuch, u, m. = veliký měch (pytel).
Slez. Tč.

Mentúz, a, m., die Else, ryba; mník.
Slov. Bern.

Mentýk, a, m. = kožuch suknem obšitý
a šnorovaný. Mor. Brt. Slov. Trok. 29., Vlk.,
Kch.

Menurka, y, f. = fimbába obec. Slez.
Sd. — M. = verunka, sluníčko brouk. Slez.
Šd.

Měny, pl., f. (pozemky vyměněné) =
louky u Kloužovic v Tábor.

Menzel, zla, m., os. jm. Blk. Kfsk. 1363.
Vz Mencel.

Mera. Oprav 100 v: 40. Cf. české: míra.
Kúpil meru vajec (40). Šf. III. 645., Ht. Sl.
ml. 99.. Němc. IV. 321. — M., psylla, brouk.
M. hrušková, jabloňová, janovcová, olšová,
zimostrázová. Vz Brm. IV. 650.—651.

Meracký = měřický. Slov. Bern.

Meractví, n. = měřictví. Bern.

Merač, e, m. = měřič. Slov. Bern., Loos.

Měřáč, e, m. = čím se měří, der Zoll-
stab. Šd.

Meračka, y, f., die Messerei. Slov. Ssk.

Meradlo, meradličko, a, n., der Messtab,
-apparat. Slov. Phľd. II. 4. 116., Ssk.

Meranka, y, f. = měrba, výmera. Pri
m-kách chotárov staly se mnohé krivdy. Rr.
Sb. Panstvo bralo pri m-kách chotárov lesy
dľa počtu sedliakov. Syt. Táb. 164. Dle
Zátur. lépe: meračka.

Meratel, e, m. = merač. Slov. Bern.

Meravý, messend. Slov. Loos., Ntr. VI.
323., Koll. Sl. dc. IV. 19. Na vodu som
išla, neskoro som prišla, mamka ma zakliala,
by kameň ostala, kameňom m-vým, drevom
javorovým. Sl. spv. I. 19.

Měrba = měření. Slov. a mor. Phľd. II.
4. 16. Když byla měrba nové železnice. Šd.

Merboltice, Mertendorf, ves v Litoméř.
Blk. Kfsk. 291., Rk. Sl.

Mercaptan, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 439.

Mercaptidy, pl., v lučbě. Šfk. Poč. 439.

Mercún, a, m. = svišť, arctomys alpina,
das Murmeltbier. Slov. Phľd. IV. 266., Rr.
Sb., Hdž. Šlb. 88., Pokr. Pot. II. 50.

Mercuri-us, v lučbě. Vz Šfk. Poč. 613.

Merčí, ího, m. = měřič. Slov. Loos.

Merčík, u, m. = svlak, příčka ku spo-
jení dvou dřev. Na Plaště. BPr.

Měrčín, a, m., Miertschin, ves u Nepo-
muk. PL., Rk. Sl.

Merčina, y, f. = známka. Šm.

Merčiti, z něm. = znamenati, pozorovati,
merken. Brt.

Měrec, rce, m. M. na drahokamy, ein
Richtblech, dünnes durchlöchertes Messing-
blech. Šm.

Měrecký sbor, das Geniecorps. Rk.

Měrečné, také mor. Brt. D. 230.

Kottův: Česko-něm. slovník. VI.

Mereda, y, m = neohrabaný člověk. Val.
Vck. — M., y, f., mlýn u Mníška.

Meřeje, pl., die Nehrung, Niederung, das
flache Uferland. Nz., NA. V. 682.

Merenda. Vyhnal ho a bylo po m-dě.
Us. Dcb. — M. = omáčka z vařených šve-
stek a hrušek. Cf. Muzika. U N. Kdyně.
Rgl., BPr. — M., sam. u Labské Týnice.

Merengovaný, merenguirt. M. noky, jídlo.
Sp.

Měření blíživé (approximativní), Jdč.
Geom. 4., 5. a j., slabik, Dk., barometrické
(výšky), Mj. 118., Stč. Zem. 459., stupňové,
tlaku vzdušného, větru, Stč. Zem. 338., 556.,
601.; m. okem, Dch., teploměrem, Us., po-
hybem zemským. Sté. Zem. 105.

Měřenice, Mieřenitz, ves u Zavlekomě.
Blk. Kfsk. 668., Rk. Sl.

Měřenosť, i, f., die Gemessenheit. Šm.

Meřetice, ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 631.,
722., Rk. Sl.

Měřený; -en, a, o, gemessen. Úhel m-ný
obloukem. Sté. Zem. 58.

z Merfelic (Jir. Ruk. II.; 24.), vz: z Mer-
šelic.

Mergl Kar., studuj., přispěl do tohoto
slovníku. (Mg.).

Mergule = marhule. U Polič. Kšá.

Merhák, u, m. M. k sekání ryb. Sdl. Hr.
III. 123.

Merhelec. Cf. Rstp. 506.

Merhovaný. Za Dal. polož.: 106. Cf.
Rst. 441.

Merhovati, vz Ladrovati, Mkl. Etym.
191.

Merhyně. Koll. St. 501. Také čes. Dač.
I. 78., II. 230.

Měřicí dřevce. BO.

Měřictví praktické či výkonné, NA. V.
87., Jd. Geom. III. 42., Schd. I. 189., Vlšk.
234., Rk. Sl.

Měřič zemský. Vz Zř. zem. 460., 693.

Měřičevý = měřicí. M. provázek. BO.

Měřička, y, f., mlýn u Arnoštovic v Pa-
covsku. Rk. Sl.

Méřičná, é, f. = jm. pole a lesa u Hyn-
kova na Mor. Km.

Měřičný. To nedá se podrobiti měřičným
neboli stavitelským zákonům, Messungs-.
Pal. Rdb. I. 389.

Meridialní, Meridial-, M. čára. Vnč. 109.

Meridianní = meridialní. M. zobrazo-
vání (povrchu zemského). Stč. Zem. 389.

Meridianový. M. kvadrant, řez. Šim. 77.,
ZČ.

Měřidlo na tloušťky a dutiny, Dick-,
Hohlmesser. Vz Hmatadlo. Věř. Z. II. 25.
M. hlavy, pánve. Wld.

Meřík. Cf. Rstp. 1803.

Měřín, a, m., Mieřin, ves u Neveklova;
Miertschin, vz Měrčín; Wollein, městečko
u Jihlavy. Pl., Rk. Sl.

Merinda, y, f., Mundvorrath auf die
Reise. Slov. Mkl. Etym. 191.

Merinkový. M. kůže, Merinoschaffell. Šp.

Měřírna, y, f. M. horní, die Markschei-
derei (Lokale). Hrbk.

Měřisko, a, n., die Fucht, ein Kohlen«
mass in den Hammerwerken. Šm.

428