976

Míchati, cf. Mkl. Etym. 196. — se komu
kam: do řemesla. Us.

Michčí. V M., Za M. = pole u Nuzic
v Táb. BPr. Cf. Mich.

Michek, chka, m., os. jm. D. ol. IV.
373., NB. Tč. 162., Arch. I. 257.

Michkov, a, m., Michkow, mlýn u Vys.
Mýta.

Michl J. Just., piarista, nar. 1810. Jg.
H. 1. 599., Šb. D. řeč. 269., Rk. Sl.

Michle, pl., i, ves u Vršovic u Prahy.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 951.

Michlova Hut, Helmbach, ves u Vim-
berka. Rk. Sl.

Michna, y, m. M. Adam, varhaník v 17.
stol. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 47., Jg. H. 1. 600.,
Jir. Ruk. II. 28., Mus. 1881. 308. — M.
Matouš, děkan. Vz Jir. Ruk. II. 28. O ji-
ných M. vz v Blk. Kfsk. 1365., 1467., Sdl.
Hr. I. 102., V. 303., Rk. Sl.

Michnice, Michnitz, ves u Kaplice. Rk.
Sl., Blk. Kfsk. 1365., Sdl. Hr. III. 304.

Michnov, a, m., Michenau, ves u Konic
na Mor. PL.

Michnovka, y, f., ves u Chlumce v Ji-
čín. Rk. Sl.

Míchota, y, f., der Schmelz, die Mi-
schung. Šm. V m-tu kvítky poměste. Č. Kn.
š. 238.

Michoúbyťový. Nemoci kloubní m-vé.

Michov, a, m., Michow, ves u Strakonic,
u Letovic a u Jimramova.

Míchovec, vce, m., pole u Nekvasova. BPr.

Michovice = Mnichovice. — M., ves
v prus. Slezsku.

Michovina, y, f., das Myelokon. Šm.

Michovka, y, f., ves u Želez. Brodu.
Blk. Kfsk. 1365., Rk. Sl.

Michovský, sam. u Krumlova.

Michovství, n. = luka u Bilova na Plaště.
BPr.

Michový, Rückenmarks-. M. pleny, -hül-
len, růžky, -hörner, průduch, -kanal, nemoc,
-leiden, provaz, -strang, Nz. lk., dutina,
-höhle, Šv., černý oblak, amaurosis spinalis,
Schb., hmota, Mus. 1880. 188., roura, Me-
dullarrohr, deska, -platte, nemoc, Spinal-
affektion. Nz. lk.

Míjati — míjeti. Slez.

Mijava, y, f., mě na Slov. Trok. 3., 18.

— M. řeka. Tk. VII. 274.
Míjávati = mívati. Mor. Knrz.
Mijavica, e, f. = mihavica. Slov. Ssk.
Mijavka, y, f., studánka na Slov. Trok. 7.
Míjavý = míjející, vergänglich. M. čas,

život. Laš. Tč. Cf. Míjivý.

Míjelivý, vz Míjivý.

Míjeti, Mkl. Etym. 197. Mijaj, míjaj (vy-
hni se), pošta jedě! Slez. Šd. Lodie budú
m. Ž. wit. 103. 26. Dnové vší marnosti již
míjejí. Št. Kn. š. 171. — čeho. Nápisů těch
jako nejistých míjím. Šf. III. 217. Budete
jie (knihy) m. Jel. Enc. mor. 3. — koho,
co. M. cestu. Výb. II. 795. Míjaľs (míjel
jsi) mě, míjal, přeces mě neminul. Sš. P. 363.

— jak (komu). Den míjí za dnem. Vrch.
Dnové míjeli bleskem. Us. Odúmrť tímto
propouštíme a věčně míjíme. List hrad. 1492.
Tč. Míjaj furmanovi na půl kola a ožral-

covi na celé. Slez. Sd. — koho kdy: u po-
vyšovaní. Čsk.

Míjivosť, i, f., die Vergänglichkeit. Vch.
Ar. II. 91.

Míjivý = míjavý, míjelivý. M. nahodilosť,
Šml., strasti. Sš. J. 250.

Mijolka, y, f. = nádoba. Snad majolík.
U Místka. Škd.

Mik, u, m. = mihnutí. Na jeden m. Sb.
sl. ps. I. 92. Zchytí šablu a mik šelmu po
grgu, že mu naraz hlava odfrkla. Dbš. Sl.
pov. I. 228. Lapil ho a mik s ním ven. Na
již. Mor. Šd. Chytil koniec do hrsti a na
jeden mik bol kyják vytiahnutý. Dbš. Sl.
pov. I. 55. Už je v miku = pryč, ten tam.
Val. Vck. — M. = mlýn u Sedlčan. — M-,
a, m., os. jm. D. ol. VI. 812.

Mík. Chlapec jako m. (svižný). U N.
Kdyně, Rgl. Cf. Mkl. Etym. 429.

Mika, y, m. = Mikuláš. Slov. Vchř. —
M, os. jm. Tk. V. 86., 90., Arch. VIII. 69.
M. Jos., praelat 1727. Jg. H. 1. 600., Jir.
Ruk. II. 28.

Mikalka, y, f., Neuhof, dvůr u Mor. Bu-
dějovic.

Mikásek, ska, m., os. jm. Arch. I. 401.

Mikát, a, m. = Nicetas (sv.). Šd. — M
= os. jm. Tk. V. 60.

Míkati. Trhala, míkala konope zelené.
Sl. ps. Šf. II. 140. A Frana nemoha mluviti
jedno míkal (očima mrkal). Arch. IV. 354.
Vz Mihnouti.

Mikel, kla, m., os. jm. NB. Tč.

Mikeš = hloupý člověk. U Kostelce nad
Orl. Ktk. — M. = slepý. Tys m.! U Tře-
bonína. Olv. — M. = mlýn u Dačic. — M.,
os. jm. D. ol. IV. 40. a j., Tk. Žk. 3., Výb.
II. 384. — M. M., dr. med. 1831. Jg. H. 1.
600. — M. Frant., spisov., nar. 1836. Vz
Tf. H. 1. 3. vd. 179., Šb. D. ř. 269., Rk. Sl.
— M. Jan. Výb. I. 482.

Mikeška, y, m., os. jm. D. ol. VI. 617.,
803.

Miketa, y, m. = zloděj. Val. Vck. — M.,
os. jm. Vck.

Mikiska J., 1842. Jg. H. 1. 600.

Miklati = viklati. U N. Kdyně. Rgl.

Miklavý = viklavý. U N. Kdyně. Rgl.

Miklosić (Miklosisch), e, m. M. Frant.,
rytíř, nar. 1813., vysl. prof. víd. univers.,
proslulý slavista. Vz S. N., Rk. Sl., Šrc. 83.,
93., 322., 325., 475., 488., 502., List. fil. VI.
312., VII. 155. n., Pyp. K. I. 376., II. 543.,
Bačk. Př. 153.

Mikloš, e, m. = Mikuláš. Slov. Bern.

Miknouti, vz Mikati. — se koho. Pre-
striež sa, ako si dlhý, keď ťa raz miknem.
Sb. sl. ps. I. 116. A. ty starý pes, co sa
hniezdíš a mikáš? Blchy ma hryzú. Sl. sp.
218. — koho oč. Podvihol šiarkana do
hora a miknul ho o zem, že sa len tak roz-
čapil. Dbš. Sl. pov. I. 563. — koho kam.
Tak ho miknem za tú ruku, že hu najde
len pri buku. Koll. Zp. I. 332.

Miknouti = měknouti. Boule mu zmĺkla.
U N. Kdyně. Rgl.

Miknutí, n., der Schlag; die Wegnahme.
Bern.

Miko, a, n. = psí jm. Skd. — M., os.
jm.