Předchozí (1006)  Strana:1007  Další (1008) |
|
|||
1007i
|
|||
|
|||
děti, kdy nemluviti a mlčeti. Hkš. — kdy,
jak dlouho. Když s ním mluvíme na mo- diitvách. Št. Kn. š. 48., 182. M-li do dvou hodin na noc. Bl. Mluv, dokud poslouchají. Lpř. exc. Aby za jídlem (při j.) málo m-li. Výb. II. 1426. — proč. Nemohu m. od lí- tosti. Us. Bž. Tři dni od bolesti nemluvil. Bruncvík. M. proti někomu z závisti, pro dar neb pro bázeň. Hus I. 222. Nálezy mluví pro to, že ... . german. m.: svědčí, že . . . brt. — odkud: s řečniště. Us. Pdl. Mluví z něho žárlivosť. Us. Něco velkého mluví z tahů tvých. Vrch. Mluví z něho | furie. Sá. Štěstí rodinné z kresby tak líbezně k duši mluvící. Šml. I. 43. M. jako z par- tesů = pěkně, plynně. Us. Kšf. Jenž (duch) z jeho úst mluvieše. Pass. I mluviechu z sv. písma mezi sebú. Zvt. otc. 59. a. Mluviec spolu z žalmóv. Št. Kn. š. 112. (11.). — proti komu. Proti tomu Maruše mluvila, zeby se těch mnoho našlo. NB. Tč. Proti mně neroď m. Žk. 381. Mluviti proti komu, Chč. Mus. 1880. 541., pRoti Bohu, Št, Kn. š. 171., proti Bohu křivú řeč. Pass. Mluví proti blížniemu z závisti. Hus I. 222. Když zle mluvíš proti komu, zlé poslúchať musíš. Us. Té. — od koho =jeho jménem. Kto jest od něho mluvil. Arch. VIL 43. M-la s vámi ode mne. Ib. VII. 385. a j. Mikeš jest pristúpil před nás i mluvil jest od ní při její. NB. Tě. 96. Mluvil se mnú od své ženy o ten díl. Půh. II. 440. Řečníci, kteří ot lidí mluví. Vš. XXVIII. Zná, že sám od sebe nemluvil, než od toho, od koho mlu- vil; Mluvil vůli toho, od kohož mluvil. 1529. Mus. 1880. 493. — s kým. Mluvil se mnú, jak by zlata ukrajoval (krátce, skoupě). Us. Brt. Mluví s rohem, s lucernou, s patníkem. Vz Opilý. Us. Sladce s kým m. Výb. II. 20. Aby jen to myslila, co mluví s Bohem. Št. Kn. š. 48. — oč (s kým, od koho, kde, komu). Jim o to mluvil; Tu s ním mluvil o ty všecky artikule; Mluvívali o život křesťanský. Bl. Živ. Aug. 12., 40., 67. Kte- rak o tom m. měli před králem. Let. 295. A o ten dluh jest s niem Izák m. chtěl před Maškemi; Nechtěl bych oň m. jako o tako- vého nešlechetníka. NB. Tč. 4., 12. I s ním o to m-li. Pč. 37. Nemá o to býti mluveno; O to, oč jsú s ním smluveni, o to nechce proti němu m.; Ješto o ten kuoň mluvili; A mluvil se mnú od své ženy o ten díl. Půh. I. 209., 307. II. 274., 440. (16., 209., 228., 447.). Mluvil s ním o to. Žer. Záp. II. 60. - - co v čem (cf. co kde). Matka ve věci srdce jeho své slovo m. bude. Šml. — kde: v hromadě, ve schůzi. Us. Lpř. Co v ucho m-li jste na ložech, hlásáno bude na střechách; V jednom kraji Čechové jinak mluvie a v jiném jinak. Hus I. 35., II. 440. Kde se mnoho mluví, málo se plní. Sb. uč. Kde dva mluví, tam třetí nepřistupuj. Bž. exc. — se. Ať se mluví, co se mluví, jest přece tomu tak, man rede, was man wolle. Dch. Mluvitý. Obyčeji m-mu lépe odpovídati.
Sš. H. 32. Mluvivo, a, n., der Sprachsatz, -vorrath.
Nevystihla bohatosť m-va. Dk. Aesth. 38., 301. |
Mluvkářství, n., die Vielrederei. Šm.
Mluvkyně, ě, f., die Sprecherin. Nečas.
Mluvní obraty, Dk., okrasa. Vj.
Mluvnice je nauka o mluvě či řeči. Bž.
I. M. se dělí a) v hlásko doví, b) tvarosloví a) o tvoření kmenů: kmenosloví, ß) o ohý- bání (skloňování a časování) a/)o původu slovcí neohebných (tvarosloví ve smyslu užším) a c) v skladbu. Vz více v Gb. Uv., Jg H. 1. 708., HS. Dod. 1. 128., 257., 370., Jg. Slnosť. 6. M. historická. Vz List. fil. II. 208. Zná m-ci. Vz Opilý. Us. Sn. Mlunickoslovnický důvod. Koll. III.
254. Mluvnický. M. správnosť, KB. 1., vý-
klad. Us. M. stránka v jazycích. Vz Src. 388. Mluvnictví. Vz Jg. Slnosť. 6., 59.
Mluvničiar, a, m., der Grammatiker.
Slov. Mt. S. I. 85. Mluvničník, a, m. = mluvník. Šm.
Mluvník, der Grammatiker. M-ci se sváří.
Šf. III. 262. — M , u, m. = okénko k roz- mluvě, das Sorechfenster. Šp. Mluvný. Mezi mluvnými viece mluvnější
jsú méně užitečnější. Hus I. 271. M. oči. Jrsk. Mluvobadač, e, m., der Sprachforscher.
Šf. III. 577., 590. Mluvobádání, n., die Sprachforschung.
Šf. III. 576. Mluvočásť, i, f., vz násl. Dk.
Mluvočástka, y, í. M-ky jednoslabičné.
Dk. Poet. 332. Mluvohudba, y, f. Slovanská m. Č. Kn.
š. 190. Mluvoobraz, u, m. Aesthetický m. Ott.
I. 293. Mluvopisec, sce, m., der Grammatiker.
Zákonníky mnozí berou býti dějepravce a m-sce. Sš. I. 167. Mluvorys, u, m., der Sprachcharakter.
Dk. Poet. 528. Mluvosloví, n., die Phraseologie. M. bá-
snické. Dk. Aesth 416. Mluvoslovný = fraseologický, phraseo-
logisch. Nz. Mluvospoječnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť.
71. Mluvostroj, e, m., der Telephon. Rk.
Mluvotvorný živel. Dk. Poet. 493.
Mluvoučný, die Sprache lehrend. M.
Škola. Dk. Mluvouměna, y, f. Dk. Poet. 498.
Mtuvověda. Jir., Šf. III. 575.
Mluvoznámkování, n.
Mluvozpěva, y, f. = báseň (píseň)! Utvo-
řil Ros. Mluvozpytec. Cf. Jg. Slnosť. 3.
Mluvozpytecký, Sprachforscher-. Dk. P.
113 , Osv I. 62. Mluvozpytný. V ra-tném ohledu. Šf.
III. 5. Mluzgnúť = mlasknouti, mlaštiti koho,
Jem. eine Watsche geben. Slez. a laš. Šd., Brt. D. 231. Mlviti — mluviti.
Mlýn. Str. 1046. b. 20. ř. zd. křižem
oprav v: křížem. Cf. Bž. 18., Mkl. Etym. 186., Arch. VII. 225. M. dřevěný, náchlebný, |
||
|
|||
Předchozí (1006)  Strana:1007  Další (1008) |