962

Měřiti. Měřu, metior. V MV. nepravá
glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 195. Ten sud
měří tři hektolitry, german. m.: má. — co
čím (kdy, kde). Hlubokou noci kapky
hlas svým pádem opět měřil čas. Mcha.
Jiřík z Poděbrad po dvakráte u Nýrska a
u Milayče českým loktem měřil lebky kři-
žáků. Šml. 1. 23. M. teplotu teploměrem. Us.
Kamzík nohou obratnou v skoku měří délku
propastí. Vrch. Oheň na váze a vítr loktem
m. Boč. exc. — kam. Ten legát k měšci
měřil (chtěl peníze). Bart. 140 — co jak.
Na přeskáčku m., mit Springstand messen.
Nz. Podezřivě někoho m. Kká. Ksl.j. 159.
Písně tyto nejsou m-ny na vzor umělecký.
Kam. Po očku ho tn-la. Drsk. M. někoho
podlé svého lokte. Šml. Každý měříme svět
svým způsobem. Šml. Bojem s nepřítelem
se m. Šbr. Dědeček měřil občas děti na
hůl. Us.

Měřítko. M-ka dělí se na m. základní,
matiční n. normalní a na m. v užším smyslu;
m. základní zase na m. s mírou na čarách
aneb okrajích. ZČ. I. 17., 18. M. truhlářské,
složitelné, Us. Pdl., hlavní, vedlejší či po-
bočné, Mj. 6., jednoduché, tísicinné, zmen-
šené, Nz., kapesní, šroubové, Šand. II. 25..
vzdělanosti. Šmb. S. I. 273. Hrana, oprut
(Visirreif), šoupátko, násadka m-ka. Čsk.

Meritorní, z lat. = věcný, zásadný. Rk.
Sl.

Měřivo, a, n. = čím se měří. Dk.

Měřivý, messend, zielend. Šm.

Merkaptan, také něm. tak. Nz., Šfk.
Poč. 413., Rm. I. 233.

Merkatorský, Merkators-. M. mappy. Nz.

Merklas, a, m., os. jm. Šd. — M. V.,
nar. 1809., rytec. Jg. H. 1. 599, Tf. Mtc. 293.

Merklín, a, m., městečko u Přeštic. Arch.
IV. 44., Blk. Kfsk. 484., Rk. Sl.

Merklínský, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk.
1363.

Merklov, a, m., Mrklow, ves u Jilemnice.
PL.. Rk. Sl., Blk. Kfsk. 926.

Merklovice, dle Budějovice, Merklowitz,
ves u Vamberka. Blk. Kfsk. 414., Sdl. Hr.
II. 278., Rk. Sl.

Merkosín, a, m., sam. u Strakonic.

Merkovati, vz Merčiti.

Měrkovati = utíkati, běžeti. Mor. Vck.

Merkovka, y,f. = malé železité lázně
u Rakovníka, u Řenčova. Řvn. 294.

Merkur, u, m. Cf. KP. IV. 193.

Merkurethyl, u, m., v lučbě. Rm. 1. 250.

Merkurialism-us, u, m. = otrava rtutí.
Vz Slov. zdrav.

Merkurialní, Ringelkraut-. Šm.

Merkuriáš, e, m = rtuť. Kom. L. —-
M. = Merkur.

Merlík. Cf. Čl. Kv. 154., Rstp. 1276.,
Slb. 247., Rosc. 121, Mllr. 32.

Merlíkovitý. M. rostliny. Cf. Schd. II.
278, Slb. 243., Rstp. 1241,Rosc. 121.

Merlíkový, Gänsefuss-. Šm.

Merlínek, nka, m., Mrlínek, ves u By-
střice pod Hostýnem.

Merlon, u, m. = kusy předprsně mezi
střílnami, NA. III. 145., z fr., der Scharten-
kasten. List. fil. X. 321.

Mermem = mermo. U Něm. Brodu. Brnt.

Mermolez, a, m. Ty m-ze (kluku vtí-
ravá, říkají dětem). U Deštné. Blk.

Mermú mocú = mermomocí. Mor. Brt.
D. 230.

Měrnice. die Balotte. Cf. Rstp. 1189.,
Slb. 338., Čl. Kv. 260., Mllr. 21.

Měrnický, Messer-, Mess-. Šm.

Merník, a, m. = měřič. Slov. N. Hlsk.
IV. 228., Orl. III. 16.

Měrnoplynný. M. koráby, ilóai. Lšk.

Měrnosť, der Rhythmus. Nz., Dk. Poet.
322.

Měrný. M. lán, Půh. brn. 1417. (Cf. Bdl.
Obr. 116.), zatížení, Zpr. arch. VIII. 14.,
teplo, NA. V. 275., váha tělesa (specifická,
objem, svítivost tělesa, lámavosť, ZČ. I.
83, 287., 447., III. 9., 117. teplo, Mj., jed-
notka. Stč. Zem. 741. Vybíhati přes měrné
hráze, über abgemessene Gränzen. Dch.
Toť si měrný postavil dni mé (mensurabilis).
Ž. wit. 38. 6.

Meroblastický. M. vajíčka. Ves. I. 82.

Měrodatný. Pr. 1884. 89.

Měromenšítko, a, n. = zmenšené mě-
řítko, verkleinerter Masstab. Nz.

Měroslovec, vce, m., der Metriker. Nz.

Měrosloví. Jg. Slnosť. 75.

Měroslovný = metrický, metrisch. Nz.
M. stopy. Sš. Pros. 12. Vz Metrologický.

Merot, a, m. (= Pluto), bůh pekla u Staro-
stovanů, zvl. u Čechův. Bačk. Pís. I. 499.

Merotec, tce, m. Schd. I. 335., Rk. Sl.

Merotík. Cf. Schd. II. 38., Rk. Sl.

Merotíkový, Baryum-. Šm.

Měrotín, a, m., Mierotein, ves u Litovle;
Merotein, ves tamtéž.

Merovanie, n. = asi toľko, čo rozdrá-
ženosť chuti k jiedlu, nenasycenosť; bo ho-
voria, keď je nečoho málo: je to nie na
najedenie, len m. Dbš., Sb. sl. pies. I. 101.

Merovapnec, ence, m., Barytokalcit, m.
Šm.

Merovať = chuť míti k jídlu, lačným
býti. Vz Merovanie. Na lačné srdce nepú-
štaj sa z domu, duduk ťa meruje. Slov. Mt.
S. I. 101.

Měrovati, skandiren. Dch.

Měrovedný. M. krása. Vz Jg. Slnosť. 44.

Měrovice, Mierowitz, ves u Kojetína.
Tam dávají novorozenému klukovi do ko-
lébky křivák (kudlu) a buchtu. Vz Sbtk.
Krat. h. 185.

Měrozpytný úřad, das Cimentiramt. Rk.

z Meršelic Jos. Makarius, dr. 1621. Jg.
H. 1. 599.

Mertlík, a, m., os. jm. D. ol. VIII. 209.

Mertník, a, m., ves. Arch. II. 448.

Merťuch, u, m. = modius, mírka. Slov.
Mkl. Etym. 195.

Merulík, Merhulík, a, m., os. jm. Rgl.

Meruň, vz Meruňka, Schd. II. 308., Rstp.
476.

Meruňďák, a, m. = nadávka u Nepo-
měřic. Rč.

Měrunice, Meronitz, ves u Bíliny. Arch.
III. 499., Blk. Kfsk. 1139., Rk. Sl.

Meruňka, y, f = slunečko (brouk). Mor.
Brt. Dt. 36. — M., y, m., os. jm., herec
1793. Jg. H. 1. 599.