1015

M. k něčemu miti. J. tr. To poručenství
m-sti v právě nemá. NB. Tč. 192., 194. —
M., die Potenz. M. bodu; přímka rovných
m-stí; m. hyperboly. Jd. Geom. IV. 68.,
110. M-sti téhož kořene. Šim. 39.

Mocnosťovný. M. rovnica, die Exponen-
tialgleichung. Slov. Ssk.

Mocnosťový. M. veličiny. Ssk. 122. Po-
tenzial-. Ssk.

Mocnovstvo, a, n. = mocnářstvo. Sš. II.
207., 214.

Mocnota. Kká. Ze S. 6. M. vrstev, vz
Mocnosť. Dch.

Mocnozubý kanec, starkzähnig Msn. Hes.

Mocný = kdo s co jest atd. Ž. wit. 51.
3., 67. 13. Mocná = kořalka. U N. Bydž.
Kšť. M. král, Tk. Č. 1., stát, spojenec, zá-
štita. Us. Pdl. Mocní práva píší. Osv. 1884.
602. Mocnou mocí. Km. M. soudce, Buoh.
Št. Kn. š. 5., 8. Kdo mocnější, ten lepší.
Lpr. Mocní mocné muky trpěti budú. Št.
Kn. š. 151. — s inft. Toho nejsem mocen
dáti. Sv. ruk. 112. Mocen jest Hospodin
syny vzkřiesiti. M. — nad koho. Bůh jest
mocen nade vše; Kostus bieše mocen nade
vše krále. Kat. 1248., 31. — nad kým.
Osoba nad sebou mocná, sich beherrschend.
Výb. II. 1405. — seč. Neb's s toho (s to)
mocen. Brt. N. p. 500. — M. = svobodně
jednati mohoucí. — čeho. Neb ji mocen
byl hrdla i statku pro její nešlechetnosti.
NB. Tč. 264. Jsúce mocni Vyšehradu ne-
usadili jeho. Let. 28. Že jsem svého věna
nebyla mocna šest let po svém muži; Luk
i lesóv učinil mne mocna; Ta paní jest hradu
mocna; Páni učinili mne mocnú mého véna
se vším panstvím; Praví, že jest své ženy
dobře mocen, dass er ihre Vollmacht be-
sitze. Půh. I. 282., 351., II. 237., 258., 440.,

I. 387., IL 197., 237., 257., 440., 582. Co
jsem dskami ukázala, toho mě úředníci mocnú
učinili podlé panského nálezu. Ib. II. 359.
Muž nenie všie věcí mocen svého těla. Št.
Kn. š. 67. — M. = právo konati mající.
Kdo prvnější časem, ten mocnější právem.
Cor. jur. IV. 3. 1. 394. Jemu dal mocné,
aby on s tím učinil, jako svů vlastní věcí.
Půh. II. 252. M. list = list od krále daný,
dle kterého ten, kdo jej obdržel, svobodně
závěť učiniti směl. Tov. 133. — M. = silný,
veliký atd. M. huk, Vrch., vliv, Tf., dojem,
Osv. I. 272., sloupy, Sdl., kutiště, Zpr. arch.
VIII. 116., vrstvy, ložiště, Frč., cit, Šml.,
tlak, hlas, vášně, působení. Us. Pdl. Jazyk
dává mocnú ránu, proto má dvoju bránu.
Slez. Šd. Mocnú mocí. Val. Vck. M. búře.
Ž. wit. 49. 3. M. chlap. Brt. D. 231. —
M. = platný, giltig. Ten prodej jest m.
CJB. 367.

Moč. Cf. Schd. II. 370., Slov. zdrav., Čs.
lk., Hš. Dod. II. 43., Mkl. Etym. 199., Rm.

II. 427. M. bílkovitá, Eiweissharn, hnisavá,
Eiterharn. Nucení na moč, Urinzwang. Nz.
lk. — Odtékání moče. Vz Křž. 457., Slov.
zdrav. 222.

Moča, potok na Slov. Č. Čt. II. 350.,
Sokl. I. 97.

Močák, a, m. = uplakaný. Mlčíš mi už,
m-ku? Ve vých. Čech. Všk.

Močál, koř. mok. Mkl. aL. 248.

Močálina, y, f.= močál. V zastíněných
m-nách kapradiny vzniky berou. Pl. I. 36.

Močálník, a, m., laccobius, brouk. M.
malý, 1. minutus. Kk. Br. 67.

Močálný, sumpfig. Lpř.

Močár, cf. Mkl. Etym. 200.

Močař, e, m., der Harn-, Urinarzt. Rk.,
Šm.

Močárek, rku, m. = malý močár. Us. Šd.

Močaristý = močálovitý. M. pôda. Slov.
Hdž. Čít. 160.

Močárník, u, m. = blatouch. Na jihových.
Mor. Brt. L. N. II. 140.

Močárný = močálný, močálový. M.chvojka,
euphorbia palustris. Němc. IV. 417.

Močary, dle Dolany, Motschar, samota
u Pelhřimova. Rk. Sl.

Močať, močum, aš ... = močiti. Laš. Tč.

Močedník, Močidlník, a, m., Motsched-
nik, ves u Čern. Kostelce. Blk. Kfsk. 526.

Močejem = močojem.

Močekam = močokam. Rk.

Močení, die Einweichung. Postup m.,
nádoba k. m. Šp. — M., das Harnen. M.
bílkoviny spojené s horečkou, Albuminurie.
Vz Ott. 1. 743. M. bezděčné, krve, obtížné.
(Dysurie.) Vz Slov. zdrav., Čs. lk. M. mléčné,
noční. Čs. lk.

Močenice, e, f., die Tinktur. Slov. Loos.

Močeplemenidelný. M. ústroje, Harn-
organe. Nz.

Močerady, dle Dolany, Motscherad, ves
u Staňkova; Muscherad, ves u Kaplice. Sdl.
Hr. III. 305., Rk. Sl.

Močevod, u, m., der Harnleiter. Nz., Ssk.
Vz Močovod.

Močhuba. M-bové a lenochové mají svátky
mnohé. Č. M. 134.

Močiaristý = močálovitý. Slov. Tótb.

Močiblato, a, m. = neohrabanec. Mor.
Brt. D.

Močibut, a, m.= neohrabanec. Mor. Brt. D.

Močický, ého, m., os. jm. 16. stol.

Močidélka, y, f. = hruška. Mor. Brt.

Močidelní, Sumpf-. Šm.

Močidl, a, m., sam. u Humpolce.

Močidla, pl., n., Motschidelmühle, mlýn
u Budína.

Močidlanský, vz Palma. Sixt.

Močidlce, Modschiedel, ves u Lubence.
Rk. Sl.

Močidlky, dle Dolany, Močidek, ves
Mnich. Hradiště. Blk. Kfsk. 288., Rk. Sl.

Močidlněnský, ého, m., os. jm. D. ol.
X. 635.

Močidlník, a, m., vz Močedník. Rk. Sl.

Močidlný = rybník na Táborsku. BPr.

Močidlo = močál. BO., Bohrn., Koll. Zp.
I. 257., Sl. ps. 212., Sv. ruk. V. I. 25. Na-
močím ťa v m-dle do pása, by odmokla
z tvojich líčok krása. Koll. Zp. I. 311.
V močidlech hřiechuov tepajíce. Výb. II.
760. V močidlách večer rapotajú žáby. Slov.
Tč. — M., die Pissoirrinne. Pdl. — M. =
ústrojí močové, organa uropoetica. Stff., Cs.
lk. — M., sam. u Semil; Modschidl, sam.
u Neveklova.

Močidlový. M. voda (z močidla). Brt.

Močigemba, y, f. = močihuba. Slez. Sd.