1007i

děti, kdy nemluviti a mlčeti. Hkš. — kdy,
jak dlouho. Když s ním mluvíme na mo-
diitvách. Št. Kn. š. 48., 182. M-li do dvou
hodin na noc. Bl. Mluv, dokud poslouchají.
Lpř. exc. Aby za jídlem (při j.) málo m-li.
Výb. II. 1426. — proč. Nemohu m. od lí-
tosti. Us. Bž. Tři dni od bolesti nemluvil.
Bruncvík. M. proti někomu z závisti, pro
dar neb pro bázeň. Hus I. 222. Nálezy
mluví pro to, že ... . german. m.: svědčí,
že . . . brt. — odkud: s řečniště. Us. Pdl.
Mluví z něho žárlivosť. Us. Něco velkého
mluví z tahů tvých. Vrch. Mluví z něho |
furie. Sá. Štěstí rodinné z kresby tak líbezně
k duši mluvící. Šml. I. 43. M. jako z par-
tesů = pěkně, plynně. Us. Kšf. Jenž (duch)
z jeho úst mluvieše. Pass. I mluviechu z sv.
písma mezi sebú. Zvt. otc. 59. a. Mluviec
spolu z žalmóv. Št. Kn. š. 112. (11.). —
proti komu. Proti tomu Maruše mluvila,
zeby se těch mnoho našlo. NB. Tč. Proti
mně neroď m. Žk. 381. Mluviti proti komu,
Chč. Mus. 1880. 541., pRoti Bohu, Št, Kn. š.
171., proti Bohu křivú řeč. Pass. Mluví
proti blížniemu z závisti. Hus I. 222. Když
zle mluvíš proti komu, zlé poslúchať musíš.
Us. Té. — od koho =jeho jménem. Kto
jest od něho mluvil. Arch. VIL 43. M-la
s vámi ode mne. Ib. VII. 385. a j. Mikeš
jest pristúpil před nás i mluvil jest od ní
při její. NB. Tě. 96. Mluvil se mnú od své
ženy o ten díl. Půh. II. 440. Řečníci, kteří
ot lidí mluví. Vš. XXVIII. Zná, že sám od
sebe nemluvil, než od toho, od koho mlu-
vil; Mluvil vůli toho, od kohož mluvil. 1529.
Mus. 1880. 493. — s kým. Mluvil se mnú,
jak by zlata ukrajoval (krátce, skoupě). Us.
Brt. Mluví s rohem, s lucernou, s patníkem.
Vz Opilý. Us. Sladce s kým m. Výb. II.
20. Aby jen to myslila, co mluví s Bohem.
Št. Kn. š. 48. — oč (s kým, od koho, kde,
komu). Jim o to mluvil; Tu s ním mluvil
o ty všecky artikule; Mluvívali o život
křesťanský. Bl. Živ. Aug. 12., 40., 67. Kte-
rak o tom m. měli před králem. Let. 295.
A o ten dluh jest s niem Izák m. chtěl před
Maškemi; Nechtěl bych oň m. jako o tako-
vého nešlechetníka. NB. Tč. 4., 12. I s ním
o to m-li. Pč. 37. Nemá o to býti mluveno;
O to, oč jsú s ním smluveni, o to nechce
proti němu m.; Ješto o ten kuoň mluvili;
A mluvil se mnú od své ženy o ten díl.
Půh. I. 209., 307. II. 274., 440. (16., 209.,
228., 447.). Mluvil s ním o to. Žer. Záp. II.
60. - - co v čem (cf. co kde). Matka ve
věci srdce jeho své slovo m. bude. Šml. —
kde: v hromadě, ve schůzi. Us. Lpř. Co
v ucho m-li jste na ložech, hlásáno bude
na střechách; V jednom kraji Čechové jinak
mluvie a v jiném jinak. Hus I. 35., II. 440.
Kde se mnoho mluví, málo se plní. Sb. uč.
Kde dva mluví, tam třetí nepřistupuj. Bž.
exc. — se. Ať se mluví, co se mluví, jest
přece tomu tak, man rede, was man wolle.
Dch.

Mluvitý. Obyčeji m-mu lépe odpovídati.
Sš. H. 32.

Mluvivo, a, n., der Sprachsatz, -vorrath.
Nevystihla bohatosť m-va. Dk. Aesth. 38.,
301.

Mluvkářství, n., die Vielrederei. Šm.

Mluvkyně, ě, f., die Sprecherin. Nečas.

Mluvní obraty, Dk., okrasa. Vj.

Mluvnice je nauka o mluvě či řeči. Bž.
I. M. se dělí a) v hlásko doví, b) tvarosloví
a) o tvoření kmenů: kmenosloví, ß) o ohý-
bání (skloňování a časování) a/)o původu
slovcí neohebných (tvarosloví ve smyslu
užším) a c) v skladbu. Vz více v Gb. Uv.,
Jg H. 1. 708., HS. Dod. 1. 128., 257., 370.,
Jg. Slnosť. 6. M. historická. Vz List. fil. II.
208. Zná m-ci. Vz Opilý. Us. Sn.

Mlunickoslovnický důvod. Koll. III.
254.

Mluvnický. M. správnosť, KB. 1., vý-
klad. Us. M. stránka v jazycích. Vz Src.
388.

Mluvnictví. Vz Jg. Slnosť. 6., 59.

Mluvničiar, a, m., der Grammatiker.
Slov. Mt. S. I. 85.

Mluvničník, a, m. = mluvník. Šm.

Mluvník, der Grammatiker. M-ci se sváří.
Šf. III. 262. — M , u, m. = okénko k roz-
mluvě, das Sorechfenster. Šp.

Mluvný. Mezi mluvnými viece mluvnější
jsú méně užitečnější. Hus I. 271. M. oči.
Jrsk.

Mluvobadač, e, m., der Sprachforscher.
Šf. III. 577., 590.

Mluvobádání, n., die Sprachforschung.
Šf. III. 576.

Mluvočásť, i, f., vz násl. Dk.

Mluvočástka, y, í. M-ky jednoslabičné.
Dk. Poet. 332.

Mluvohudba, y, f. Slovanská m. Č. Kn.
š. 190.

Mluvoobraz, u, m. Aesthetický m. Ott.
I. 293.

Mluvopisec, sce, m., der Grammatiker.
Zákonníky mnozí berou býti dějepravce a
m-sce. Sš. I. 167.

Mluvorys, u, m., der Sprachcharakter.
Dk. Poet. 528.

Mluvosloví, n., die Phraseologie. M. bá-
snické. Dk. Aesth 416.

Mluvoslovný = fraseologický, phraseo-
logisch. Nz.

Mluvospoječnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť.
71.

Mluvostroj, e, m., der Telephon. Rk.

Mluvotvorný živel. Dk. Poet. 493.

Mluvoučný, die Sprache lehrend. M.
Škola. Dk.

Mluvouměna, y, f. Dk. Poet. 498.

Mtuvověda. Jir., Šf. III. 575.

Mluvoznámkování, n.

Mluvozpěva, y, f. = báseň (píseň)! Utvo-
řil Ros.

Mluvozpytec. Cf. Jg. Slnosť. 3.

Mluvozpytecký, Sprachforscher-. Dk. P.
113 , Osv I. 62.

Mluvozpytný. V ra-tném ohledu. Šf.
III. 5.

Mluzgnúť = mlasknouti, mlaštiti koho,
Jem. eine Watsche geben. Slez. a laš. Šd.,
Brt. D. 231.

Mlviti — mluviti.

Mlýn. Str. 1046. b. 20. ř. zd. křižem
oprav v: křížem. Cf. Bž. 18., Mkl. Etym.
186., Arch. VII. 225. M. dřevěný, náchlebný,