l006

Mluví, n. = mluvení. Podlé způsobu
tehdejšího mluví. BR. II. 21. b.

Mluvidlo = ústroj mluvicí. Nz. M-dla =
řada ústrojí lidských, která obstarávají k mlu-
vení potřebný dechový proud, překážky to-
hoto proudu a ozvuku (resonanci). Vz List.
fil. 1888. 15. Podlé m-dla, jímž se hlavně
článkují (či podlé učlánkování) jsou sou-
hlásky 1. nepodnebné, 2. podnebné. Bž 12.

Mluvílkovati, leere Phrasen machen.
Šm.

Mluviště, ě, n., rö loydov, pulpitum v di-
vadle). Ndr.

Mluviti, cf. Šrc. 202.—207 , List. fil. X.
329.— abs. Věc mluví sama. Us. Podával
jsem mu 20 zl. Nechtěl ani m. Us. Kdo
mluví oči semřiže a tvář dolóv svú poniže,
pyšný jest; Kdo mluví drže tvář ladně aneb
slov poslúchá snažně, což ti praví, toť pravda
jest; Kdo mnoho mluví, neustavičný jest a
lživý; Kdo skúpě znenáhla, k tomu se jest
múdrosť stáhla; Kdo mluví vrtě okem, hleď
mu v oči: ztratíliť mieru, nevěř jemu. Výb.
I. 959. Proti všemu tak mluvíc (= tak řka)
světu. Pal. Mluv každý, co by jej ctilo. Us.
Bž. — co. Musí se málo m. a mnoho říci;
Uč se prostředně, mluv málo a slyš mnoho;
Kdo mnoho mluví a málo rozumí, dává své
oslovetví náležitě k seznání; Člověku, jenž
mnoho mluví, scházejí obyč. skutky. Exc.
Všeho, co víš, nemluv. Kom. Děti a blázni
mluví pravdu. Us. Dk. Co nesluší učiniti,
nesluší též m.; Kdo mluví, co vi, svých
vad se doví. Bž. exc. Pyšný mluví mnoho
a nic neví z toho. Té. exc. — komu. Mluv
si, mluv, kannst lange reden. Paty jí m-ly
(byla čilá, rozumná). Němc. IV. 262. Je se
králi m.; Tehdy jeho rada poče jemu m.
Výb. II. 41., 42. Že jest mu mluvil žid:
Milý . . .; Mikuláš osobně konšelóm mluvil,
že . . . NB. Tč. 27., 151. A bude m. kme-
tóm toho miesta. BO. Nemohl jsem vám m.
jako duchovním. Hus III. 87. Škodně jim
mluviec kteréžkoli řeči. Št. Kn. š. 114. Cf.
Brt. S. 3. vd. 190. — nač. M. na koho =
Nadávati mu, kárati ho, něco mu vytýkati.
Mor. Sd., Brt. D. 231. M. s někým na od-
ražku (tonem nepřátelským). U Kr. Hrad.
Kšť. Jestliže jest co mluveno, není mluveno
na žádnú osobu zejména. List. z r. 1532.
Mus. 1880. 498. Mluvíš na mne. Žk. 441.
Na ten kus mluví sv. Jan zlatoústý takto;
Proti takým mluví sv. Jeronym na to slovo;
Neodmlúvíš-li, když sě na ten hřiech mluví.
Hus I. 19., 27., 247. Sv. Augustin, mluvě
na ono čtení, die... Št. Kn. š. 146. — kam.
Mluvila do něj (m.: do něho) jako do dubu
(mnoho). Us. Němc. Ač do ní zle (= mnoho)
mluvil, přece jí nepřemluvil. Us. M. někomu
něco v ucho. Vz M. co kde. — k čemu
(oč, o čem, jak dlouho). Příroda k dí-
těti od útlého mládí mohutně mluvila. Pta.
Mluví k jejich straně. Us. Vk. Slzy ty více
mu m-ly k srdci než všeliký důvod rozumu.
Šml. 1. 41. Potom jsme se ptali, což oni
k tomu mluvie. NB. Tč. 113. A když mne
odbude, mám k němu více m. Půh. I. 131.,
191. K terýmžto svědkům jest to od téhož
Jana mluveno. 1535. Mus. 1883. 143. Kdy-
bychom v tom (krále) nešanovali, my by-

chom k němu (Ondráškovi) jinak o to m-li.
1466. A když oni otjidechu, poče Ježíš m.
k zástupům o Janovi. Hus II. 14. Poče
k sobě sám m. Alx. Jistě že bych chtěl

0 to k zemi m. a o své bych jistě mluvil.
Výb. II. 1267. — o čem (co jak, kde,
s kým). Ž. wit. 86. 3. M. o něčem s na-
dšením. Vlč. Nemluv o mně, co o mně ne-
víš, rci dříve o sobě a pak můžeš i o mně
m.; Kdo chce, aby o něm dobře se mlu-
vilo, ten ať o jiném nic zlého nemluví. Exc.
Když pred tebú někdo mluví o nějakej
věci, nemluv k němu, dokáď on své nedo-
koná. Glč. II. 173. O lidech m. Arch. I. 9.

1 jiné věci šeredné činie, o nichž mrzko m.;
Zle m. o někom; Aby rády o Bohu m-ly;
Což člověk rád přemítá v srdci, o tom rád
mluví; O tom chci m. jinde. Št. Kn. š. 8.,
38., 112., 27. — jak (adv., instr., s čím,
skrze co, z čeho, nač, v čem, kam, bez čeho,
pod čím). M. plně, vlastně, úryvečně, dvorně,
nejasně, zmateně, zdlouha, planě, bezbožně,
nevážně, stillisovaně(Dk. Aesth. 243.), pathe-
ticky, hlasitě, šeptmo, rakúsky (Št.), zběžně
a s bezvadným přízvukem francouzsky, ne-
nucené, plynně, přervaně, s někým přátel-
sky, s výmluvností, s nadšením, s velikou
horlivostí, o kom s uctivostí, několika ja-
zyky, k někomu řeči neznámou, žertem, do
pravdy, nějakým nářečím, posly, pěknou
češtinou, pevným hlasem, jako z nucení,
někomu z duše, m. s (z) cesty (nemístně,
pomateně, z opilství). Us., Výb. II. 32., Hrts.,
Dk., BR. II. 39., Št., Kká., Osv., Vrch., Vlč.,
Lpř., Šml., Kmk., Dač. I. 48. Mluví prstem.
Vz Noha (dod.). Mluví, jako když prd osolí;
na dluh, za groš do konve (mnoho), jen aby
huba nestála. Us. Tkč. Tak rouhavě na ten
rozum bezbožní mluvívají. BR. II. 114. a.
M. jakoby zlata ukrajoval (málo), jako když
pilou řeže (drsně, kousavě, zlomyslně). M.
z cesty = nesmyslně. Us. Rgl. Mluví, jakoby
to ze sebe sypal (rychle). Us. Vk. M. na
dluh = zbytečně. Us. Kdo chce pěkné m,,
musí pěkně mysliti. Sb uč. Mluv málo a
rozumně. Kmp. Mluv pěkně do očí; Jemu
je snadno m. Us. Dch. Taková tvář mluví
živým příkladem. Osv. I. 56. Abyste uměli
lidu m. pořádnou řečí. Št. Kn. š. Nemodlili
se kněz při křtu dobře ,Věřim v Boha" ta-
kové dítě prý po celý život ze spaní mluví.
Mus. 1853. 472. Poněvadž oni osobami svými
z srdce mluvíce ústy sú vyznali, proč . . .
1532. M-li páté přes deváté (zmateně). Us.
Na vietr m. BO. M-la mu na potkání. Ehr.
Nemluv mi na hanbu mnoho. Mst. v. 207.
Na plné kolo m. (nahlas a p.). Us. Gth. M.
v hádankách, in Räthseln sprechen, dunkel.
Lpř. 81. 18. Dle Km. 1880. 319. lépe: há-
dankami. Mluviti v obrazích. Mluvil k němu
v tomto tonu. Šml. M. někomu do duše, do
svědomí, Us. Sd., bez bázně, Us., po tichu,
po lidsku. Us. Kdo mluví bez míry, nedá-
vej mu víry. Us. Tč. M. skrze nos. Osv. V.
543. Coj' mluvil skrze proroky. Št. Kn. š.
14., 16., Hus I. 50., 47. Prorokové mluvili
božím naučením. Hus I. 50. O něčem pod
žertem m. Šml. I. 43. Mluví lépe než němý.
Us. Dř. Mluví, až uši rostou (příliš mnoho).
Č. Netoliko moudrosť moudře m., leč vě-