965

Měšec. Cf. List. fil. XI. 168. Tlustý m.
jsem utratil (mnoho peněz prosoudil). Wtr.
Jeho m. měl souchotiny. Wtr. čím větší
m., tím menší srdce. Kmk. Lidé škrtí m.,
div ho neuškrtí. Šml. Vysoko jim k měšci
sáhá. Bart. 181. Nemůže-li kdo komu měš-
cem pomoci, nechť ho aspoň ústy ukájí.
Exc. Rádi se mějme a každý o svůj m.
dbejme; Pokud m., potud přítele mám. Us.
Bž. Ženám měšce dojí (vyprazdňují). Výb.
II. 247. Cf. Nuzník (dod.).

Měšéček, čku, m. = váček. St. Kn. š. 78.

Mešecnice, e, f., die Beutlerin, Beutel-
macherin. Bern.

Měšečník, a, m. = tobolečník, zloděj.
Výb. II. 338. - M., os. jm. Pal. Děj. V. I.
225.

Měšečný. By jediné Bóh zdařil, abych
s m-mi odpustky přijel. Arch. V. 328.

Měšek, ška, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.,
D. ol. II. 536 , Pal. Děj. II. 262.

Měšeň, šně, f., byttneria, die Byttnerie,
rostl. M. srdčitá, b. cordata. Rstp. 158.

Mešenka, y, f., hydnum, der Stoppelpilz.
Šm.

Měšenovitý oprav v: měšeňovitý. Cf.
Rstp. 151.

Měšetice, dle Budějovice, Mieschetitz,
ves u Sedlce. Blk. Kfsk. 907., Sdl. Hr. IV.
184., Rk. Sl.

Měsíce oprav v Měšice. M. dle Budějo-
vice, Mieschitz, ves u Zdib. Tk. IV. 170.,
VI. 61., VII. 416., Blk. Kfsk. 1364., Sdl.
Hr. IV. 372., Rk. Sl.

Mešita, vz List. fil. X. 65.

Mešk, u, m. = meškání. Bez všeho mešku
čiňá. Slov. Hol. 74.

Meškal, a, m., der Zauderer. Lpř.

Meškání = obydlí. Mor. Brt. D. 230.

Meškatelka, y, f., die Zaudererin. Šm.,
Bern.

Meškati, cf. Mkl. Etym. 193. — co. Mu-
seli sú často cestu svú m. Výb. II. 549.
Musel svú službu m. Půh. I. 373. Když
který kněz mešká své miesto. Hus II. 66.
— co čím. Vykonání přísahy m. vzatým
odvoláním. J. tr. Nebude póhonem m. Vš.
347. Tiem sě nemeškejme. Výb. II. 33.
Hřiešný nemá m. svým ukázáním; Lidé
meškají svým dielem své spasenie. Hus II.
342., I. 131. —- v čem. Aby knapi souke-
níkův v jich díle nemeškali. Exc. A mešká-li
(kněz) lid v spasenie. Hus II. 274. V tejtě
mě prosbě nemeškej. Hr. ruk. 13. Ani v těch
věcech, ježby m-ly v boží službě. Hus I.
143. — kde. Ona se tu dlouho nemeškala.
Us. Na cestě se nemeškali. Abr. Darmo
se tu m.! Us. Dch. Kaj meškáš? U pana
N. Us. M. se při něčem. Nz. M. někde ='
bydleti. Mor. Brt. D. 230. — na čem. Na
tom se nemeškali. Výb. II. 298. M. u přátel
na návštěvě. Us. — s inft. Mešká přijíti.
ZN.

Meškavý. Blázni a m-ví (lidé). Sv. ruk.
325.

Meškerenda, y, f. — rošt, příčný trám
v jizbě, který ostatní trámy a strop drží.
V turčan. stol. na Slov. Rr. Sb., Ssk. Vz
Maisternica. Maď. mester gerenda.

Měškonoh, a, m. = míškonoh. Šm.

Mešné, ého, n., der Messlohn, das Mess-
geld. Šm.

Mešní rúcho. Žk. 413.

Mešnice = mešní kniha, Šd.; mešní svíce.
Beck. II. 1. 7. — M. = vrch u Koturova.
U M-ce = pole u Kvítkovic v Bud. BPr.

Mešniti = mši sloužiti za skrovnou porci.
Dch.

Mešno, a, n., Meschno, ves u Rokycan.
PL., Rk. Sl.

Měšnoniták, u, m., azara, ein Gewächs.
Šm.

Měšov, a, m., Einsiedel, mě. v Chebsku.

Měštáctvo, a, n., die Spiessbürger. ML,
Šbr. Zaj. 27.

Měšťák. Leg. Mnč. R. 24.

Měšťan. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 423., Rk.
Sl. Kdo měl m-na souditi. Vz Výb. II. 326.
O utečení m-na z obce. Vz Výb. II. 343.
Vyjedou-li z venkovského města sedláci do
polí, ani jeden m. nezůstane doma. Sbtk.
Krat. h. 275. Měštěné (olomúčtí). Půh. II.
455., Št. Kn. š. 5. Měštěnom. List. hrad.
1447. Od měšťan. Ib. 1447. Pakliby měště-
nín sedláka pohnal. Vz Pal. Rdh. II. 213.
Měštěnínóv i měštek. Hus II. 242. V měště-
nech. Št. Kn. š. 52. Měštěnín, pl. měšťané,
strč. měštěné. Bž. 82. Měšťanů práva atd.,
vz Zř. zem. 460., 694.

Měštanátko, a, n., ein Stadtkind (po-
hrdlivě). Šd.

Měšťánek Jan, vz Civilius, Jir. Ruk. II.
24.

Měšťanský. M. beseda v Praze založena
r. 1845.—1846.

Měštěk, štku, m. = měšce. Vínko srdce
občerstvuje a m. vyprazdňuje. Koll. Zp. II.
362.

Měštěnínka, y, f., die Bürgerin. Šm.

Měštěnínský, bürgerlich, civil. Nov. víd.

Měštěnínství, n., aas Bürgerrecht. Skut.

22. 28.

Mešterka, y, f. = druh vyšívání na Mor.
Brt. v Obzoru 1884. 293.

Mešternica, e, f. = maisternica.

Meštín, a, m., Meschtin, mlýn u Lou-
čína.

Městka = ženská z města. NB. Tc. 145.,
Půh. II. 186., Bart. 257., List. hrad. 1464.
Tč. Byla m. z města, jenž jest slulo Cae-
sarea Filippova. Hus II. 403.

1. Met má 32 měřice. Listina z r. 1490.
Ot mtu ječmene; Desět mtóv pšenice. BO.
Sto mtóv pšenice. ZN., Výb. I. 1065. Vzal
tři mty ovsa. Pč. 39. Dvanácte mtóv žita;
Půl páta mpta. Půh. II. 37., 160., 110., 88.
a j. Cf. Mkl. Etym. 207.

2. Met, der Sprung. Cf. KP. 1. 449.-507.
Met z boku, Seitensprung, s orudím, der
Fechtsprung.

Měť, i, f. = zmatek. O mistře správný
bez měti, svědku věrný. Hr. ruk. 97. —
M. = míti. Mor.

Meta. KP. I. 436. Žár vyšších, krasších
met. Čch. Nov. ps. Volil si za metu života
svého polní hospodářství. Šml.

Meta, y, f., die Rune, der Buchstabe.
Měty byly jen znaky obrázkovité, Hš. Sl.

23. Dsky dřevěné, na kterých stáři před-



	965

	Měšec. Cf. List. fil. XI. 168. Tlustý m. jsem utratil (mnoho peněz prosoudil). Wtr. Jeho m. měl souchotiny. Wtr. čím větší m., tím menší srdce. Kmk. Lidé škrtí m., div ho neuškrtí. Šml. Vysoko jim k měšci sáhá. Bart. 181. Nemůže-li kdo komu měš- cem pomoci, nechť ho aspoň ústy ukájí. Exc. Rádi se mějme a každý o svůj m. dbejme; Pokud m., potud přítele mám. Us. Bž. Ženám měšce dojí (vyprazdňují). Výb. II. 247. Cf. Nuzník (dod.). Měšéček, čku, m. = váček. St. Kn. š. 78. Mešecnice, e, f., die Beutlerin, Beutel- macherin. Bern. Měšečník, a, m. = tobolečník, zloděj. Výb. II. 338. - M., os. jm. Pal. Děj. V. I. 225. Měšečný. By jediné Bóh zdařil, abych s m-mi odpustky přijel. Arch. V. 328. Měšek, ška, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123., D. ol. II. 536 , Pal. Děj. II. 262. Měšeň, šně, f., byttneria, die Byttnerie, rostl. M. srdčitá, b. cordata. Rstp. 158. Mešenka, y, f., hydnum, der Stoppelpilz. Šm. Měšenovitý oprav v: měšeňovitý. Cf. Rstp. 151. Měšetice, dle Budějovice, Mieschetitz, ves u Sedlce. Blk. Kfsk. 907., Sdl. Hr. IV. 184., Rk. Sl. Měsíce oprav v Měšice. M. dle Budějo- vice, Mieschitz, ves u Zdib. Tk. IV. 170., VI. 61., VII. 416., Blk. Kfsk. 1364., Sdl. Hr. IV. 372., Rk. Sl. Mešita, vz List. fil. X. 65. Mešk, u, m. = meškání. Bez všeho mešku čiňá. Slov. Hol. 74. Meškal, a, m., der Zauderer. Lpř. Meškání = obydlí. Mor. Brt. D. 230. Meškatelka, y, f., die Zaudererin. Šm., Bern. Meškati, cf. Mkl. Etym. 193. — co. Mu- seli sú často cestu svú m. Výb. II. 549. Musel svú službu m. Půh. I. 373. Když který kněz mešká své miesto. Hus II. 66. — co čím. Vykonání přísahy m. vzatým odvoláním. J. tr. Nebude póhonem m. Vš. 347. Tiem sě nemeškejme. Výb. II. 33. Hřiešný nemá m. svým ukázáním; Lidé meškají svým dielem své spasenie. Hus II. 342., I. 131. —- v čem. Aby knapi souke- níkův v jich díle nemeškali. Exc. A mešká-li (kněz) lid v spasenie. Hus II. 274. V tejtě mě prosbě nemeškej. Hr. ruk. 13. Ani v těch věcech, ježby m-ly v boží službě. Hus I. 143. — kde. Ona se tu dlouho nemeškala. Us. Na cestě se nemeškali. Abr. Darmo se tu m.! Us. Dch. Kaj meškáš? U pana N. Us. M. se při něčem. Nz. M. někde =' bydleti. Mor. Brt. D. 230. — na čem. Na tom se nemeškali. Výb. II. 298. M. u přátel na návštěvě. Us. — s inft. Mešká přijíti. ZN. Meškavý. Blázni a m-ví (lidé). Sv. ruk. 325. Meškerenda, y, f. — rošt, příčný trám v jizbě, který ostatní trámy a strop drží. V turčan. stol. na Slov. Rr. Sb., Ssk. Vz Maisternica. Maď. mester gerenda.	Měškonoh, a, m. = míškonoh. Šm. Mešné, ého, n., der Messlohn, das Mess- geld. Šm. Mešní rúcho. Žk. 413. Mešnice = mešní kniha, Šd.; mešní svíce. Beck. II. 1. 7. — M. = vrch u Koturova. U M-ce = pole u Kvítkovic v Bud. BPr. Mešniti = mši sloužiti za skrovnou porci. Dch. Mešno, a, n., Meschno, ves u Rokycan. PL., Rk. Sl. Měšnoniták, u, m., azara, ein Gewächs. Šm. Měšov, a, m., Einsiedel, mě. v Chebsku. Měštáctvo, a, n., die Spiessbürger. ML, Šbr. Zaj. 27. Měšťák. Leg. Mnč. R. 24. Měšťan. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 423., Rk. Sl. Kdo měl m-na souditi. Vz Výb. II. 326. O utečení m-na z obce. Vz Výb. II. 343. Vyjedou-li z venkovského města sedláci do polí, ani jeden m. nezůstane doma. Sbtk. Krat. h. 275. Měštěné (olomúčtí). Půh. II. 455., Št. Kn. š. 5. Měštěnom. List. hrad. 1447. Od měšťan. Ib. 1447. Pakliby měště- nín sedláka pohnal. Vz Pal. Rdh. II. 213. Měštěnínóv i měštek. Hus II. 242. V měště- nech. Št. Kn. š. 52. Měštěnín, pl. měšťané, strč. měštěné. Bž. 82. Měšťanů práva atd., vz Zř. zem. 460., 694. Měštanátko, a, n., ein Stadtkind (po- hrdlivě). Šd. Měšťánek Jan, vz Civilius, Jir. Ruk. II. 24. Měšťanský. M. beseda v Praze založena r. 1845.—1846. Měštěk, štku, m. = měšce. Vínko srdce občerstvuje a m. vyprazdňuje. Koll. Zp. II. 362. Měštěnínka, y, f., die Bürgerin. Šm. Měštěnínský, bürgerlich, civil. Nov. víd. Měštěnínství, n., aas Bürgerrecht. Skut. 22. 28. Mešterka, y, f. = druh vyšívání na Mor. Brt. v Obzoru 1884. 293. Mešternica, e, f. = maisternica. Meštín, a, m., Meschtin, mlýn u Lou- čína. Městka = ženská z města. NB. Tc. 145., Půh. II. 186., Bart. 257., List. hrad. 1464. Tč. Byla m. z města, jenž jest slulo Cae- sarea Filippova. Hus II. 403. 1. Met má 32 měřice. Listina z r. 1490. Ot mtu ječmene; Desět mtóv pšenice. BO. Sto mtóv pšenice. ZN., Výb. I. 1065. Vzal tři mty ovsa. Pč. 39. Dvanácte mtóv žita; Půl páta mpta. Půh. II. 37., 160., 110., 88. a j. Cf. Mkl. Etym. 207. 2. Met, der Sprung. Cf. KP. 1. 449.-507. Met z boku, Seitensprung, s orudím, der Fechtsprung. Měť, i, f. = zmatek. O mistře správný bez měti, svědku věrný. Hr. ruk. 97. — M. = míti. Mor. Meta. KP. I. 436. Žár vyšších, krasších met. Čch. Nov. ps. Volil si za metu života svého polní hospodářství. Šml. Meta, y, f., die Rune, der Buchstabe. Měty byly jen znaky obrázkovité, Hš. Sl. 23. Dsky dřevěné, na kterých stáři před-