987

984., 1402. Túž měrou, kterú měřiti budete,
odměřeno bude vám; I nemniem já nižád-
nemu miery položia, kolikrát má do roka
přijímati; My v Čechách nesjednáváme se
v měrách, nébrž v jednom městě v Praze
jiná měřice jest na Novém Městě a jiná na
Malé Straně. Hus I. 267 , 331., II. 36. Pod
mierou nebýva ništ. Slov. Rr. Míry své do-
táhnouti v každé věci a nepřetáhnouti; Jedné
v něm (v Bohu) není míry, Gott ist uner-
messlich; Nesluší pod míru Bůh; Boží milo-
srdenství nad míru jest. Št. Žito dalo míru,
pod míru, nad míru (sypalo). Brt. Mtc. 1878.
37. — M. moralně atd. Do jisté míry, přes
míru, na míru něco činiti. Dch. Musí s ní
býti do míry, jinak by ji urazil (opatrně
s ní zacházeti). U Dobrušky. Vk. Nepravdivá
tvrzení na pravou míru přivésti. Mus. 1880.
86. Že nenie slušno o takovej věci pově-
děti v takovej míře. NB. Tč. 120. M. milování
bližnieho; Neumieme miery sobě uložiti;
Neumějí míry tomu vzieti. Št. Kn. š. 39.,
171. — M. = mírnost atd. Nezná míry. Dch.
M. ve všem nejlepší. Krnd. 211. I v jedení
i v pití má svú mieru. M. K míře otočiti,
zur Mässigung einlenken. Dch. Všecko s mírou
i s prací. Us. Tč. — V míře. V plné míře, im
vollen Umfang. J. tr. Oni mu odpověděli v této
mieře (v tomto způsobu). Výb. II. 598. Vědo-
mie žalobníkovo v tejto míře jest mocnější
nebli prvnější nežli odpovídatelovo; Jeho
svědomie v tejto míře nemóž příjemno býti.
NB. Tč. 149., 162. — Z míry. Přivedl ho
z míry, brachte ihn aus der Fassung. Dch.
Aby z míry nevystoupil. Vš. 442. Ze své
míry vycházeti; Jakž vyjdú z miery dáv-
ného ustavenie. Št. Kn. š.'90., 153. — M. =
stav atd. V Čechách stanuly věci neupřím-
ností na zlé míře. Wtr. Když to bude na
nejlepší míře; S někým na dobrou míru se
dáti. Dch. Chce ho v lepší míru (rozmar)
vpraviť. Kká. Td. 155. Viděn jest kříž čer-
vený uprostřed nebe v tu mieru (in der
Gestalt), jakoby slunce na poledne stálo.
Let. 23. Vaše věci na dobré míře jsou po-
staveny. Abr. z G. I. 265. Jestliže ten člověk
v té míře umřel, tehdá nemá jí v tu věc
odpovídati; Jsa v příznivé míře pohnal mne
z dědin mých. Půh. I. 205.. II. 276. —
V té míře = tehdáž, na ten čas, této chvíle,
tenkráte. V této mieře lidí při sobě nemáme.
Král Jiří. Lidmi vojensky v této mieře ne-
hýbej. 1462. Vz Pal. Rdh. I. 182. - M. =
způsob atd. K té radě žádnou měrou ne-
přistoupím. Mk. Posouzení, jehož se básním
těm dostalo měrou zbytečně příkrou. Mour.
Pravá miera Boha milovati jest nade vše
jej milovati a bez miery. Št. Kn. š. 36. —
M. = úmysl. Řekl mu dobrou měrou: Ty
pane, šelmo! Sdl. Hr. II. 90. Jidáš lstivú
měrú tě celoval, ne s pravú věrú. Pravn.

Mirabilit, u, m. = Glauberová sůl, vod-
natý síran sodnatý. Bř. N. 123., Krč. G. 58.

Miramare, a, n. = zámek u Tersta.

Miran, a, m., os. jm. Arch. II. 461., Pal.
Rdh. I 123.

Miranka, y, f., továrna u Vinohrad u
Prahy.

Mirata, y, m , os. jm. Pal. Rdh. I. 123.,
Blk. Kfsk. 692.

Miřátky, pl., Miřatka o. Miřatek, ves
u Haber. Rk. Sl.

Mirava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I 123.

Mireč, rče, m. (od Mirka, nora. Mirek.
Pal. Rdh. 1. 132.), Nieretsch, ves u Blatné.
Rk. Sl.

Miřej, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Miřejov, a, m., Miřejow, ves u Hořic.
Blk. Kfsk. 1366., Sdl. Hr. II. 231, V. 93.,
143., Rk. Sl.

Miřejovice, dle Budějovice, Miřowitz,
ves n Veltrus Vz Miřovice, Blk. Kfsk. 1366.,
Rk. Sl.

Mirek, rka, m., os. jm. Arch. III.. 475.,
Pal. Rdh. I. 123., Blk. Kfsk. 1366., Sdl. Hr.
V. 328., Arch. VIII. 551.

Miřena, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Mirendy = pokrmy, které se poutníkům
od příbuzných naproti nosí. U Místka. Škd.

Míření. Žižka řekl na m. (ku smíření).
Let. 63.

Miřenice, dle Budějovice, Mieřenitz, ves
u Zavlekomě. Blk. Kfsk. 668., Rk. Sl.

Mířenka, y, f., die Visierlinie. Čsk.

Mířený, versöhnt. M-né přátelství jak
v březnu led. C. M. 236.

Mireš, rše, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Mirešice, dle Budějovice, Mireschitz,
dvůr u Dušník. Tk. IV. 171 , Rk. Sl.

Mirešovice, dle Budějovice, Mirescho-
witz, ves u Bíliny. Blk. Kfsk. 633., Rk. Sl.
Tam propil Sv. Antonín svěřené sobě pe-
níze. Vz Sbtk. Krat. h. 73.

Mirešovský, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk.
1366.

Miřetice, dle Budějovice, Meretitz, ves
u Klášterce; Miřetitz, ves u Nasavrk, u Čech-
tic a u Volyně; Miroditz, ves u Buchova.
PL., Blk. Kfsk. 1366., Sdl. Hr I. 256 , Rk.
Sl. V M-cích u Vlašimě (u Volyně?) jídali
rádi veverky; když jich nebylo, brali aspoň
stromy, na kterých veverky sedávaly. Vz
Sbtk. Krat. h. 74

Miřetín, a, m., ves u Richmburka. Blk.
Kfsk. 334., Sdl. Hr. I. 81., Rk. Sl.

Miřevice, dle Budějovice, Mirschowitz,
ves u Litoměřic. Blk. Kfsk. 1366., Rk. Sl.

Mířící podlaha (u moždíře), šroub. NA.
III. 100., 101.

Miřiček, čku, m., květina. Štvrtý (věnec)
by z m-čku. Sš. P. 759.

Miřičník. Cf. Rstp. 744.

Mířidelní zátyčka (u lafetty), Mittel- o.
Maschinenriegel. NA. III. 99.

Mířidlo, a, n., die Richtmaschine (u děla).
NA. III 96., 100.

Miřík. Cf. Rstp 712., Čl. Kv. 338, Slb.
580., Rosc. 158., Mllr. 14., Ott. II. 512

Miriki či vlastní opice pavoukovitá. Brm.
I. 175.

Miříkolistý, eppichblätterig. Šm.

Miřín, a, m. = Měřín.

Miřinský Václ., kněz pod obojí, + 1482.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 46., 47., 49., Jg. H. 1.
600., Jir. Ruk. II. 34.

Miřiovský Em., prof. gymn., nar. 1846.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 136., Bačk. Př. 17., 45.,
74., Rk. Sl.

Mířitelkyně, ě, míntelka, y, f., die Ver-
ßöhnerio. Rk.