985

Minčí, Münzen-. M. zrno. Vz Zř. Zem.
694.

Minčov, a, m. = hora na Pováží na Slov.
Pokr. Pot. L 118., Krč. G. 253., 648., 703.,
809.

Mind'ary. Už kolkí vyšli na minďary =
na nivoč, na holoť, na mizinu. Slov. Phľd.
V. 48.

Minderka, y, f., sam. u Holešovic u Prahy.

Mindžarství, n. = nouze. Na Slov. z ci-
kánské řeči. Tč.

Mínění odchylné, Mus. 1880. 517., opačné.
Ib. Na svém m. státi; o m. se srovnávati.
V. Veřejné m. jest neviditelná moc, jíž nic
neodolá. Napoleon I. O tom rozcházejí se
m. Mus. 1880, 510. — M. = úmysl, intence.
M. mešní. Hnoj.

Minér, a, m. = podkopník, der Mineur.

Mineral. M-ly kůry zemské. Krč. G. 177.
Cf. Rk. Sl.

Mineralní a rudní žíly. Krč. G. 70. M.
vody. Vz Schd. I. 287., Ukaz. 32.

Mineralognosie, e, f. Bř. N. 100.

Minet, u, m. M., staročeský tanec. Bačk.
Vz Menuet. Kouká na to jako na m. =
udiveně. U N. Kdyně. Rgl.

Mineta, y, f. = slídnatý porfyr. Bř. N.
244., 256., Chdt. 39., 53.

Minette, nerost. Krč. G. 152.

Minetti Bern., kněz v 18. stol. Jir. Ruk.
II. 34.

Miniatura = malý obrázek, Miniatur.
Koll. III. 350. Cf. Hš. Dod. I. 31.

Miniaturka, zdrobn. miniatura. Dk.

Miniaturní, -ný, Miniatur-. M. obraz,
Nz.j malba. NA. I. 37.

Minice, Minitz, ves u Mirovic a u Kra-
lup. Arch. IV. 381., Tk. V. 250., Blk. Kfsk.
1365., Rk. Sl.

Minický. Jg. H. 1. 600.

Minichov, a, m., Münchhof, dvůr v Cheb-
sku. Blk. Kfsk. 1168.

Minichovati, lépe: suříkovati. Šm.

Minimalní, z lat. = nejmenší. M. pohyb,
bod. Stč. Zem. 564., 592.

Miniovati, mit Mennig (roth) färben.
Bern.

Miniovka, y, f., die Miniebüchse (ruč-
nice). Čsk.

Miniový, mennigroth. Vz Rst. 441.

Mmisteriales slouli v Čech. lidé osobně
nesvobodní, služební. Vz více v Pal. Rdh.
II. 209.

Ministerní = ministerský. Pal. Rdh. III.
26.

Ministrance, e, f., z lat. = přisluhování.
Pdl. M. = nauka o ministrování, co mini-
stranti mají odpovídati a kterak přisluho-
vati. Umíš m-ci? Us. Šd., Tč.

Ministrantský, Ministranten-. Us.

Ministratura, y, f. = ministrance. Slez.
Šd.

Míniti. —- abs. Jinak, než on mienil. Ja-
kož sú apoštolé mienili. Št. Kn. š. 10. 13.,
137. — co. A porozumievajíc, coť minie. Št.
Kn. š. 1. Ti přiezň jmajú na vezření a srdce
vždy zloby miení. Alx. Anth. I. 3. vd. 33.
Pravici jeho také ne tak mienime, by měl
jednu ruku .... Št. Kn. š. 21. — o čem.
O velikých hřiešiech se tuto nemieni. Hus

III. 49. — co, se čím. Neb což mluví, to

srdcem miení. Smil v. 453. Coby pěniem
mínil. GR. Sám se mienie tiem otcem milo-
stivým. Št. Kn. š. 17. — co jak. M. něco
do pravdy. Vlč. — nač. Což neskoná, na
něž miení, však to pokáže v svém chtění.
Anth. I. 3. vd. 34. Jáz to mieni cěle na to.
Hr. ruk. 89. Dle opravy Opatrného. Nač se
které slovo miení. Smil v. 1480. — s inft.
Miení jeti; Tvému bezpraví mienim se brá-
niti. Výb. II. 39., 42. — co k čemu (proč).
A tak má milovati i bližnieho k Bohu s ním
mieně pro jeho věčné blahoslavenství; če-
leď dobrá, ješto miení k Bohu; Aby to
činil úmyslem dobrým k něčemu dobrému
to mieně; Aby to učinil úmyslem dobrým
k něčemu dobrému s tím mieně. Št. Kn. š.
40., 112., 181., 182. — oč. O zvýšený plat
za byt ve městě se ani nemíním. Sk. v Obz.
1887. 200. — kde. V písmě duom často
rod miení; Kristus bieše řekl svým apo-
stolom a v nich minie vešken svój lid. Št.
Kn. š. 88., 53. — co proti čemu. Kdyby
co mienili proti písmu. St. Kn. š. 123. —
kam. Nevědie, kam minie (cílí). Let. 149.

— že. Ale mienieme, že jeho levice jest
tento svět. Št. Kn. š. 21. — se. Co sě
miení toto kamenie, quid sibi volunt isti
lapides? BO.

Mini-um, a, n., v lučbě. Šfk. Poč. 314.,
Schd. I. 351., KP. IV. 684., 674., Kram. Slov.

Minka, y, f. = míněni. Dajže si pokoj
s tou veřejnou mienkou. NtR. VI. 331. Já
sem tej minky. U StaR. Jičína. Vhl. -- M.
= výpomoc. Před svatbou chodívá nevěsta
k ženichovi, nemá-li tento již matky nebo
není-li vůbec žádné hospodyně u něho, na
mínku, zvl. v čas naléhavých prací, v čas
žní a p. Val. Vck.

Minkovice, dle Budějovice, ves v Tá-
borsku. Blk. Kfsk. 1366.

Míno, a, n. = jméno. U N. Paky a j. Vik.
Nesmíš dávat nikomu žádné m. (jm. na-
dávky). U Rychn. Aby bylo m. (něco dáti,
dělati a p. = málo). Us. u Olom. Sd.

Minoha. Cf. S. N. V. 1019., Schd. II.
492., Kram. Slov.

Minonoska, y, f. = válečná loďka s mi-
nami.

Minorenní = nezletilý. Vm.

Minorista, y, m., pl. -sté = kdo má
nižší svěcení. S. N. V. 355., Hnoj.

Minorite. Vz Sbn. 285.

Minotý = minulý. M. tédeň. V Bohuslav,
na Mor. Neor.

Minouti. — abs. To již m-lo. Št. Věc
Bohem souzená nemine. Us. Donedž nemine
liud tvój. Anth I. 3. vd. 7. Dnové minu.
Ž. wit. 143. 4. Úrokové zadržali miňte. Pal.
Nemine dňa, aby tam nešel = jde tam každý
den. Us. Vhl. Dobré, jemuž jest minúti,
das vergänglich ist. Št. N. 53. 16. Jakž ta
potřeba m-la. Št. Kn. š. 155. Cesta, co by
mohly dva vozy m. Wtr. Shledají-li, že jest
tu co škodného, to má m. a opraveno býti.
Půh. I. 203. Až mine sedum let. Sš. P. 87.

— co, koho. Nelze toho m. Dch. Kupec
minul všecku sůl (vyprodal). Mor. Brt. Mtc
1878. 37. Pakli moji radu mineš. Ezp. 2108.
Až kněžicě mladosť minu. Alx. Mine najú