1002

Mlčati = mlčeti. Mor. a slov.

Mlčava, y, f. = mlčení. Třídenní m.,
jakou zachovávají bohoslovci vstupujíce do
semináře. Tč.

Mlčavý, tacens. M. uctěn bude; Bývá
m. a jsa múdrý. BO. — B. mik. Sir. 20.

Mlčečky, schweigend. To obžalování uči-
nil m. a tajně. 1535. Mus. 1883. 143. Aby
m. dělajíce chléb jedli. Ev. olom, 169. Vz
Mlčkem.

Mlčedlivosť = mlčelivost. Troj Výb.
II. 132.

Mlčedlivý = mlčelivý. Vz toto Pass.
276. M. múdrosť. Št M. pes spíše trhne
tebou. Ezp. 1292.
Mlčedlnosť, i, f. = mlčelivosť. Pass. 17.

Mlčechvosty, dle Dolany, Mlčehost, ves
u Veltrus. Rk. Sl.

2. Mlček. Mlčkem pokora se omlouvá.
Č. M. 95.

Mlčelivý. ZN., Sv. ruk. 268. Mlčedlivý,
tacitus. M. pomyšlenie, žena, BO., směna
(mlčky). Hus I. 395. Aj toť budeš m. a
mluviti nemoci budeš. Pass. mus. 276.

Mlčenlivý bývá důvěrníkem milým. Sb.
učit. Vz Rádmluvný.

Mlčemně = mlčelivě. Sš. J. 306., L. 181.

Mlčemný, stillschweigend. Ukládal jim
m. poslušenství. Hdk. Bůh se utištěných
ujímá v m-mné jich trpělivosti. Sš. Mr. 62.
M. resignace, souhlas papežské stolice. Bor.
548.. 617.

Mlčen, a, m., Mltschen, mlýn u Mšena.

Mlčená, é, f, vz Mlčený.

Mlčené, ého, n., das Schweigegeld. Dch.

Mlčenec. Výb. I. 816. oprav v: 846.

Mlčení. V m. trvati. Vrch. Plat za m.;
M. přetrhnouti. Dch., Vlč. M-ním (= mlče)
k něčemu svoliti. NB. Tč. 29. Od m. hlava
nebolí. Bž. exc.

Mlčenlivost'. Mlčanlivosť jest múdrostí
matka; Ništ není užitečnější od mlčanli-
vosti; Mlčanlivosť je statečná, mnohořečnosť
je nevděčná ; Mlčenlivost jest lekárstvo proti
mnohej zľosti. Glč. I. 196., II. 278.

Mlčený. S m-nou dobře pochodíš. Dch.
S m-nou všady obstojí. Brt. Mtc. 1878. 37.
Naučím vás mlčenou. Č. Kn. š. 326. M-ná
je rejdovná. Sk. Hra na m-nou. Vz Brt. Dt.
172.

Mlčeti. Cf. Šrc. 207.—208., Mkl. Etym.
187. O tvarech vz List. fil. 1884. 457. Při-
voluje, kdo mlčí, když móže mluviti. Glč.
I. 86. Mlčící vezdy samému si škodí. Exc.
Kdo o jiném zle mluviti chce, ten dříve
sám na sebe se podívej a bude m.; Slyš,
hleď a mlč, chceš-li v pokoji býti; Dosti
ví ten, kdo nic neví, jen když m. umí;
Kdo m. neumí, nebude pokoje míti. Exc.
Já vím moc, ale hubo, mlč! Us. Dbv. Kdo
ví mlčať, ten je múdrý. Glč. I. 196. Múdrý
mlčí, blázen křičí. Tč. exc. Neb sú m-li.
Ž. wit. 106. 30. a j. Užitečné jest mi, avšak
ktož umie, mož někdy pomluviti. Výb. II.
945. Umění mlčeti není leda umění. Bž exc.
— co. Pravdu mlčať někdy svědčí, by ne-
vyšla z něj zlost větší; Múdrý mlčí také
věci, které možú škodiť. Glč. II. 124., 188.
Některú věc móž dobře mlčeti řečník. Št.
Kn. ě. 149. — s čím. Mlč už s těmi hlou-

postmi. Hrts. Rač s tím m., by to ode mne
vyšlo. Arch. II. 46. S tím nyní mlčte. Výb.
II. 474. — kdy. V čas m. neškodí. Mst. v.
41. Mlč, když rozumní mluví a mluv, jsi-li
tázán. Hkš. — čeho. Za Št. polož: Ku. š.
115. Kristus mlčal jest toho, jímž se j' znal.
Št. Ŕ. 144. a. — jak dlouho. Mlčala to-
liko časuov. Půh. I. 390. — jak (proč).
Mlčí jako kapr v rybníce, jako mrtvý v hrobé.
Us. Mlčí jako dub, jako zařezaný, jako
hrob. Us. Rgl., Dbv. V odvet slzám zpustlá
hruď jen mlčívala hluše. Kká. K sl. j. 157.
— o čem. Sá. Poněvadž o ten dluh žalob-
ník toliko let mlčel, protož má dále m. NB.
Tč. 33.

Mlčí Hora, vršek u Planice. BPr.

Mlčiačky = mlčky. Slov. Oj, provodiem
ťa po m. Sl. ps. 230.

Mlčík, a, m., os. jm. D. ol. X. 356.

Mlčín, a, m., sam. u Kokořína. Rk. Sl.

Mlčka, y, m., der Schweiger.

Mlčkem. Mlčky se uklonil. Vlč., se uti-
šil. Lpř. Sl. I. 23. Mlčky něco vyslechnouti.
Us. Pdl. U soudu to oba mlčkem shryzou.
Wtr. exc. Táhl mlčkem od nich. Bl.

Mlčkosť, Verschwiegenheit, f. Slov. Bern.

Mlčkov, a, m , ves u Milevska. Rk. Sl.,
Blk. Kfsk. 151.

Mléky, stillschweigend. Bern.

Mlčoch, a, m. M. Melichar, prof. theol.
v Olom., spisov. Cf. Krok. III. (1889). 27.

Mléč. Přicházeli k nám mleči na dva dni
cesty. Us. Dbv.

Mléč v bot. Vz Mkl. Etym. 187., Rk. Sl.,
Rstp. 957., Slb. 258., 471., Mllr. 100., Čl.
Kv. 179., 328.

Mléčatěti, ěl, ění = mléčnatěti. Šm.

Mléčatý = mléčnatý. Šm.

Mlečice, dle Budějovice, Mletschitz, ves
u Zbirova. Rk Sl.

Mlečík. Cf. Rstp. 956.

Mléčinec, nce, m. M. sazovitý = čirůvka
ukoptěná, russula fuliginosa. Vz Rstp. 1898.,
Odb. path. III. 856.

Mléčiť = kojiti, säugen. Slov, Bern.

Mlečivec, die Milchdistel. Vz Rstp. 960.,
Čl. Kv. 179.

Mléčivka, mlíčivka, y, f., das Milch-
fieber. Loos., Šm.

Mléčivo, a, n. O škralúpě neb chrástách
na hlavách dětinských, na čele, a slove u lidí
neumělých m. Sal. 5., 10., 241.

Mlečka, y, f., das Mahlweib. Lpř. Sl.
I. 29.

Mléčka, y, f., rostl. Slb. .362., 468. —
M., die Pause. Slov. Bern. — M., y, m.,
os. jm. Arch. VIJ. 714.

Mléčko, a, n., vz Mléko. — M., a, m.,
os. jm. D. ol. X. 426., Tk. VI. 242., Arch.
VIII. 597.

Mléčná = studně, do které se mléko
dává, aby zůstalo čerstvé. Slov. Vchř. Cf.
Mléčník.

Mléčňák, u, m. = druh houby. Mor.
Slov. Ssk.

Mléčňan, u. m. M. horečnatý, vz Horeč-
natý (dod.), žeíeznatý, zinečnatý, vápenatý.
S. N. V. 382.

Mléčnatěnka, y, f., galaxia, rostl, Šm.

Mléčnateti, ěl, éní, milchen. Vz Rst. 442.



	1002

	Mlčati = mlčeti. Mor. a slov. Mlčava, y, f. = mlčení. Třídenní m., jakou zachovávají bohoslovci vstupujíce do semináře. Tč. Mlčavý, tacens. M. uctěn bude; Bývá m. a jsa múdrý. BO. — B. mik. Sir. 20. Mlčečky, schweigend. To obžalování uči- nil m. a tajně. 1535. Mus. 1883. 143. Aby m. dělajíce chléb jedli. Ev. olom, 169. Vz Mlčkem. Mlčedlivosť = mlčelivost. Troj Výb. II. 132. Mlčedlivý = mlčelivý. Vz toto Pass. 276. M. múdrosť. Št M. pes spíše trhne tebou. Ezp. 1292. Mlčedlnosť, i, f. = mlčelivosť. Pass. 17. Mlčechvosty, dle Dolany, Mlčehost, ves u Veltrus. Rk. Sl. 2. Mlček. Mlčkem pokora se omlouvá. Č. M. 95. Mlčelivý. ZN., Sv. ruk. 268. Mlčedlivý, tacitus. M. pomyšlenie, žena, BO., směna (mlčky). Hus I. 395. Aj toť budeš m. a mluviti nemoci budeš. Pass. mus. 276. Mlčenlivý bývá důvěrníkem milým. Sb. učit. Vz Rádmluvný. Mlčemně = mlčelivě. Sš. J. 306., L. 181. Mlčemný, stillschweigend. Ukládal jim m. poslušenství. Hdk. Bůh se utištěných ujímá v m-mné jich trpělivosti. Sš. Mr. 62. M. resignace, souhlas papežské stolice. Bor. 548.. 617. Mlčen, a, m., Mltschen, mlýn u Mšena. Mlčená, é, f, vz Mlčený. Mlčené, ého, n., das Schweigegeld. Dch. Mlčenec. Výb. I. 816. oprav v: 846. Mlčení. V m. trvati. Vrch. Plat za m.; M. přetrhnouti. Dch., Vlč. M-ním (= mlče) k něčemu svoliti. NB. Tč. 29. Od m. hlava nebolí. Bž. exc. Mlčenlivost'. Mlčanlivosť jest múdrostí matka; Ništ není užitečnější od mlčanli- vosti; Mlčanlivosť je statečná, mnohořečnosť je nevděčná ; Mlčenlivost jest lekárstvo proti mnohej zľosti. Glč. I. 196., II. 278. Mlčený. S m-nou dobře pochodíš. Dch. S m-nou všady obstojí. Brt. Mtc. 1878. 37. Naučím vás mlčenou. Č. Kn. š. 326. M-ná je rejdovná. Sk. Hra na m-nou. Vz Brt. Dt. 172. Mlčeti. Cf. Šrc. 207.—208., Mkl. Etym. 187. O tvarech vz List. fil. 1884. 457. Při- voluje, kdo mlčí, když móže mluviti. Glč. I. 86. Mlčící vezdy samému si škodí. Exc. Kdo o jiném zle mluviti chce, ten dříve sám na sebe se podívej a bude m.; Slyš, hleď a mlč, chceš-li v pokoji býti; Dosti ví ten, kdo nic neví, jen když m. umí; Kdo m. neumí, nebude pokoje míti. Exc. Já vím moc, ale hubo, mlč! Us. Dbv. Kdo ví mlčať, ten je múdrý. Glč. I. 196. Múdrý mlčí, blázen křičí. Tč. exc. Neb sú m-li. Ž. wit. 106. 30. a j. Užitečné jest mi, avšak ktož umie, mož někdy pomluviti. Výb. II. 945. Umění mlčeti není leda umění. Bž exc. — co. Pravdu mlčať někdy svědčí, by ne- vyšla z něj zlost větší; Múdrý mlčí také věci, které možú škodiť. Glč. II. 124., 188. Některú věc móž dobře mlčeti řečník. Št. Kn. ě. 149. — s čím. Mlč už s těmi hlou-	postmi. Hrts. Rač s tím m., by to ode mne vyšlo. Arch. II. 46. S tím nyní mlčte. Výb. II. 474. — kdy. V čas m. neškodí. Mst. v. 41. Mlč, když rozumní mluví a mluv, jsi-li tázán. Hkš. — čeho. Za Št. polož: Ku. š. 115. Kristus mlčal jest toho, jímž se j' znal. Št. Ŕ. 144. a. — jak dlouho. Mlčala to- liko časuov. Půh. I. 390. — jak (proč). Mlčí jako kapr v rybníce, jako mrtvý v hrobé. Us. Mlčí jako dub, jako zařezaný, jako hrob. Us. Rgl., Dbv. V odvet slzám zpustlá hruď jen mlčívala hluše. Kká. K sl. j. 157. — o čem. Sá. Poněvadž o ten dluh žalob- ník toliko let mlčel, protož má dále m. NB. Tč. 33. Mlčí Hora, vršek u Planice. BPr. Mlčiačky = mlčky. Slov. Oj, provodiem ťa po m. Sl. ps. 230. Mlčík, a, m., os. jm. D. ol. X. 356. Mlčín, a, m., sam. u Kokořína. Rk. Sl. Mlčka, y, m., der Schweiger. Mlčkem. Mlčky se uklonil. Vlč., se uti- šil. Lpř. Sl. I. 23. Mlčky něco vyslechnouti. Us. Pdl. U soudu to oba mlčkem shryzou. Wtr. exc. Táhl mlčkem od nich. Bl. Mlčkosť, Verschwiegenheit, f. Slov. Bern. Mlčkov, a, m , ves u Milevska. Rk. Sl., Blk. Kfsk. 151. Mléky, stillschweigend. Bern. Mlčoch, a, m. M. Melichar, prof. theol. v Olom., spisov. Cf. Krok. III. (1889). 27. Mléč. Přicházeli k nám mleči na dva dni cesty. Us. Dbv. Mléč v bot. Vz Mkl. Etym. 187., Rk. Sl., Rstp. 957., Slb. 258., 471., Mllr. 100., Čl. Kv. 179., 328. Mléčatěti, ěl, ění = mléčnatěti. Šm. Mléčatý = mléčnatý. Šm. Mlečice, dle Budějovice, Mletschitz, ves u Zbirova. Rk Sl. Mlečík. Cf. Rstp. 956. Mléčinec, nce, m. M. sazovitý = čirůvka ukoptěná, russula fuliginosa. Vz Rstp. 1898., Odb. path. III. 856. Mléčiť = kojiti, säugen. Slov, Bern. Mlečivec, die Milchdistel. Vz Rstp. 960., Čl. Kv. 179. Mléčivka, mlíčivka, y, f., das Milch- fieber. Loos., Šm. Mléčivo, a, n. O škralúpě neb chrástách na hlavách dětinských, na čele, a slove u lidí neumělých m. Sal. 5., 10., 241. Mlečka, y, f., das Mahlweib. Lpř. Sl. I. 29. Mléčka, y, f., rostl. Slb. .362., 468. — M., die Pause. Slov. Bern. — M., y, m., os. jm. Arch. VIJ. 714. Mléčko, a, n., vz Mléko. — M., a, m., os. jm. D. ol. X. 426., Tk. VI. 242., Arch. VIII. 597. Mléčná = studně, do které se mléko dává, aby zůstalo čerstvé. Slov. Vchř. Cf. Mléčník. Mléčňák, u, m. = druh houby. Mor. Slov. Ssk. Mléčňan, u. m. M. horečnatý, vz Horeč- natý (dod.), žeíeznatý, zinečnatý, vápenatý. S. N. V. 382. Mléčnatěnka, y, f., galaxia, rostl, Šm. Mléčnateti, ěl, éní, milchen. Vz Rst. 442.