974

Mchovisko, a, n. = místo, kde mech roste.
Laš. Tč.

Miagati = tlačiti, roztlačovati. U Frenšt.
Dšk. Vz násl.

Miagnouti = udeřiti. — koho čím. Val.
Vck.

Miargyrit, u, m., nerost. Bř. N. 227.

Miascit, u, m., nerost. Vz Krč. G. 238.

Miasma. Vz Šfk. Poč. 80., Slov. zdrav.,
Čs. lk.

Miať = míti. Slov. K. Ml. 34.

Miavkati = mňoukati. Mačka miavká.
Slov. Hdž. Šlb. 34. Cf. Miaučeti.

Miazga, y, f. = míza. Slov. Hdž. Čít. XIII.

Míca, dle Kača, micka, y, f. = kočka.
Us. Rgl., Kutn. Ma mícu = jest opilý. Us.
Kutn.

Micák, a, m. = králik samec, cupák, ko-
trňák, micoň, kuťák. Mor. Brt., Vck.

Micálek, lka, m. = člověk slaboch. U
Rychn Hospod.

Micinka, y, f. = malé děvče. U Nepo-
měřic. Rč. — M. = Marie (děvče).

Micka, y, f. = lehká čepice veliká s třa-
pečkem, obyč. z černých niti dělaná. Nosila
se v zimě až přes uši buď pod kloboukem
neb pod čepicí (tchořovicí). U Hostýna. Zkl.

Micka, y, f. = kočka. Čch. Petrkl. 26.

Micmanice, Mitzmanns, ves u Jaroslavic.

Micoň, ě, m., vz Micák. U Nezamyslic.
Bkř.

Mícovec, vce, m. = rybník u Vys. Mýta.
Blk. Kfsk. 1154.

Míč. Na Mor.: pucka, pótka, póček (Han.),
habáň n. habán (slov.), logda (val.), pilant
(na Lipensku), bál n. bálka (záp. Mor.),
bole (hazať bolem. laš.), klubko, klubce.
Km. 1887. 361. Cf., Logda, Kolomastrika,
Mičuda, Lopda. V Roudnicku: míč, e, f.
Prk , Zkr. V MV. Nepravá glossa. Pa. Cf.
List. fil. XI. 172., Mkl. Etym. 189. Mieč
okrúhlý na vše kraje (strany). Alx. V. v, 996.
Hry v míč: na cíle, na décka, na pastýřa
(na sviňu, na hudru), na papunca, na kle-
panou, na vyvolávku (na Adama a Evu),
na školy. Vz Km. 1887. 361.—363., Brt. L.
N. I. 65., Brt. Dt. 196. Hra: na rohy; chytka
na vyučenou, vybíjenou. Rgl. — M. k pro-
fukování ucha, Wld., k vyfukování hmyzo-
vého prášku. — M. mořský, pila marina =
vláknaté zbytky listův a lodyh mořské vochy
schoulené na koule. Vz Rstp. 1668. — M.,
os. jm. D. ol. X. 549.

Miča, e, f., Mitschamühle, mlýn u Horní
Bobrové. — M., vz Mičula.

Míčan, a, m., os. jm. Arch. I. 500., VIL
713, Pal. Rdh. I. 123., Blk. Kfsk. 1364.,
Sdl. Hr. II. 278., IV. 372., V. 363., Výb. II.
307., Rk. Sl.

Mičanka (Feslovka), y, f., vinice ve
Vinohradech.

Míčař, e, m. = hotovitel míčů. Us.

Micka Jos., dr. med. 1732. Jg. H. 1. 599.,
Jir. Ruk. II. 25., Rk. Sl.

Mičněnka, mičovka, y, f., pilularia, das
Pillenkraut, -farn. Šm.

Míčov, a, m , Mitschow, ves u Čáslavě.
Blk. Kfsk. 1364., Rk. Sl.

Míčovice, dle Budějovice, Mitschowitz,
ves u Prachatic. PL, Rk. Sl.

Mičovka. Cf. Rstp. 1768., Slb. 85., ČI.
Kv. 80., Rosc. 82.

Míčovkovitý. M. rostliny, rhizocarpeae.
Vz Rstp. 1767., Slb. 85., Rst. 441.

Míčovna, y, f., das Ballhaus. Dch., Vlsk.
501.

Míčový. M. hra, Kom., dům (mičovua).
Dch.

Mičuda, y, m. = hlupák. U Olom. Sd.

Mičula, y, m. = Miča, Michal. Mor. Brt. D.

Middollin, vz Middolin.

Miela, y, f. = mělčina Slov. Loos.

Mieň, ě, m. = mentúz, měn, meň, mník,
die Aalruppe, ryba. Slov. Něrnc. IV. 422.,
Hdž. Čít. 184.

Mieně = méně. Dal.

Mienka, y, f. = mínění. Slov. Ssk.

Miesť = mésti. Slov. Ssk.

Miešanka, y, f. = míšeňské jablko. Slov.
Rr. MBš. — M. = směska (píce). Slov. Br. Sb.

Mieška, vz Měška.

Mieždiť sa = hemžiti se, sich rühren.
Slov. Tu sa hneď zase v královskorn dvore
počalo všetko m. Dbš. Sl. pov. I. 315.

Migala, několik domkův u Vsetína.

Migati, mignút = rychle běžeti, schnell
laufen. Slez. Šd., Val. Vck., Mtl. — M. =
rychle něčím hýbati.

Mignouti = mihnouti. Šm.

Migotati = mihotati. Šm.

Migrain, vz List. fil. X. 323.

Migrulička, y, f. Nasadíš m-ly. Sl. zp.
I. 153.

Mih = mihnutí, okamžik. Kká. Td. 23.,
Čch. L. k. 77., Mkl. Etym. 208. M. hvězd,
Hlk., perel. Vrch.

Mihač, e, m., der Blinzelnde, das Blinzel-
auge. Šm.

Mihadlo, das Geschleppe, StangeHwerk,
die Stangenleitung. Sl. les., Hř. 38. M. polní,
důlní, Feld-, Streckengestänge. Hř. 38.

Mihaha, y, m. = kůň. Slov. Sbtk. Krat.
h. 244. Vz násl.

Mihahať = hyhyhy křičeti, řehtati, wie-
hern. Kůň mihahá. Slov. DŠk. II. 125.

Mihalnica, e, f., der AugendeckeL Loos-
Okolo očú je obočia, v obočí na očach sú
klapky (vĺčka), z tých víček trčia m-ce
(brvy) či riasy. Slov. Hdž. Čít. 214. A keď
tie čierne m. pozdvihne alebo sklopí. Phľd.
III. 2. 122. — Lipa II. 265.

Mihanka, y, f., orobus tuberosus. Göm.
Bartol.

Mihavnica, e, f. = mihalnica. Slov. Loos.

Míhati, vz Mkl. Etym. 208. - se. Mih'
se nahý bok její. Vrch. Blesk se mihá. Us.
— čím (se, po čem). M. okem (annuere).
BO. Mihl okem po prstenu. Kká. Td. 287.
Pták se mihnul zlatým křídlem. Vrch. M.
ohněm, metlou. Laš. Tč. — koho čím=
udeřiti: pěstí po hlavě. Laš. Tč. — se
kde (jak, kdy). Mihl se před mým zra-
kem ; V mraku sup se mihne; Světloška, jež
hravou pochodní se v trávě míhá; Rosné
perly mezi travou míhaly se celým deštěm ;
V oku jejím blesk se mihl; Nad močálem
bludičkou se míháš. Vrch. Na vrchole bílá
se kaple míhá; Mihla se u skály kraje;
Nebe, jež se nad horami míhá. Mcha. Mí-