1067

Načatí = načetí. Slov. Bern.

Načehost, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 1.123.

Načechraný; -án, a, o, aufgelockert,
aufgebauscht. Dch. N. hlava. Sk.

Načechrati co kde: slámu v posteli.
Us. Dch. — komu jak. Někomu hodné
n. = za vlasy vydrbati, beuteln. Us. Dch.

Náček, čka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.123.

Náčelek, lku, m. = náčelní usně, das
Stirnleder, der Stirnling. Vz Hlava pode-
švice. N., der Stirnriemen. Čsk.

Náčelí = lícný štít, čelo (kabřinec), der
Giebel, der Fronton. Nz. Citát v n. knihy
položený. Osv. 1889. č. 5.

Náčeliti čemu = v čele býti. F. n-lil
straně kalicha. Řezníček.

Náčelka, y, f., das Stirnband. Jrsk.

Náčelni zvíře, das Leitthier, Posp., po-
stavení, hegemonische Stellung, Dch., my-
slitel. Pal. Rdh. I. 353. Jeho říše idealní
měla za ideal a vzor náčelni krásu bož-
skou, bezvýminečnou. Pal. Rdh. I. 289.

Náčelník v tělocv., der Turnwart. Cf.
Mkl. Etym. 31. — N., u, m. = zub vpředu
koňské podkovy; zadní dva zuby slovou
ozuby. Brt. D. 232.

Náčenka, náčinka, y, í. = první skrojek
chleba. U N. Kdyně. Rgl. Cf. Náčinek.

Načepený; -en, a, o = napilý. Ten byl
n-pen! U Sknhrova. F. Dohnálek.

Načepiti, il, en, ení = načepovati.

Náčepka, y, f., jídlo, der Prügelkrapfen.

Nečepluk, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
123.

Načerac, e, Načeradec, dce, m., Natsche-
radetz, mě. u Vlašimě. Od Načerata. Pal.
Rdh. I. 132., Tk. IV. 277., VII. 385., Blk.
Kfsk. 93., Sdl. Hr. III. 305., IV. 372., Rk.
Slov., Arch. VIII. 473.

Načeracký Jan, bratr + 1565. Jg. H. 1.
601., Jir. Ruk. II. 48. — N. Šimon. 1534.
Jir. Ruk. II. 48.

Načeradský. N-ští husaři (chovají tam
mnoho husí). Sbtk. Krat. h. 75. — N., vz
Načeracký, Arch. VII. 714.

Načerat, a, m., os. jm. Vz Rk. Slov.

Náčerek, řku, m., die Tour beim Fri-
seur. Vz Náčes. Rk.

Náčeřený, gekräuselt. Vz Čeřiti.

Načeřiti, il, en, ení, načeřovati, kräuseln.
Rk.

Načernastý = načernalý. Slov. Ssk.

Načerněný; -én, a, o, angeschwärzt. Sklo
na jedné straně n-né. Mj.

Načernistý = načernastý. Slov. Ssk.

Načerniti se čeho čím. Dosť se toho
koptem n-nil. Us. Tč.

Náčerný. N. sukno. Koll. III. 61.

Načertati posvátné tajemství. Šf. Strž.
I. 579.

Načervenastý = načervenalý. Slov. Ssk.

Náčes, u, m., die Tour beim Friseur. Rk.
Vz Náčeřek.

Načesaný, aufgekämmt. Us.

Načesati komu = nabiti, durchprügeln.
Us. Mtl., Neor.

Načesnekovati něco: maso. Us. Šd.

Načešice, dle Budějovice, Natscheschitz,
ves u Heřmanova Městce. Sdl. Hr. I. 256.,
Rk. Slov.

Načetín, a, m., Natschetin, ves u Ronš-
perka. Bk. Kfsk. 330., Rk. Slov.

Načevoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Načgati = nacpati. Mor. Brt. Načgaj si
za skráně (hodně se nacpi, najez). U Niv-
nic. Kch.

Načiarať (na paloš) = vzíti na mušku.
Slov.

Načieti Naczieli jsú! Z. wit. 105. 28.
Chybně m. lat. initiati sunt. Gb.

Načim = način, jest treba, es ist nöthig.
Bern., Koll. Zp. II. 580., BO. Cf. Način.

Náčin (slov. a val.), náčino (las.), náčení,
náčiní = nádoba, nádobí, več se počítají
též lžíce, nože, vidličky. Po jídle se umývá
náčení (vše, z čeho, na čem a čím se jedlo).
Brt. Cf. Náčiní.

Náčinář, e, m., der Zeugschmied. Rk.,
Loos.

Načínati odkud. Načněme z jiného
soudku (mluvme o jiném). Šml. — si co
s kým. S někým si n. (půtku, hádku a p.),
mit Einem anbinden. Dch.

Náčinek, nku, m. Náčinky ledové (ob-
klady). Vz Náčin. N. z pšeničné mouky,
epipla8ma.

Náčiní, cf. Náčin. N. zahradní, cestovní,
Dch., visecí (na lodi: lana, plachty), das
Hängewerk, Lpř., obléhací. Mour. Němá
voza, němá náčiňa a kúpil se (si) koňa.
Slez. Šd. N. horní do skály, das Gestein-,
do uhlí, Kohlen-, střelné, Schiessgezähe,
Hř., še-miřské, Fechtutensilieu. Rgl.

Náčiník, u, m. = police na havířské ná-
činí, der Gezähkasten. Hř.

Načinitel, e, m., der Urheber, Anfänger.
Srn.

Načiniti čeho kde. Oblehli jsú město
a n-li okolo něho tvrzí. BO. — čeho. Ká-
zal, aby kúzedlník hadů načinil Pass. mus.
349. — odkud. N-li sobě korábových lavic
z slonových kostí. BO. Že z nich kněží
n-nil. Výb. II. 234.

Náčinka, y. f., vz Náčenka. -~ N. =
obkladek na ránu. Rgl.

Náčinový, Geschirr-. N. škopek, voda.
Us. u Olom. a j. Sd.

Načírati, načrieti. Cf. Mkl. Etym. 34.
Načra (nabera). BO. Načřěte nynie a neste
starému svatu. ZN. Chodila načierať. ZN. —
si co. Načři si vodu. Hugo. — čeho. Na-
črev krve; Velblúdóm načířím vody; Na-
črúce ohně; Načři ohně; Dcery těchto mě-
šťan vyjdú vody načerať. BO. Načřěte vody.
Z. wit. Isa. 3., Něm. IV. 447., 401. — čeho
kde. Načře utěšenie u Hospodina. BO. —
čeho k čemu jak. Krádežem načierachu
vody k rozvlažení svému viece než k ná-
poji. BO. — kam. Načrela hluboko do
kapsy. Ntr. VI. 275. Ani máš, več by na-
črel. ZN.

Načísti co. Načítali jeho hřiechy a bludy.
Enc. Jir. Poslúchaja ho řekl by, že neumí
pět načítat Us. Brt. — se čím. Báseň ške-
ripkú (skořápkou) se načítá (se nazývá).
Ezp. 214.

Načisto = naprosto, dočista, ganz und.
gar. Dcb.

Náčit, u, m., der Anschnitt. Šm.

Načítati, vz Načísti.



	1067

	Načatí = načetí. Slov. Bern. Načehost, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 1.123. Načechraný; -án, a, o, aufgelockert, aufgebauscht. Dch. N. hlava. Sk. Načechrati co kde: slámu v posteli. Us. Dch. — komu jak. Někomu hodné n. = za vlasy vydrbati, beuteln. Us. Dch. Náček, čka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.123. Náčelek, lku, m. = náčelní usně, das Stirnleder, der Stirnling. Vz Hlava pode- švice. N., der Stirnriemen. Čsk. Náčelí = lícný štít, čelo (kabřinec), der Giebel, der Fronton. Nz. Citát v n. knihy položený. Osv. 1889. č. 5. Náčeliti čemu = v čele býti. F. n-lil straně kalicha. Řezníček. Náčelka, y, f., das Stirnband. Jrsk. Náčelni zvíře, das Leitthier, Posp., po- stavení, hegemonische Stellung, Dch., my- slitel. Pal. Rdh. I. 353. Jeho říše idealní měla za ideal a vzor náčelni krásu bož- skou, bezvýminečnou. Pal. Rdh. I. 289. Náčelník v tělocv., der Turnwart. Cf. Mkl. Etym. 31. — N., u, m. = zub vpředu koňské podkovy; zadní dva zuby slovou ozuby. Brt. D. 232. Náčenka, náčinka, y, í. = první skrojek chleba. U N. Kdyně. Rgl. Cf. Náčinek. Načepený; -en, a, o = napilý. Ten byl n-pen! U Sknhrova. F. Dohnálek. Načepiti, il, en, ení = načepovati. Náčepka, y, f., jídlo, der Prügelkrapfen. Nečepluk, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123. Načerac, e, Načeradec, dce, m., Natsche- radetz, mě. u Vlašimě. Od Načerata. Pal. Rdh. I. 132., Tk. IV. 277., VII. 385., Blk. Kfsk. 93., Sdl. Hr. III. 305., IV. 372., Rk. Slov., Arch. VIII. 473. Načeracký Jan, bratr + 1565. Jg. H. 1. 601., Jir. Ruk. II. 48. — N. Šimon. 1534. Jir. Ruk. II. 48. Načeradský. N-ští husaři (chovají tam mnoho husí). Sbtk. Krat. h. 75. — N., vz Načeracký, Arch. VII. 714. Načerat, a, m., os. jm. Vz Rk. Slov. Náčerek, řku, m., die Tour beim Fri- seur. Vz Náčes. Rk. Náčeřený, gekräuselt. Vz Čeřiti. Načeřiti, il, en, ení, načeřovati, kräuseln. Rk. Načernastý = načernalý. Slov. Ssk. Načerněný; -én, a, o, angeschwärzt. Sklo na jedné straně n-né. Mj. Načernistý = načernastý. Slov. Ssk. Načerniti se čeho čím. Dosť se toho koptem n-nil. Us. Tč. Náčerný. N. sukno. Koll. III. 61. Načertati posvátné tajemství. Šf. Strž. I. 579. Načervenastý = načervenalý. Slov. Ssk. Náčes, u, m., die Tour beim Friseur. Rk. Vz Náčeřek. Načesaný, aufgekämmt. Us. Načesati komu = nabiti, durchprügeln. Us. Mtl., Neor. Načesnekovati něco: maso. Us. Šd. Načešice, dle Budějovice, Natscheschitz, ves u Heřmanova Městce. Sdl. Hr. I. 256., Rk. Slov.	Načetín, a, m., Natschetin, ves u Ronš- perka. Bk. Kfsk. 330., Rk. Slov. Načevoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123. Načgati = nacpati. Mor. Brt. Načgaj si za skráně (hodně se nacpi, najez). U Niv- nic. Kch. Načiarať (na paloš) = vzíti na mušku. Slov. Načieti Naczieli jsú! Z. wit. 105. 28. Chybně m. lat. initiati sunt. Gb. Načim = način, jest treba, es ist nöthig. Bern., Koll. Zp. II. 580., BO. Cf. Način. Náčin (slov. a val.), náčino (las.), náčení, náčiní = nádoba, nádobí, več se počítají též lžíce, nože, vidličky. Po jídle se umývá náčení (vše, z čeho, na čem a čím se jedlo). Brt. Cf. Náčiní. Náčinář, e, m., der Zeugschmied. Rk., Loos. Načínati odkud. Načněme z jiného soudku (mluvme o jiném). Šml. — si co s kým. S někým si n. (půtku, hádku a p.), mit Einem anbinden. Dch. Náčinek, nku, m. Náčinky ledové (ob- klady). Vz Náčin. N. z pšeničné mouky, epipla8ma. Náčiní, cf. Náčin. N. zahradní, cestovní, Dch., visecí (na lodi: lana, plachty), das Hängewerk, Lpř., obléhací. Mour. Němá voza, němá náčiňa a kúpil se (si) koňa. Slez. Šd. N. horní do skály, das Gestein-, do uhlí, Kohlen-, střelné, Schiessgezähe, Hř., še-miřské, Fechtutensilieu. Rgl. Náčiník, u, m. = police na havířské ná- činí, der Gezähkasten. Hř. Načinitel, e, m., der Urheber, Anfänger. Srn. Načiniti čeho kde. Oblehli jsú město a n-li okolo něho tvrzí. BO. — čeho. Ká- zal, aby kúzedlník hadů načinil Pass. mus. 349. — odkud. N-li sobě korábových lavic z slonových kostí. BO. Že z nich kněží n-nil. Výb. II. 234. Náčinka, y. f., vz Náčenka. -~ N. = obkladek na ránu. Rgl. Náčinový, Geschirr-. N. škopek, voda. Us. u Olom. a j. Sd. Načírati, načrieti. Cf. Mkl. Etym. 34. Načra (nabera). BO. Načřěte nynie a neste starému svatu. ZN. Chodila načierať. ZN. — si co. Načři si vodu. Hugo. — čeho. Na- črev krve; Velblúdóm načířím vody; Na- črúce ohně; Načři ohně; Dcery těchto mě- šťan vyjdú vody načerať. BO. Načřěte vody. Z. wit. Isa. 3., Něm. IV. 447., 401. — čeho kde. Načře utěšenie u Hospodina. BO. — čeho k čemu jak. Krádežem načierachu vody k rozvlažení svému viece než k ná- poji. BO. — kam. Načrela hluboko do kapsy. Ntr. VI. 275. Ani máš, več by na- črel. ZN. Načísti co. Načítali jeho hřiechy a bludy. Enc. Jir. Poslúchaja ho řekl by, že neumí pět načítat Us. Brt. — se čím. Báseň ške- ripkú (skořápkou) se načítá (se nazývá). Ezp. 214. Načisto = naprosto, dočista, ganz und. gar. Dcb. Náčit, u, m., der Anschnitt. Šm. Načítati, vz Načísti.