1044

Mružkati = žmurkati, blinzeln. Slov.
Ntr. V. 190. Mor. Brt. D. 232.

Mružnúť = mihnouti, žmurknúť. Slov.
Bern.

Mrva = hnůj. Cf. Schd. II. 238., List.
fil. X. 344., Mkl. Etym. 193. M. strojená,
Zpr. arch., buková, vrbová, dubová atd. =
zprachnivělé bukové, vrbové atd. dřevo,
die Modererde. Plukovn. Jos. Ettel šlechtic
z Hvozdomila. M. smíšená připravuje se
obyč. z odpadků rostlinných a zvířecích,
hlíny, vápna, popelu a mrvy chlévské, der
Kompostdünger. Pta. Mrva dlouho netrvá.
Slez. Tč. M. na dvoře, zlato na poli. Němc.

Mrvač, e, f., eine Menge von Fischlein.
Slov. Ssk.

Mrváň = houska ze pšeničné mouky na
způsob věnce spletená. Mor. Brt., Rb, Pokr.
Pot. I. 110. M. = koláče ze šúlaného těsta
v podobě věnce; dělají se obyč. z po-
škrabků. Val. Vck. Uplietol hodný m. (keď
nekto istú cestu dokola vykonal). Rr. Sb.
Poslali ju s mrváňom = dali ju zo služby.
Odišla so živým m-ňom = šla ze služby
těhotná; Vyslúžila živý m. (dítě). Rr. Sb.
— M. = tlachal. Mor. Brt.

Mrvanec. Je jich ako m-cov. Slov.
Phľd. V. 114.

Mrváník, u, m. = koláč, pletenec, jejž
přinášívají nevěstě po svatební noci odpo-
ledne. Slov. Němc. III. 311.

Mrvanka, y, f. = mrva. Laš. Brt. D.
232.

Mrvař, e, m. - člověk špatný, Mor. Bkř.;
drobitel, der Blockier. Bern.

Mrvatuška, y, f, frustulia, die Frustulie,
rostl. M. ostrá, f. acuta, esovitá, f. sig-
moidea, žlutozelená, f. olivacea.

Mrveň, ě, f., Strohgemisch. Ssk. Vz
Mrvaň.

Mrvená, é, f., vz Mrvjoch.

Mrvenec, nce, m., der Trümmelstein. Šm.

Mrvenice, e, f. = polévka z mrvanců.
Slov. Zátur. Navaríme m-ci, kochat se bu-
deme. Sl. ps. Šf. I. 43., Koll. Zp. I. 31tí.
M. s mliekom. Dbš. Sl. pov. IV. 65., Pokr.
Pot. I. 110., LObz. XVIII. 181.

Mrvenička, y, í., vz Mrvenice. — M.,
der Brocken, kousek. Sldk. 49.

Mrvenina, y, f. = jalová řeč (vlastně =
zauzlené niti). Val. Brt.

Mrvenisko, a, n. = mrviště, hnojišté.
Val. Vck. Slov. Orl. VIII. 133.

Mrvénka, y. f. = otépka drchanky, slez.
zavíjanka. Na Hané. Brt.

Mrvíce, Mrwitz, ves u Votic. Blk. Kfsk.
493., Rk. 81., Sdl. Hr. VI. 120. - M. rytíř.
Tk. IV. 229., Tk Žk. 131.

Mrvičkář, e, m., der Splitterrichter. Šm.
Mrvičkářství, n., die Splitterrichterei.
Šm.

Mrvinečka, y, f., zdrobn. mrvina. Šd.

Mrvitel, e, m, der Blöckier; Düngende,
Düngerknecht. Rk.

Mrviti. Cf. List. fil. X. 344., Mkl. Etym.
193. Děvče sklopí oči. začne mrvit v ruce
zástěrku. Němc. — M. = nesrozumitelně
mluviti, tlachati. Na Slov. Vchř. — M. =
jísti (žertem). Mor Brt. D. 232.

Mrvivo, a, n. = hnojivo. Hosp. listy 1883.
147.

Mrvivý = hnojivý, mrvící. Slov. Orl.
VIII. 159. — M. = sypký. A bola, to ra-
dostná robota, keď i na tuhých hlinačkách
mrázom vypálená zemina bola mrvivá sta
popel. Slov. LObz. XVIII. 139.

Mrvjanka, y, f. = zavíjanka. Vz Mrvenka.
U Příbora. Mtl. — M., y, m. = nepořádný
člověk. Ib.

Mrvjoch, a, m. = strašák ze slámy, die
Vogelscheuche. Slez. Šd. — M. = mrvená,
rozpustilá zábava masopustní. Pradleny na
přídkách zavazovaly jedna druhou do slámy
a po světnici se kúlaly spolu i s mužskými :
,Jak potaček namulám, to se s tebum po-
kutám' slibuje pradlena Dřímalovi. Cf. Zmr-
viti se. Slez. Šd. — M. = Mařák. Slez. Šd.

Mrvka, rostl. M. ovčí, f. ovina, červená,
f. rubra, luční, f. pratensis. Dlj. 86. Cf.
Slb. 142, 149., Čl. Kv. 111., Rštp. 1750.,
Rt., Mllr. 25, 46.

Mrvkovec, vce, m., festucaria, der Split-
terwurm. Šm.

Mrvný. M. látky. NA. IV. 77.

Mrvojem, u, m., die Mistgrube. Rk.

Mrvový, Splitter-, Dünger-. Rk., Loos.

mrz v mráz, mrazím. Bž. 31.

Mrzáček, vz Mrzák.

Mrzačina, y, f., der Auswuchs am Körper.
Rk.

Mrzák = nezdařená houska. Prodává
m-eky. Us. Kšť., Světz. — Udělal si z břicha
m-ka (přejedl se). Us. — Cf. Mkl. Etym.
193.

Mrzata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Mrzati = mrzeti.

Mrzatý, ohyzdný, šeredný. Hr. ruk. 261.
Nevěřil jedno v své bohy mirzaté. Mus.
1887. 212. To mi všecko mirzato. Ib. 221.

Mrzávati, vz Mrznouti

Mrzce. Bž. 216. Byli m. odtisknuti. Wtr.
exc.

Mrze = mrzutě. Slov. Bern.

Mrzena, y, f. = nemoc (bolení v pravé
slabině). Roste mu m. U Olom. Sd. — M.,
eine Materie aus todten Körpern. Šm. —
M. = mrzutost. Má s ním velkou m-nu.
U Olom. Sd. — M., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Mrzení, n. = mrzutosť. Má m. (něco ho
mrzí). Č. T. Tkč.

Mrzeny. V M-nách = pozemky na Pí-
secku. BPr.

Mrzeti. Cf. List. fil. X. 345., Sv. ruk.

5. 163., Mkl. Etym. 193. — koho. Ach,
Bože můj, co mě mrzí svět! Sš. P. 603.
Mrzí mě to; Sedmá věc mrzí jeho duši Bp.
A byť mladú ženu starý muž nemrzel. Št.
Kn. š. 64. Potom tak srdečně jej m- la. Ib.
39. Kohož by jen božie slovo nemrzalo. 1b.

6. Zlý skutek mrzí mě. Št. Uč. 142. b. Co
koho najviac mrzí, to sa ho najviac drží.
Orl. IX. 246. Cf. Brt. S. 3. vd. 35. 2. b. —
koho na koho. Skoro mě to již na tebe
mrzí. Sá. Na tebe mě lo tak nemrzí, jako
na bratra. Us. — koho kde. Co mě při
té věci nejvíce mrzí. Sá. Co sem vas tak,
mo macičko, v domě mrzela, dy sće mé
tak mladičku vydać musela. Sš. P. 468. —
se jak. Budú se přieliš m. Št. Kn. š. 39.