1061

Mžukati = mžikati. Mžuká očima. Na
již. Mor. Šd.

Mžuknouti, vz Mžukati.

Mžúrati = mžourati. Na již. Mor. Šd.
Brt. D. 232.

Mžúřiť, vz Mžúžiti.

Mžurka, die Nickhaut der Vögel, mem-
brána nictitans. Nz.

Mžutka. M-ky = mihy, jiskry, stíny a
jiné obrazy před očima. Koll. St. 621.

Mžúžiti n. mšúřiti = mhouřiti. Mor.
Brt. D. 232.

O n a o jeho měkčení cf. Mkl. aL. 299.,
203., 301. aVm. ad Mkl. Hlásk. 22. O jeho
dloužení v Mkl. aL. 186., 210. V Podluží
změkčuje se n ve všech substantivech v -en:
jeleň, kameň, březen, ledeň, v dubni a ve
slově tŕň. Brt. V Lašsku n se neměkčí před
e a) ve vok. a instr. sg.: Jane, pane, honem;
b) před e zniklým z oje: krásneho; c) před
pohybným e ve příponě -nek: synek, prsté-
nek; d) ve slově nebo (nebe). Po Ukvaldy
vyslovuje se neni, od Rychaltic počínajíc
néni. Brt. D. 105. Samohláskové ň obecno
jest ve Fryštacku a na Lukovsku: kňžky,
k ňm (nim), ohňpara, dva dň. Brt. D. 60. —
N se střídá: s v, vz V (na Zlínsku); s m:
Antomin. Brt. D. — N se vsouvá. Na
Valašsku: žingla (slov. žigla = moučná
truhla), handra, tintěra, mňágať vedlé má-
gať; n se tam nepředsouvá před slovesa
jit a jesť: vyjdu, obéjdu, zesť, zim, zed.
Brt. D. 65. Na Lašsku: handra vedle ha-
drlák (slov. hadra vedlé handrlák), kvaňčet
(kvičeti), takovny (Frýd.), mňadlič (mědliti),
rovnina, mrzutný. Na Příborsku a jinde ne-
vsouvá se n před j ve tvarech: zjesť, od-
jať, sjatý, zíztě (sněz). Brt. D. 110. U Do-
láků: vyjáł (vyňal), zjedł (snědl). Brt. D.
54. V různořečí pomoravském n mezi dvěma
samohláskami se zdvojuje: koženný. Brt.
D. 30. Bákati — bančiti. Šf. III. 474. Cf. Bž.
50., Mkl. aL. 212., 295., Vm. Mkl. Hlásko-
sloví jazyka českého 24.-25., Šf. III. 491.,
Leskien, Handbuch der altbulgar. Sprache.
1886. 51.—52., List. fil. 1889. 69. (v něm,
do něho, s ním atd. m.: v jem, do jeho,
s jím). Tenhlenc, tenton. Dolnina, rovnina,
hrotnica, hnojnisko atd. U Star. Jičína. Vhl.
Vz Zásuvka. — N se vysouvá mezi a — i:
rozmaitý, sekaina, mišaina, mazaina. Brt. D.
— N přípona cf. Bž. 228., 229., Šf. III.
525.

-na: Jablonná, Smrčná, Třemešná, Blatná,
Svinná atd. Pal. Rdh. I. 137. Přip. -na
tvoří ženské převzdívky: fňukna, plkna,
strojna (Putzdocke). Brt. D.

-na laš. = -eň: pěsňa -- píseň, plesňa —
plíseň, stupňa — stupeň. Brt. D. 143.

Na- a) u časoslov které směry označuje,
vz Jurs. 20., 24., 27., 29.. 30., 31., Brt. D.
167.—168. — b) u subst. Pozn. Abstrakta
s předponou ná- složená mají a: naděja,
náhrada, námluvy. Mor. Brt. D. — Ná značí,
co nalézá se na tom, co druhou částí jme-
nujemn: náramek. Bž. 238. — Ná- (místo

naj-, nej-) při stupňování cf.: Sf. Poč.
§. 63., Mkl. II. 359., Listy fil. 1886. 424.,
1882. 305., Mkl. Etym. 210., Pk. Olom. progr.
1875. 7. Námladší. Vz Zakolébati. Nálepší,
náprv. Brt. D. 65. Náduostojnějšie. Krnd.
138. Radu navyššieho. Ž. kl. 106. 11. První
a navyšší. Mat. 344. Naprve. Pass. Náviec.
Dal. Jir. 23. Kdež náviece kamen valie.
Alx. Krev pili nášlechetnějšiu! Ž. kl. V Kat.
dosti často: nálepší. Str. 140.

1. Na předložka s akkusativem a loka-
lem, vz Brt. D. 186,-187.

2. Na začíná každou odpověď. Jak je ti?
(=jak se jmenuješ)? Na Janek. Mor. Brt.
D. 174.

3. Na = tu máš, vezmi. Na drží v sobě
význam slovesný a zejména imperativní. Se
stanoviska tvaroslovného není imperativem,
ale syntakticky pojímá se přece za impe-
rativ a to pro svůj význam imperativní. Na
tom pak, že se slovce na za imperativ po-
jímá a že se mu jako imperativu rozumí,
na tomto imperativním pojetí zakládá se
další krok jazyka, když k singularovému
na přičiněno pluralové nate (s významem:
tu máte a vezměte!), kdež na, nate je flek-
továno podlé analogie imperativů vůbec:
nes — neste, pij — pijte, jdi — jděte atd.
Vz List. fil. 1887. 298., Mkl. Etym. 210. Na,
veziniž toto jabléčko. 1450. Mus. 1884. 242.
Vydatnější jest slovo na nežli naděl pán
Bůh! Č. M. 45.

Ňa = mě. Na jihových. Mor. Brt.

Naarendovať, viel pachten. Slov. Bern.

Naba, y, f., Naab, přítok Dunaje u Řezna.

Nababrati co kam, hinschmieren. Mor.
Tč.

Nabačiť = napamatovati. Slov. Bern.

Nabačlivosť, i, f. = napamatlivost. Slov.
Bern.

Nabačlivý = napamatlivý. Slov. Bern.

Nabačovati sa, lange bäurischer Schafler
sein. Slov. Bern.

Nabadací, Aufreizungs-. Šm.

Nabadač, Hus III. 287.

Nabadatel, e, m. = nabadač.

Nabádati. Nabádajte vašich, ať též činí.
Výb. II. 713.

Nabadkač = nabadač. Bern.

Nabadkati = nabádati. Slov. Bern.

Nabadkavý, anstiftbar. Slov. Bern.

Nabaduriť = nabadurkat. Slov. Ssk.

Nabadurkať také = poštvati. Slov. Ssk.