1009

Mlza, fentis (monstrum). Rozk. 65. Anděl
lúčí prudkým hromem v ty mlzy mezi ta
kola. Kat. 2878. Dle Gb. je tam lok. v téj;
mlzi, dialekt, m. mlzě a k tomn je nomin.
mlha. Athen. VI. 18.

Mlzač, e, m. = mlsoun. Bern.

Mlzák, a, m. = cicák, der Sauger. Slov.
Rr. Sb.

Mlzati, vz Mkl. Etym. 187. Takú máme
kapustu, ništ kyselinou nemizne. Slov. Rr.
Sb. Dzecko, cela (tele) melze. Uh. Brt. D.
231. Cf. Mlgati, List. fil. X. 330.

Mlzavec, vce, m. = mlsoun. Slov. Bern.

Mlzek, zku, m. = cumel, Zulp, m. Slov.
List. fil. X. 330.

Mlznavosť, i, f. = mlsnost. Slov. Bern.

Mlznavý = mlsný. Slov. Bern.

Mlznice. Cf. List. fil. X. 330.

Mlzok, a, m., několik domkův u Frýdka.

Mlzti = mlzati. Slov. List. fil. X. 330.

Mlž. M ži či lasturovci: škeble, perlo-
rodka, velevrub. Cf. Schd. II. 537 , Krč. G
369., Hlb. I. 30., II. 546., 548., 549. Mlži
jeduo-, dvoj-, různosvalí. Brm. IV. 2. 346.,
371., 388.

Mlžička, y, f., zdrobn. mlha. Šm.

Mlžina, vz Mlžinka, Mlhovina. Nrd. Kosm.
ps. 63. M-nu na nebi v samé hvězdy roz-
dělil. Pl. II. 105. (1. 44.). Jeho jasný duch
zvítězil nad m-mi partikularního vlastene-
ctví. Bdl. Ž. Šf. 12. Cíl nadějí ztrácel se
pojednou v m-nách. Stnk. Nebe čisté jako
skle, ani mlžinky. Us.

Mlžný, -ný = mlhový, Nebel-. M. háv,
Huk, řasně, Čch. Petrkl. 46 , roh (na lo-
dích za mlhy užívaný), Exc, oko (zimy).
Phľd. VII. 61.

Mlžokam, u, m., acephalolithon, kámen.
Šm.

mm zavřenými ústy vyslovené, přízvuk
majíc na prvním m znamená = ne. Laš.
Tč. — mm. = millimetr.

Mňaček, čka, m. = kdo mňačí. Mor. Sd.
Ty mňačku rozmňančený = rozvřestěné dítě,
ein Wimmeriing. Šd.

Mňačeti = mjančeti, miauen. Kočka
mňačí. Laš Tč.

Mňačkati = mačkati, drücken. Mor. Sd.

Mňadiť = nadíti, nastaviti, přisvařiti
(železa). Slov. Ssk.

Mňágati = mňačkati. U Strážnice. Šd.

Mnank, m. Kočka dělá m. (ňamk). Na
již. Mor. Šd. Vz Mňankati, Mňankot.

Mňankati = mňoukati. Kočka mňanká.

Mňankot, u, m.= ňamkot, ňamk, mňank,
das Miauen. Na již. Mor. Šd.

Mnata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.,
Dal. 29., Tk. Č. 12., Pal. Děj. I. 109., Rk.
Sl.

Mňaták, u, m. = dřevěný truhlík na mí-
cháni sečky s ovsem. U Huštěnovic. Tč.

Mňatikoš, e, m. = tlachal, der Maul-
drescher. Cf. Pletikoš. Val. Vck.

Mňau, mňau = hlas koček, něm. miau.
BPr.

Mňavčák, a, m. = mrňavec, Wimmerer.
Slov. Bern.

Mňvčati = bědovati, wimmern. Slov.
Bern.

Mňavkač, e, m. = mnavčák. Slov. Bern.

Mňavkati = mňavčati. Slov. Bern.

Mňazdrák, a, m. = rozmazlené děcko.
Mor. Brt. D. 231.

Mne. Ztvrdlý tvar mne slyšeti jen v městě
Príbore: ke mne, o mne. Brt. D. Vz Mé.

Mnemonický, z řec., mnemonisch. M.
pomůcky při počítání. Vz Šrc. 416.

Mněn, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Mnění = mínění. Bůh jest veliký nade
vše m. Št.

Mněník, a, m., Mienik, ves u N. Bydž.;
Mnienik, ves u Litovle. Blk. Kfsk. 1048.,
Rk. Sl.

Mněšec, šce, m. = měšec. 1534.

Mněta, y, m. = Mnata. Pal. Rdh. L 123.

Mnetěš, Netěš, Netiesch, Taubendörf'el,
ves u Roudnice. S. N. XI. 524., Rk. Sl.

Mněti. 3. pl. mnie, odchylkou podlé III 1.
mnějí. Kteříž umějí, Čtv. 3. 7., Ev. olom.
205. M., existimare, Ž. wit. 72. Ib., repu-
tare. 118. 119. Cf. Mkl. Etym. 188. Mnějí
pochlebníci. Hus 1. 261. Transgr. mně, od-
chylkou mněje. Ona umějící, by . . Ev. vid.
43. Cf. List. fil. 1884. 457. — co. Což se
jim libí, to mnie pravdu. Št. Kn. š. 127. Ti
všichni mnie Boha menšie moci než spra-
vedlnosti ... Št. Kn. š. 8. — zač. Za to
nás mní každý člověk. ZN. Život její za
bláznovstvie mněli. Hus III. 13. Mezi nimi
za předníh jmín byl Prokop. V. — kdy.
Mnozí za nás (za naši paměti) nemněli, by
mohli býti oběšeni. St. Kn. š. 10. — po
čem. A lidé často m. budú po své věštbě,
by . . . Št. Kn. š. 10. — M. s trangr. Mníš
sé nesa, nesúci, mníte se nesúce. Vz Trans-
gressiv, Lisr. fil. 1882. 114., Jir. Nkr. 84.
Mněl se zabita. GR. — odkud. Z toho
hriechu neumníte. Hrad. 131. — se komu.
Mní se mi (puto). BO. — by. Mněli sú, by
ciesař mezi nimi byl. GR., BO. Mniechom,
by . . . Št. Kn. š. 24. (29.). Mniece, by byl
smysla zbyl. Pass. — koho, se čím. Když
to jde jim po vůli, tehdy se mní ovsem
šťastnými. Št. Mněl ho synem Josefovým
(za syna). Výb. II. 501. — že. Mniece, že
velikú rozkoš mají. BO.

Mnětice, dle Budějovice, Mietitz, ves
u Pardubic. Sdl. Hr. 1. 256., Rk. Sl.

Mnětiš, e, m._t os. jm. Arch. VIII. 597.

Mni. Tvaru tohoto užíva se na Stram-
bersku po předložkách: ke mni, o mni.
Brt. D.

Mniazdrák, a, m. = rozmazlené, vy-
hejckané děcko, vertietscheltes Kind Val.
Vck.

Mnie = nejméně, aspoň dle Er. ad Kat.
2411. Ale dle Gb. v List. filol. 1882. 317.
jest to 3. pl. slovesa mnieri, putant.

Mnienka, y, f. = domněnka, myšlénka.
Slov. Němc. VII. 83.

Mnich z střněm, munich a to z řec.
fiova^óv. Cf. Mkl. Etym. 207., Bž. 33. M.
samotný, na púšti bydlící. 1496. Mniší. Hus
1. 42/. Čert a bába, had a žába, k tomu
ještě m., kdo nejhorší z nich ? (Napsáno na
bývalém klášteře u Mnich. Hradiště). Tou-
lavý m. jest otrok ďáblův. Výb. 11. 1604.
Vlka poznáš po srsti a mnicha po jeho chy-
trosti. Výb. II. 235. — M. mořský, pela-

431