1089

Nakládanina, y, f. = naložená potra-
vina. Mour.

Nakládárna, y, f. = nakladiště. Hrbk.

Nakladatelstvo, a, -ství, n., die Ver-
lagwhandlung. Us.

Nakládati. — abs. Musí n. chovaje lidi.
Št. Kn. š 155. — co: ohník (oheň roznítiti).
Slov. Vch. Nalož všecku sílu svú. Výb. II. 46.
— čeho. Skříně jest vnitř stříbra a zlata
nakladena. Homl. fol. 136. b. Cf. Brt. S. 3.
vd. 45. P. — co nač, kam (odkud, proč).
N. archy na tiskací stroj. Dch. N. na kozub
(oheň rozdělali). Němc. III. 255. Teď na něj
nebyl kdo nakládat. Us. Vk. Nebylo možno,
abych přes tři sta z své ruky na tu Po-
stillu n-žil. Dik. Vše na rúcha nakládají
Št. Kn. š. 103. Musíš práci na to naložiti.
Št. N. 129. Byť bylo pro Buoh tolik sbožie
naložiti na některú potrebnú věc; N. práci
nač. Št. Kn. š. 18., 165. — komu (proti
komu, jak, kde). Ve válce brzy té, brzy
oné straně štěstí nakládalo. Šmb. S. II.
278. Lid veškeren zajisté apoštolům n-dal.
Sš. Sk. 61. Kteřížby kterým všetečnostem
nakládali. 1421. Pal. Rdh. 1. 182. N. jedné
straně proti druhé. Pal. D. II. 2. 78. Aniž
se bohatému proti chudému v čem nakládá.
Vě. Kteří by po něm stáli a jemu nakládali
Pol. List. 16. (r. 1584.). Kteřížby těm bludům
nakládali (jich se drželi). Výb. II 369. Joab
nakládal Adoniášovi (klonil se k němu). Bj.
N. komu křivým soudem (o soudci). Št. Kn.
š. 146. Nebo přidržel-liby se (král) jedné
strany a jí nakládal. Výb. II. 666. Naklá-
dajú Albrechtovi. Výb. 1. 469. Sv. Mikuláš
nakládá dětem. Us. Rgl. — s kým kde
jak. Na sněme pěkně spolu n dali, aby ...
Let. 123. — s kým oč. Sliboval se mnú
o to naložiti. Půh. II. 204. — co k čemu.
K obecnému dobru větší snažnojť n. Žžk.
4. Abychom k boží chvále deň boží (svá-
teční) naložii. Hus I. 121. — kam čím
Máť V dítko retem ohníka nakladla, by
zpěvná jásavosť z dušky mu nepadla. Hdk.
C. 49. — co komu na kterou dobu. Do
roka nemeckú reč nám naložil. Koll. Zp.
I. 41. — več kdy. Neb móž se to naho-
dili, že to, coj' dávno bráno mýto v pokoji,
bude v nepokoj v jednu chvíli naloženo.
Št. Kn. š. 155.

Nakládce, e, m., der Befrächter, Frächter.

Nakladiště, ě, n., der Ladeplatz. Hr.

Nákladitý. Stavějí domy n té. Hus 1. 442.

Nákladkový. Spesen-. Slov. Ssk.

Nákladní = nákladu se týkající. N. ná-
draží, Lastenbahnhof, Dch., smlouva, J. tr..
kus das Frachtstück, Colli. Skř., Dch.

Nákladnictví horní (těžařství), die Ge-
werkschaft. Hř.

Nákladný Mlýn, mlýnu Jičína. — N. =
pomáhající. Jsou jim n-ni. Krnd. 172., Arch.
VII. 16.

Nákladonosný, lasttragend. Lpř.

Naklamati, genugsam täuschen. Naklamav
tě jím. ZN.

Naklasňovati komu = natlouci. U Kr.
Hrad. Kšť.

Naklávačka, y, f. = malá kyjanka, kte-
rou šindele z klátu štípají, Klöppel. Val.
Vck., Brt. D. 233.

Nákľaziť = dívati se, hleděti. Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 443.

Náklé, ves u Chrudimě. Rk. Slov.

Naklebetať, naklebetiť = naklevetati. Kto
to n-tal? Slov. Zbr. Lžd. 106.

Naklečeti se, lange knieen. Us.

Naklechtati, vz Klechtati. N. vajec. Us.
Bkř.

Náklejek, jku, m., das aufgeklebte Stück.
Šd.

Naklejiti, vz Naklejovati (anleimen).

Náklejka, y, f. — náklejek. Šd.

Naklepati komu — nabiti. Pořádně mu
n-li. Us. Kšť. Řádně mu kalhoty n-li. Us.
Všk.

Nakleřov, dříve Nekleřov. Vz Pal. Rdh.
II. 412., Blk. Kfsk 676., Rk. Sl.

Nakleslý, ein wenig zum Falle sich nei-
gend. N. stavba. Dch.

Naklesniť, die Bäume viel behauen, be-,
verschneiden. Slov. Bern.

Naklevetiť = naklebetiť.

Naklibaný, naklubaný. N. vejce, auf-
gepickt. Us. Vlk.

Naklíčený = rozvitý. List n-ho lilium.
Bj.

Naklíčiti = ku klíčeni přivésti. N. zrno.
LObz. XVI. 101.

Nakličkovati se, viel Umschweife machen.
Us.

Náklid, u, m., vz Žeň.

Nakliditi, viel reinigen; einernten. Us.—
N. = píci založiti. Hospodář vzem od něho
kuoň, postavil i n-dil jemu. GR.

Naklíniti, il, ěn, ění, naklinovati, fest
keilen. Šm.

Naklinovati co = klínem upevniti. KP.
V. 306.

Naklintati něčeho = naklábositi. Mor.
Brt. D. 222.

Naklivnouti, vz Naklouti.

Nákližek, žku, m. = co jest nákliženo,
das Angeleimte. Us. Rgl.

Naklo, a, n., Nakl, ves u Litovle. Také
Nakly. PL., Arch. VIII. 59V., Tov. 130., D.
ol II. 239., IV. 676., VI. 262.

Naklochtiti = naklohniti. Šm.

Naklonek. Na n-nku tohoto věku. Šf.
Strž. I. 573.

Naklonění dráhy oběžnicové k ekliptice.
Stč. Zem. 163.

Nakloněný, geneigt. Choditi s n-nou
hlavou. Us. Hlava na zad n. Tbz. — N. =
náchylný. — k čemu. Jsou těla k černosti
i n-ho. Ler.

Nakloniti, inclinare, Ž. wit 44 11., cur-
vare. 37. 7. — co. Nokloň své vědro, ať
se napiem. BO. — co kam (jak). Luny
tvář se n-la. v zenith oblohy; Hlavu k prsoum
n. Vrch. Štěstí n-lo se k nepříteli, na jeho
stranu. J Lpř. N. se k někomu v důvěrném
šepotu. Hrts. N-nil se nadeň. ZN. Chtiece
Boha n. u milosrdenstvie. Št. Kn. š. 188.
Když hlavu pod meč n-la. Sv. ruk. 309. —
čeho kam jak. Nakloň milostivě ucha svého
k prosbám. Mž. 33. Kdy hlavy pod meč
n-ní. Dr. (Mus. 1885, 570). Bez všeho strachu
pod meč hlavy n-nil. Výb. II. 261. Své
hlavy n-niv. Výb. II. 1147. — co proč.
Naklonila touhou hlavu. Vrch.

436