986

vše zlá ztráta. Mst. Všecka hróza ji mine.
Pravn. 1573. Co protivenstvie přijde od
čeledi, to již minúc. Št. Kn. š. 69. — čeho.
Miň té řeči a nesmícej našich panuov. Kat.
166. — kdy. Dvě letě minule o sv. Marga-
retě. NB. Tč. 286. Minuly po malej chvíli.
Sl. sp. 161. Běh tohoto světa skoro mine.
Št. Kn. š. 67. — kde. A ty všecky věci
minuly n;ezi námi i býti mají umrlé. Půh.

I. 374. M. se u lidí s účinkem. MP. 4. —
jako. Den bez tebe mi v smntku minul.
Exc. Všecky ty věci m-ly sú jako stien;
Nevědě, minú-li mnozí peklo božím milo-
srdenstvím; O kak ruče mine ta smilná la
hodka. Št. Ku. š. 24., 133., 184. Uličky jsou
tam tak úzky, ze jen s obtíží mohou se m.
dvoje nosítka, einander ausweichen. Mour.
— kam. Mareta pravila, že pět vozóv m-lo
(mimo jelo) do Budějovic. Pč. 43. -- odkud.
Z srdce mu těžkosť nemine. Smil. v. 1784.
Z mysli pak ti mine bída. Kká. Duch mine
ot něho. Ž. wit. 230. — co čím. Ta slova
mlčením minuch. Kar. 20. — se. Já bych
se minul (vystačil), jen kdyby děti byly za-
opatřeny; Minul jsem se (vystačil jsem) bez
toho. Na Hané. Wrch. Míňáme sa, jak možem ;
Múka sa míňá (má odbyt). Mor. Brt. Mtc.
1878. 37. — se o čem = vystačiti. Mine
sa o chlebě. Brt. Mtc. 1878. 37. se čeho.
Chleba se mnoho m-lo, wurde viel ver-
braucht. Na Hané. Wrch. Vráť se mi, vráť
se mi, bo sa smyslov miniem, od žalu, zá-
rmutku za tebou zahyniem. Slov. Bl. Ps.
90. Už sa ich míňá (ubývá, jest jich méně).
Mor. Brt. D. 230. Všech vod se m. Výb.

II. 1017 — (se) s čím. M. se s účinkem,
Mour., Šml., s cílem. Us. Pdl. Již sem sě
s tobú m-la. Hr. ruk. 159. A se zlú sě po-
tku mine. Smil v. 1194. Miň se s nimi (se
zlými). Sv. ruk. 197. — Úřad s královou
smrti nepřestal a neminul. V. — se bez
čeho. Bez té tROŠke se mineme (obejdeme).
Us. Neor. Minem sa bez něho; Nevím, mine-li
se zítra bez déšča. Brt. Mtc. 1878. 37. Cf
Zminouti, Míňať.

. Minovati. Výb. 1. 132., Ž. wit, 128. 8.
Minuje (pertransit, praeterit) prikázanie. BO.
Rosa ráno minující. BO. — co. Minujíce
vlasť galilejskú. ZN.

Minovka, y, f., vrch u Bndětic. BPr.

Minsterberský. Arch. VII 714, VIII.
596.

Minstrel, a, m., angl. jm. milopěvců,
Minnesänger, vlas. trovatore, fr. troubadour.
Tč., Tš. Ti m-lové různých jazyků jsou
mnohohlasým sborem slavíků. Čch. Sl. 29.

Mintinou = mentinou, šmahem. U Do-
mažl Šlm.

Minuce obsahovaly více než kalendáře.
Vz Pal. Rdh. I. 90, Kalendář, Sbn. 805.,
Jg. H. 1. 708.

Minulek, lku, m. = minulý čas, praete-
ritum, v gram. Let. Mt. S. VII. 1. 5.

Minulosť, i, f., die Vergangenheit. Us. Tč.

Minulý. Ve dnech právě m-lých. Us.
Pdl. Až do let nedávno m-lých. Osv. I.
340. M-ho dna druhého. Sš. P. 174.

Minuta, minutka. Byl tam m-tou = hned.
Us. Vk. Po m-té řekl. Šml. Mohl tam jíti

od m-ty (hned). Ehr. M. oblouková. Stč.
Zem. 62.

Minutě = minule. Us. Zkr. Vz Minutý,

Minutejkrát = minule. U N. Brodu.
Holk.

Minutinka, y, f., zdrobn. minuta. Kos.

Minutiosní, minutiös. Dk.

Minutka, y, f., die Minute. Rk.

Minutní = minutový. Šm.

Minutový. M. ručička. Šp.

Minutý. M. věci, život Výb. II. 655.,
660. M-té noci. Ev. vid. 26. To již mimo
se pusť jako m-tú zimu. Tkadl. II. 105. Byl
tu m-tý týden. U Kostelce n. O. Kšk. Zlín-
sky. Brt. Aby m-té věci nezpomínal. Tkadl.
II. 24. Abych opět k m-tým a zemským
věcem mysl svú přiložila. Hus III. 60. —
Leg. (Mnč. R. 26.)

Miňůvky, pl. f. Minuwek, ves u Kro-
měříže.

Miocaen, u, m., z řec. Vz Krč. G. 818.,
854, 887., 960.

Miocaenní, Miocän-. Stč. Zem. 726.

Miodok, dku, m. = syrob. U Místka. Škd.

1. Mír = smíření. Cf. Mkl. Etym. 195.,
197. Prve měla si nepokoj od hřiecha, již
jdi mírem jsúc s Bohem u pokoji. Hus II.
405. — M. = pokoj. M. hřbitovů. Vrch. Že
je pravý m. zrušil nade mnú. Půh. I. 377.
Lepší dobrý m. nežli války vír. Tě. exc.
V čas míru; střelivo pro čas míru; před-
běžný návrh míru, Friedenspräliminare. Čsk.
Země v míře stáše. Alx. Anth. I. 3. vd. 33.
Cf. Ž. wit. 40. 9, 28. 11. M. Vám; M domu
tomuto; Pokoj a m. vám. Ev víd. 44,90.,
44. 50. V B. olom. je slovo: Pokoj místo
mír. Dá jim (kněz) m. s celováním. Kar. 97.

2. Mír = svět. Výb. I. 276., 378. Bóh na
mír se vrátiv. Kat. 2092. Dle Er. v Kat.
u mieru = ve světě Ale dle Gb. v List.
fil. 1882. 306. je u mieru' — do míry, v míře.

3. Mír = daň (poněvadž se platila od
udrženi míru). Perwolf ve Slov. Sbor. 1884.
588. — M , Dorfkommunion, Gehöferschaft.
Athen. V. 293.

Míra = známá veličina atd. M., men-
sura. Ž. wit 79. 6. V MV. nepravá glossa.
Pa. Cf. Mkl. Etym. 195., Rk. Sl. Označování
měr, vz v Šrc. 427. M. hudební = takt. Dch.
M. metrická, tekutin, tekutinná, Sl. les.,
veršová (syllab ve verši), KB. 1., tepla, Kk.
Fys. 102., čísla, soustavy briggické, Stč.
Alg. 58., 73., roztečná, vzrůstu, NA. IV,
197., V. od II. 20., vrtáková, die Bohrlehre,
vz Včř. II. 137., aethetická, Dk., hodnot,
Kaizl 145., dokonalá v metrice. Vz Jg.
Slnosť 74. M. n. koěfficient roztažitelnosti.
Stč. Zem. 494. — M. věcí dlouhých. M.
mezihvězdní (stellarní loket), Stč. Zem. 102.
Cf. ZČ. 12. —16., S. N., Loket, Provazec atd.
Míry řím. Vz Vlšk. 306. - Cf. Kram. Slov.,
Mus 1850. 17., Arch. VIII. 613. — M. na
kolo (kolní, koloměr, das Rädermass), Šp.,
ctnosti, Hlv. 307., z cihelny (veliká), u Rych.
Msk V hojné míře někomu něco nahraditi.
Us. Pdl. Do jisté míry. Dch. Do jisté míry.
Mour. Obili dalo míru (je-li sklizeň prů-
měrná). Brt. Jakouž měrou jest kdo měřil,
tak mu bude zase odplaceno; kterou měrou
měřiti budou, táž se jim odměří. Výb. II.