1014

Ona
Moc = možnosť. Cf. Mkl. Etym.

by se ráda udobřila,'átd. Někdy nejsou
Us. — M. Krejcary na moci. U Dobrušky,
u nißlbc" hmotná, duchovní. Šmb. S. II.248.
iřf. živá, lebendige Kraft, výsledná či vý-
slednice, Resultirende K. o. die Resultante,
opozďovací, verzögernd, odpudivá, abstos-
send, přitažlivá, anziehend, okamžitá, mo-
mentan, ustavičná či nepřetržitá, kontinuir-
lich, rovnoběžná, parallel, sopečná, vulka-
nisch, rovná, nerovná, Sl. les., důkazná. Jd.
Opásán mocí. Ž. wit. 64. 7. M. ctnosti Čcb.
Mně se do toho žádnou mocí nechtělo. Us.
Vk. Pojivá m. prvku. Jandouš. Plodná moc
přírody; Moc neobmezená, despotická, tvůrčí,
zachovávací, ničící. Lpř. Osvěživá m. ná-
poje; M. příkladu, myslná, Denkkraft. Mour.
Neměli to v své mocí. NB. Tč.. 120. Ježíš
jest jeden v trojici, s otcem, s duchem
v jednej moci; M. míti nad někým; Móžeš
nám spomoci svého syna mocí. Výb. II. 8.,
14., 27. Nemá sebe v moci, kdo se rozlobí.
Kom. Ani když římská moc svého volila
krále. Alx. Vida v něm moc nejednaku.
Anth. Mohli bychom s ně dosti moci míti
Let. 297. List proto v své moci (platnosti)
zůstává. Arch. VII. 557. a j. Dán jsi nám
v naši moc; Boží mocí tak byl oslepen.
Pass. Vše pod jeho mocí jest. Kat. 1774.
Dal nám m., abychom mohli býti synové
boží; Coj´ nad naši moc; Každá duše vyšší
moci buď poddána; Ktož se (boží) moci
protiví. Št. Kn. š. 17., 56., 107. Přes m.
něco činiti. Št. Proti moci mocí slušie ode-
přieti. Krnd. 13. — M. = právo něco činiti.
M. polecejní, kněžská, odpouštění hříchů,
Hnoj. 11., 224., zákonodárná, církevní, státní,
vládní, zákona. Šmb. On měl ten celý dům
pod mocí, in seiner Inspektion. Dch. Dal
jsi mu m. všeho tělesenstvie. E. olom. Máš
nad námi m a vrchnosť. Osv. 1884. 609.
Mocí toho kšaftu odevzdávám svůj dům své
milé manželce. Tov. 159. My mocí nám od
Boha propůjčenou tímto ediktem vypoví-
dáme. Výb. II. 1634. Ten duom mocí tohoto
listu prodáváme. List hrad. 1465. Tč. Smrť
nemá k nám ještě moci. Tkč. M. klíčóv
kostelních byla jemu odjata. Št. Kn. š. 27.
Sám bera bez komorníka mocí svou. Vš.
212. (463.). - M. = přesila, síla. M. ná-
mořská, kontinentalní, branná, válečná. Lpř.
J. Silú mocú = mermomocí. Val. Brt. D.,
Vck. M. hyne mocí. Dch. Kde síla, tam
i moc. Lpř. U velikej sě moci znáše. Alx.
Nepravě někoho v moci držeti. Št. Kn. š.
20. Alexandr na vojnu se s mocí zdviže.
Alx. A když sě některý úd, v němž záleží
moc životní, zkazí, tehdy člověk umře. Št.
V dlani své kdo drží m., má právo. Vrch.
M. předčí nad právo, Macht geht vor Recht,
la force prime le droit. Pal. Rdh. 111. 298. —
M. = násilí. Vz Vš. Jir. 150., Zř. zem. 461.,
694., Cor. jur. IV. 3. 1. 404., IV. 3. 2. 423.
Vpadl mi pravú mocí v mé dědictví. Půh.
I. 239. Mocí se nic nespraví. Kom. — M. —
mnoho. On je m. hodný; Přeju vám, aby
se vám m. dobře vedlo; Je toho až moc!
Moc je to, moc, za jednu noc 100 zl. pře-
piti, dievča namluviti. Sl. spv. I. 38. M.

zrodí čas, čas m. zmorí. Ntr. V. 24. M.
sněhu, m. sena. Val. Vck. — M-, e, m., os.
jm. M. Jan, kněz 1727. Jg. H. 1. 601., Jir.
Kuk. II. 72.

Mocej = moc. Mor. Brt. D.

Mocek, cka, m., os. jm.

Mocenec, nce, m., der Gewalthaber. Ži-
dovský m. Sš. Sk. 271.

Mocenství. Bera se do Domašku s m-stvím
a poručensvtím veleknězů. Sš. Sk. 275. M.
chemické (valence). SP. II. 240. M. stálé,
měnivé. Šfk. Poč. 18.

Moci. O časování vz Bž. 181., 200, List.
fil. 1883. 125. O časov. na Mor. vz List.
fil. 1885. 242. Cf. Mkl. Etym. 199. — M. =
s to býti. -— abs. Přindeš k nám ? No môže
(= budiž si, snad). Us. Val. Vck. Může
být = snad. Us. Rgl. Abychom, kdež mohúc,
dobývali svému jazyku cti. Výb. II. 39.
Ktož co može, ten to pobra. Alx. Kto by
byl a kterak by mnoho mohl. Hus II. 386.
Jakž móž a umie. Št. Kn. š. 42., 40. —
s inft. Dále pro pláč nemohla (mluvili). Sá.
Mohľs mi toho neposílať (čemu's mi to po-
sýlal?). Us. Brt. D. Mohla's mi toho ne-
délať (proč's mi to udělala!). Ib. Nás skla-
mati můžte. Kar. 146. Nemožu na tě za-
pomnět ; Dyž bych, moh' s milú povědač.
Sš. P. 245., 599. Či mi pán Boh nemohl
aspoň teba nechati? Koll. IV. 103. Lipolt
nemoha obrany míti. Výb. II. 44. Podle
toho možete sě zpravovati. NB. Té. 59. Snad
možieše tak juž jmieti druhé lieto po de-
sieti. Anth. I. 3. vd. 34. By mohl ty cesty
poznati. Alx. Také spasen býti nebude moci.
Št. Kn. s. 16. Cf. Brt. S. 3. vd. 190. —
M. = smíti. Vz Poklid. — zač. Kdo za to
může? Vz Kdo (682. a.). — z čeho.Máti
moja kára ma: Naňho mi nemysli! Čo ja
môžem z toho, keď mi nevychádza z mysli?
Bl. Ps. 37., Sl. spv. VI. 202.

Mockrát, vielmals. Vz Mnohokrát. M.
vás pozdravujeme. Us. Dch.

Mocnářovati, herrschen, lépe než. moc-
nařovati. Vz: -ovati (dod.).

Mocně = s mocí. M. vládnouti, J. Lpř.,
panovati. Št. Kn. š. 161. Nad těmi m. sví-
tězil. Pass. Zámku mocně dobyl. Bart. 222.

— M. = tak, aby platilo. Vypověděl m.
ve při. Sdl. Hr. 1. 35. Vše mu m. odevzdal.
Pož. 33. — M. = vydatně. Oheň m. vzplá-
polal. Osv. 1. 377. M. v něco působiti. J.
Lpř. M. o někoho zavaditi. Osv. I 269. M.
něco poraziti aneb pozdvihnouti. Št. Kn. š.
18.

Mocněnec, Potenciand.

Mocnění, vz Mocněti a Mocniti.

Mocníce, e, f. = přímka rovných moc-
ností, chordala. Jd. Geom. IV. 68.

Mocník. Kniežata a m-ci. ZN. —- M. =
zplnomocník. Hš. Sl. 164.

Mocnina. Vz Šfk. Poč. 18.

Mocniti se čeho = zmocňovati se. Dch.

— M., potenziren. Nz.
Mocnohlasý křik. Msn. Or. 114.
Mocnosť = moc, mohutnosť. M. krásy,

Dk., prvků (volence), Mj. 53., ZČ. I. 203.,
atomova, NA. V. 444., slohu. Skočd. 273.
M. loží, Hř. 39., Bř. N. 237., NA. IV. 127.,
128., 145., V. 564. — M. = právní moc.



	1014

	Ona Moc = možnosť. Cf. Mkl. Etym. by se ráda udobřila,'átd. Někdy nejsou Us. — M. Krejcary na moci. U Dobrušky, u nißlbc" hmotná, duchovní. Šmb. S. II.248. iřf. živá, lebendige Kraft, výsledná či vý- slednice, Resultirende K. o. die Resultante, opozďovací, verzögernd, odpudivá, abstos- send, přitažlivá, anziehend, okamžitá, mo- mentan, ustavičná či nepřetržitá, kontinuir- lich, rovnoběžná, parallel, sopečná, vulka- nisch, rovná, nerovná, Sl. les., důkazná. Jd. Opásán mocí. Ž. wit. 64. 7. M. ctnosti Čcb. Mně se do toho žádnou mocí nechtělo. Us. Vk. Pojivá m. prvku. Jandouš. Plodná moc přírody; Moc neobmezená, despotická, tvůrčí, zachovávací, ničící. Lpř. Osvěživá m. ná- poje; M. příkladu, myslná, Denkkraft. Mour. Neměli to v své mocí. NB. Tč.. 120. Ježíš jest jeden v trojici, s otcem, s duchem v jednej moci; M. míti nad někým; Móžeš nám spomoci svého syna mocí. Výb. II. 8., 14., 27. Nemá sebe v moci, kdo se rozlobí. Kom. Ani když římská moc svého volila krále. Alx. Vida v něm moc nejednaku. Anth. Mohli bychom s ně dosti moci míti Let. 297. List proto v své moci (platnosti) zůstává. Arch. VII. 557. a j. Dán jsi nám v naši moc; Boží mocí tak byl oslepen. Pass. Vše pod jeho mocí jest. Kat. 1774. Dal nám m., abychom mohli býti synové boží; Coj´ nad naši moc; Každá duše vyšší moci buď poddána; Ktož se (boží) moci protiví. Št. Kn. š. 17., 56., 107. Přes m. něco činiti. Št. Proti moci mocí slušie ode- přieti. Krnd. 13. — M. = právo něco činiti. M. polecejní, kněžská, odpouštění hříchů, Hnoj. 11., 224., zákonodárná, církevní, státní, vládní, zákona. Šmb. On měl ten celý dům pod mocí, in seiner Inspektion. Dch. Dal jsi mu m. všeho tělesenstvie. E. olom. Máš nad námi m a vrchnosť. Osv. 1884. 609. Mocí toho kšaftu odevzdávám svůj dům své milé manželce. Tov. 159. My mocí nám od Boha propůjčenou tímto ediktem vypoví- dáme. Výb. II. 1634. Ten duom mocí tohoto listu prodáváme. List hrad. 1465. Tč. Smrť nemá k nám ještě moci. Tkč. M. klíčóv kostelních byla jemu odjata. Št. Kn. š. 27. Sám bera bez komorníka mocí svou. Vš. 212. (463.). - M. = přesila, síla. M. ná- mořská, kontinentalní, branná, válečná. Lpř. J. Silú mocú = mermomocí. Val. Brt. D., Vck. M. hyne mocí. Dch. Kde síla, tam i moc. Lpř. U velikej sě moci znáše. Alx. Nepravě někoho v moci držeti. Št. Kn. š. 20. Alexandr na vojnu se s mocí zdviže. Alx. A když sě některý úd, v němž záleží moc životní, zkazí, tehdy člověk umře. Št. V dlani své kdo drží m., má právo. Vrch. M. předčí nad právo, Macht geht vor Recht, la force prime le droit. Pal. Rdh. 111. 298. — M. = násilí. Vz Vš. Jir. 150., Zř. zem. 461., 694., Cor. jur. IV. 3. 1. 404., IV. 3. 2. 423. Vpadl mi pravú mocí v mé dědictví. Půh. I. 239. Mocí se nic nespraví. Kom. — M. — mnoho. On je m. hodný; Přeju vám, aby se vám m. dobře vedlo; Je toho až moc! Moc je to, moc, za jednu noc 100 zl. pře- piti, dievča namluviti. Sl. spv. I. 38. M.	zrodí čas, čas m. zmorí. Ntr. V. 24. M. sněhu, m. sena. Val. Vck. — M-, e, m., os. jm. M. Jan, kněz 1727. Jg. H. 1. 601., Jir. Kuk. II. 72. Mocej = moc. Mor. Brt. D. Mocek, cka, m., os. jm. Mocenec, nce, m., der Gewalthaber. Ži- dovský m. Sš. Sk. 271. Mocenství. Bera se do Domašku s m-stvím a poručensvtím veleknězů. Sš. Sk. 275. M. chemické (valence). SP. II. 240. M. stálé, měnivé. Šfk. Poč. 18. Moci. O časování vz Bž. 181., 200, List. fil. 1883. 125. O časov. na Mor. vz List. fil. 1885. 242. Cf. Mkl. Etym. 199. — M. = s to býti. -— abs. Přindeš k nám ? No môže (= budiž si, snad). Us. Val. Vck. Může být = snad. Us. Rgl. Abychom, kdež mohúc, dobývali svému jazyku cti. Výb. II. 39. Ktož co može, ten to pobra. Alx. Kto by byl a kterak by mnoho mohl. Hus II. 386. Jakž móž a umie. Št. Kn. š. 42., 40. — s inft. Dále pro pláč nemohla (mluvili). Sá. Mohľs mi toho neposílať (čemu's mi to po- sýlal?). Us. Brt. D. Mohla's mi toho ne- délať (proč's mi to udělala!). Ib. Nás skla- mati můžte. Kar. 146. Nemožu na tě za- pomnět ; Dyž bych, moh' s milú povědač. Sš. P. 245., 599. Či mi pán Boh nemohl aspoň teba nechati? Koll. IV. 103. Lipolt nemoha obrany míti. Výb. II. 44. Podle toho možete sě zpravovati. NB. Té. 59. Snad možieše tak juž jmieti druhé lieto po de- sieti. Anth. I. 3. vd. 34. By mohl ty cesty poznati. Alx. Také spasen býti nebude moci. Št. Kn. s. 16. Cf. Brt. S. 3. vd. 190. — M. = smíti. Vz Poklid. — zač. Kdo za to může? Vz Kdo (682. a.). — z čeho.Máti moja kára ma: Naňho mi nemysli! Čo ja môžem z toho, keď mi nevychádza z mysli? Bl. Ps. 37., Sl. spv. VI. 202. Mockrát, vielmals. Vz Mnohokrát. M. vás pozdravujeme. Us. Dch. Mocnářovati, herrschen, lépe než. moc- nařovati. Vz: -ovati (dod.). Mocně = s mocí. M. vládnouti, J. Lpř., panovati. Št. Kn. š. 161. Nad těmi m. sví- tězil. Pass. Zámku mocně dobyl. Bart. 222. — M. = tak, aby platilo. Vypověděl m. ve při. Sdl. Hr. 1. 35. Vše mu m. odevzdal. Pož. 33. — M. = vydatně. Oheň m. vzplá- polal. Osv. 1. 377. M. v něco působiti. J. Lpř. M. o někoho zavaditi. Osv. I 269. M. něco poraziti aneb pozdvihnouti. Št. Kn. š. 18. Mocněnec, Potenciand. Mocnění, vz Mocněti a Mocniti. Mocníce, e, f. = přímka rovných moc- ností, chordala. Jd. Geom. IV. 68. Mocník. Kniežata a m-ci. ZN. —- M. = zplnomocník. Hš. Sl. 164. Mocnina. Vz Šfk. Poč. 18. Mocniti se čeho = zmocňovati se. Dch. — M., potenziren. Nz. Mocnohlasý křik. Msn. Or. 114. Mocnosť = moc, mohutnosť. M. krásy, Dk., prvků (volence), Mj. 53., ZČ. I. 203., atomova, NA. V. 444., slohu. Skočd. 273. M. loží, Hř. 39., Bř. N. 237., NA. IV. 127., 128., 145., V. 564. — M. = právní moc.