1082

Nahoditi co komu. By jima děťátko
nahodil (Buoh.). Sv. Mař. v. 152. — se.
Často se to naházie. Št. Kn. š. 8., 36., 158. etc.
N-la se príležitosť. Vlč. Kdyby se takový
kupec nahodil. Arch. VII. 675. — kde.
N-dil se jim vůz na cestě. Pč. 30. — se
komu. Nahodí se mi jelen, Troj., kupec.
NB. Tč. 257. Brali, co se jim n-lo. Pč. 42.

Náhodní Znal sem mé a mé ženy n-dnie
přirozenie. Výb I. 273.

Náhodnosť, i, f. Důkaz z n-sti, ex con-
tingentia) Mar. SP. IL 307.

Náhodný vítr (neperiodický). Stč. Zem.
587. — N. = nahodilý. Psal mu po n-dném
poslu. Arch. VIII. 92.

Nahodovati se, genug tafeln. Lpř.

Náhodověrec, rce, m., der Kasualist. Rk.

Nahoferovať sa, lange Inwohner sein.
Mor. a slov.

Nahojdať sa = naknísat sa. Slov. Bern.

Nahojiti se čeho, lange heilen. Us.

Nahokelný, nacktkeimig. Vz Rst. 446.

Nahokořenný, Nacktwurzelig. Vz Rst.
446.

Nahokrčka, y, f. = sedmihradský druh
slepic s neobrostlými krky povstalý kříže-
ním slepice s krocanem. Hosp. list.

Nahokrk, a, m., gymnoderes, der Nackt-
hals, pták. Šm.

Náholeň, ě, náholenka, y, f. = holínka,
pletená nebo tkaná punčocha bez spodku,
bez chodidla. Šd.

1. Náhon, in das Wasser eingelegte Bäume
zum Auffangen schwimmender Scheiter. Sl.
les.

2. Náhon, ves u Kr. Hradce.
Náhoná, é, f. Všeobecná n., polizeiliche

Generalstreifung. Dch.

Nahonáckať sa = nahoniti se. Slov. Bern.

Náhonec, nce, m. = naháňka, shon. To
byl n.! U N. Bydž. Kšť.

Náhonek, nku, m., vz Náhon. NA. IV.
252.

Nahonění, n. = nahánění; otěhotnění.
Bern.

Nahoněný; -ěn, a, o, aufgetrieben, auf-
gejat; trächtig. N. čuba, ovce. Bern.

Náhonka, y, f. = prkénko v derci pluhu
zasazené a na jednom konci tlustší. Zastrčí-li
se tenčím koncem, zajíždí pluh více na
brázdy, pakli tlustším, zabíhá méně do
brázdy. Us. BPr.

Nahonobiť = nashromážditi. Majetok
těžko nahonobil. Slov. Rr. Sb.

Nuhonoh za Náhořký oprav v: nahoroh.

Nahoplod, u, m., podocarpus, rostl. N.
tisolistý, p. taxifolia. Vz Rstp. 1423., Rst.
446.

Nahopný, nacktstämmig. Šm.

Nahopoševný. N. rostliny a) rašelinní-
kovité, b) rozštěrbělcovité. Vz Rstp. 1796.

Nahoprašec, vz Rstp. 1968.

Nahoram, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.123.

Nahoramenník, a, m., gymnopleurus,
brouk. N. tečkovaný, g. mopsus. Kk. Br.
174., Brm. IV. 91.

Nahořánky, Nahořan, ves u Kašperských
Hor. Blk. Kfsk. 425., Kram. Slov.

Nahořany, dle Dolany, Nahořan, ves
u Ml. Vožice, u Nov. Města n. M. a u Vo-

lyně; Hochdorf, ves u Krumlova. Cf. Blk.
Kfsk. 1370., Sdl. Hr. I. 279., III. 296, 320.,
Kram. Slov.

Nahoře, sam. u Milína.

Nahořečice, Nahoředčice, dle Budějo-
vice, Nahořetitz, ves u Lubence. Tk. V.
189., Rk. Slov.

Nahořekovati se, viel wehklagen. Bern.

Nahorepovitý, pagurinus. Šm.

Nahořepsaný, oben gefertigt. NB. Tč.
198.

Nahořitec, tce, m., gymnetrus, der Sensen-
fisch, Heringskönig. Posp.

Nahořknouti, etwas bitter werden. Us.

Nahorliti se, genug eifern; eifersüchtig
sein. Us.

Nahorňák, a, m. = kdo bydlí na horách
nebo na horním konci dědiny? Mor. Šd.

Nahornicky, sam. u Kutné Hory.

Náhorný, etwas gebirgig, bergig. N. ro-
vina. NA. V. 547.

Nahoroh, ne: nahonob (oprav).

Nahorotnica, e, f. = otrhaná ženská.
Slov. Rr. Sb.

Nahorovať = nabehať, trächtig werden.
Slov. Ssk., Bern.

Nahorská, é, í. Pod Nahorskou = pole
u Chřešťovic. BPr.

Nahoru údolím, thalauf; po řece nahoru,
stromauf. Dch. Staň, dcerka, n. Sš. P. 744.

Nahoruby, dle Dolany, Nahorub, ves
u Neveklova. Blk. Kfsk. 155., Rk. Slov.

Nahospodařiti, erwirthschaften; se, lange
wirthschaťten. Us.

Nahostice, míst. jm. Arch. VIII. 530.

Nahoš, e, m., vz Cupol. Brm. I. 2. 448.

Nahošice, dle Budějovice, Nahoschitz,
ves u Horšova Týna. Arch. IV. 50., VII.
638., Rk. Sl.

Nahošín, a, m., Nahoschiu, ves u Stra-
konic. PL., Rk. Slov.

Nahoška, y, í., echites, der Klammer-
strauch, rostl. N. nejkrašší, e. suberecta,
protičemová, e. syphilitica, pýřitá, e. pubes-
cens.

Nahoškovitý. N. rostliny, echiteae: na-
hoška, toješť, bobkovnice, částoň, volnoš,
poblaňák, omazeň, vahana, sumečník, brčál,
obosť. Vz Rstp. 1052.

Nahošovice, dle Budějovice, Nahoscho-
witz, ves u Bystřice pod Hostýnem.

Nahota. Hom. opat. 154. a. N-tu jejich
přiodil. Dik. Svlekše ho do n-ty. Výb II.
1327.

Nahotělný, yvpvi*ó<;, den nackten Leib
betreffend. Lpř.

Nahotina, y, f. = nahé místo v poli atd.
Ty hory sú samé u-ny. Laš. Tč. — N. =
nahé tělo. N-ny malovati. Desolda.

Nahotovati co komu: zbraň, fertig, zu-
recht legen. Sš., Brt. D. 233., N. Hlsk. XXI.
203.

Nahotově. Tam byly lodě n. (pohotově).
Har. JI. 219.

Nahouceti do sebe jídla — naházeti, na-
cpati. U Kr. Hrad. Kšť.

Nahoukati, vz Nahúkati.

Nahoulati = dobytku najednou mnoho
žrádla dáti. — komu čeho. Mor. Bkř.