1034

Mozkovina, die Gebirnsubstanz. Šp.

Mozkovitý, gehirnartig. M. kámen, který
při mletí větší kousky vápna pouští. Prm.
IV. 188.

Mozkovna, y, f. = mozkovice, die Schädel-
höhle. Nz.

Mozkovrt, u, m. = lebovrt. Rk.

Mozkovrtec, tce, m., der Spintisirer.
Rk., gm.

Mozkový, medullatus. Ž. wit. 65. 15. M.
dutina (mozkovice), Šv., S. N. V. 516., srp,
laloky, závitky, trám, S. N. V. 516., kýla
(encephalocele), defekt, tlak, blány či pleny,
váček, polokoule, čivy, kůra, hostec, Nz.
lk., nemoc, encephalophatia, hlíza (hnisavý
zánět mozku) encephalitis purulenta, nádor,
encephaloid, Ktt. exc, ústroje. Nz. lk. Černý
oblak m., amaurosis cerebralis. Schb. M.
bezcitnosť, anaesthesia cerebralis, písek,
acervulus cerebri. Příčka (trámec) m.; zánět
blan m-ých.

Mozkvet. Zabit jest z děla, kteréž sloulo
m. Bart. 272.

Mozočný = mozečný. Slov. Loos.

Mozok = mozek. Slov. Loos.

Mozol, u, m., mozol, e, f. Prk. Cf. List.
fil. X. 334., Mkl. Etym. 203., Rk. Sl., Schd.

II. 344., Slov. zdrav. Na jazyku mozolů ne-
bývá. Pk. Má m. na mozku (= hloupý). Us.
Rgl.

Mozolatý, schwielenhart, schwielentra-
gend. Dch., Rst. 443.

Mozolec, lce, mozolek, Iku, m., die Stoll-
beule. Čsk.

Mozolín, a, m., Mazolin, mlýn u Plas.
Rk. Sl.

Mozolínský mlýn u Plas. Rk. Sl.

Mozoliti se kde: v práci hospodářské.
Kká. Td. 357. — se oč: o živobytí. Ib.
190. — se pro koho. Tbz. — se kdy
nač. V létě. Pokr. Pot. I. 160.

Mozolitý, schwielig. M. dlaň. Hdk. Př. 7.

Mozolnatosť, i, f., die Schwieligkeit. Koll.

III. 123.

Mozolnatý, voll Schwielen. Rk., Phľd.
VIII. 226.

Mozolně pracovati (těžce). Arb., Glč. II.
118.

Mozolnec, ence, m., sebaea, rostl. Šm.

Mozolník, n, m., porina, die Durchbohr-
flechte, rostl. M. obecný, p. pertusa. Rstp.
843.

Mozolno = mozolně. Orl. XI. 13

Mozolný. M. ruka, Kká-, Čch. L. k. 76,
Vrch., práce. Šf. III. 259., Strž. I. 581.

Mozoloprstý. M-stí, tylopoda, die Schwie-
lensohler. Nz.

Mozolov, a, m., Zabiehla, ves u Břez-
nice; Mozolow, vsi u Nadějkova a u Něm.
Brodu. Blk. Kfsk. 1368., Rk. Sl., Arch. VII.
229.

Mozolovati se, vz Mozolití se. Koll. III.
226., N. Hlsk. I, 284.

Mozolovatiti, schwielig machen. Lpř. Sl.
II. 322.

Mozolovitosť, i, f., die Schwieligkeit,
callosilas. Nz. lk.

Mozolovitý = mozolovatý. M. ruce od
práce, Us. Tč., píle. Osv. I. 156.

Mozolový, Schwielen-. Rk.

Mozor, u, m. = mozol. Bž. 51.

Mozoul = mozol. Us. Rk.

Mozůlek, lku, m. = polštáříček, v bot.,
die Blattwulst. Sl. les. — M. = malý mozol.

Mož, e, m. = muž, zastr. Rk.

Možděn, u, m. = volský chomoutek,
crumphus. Sv. ruk. 321.

Možděnice. Bž. 41., 50. — M., Možde-
nitz, ves u Hlinska. Sdl. Hr. I. 256., Rk. Sl.

Moždieř. BO., Sdl. Hr. II. 248, Mkl.
Etym. 203.

Moždík, hmoždík. u, m. = dřevěný zub
v loukoti, jenž se zastrkuje do díry druhé
loukoti, aby spojení jich bylo pevné. Na
Plaště. U Klatov říkají: možna, deblík. BPr.

Moždinka, y, f., der Zwickel, Döbel am
Fusse. Šm.

Moždinkový, Döbel-, Zwickel-. Šm.

Možditi. Mkl. Etym. 203., 207.

Može = možné, mošno (na Rožn. móže)
přisvědčuje = ano, dobrá, budiž. Poď s nama!
Može. Nechoď tam, lebo upadneš! Ja može.
M. přes 50 nás je (možná asi). M. už to
pozapomínal (snad). Mor. Brt. D. 174., 231.
Přineste pivo, sklepníku! Može. U Frenšt.
Kál.

Možení, n = možnost. Podlé našeho m.
a síly. Výb. I. 496. Bylo-li by na mém m.
(v mé moci). Arch. VII. 237.

Možicha, Beerenzapfen. Nz. M. = zralá
zrnka jalovcová. Vadne žito, spadá m. Sš.
Snt. 76. (Šd.). Vz Rstp. 444.

Možíš = Mojžiš. Us. Šd.

Možitosť, vz Možnosť.

Možitý, vz Možný.

Možna, y, f. = dřevený hřeb, jímž te-
saři prkna spojují. U N. Kdyně. Rgl. Cf.
Moždík (dod.).

Možnar, a, m. = možný pán. Mor. Sd.

Možně. Aby se měření toto m. do po-
drobna dálo; Potřebí, aby ostří osy u přímky
závěsů m. blízko bylo; Pokud nedosáhly
m. nejhlubšího místa. Mj. 6., 76., 92. M.
(velmi) malý. Ib. 121.

Možno. Povídal, že mu není za možno,
aby do té rodiny vstoupil. U Dobrušky.
Vk. — M., a, n. = kolík, jímž stolař nebo
jiný řemeslník k sobě spojuje dvě desky
(prkna) hranami k sobě položené. Nebozez
na možna, jimž dírky v prknech se vyvrtá-
vají, aby se do nich možno mohlo vraziti.
Slez. Šd.

Možnosť, die Möglichkeit. M. psycholo-
gická, Dk., podmíněná; optativ možnosti.
Lpř. Sl. I. 42. — M. = moc. Slibujem po-
máhati každý z nás vedlé své m- sti. Tov. 5.

Možnota, y, f. = možnost. Hol. 388.

Možnový kolek. Vz Možno (konec). Slez.
Šd.

1. Možný. Dosti možná!; Učinil, co mu
nejvíce možná; Co nejdříve možná; Jest mu
to možným učiněno. Us. Dch. Dal si všecku
možnou práci Vlč. Křik až není možná (pře-
veliký). U Domžl. Šb. D. 18. To nejsou
věci ani možné! Sá. Povídá o všech mož-
ných i nemožných věcech. Us. Pdl. — seč.
To on je taky s to možný. Us. Vk. —
s inft. Ta věc jest nemožná učiniti. Bart.
— M. = zámožný. Mor. Brt. D. 231. Kte-
réžto veci odpredávať chodíme do X, mož-



	1034

	Mozkovina, die Gebirnsubstanz. Šp. Mozkovitý, gehirnartig. M. kámen, který při mletí větší kousky vápna pouští. Prm. IV. 188. Mozkovna, y, f. = mozkovice, die Schädel- höhle. Nz. Mozkovrt, u, m. = lebovrt. Rk. Mozkovrtec, tce, m., der Spintisirer. Rk., gm. Mozkový, medullatus. Ž. wit. 65. 15. M. dutina (mozkovice), Šv., S. N. V. 516., srp, laloky, závitky, trám, S. N. V. 516., kýla (encephalocele), defekt, tlak, blány či pleny, váček, polokoule, čivy, kůra, hostec, Nz. lk., nemoc, encephalophatia, hlíza (hnisavý zánět mozku) encephalitis purulenta, nádor, encephaloid, Ktt. exc, ústroje. Nz. lk. Černý oblak m., amaurosis cerebralis. Schb. M. bezcitnosť, anaesthesia cerebralis, písek, acervulus cerebri. Příčka (trámec) m.; zánět blan m-ých. Mozkvet. Zabit jest z děla, kteréž sloulo m. Bart. 272. Mozočný = mozečný. Slov. Loos. Mozok = mozek. Slov. Loos. Mozol, u, m., mozol, e, f. Prk. Cf. List. fil. X. 334., Mkl. Etym. 203., Rk. Sl., Schd. II. 344., Slov. zdrav. Na jazyku mozolů ne- bývá. Pk. Má m. na mozku (= hloupý). Us. Rgl. Mozolatý, schwielenhart, schwielentra- gend. Dch., Rst. 443. Mozolec, lce, mozolek, Iku, m., die Stoll- beule. Čsk. Mozolín, a, m., Mazolin, mlýn u Plas. Rk. Sl. Mozolínský mlýn u Plas. Rk. Sl. Mozoliti se kde: v práci hospodářské. Kká. Td. 357. — se oč: o živobytí. Ib. 190. — se pro koho. Tbz. — se kdy nač. V létě. Pokr. Pot. I. 160. Mozolitý, schwielig. M. dlaň. Hdk. Př. 7. Mozolnatosť, i, f., die Schwieligkeit. Koll. III. 123. Mozolnatý, voll Schwielen. Rk., Phľd. VIII. 226. Mozolně pracovati (těžce). Arb., Glč. II. 118. Mozolnec, ence, m., sebaea, rostl. Šm. Mozolník, n, m., porina, die Durchbohr- flechte, rostl. M. obecný, p. pertusa. Rstp. 843. Mozolno = mozolně. Orl. XI. 13 Mozolný. M. ruka, Kká-, Čch. L. k. 76, Vrch., práce. Šf. III. 259., Strž. I. 581. Mozoloprstý. M-stí, tylopoda, die Schwie- lensohler. Nz. Mozolov, a, m., Zabiehla, ves u Břez- nice; Mozolow, vsi u Nadějkova a u Něm. Brodu. Blk. Kfsk. 1368., Rk. Sl., Arch. VII. 229. Mozolovati se, vz Mozolití se. Koll. III. 226., N. Hlsk. I, 284. Mozolovatiti, schwielig machen. Lpř. Sl. II. 322. Mozolovitosť, i, f., die Schwieligkeit, callosilas. Nz. lk. Mozolovitý = mozolovatý. M. ruce od práce, Us. Tč., píle. Osv. I. 156. Mozolový, Schwielen-. Rk.	Mozor, u, m. = mozol. Bž. 51. Mozoul = mozol. Us. Rk. Mozůlek, lku, m. = polštáříček, v bot., die Blattwulst. Sl. les. — M. = malý mozol. Mož, e, m. = muž, zastr. Rk. Možděn, u, m. = volský chomoutek, crumphus. Sv. ruk. 321. Možděnice. Bž. 41., 50. — M., Možde- nitz, ves u Hlinska. Sdl. Hr. I. 256., Rk. Sl. Moždieř. BO., Sdl. Hr. II. 248, Mkl. Etym. 203. Moždík, hmoždík. u, m. = dřevěný zub v loukoti, jenž se zastrkuje do díry druhé loukoti, aby spojení jich bylo pevné. Na Plaště. U Klatov říkají: možna, deblík. BPr. Moždinka, y, f., der Zwickel, Döbel am Fusse. Šm. Moždinkový, Döbel-, Zwickel-. Šm. Možditi. Mkl. Etym. 203., 207. Može = možné, mošno (na Rožn. móže) přisvědčuje = ano, dobrá, budiž. Poď s nama! Može. Nechoď tam, lebo upadneš! Ja može. M. přes 50 nás je (možná asi). M. už to pozapomínal (snad). Mor. Brt. D. 174., 231. Přineste pivo, sklepníku! Može. U Frenšt. Kál. Možení, n = možnost. Podlé našeho m. a síly. Výb. I. 496. Bylo-li by na mém m. (v mé moci). Arch. VII. 237. Možicha, Beerenzapfen. Nz. M. = zralá zrnka jalovcová. Vadne žito, spadá m. Sš. Snt. 76. (Šd.). Vz Rstp. 444. Možíš = Mojžiš. Us. Šd. Možitosť, vz Možnosť. Možitý, vz Možný. Možna, y, f. = dřevený hřeb, jímž te- saři prkna spojují. U N. Kdyně. Rgl. Cf. Moždík (dod.). Možnar, a, m. = možný pán. Mor. Sd. Možně. Aby se měření toto m. do po- drobna dálo; Potřebí, aby ostří osy u přímky závěsů m. blízko bylo; Pokud nedosáhly m. nejhlubšího místa. Mj. 6., 76., 92. M. (velmi) malý. Ib. 121. Možno. Povídal, že mu není za možno, aby do té rodiny vstoupil. U Dobrušky. Vk. — M., a, n. = kolík, jímž stolař nebo jiný řemeslník k sobě spojuje dvě desky (prkna) hranami k sobě položené. Nebozez na možna, jimž dírky v prknech se vyvrtá- vají, aby se do nich možno mohlo vraziti. Slez. Šd. Možnosť, die Möglichkeit. M. psycholo- gická, Dk., podmíněná; optativ možnosti. Lpř. Sl. I. 42. — M. = moc. Slibujem po- máhati každý z nás vedlé své m- sti. Tov. 5. Možnota, y, f. = možnost. Hol. 388. Možnový kolek. Vz Možno (konec). Slez. Šd. 1. Možný. Dosti možná!; Učinil, co mu nejvíce možná; Co nejdříve možná; Jest mu to možným učiněno. Us. Dch. Dal si všecku možnou práci Vlč. Křik až není možná (pře- veliký). U Domžl. Šb. D. 18. To nejsou věci ani možné! Sá. Povídá o všech mož- ných i nemožných věcech. Us. Pdl. — seč. To on je taky s to možný. Us. Vk. — s inft. Ta věc jest nemožná učiniti. Bart. — M. = zámožný. Mor. Brt. D. 231. Kte- réžto veci odpredávať chodíme do X, mož-