1094

Nálevníkovitý. Vz HIb. rejstřík XXXI.
N. klobúček (húby). ZObz. XXIII. 138.

Nález = přílazek, kudy se přelézá. Cf.
Mkl. Etym. 166. — N. = rozsudek. Tedy
vypověz nález. Výb. II. 1591. Co pánov jest
třeba k nálezu. Vz Bdl. Obr. 85. Na pan-
ském n-zu chci dosti míti. NB. Tč. 150.,
Půh. II. 475. a j. Páni svých n-zóv nepři-
pustili ve dsky zemské klásti nechtíc ha-
něni býti, že o jednu a túž věc neb velmi
podobnú jiné a jiné n-zy činili. O. z D. Cf.
Vš. Jir. 78., 82, 100, 249., 463., Tov. 130.,
Kn. drn. LIII., Bdl. Obr. 120., Výb. I. 997.,
998., Zř. zem. 462., 694., Jir. Ruk. II. 48.,
Hš. Dod. k Jg. I. str. VI. a str. 31., II. str.
VIII., Cor. jur. IV. 3. 2. 424. V MV. ne-
pravá glossa. Pa.

Nalezač, e, m. = vynálezce. N. řemesla
železného a hudby. Zrcd. 4. a.

Nalezatelský = vyhledávací, nalezací,
heuristisch. Nz.

Nalezatelství, n., die Heuristik. Nz.

Nalézati. Nalézají (ám). ZN. -— co,
koho. Nalezli tělo pána Ježíšovo. ZN. Cestu
n. Šml. Chcem-li jej nalézti, máme jeho
hledali; Aby nalezli boží milosť. Št. Kn. š.
21., 30. — kde. Tu krále naleznete. Pass.
Spis nalézá se (je) v tisku. Pdl. Nalezli ho
v posteli mrtva. Us. Nalezla v jejím domě
útulek. Us. Nalézá se po d skách zemských
poručenství troje. Vc. Milosť před kým n.
Št. Kn. š. 187. Cožkolivěk v těch knihách
naleznete; A sudce přeslyše oboje i nalezl
mezi nima. Št. Kn. š. 2., 148. Na tom místě
se n-zá (jest). Arch. IV. 261. Snadno u něho
nalezneš milosť. Št. Kn. š. 17. — co, kde
nač. Při soudech nalézáno nejen na po-
kuty, nýbrž i na tělesné tresty a na smrť.
Lpř. Děj. I. 20. Trest smrti nalézán na
vraždu. Lpř. Dj. I. 85. — se. Za domem
nalézá se zahrada (prostírá se); Tam na-
lézá se (ční) vysoká hora, na níž nalézá se
(strmí) vysoký hrad; Nalézá se v bídě (jest
v bídě postaven); Když oko otevřeno jest
a v klidu se nachází (= klidno jest). Brt.
S. 3. vd. 172. — kam. Nalézati na koho —
obtěžovati ho. Us. Brt. D. 233. — jak (nač,
kdy). Při prohlídce vše v pořádku nalezli.
Us. Pdl. Na to právo s pokutami nalezli.
Jel. Enc. mor. 64. Ne co by oni od sebe
naleznúc kázali. Hus I. 91. — co do koho.
Vina nebyla nalezena do něho. BO. Co's
nalezl do mne? Bj. — co, se v čem. N.
se v strastech; N. útěchu v modlitbě. Us.
Pdl. V poddanství jeho se nalézali (m.:
byli). Šf. Strž. II. 272. Nikdež sobě rovni
nenalezl v udatenství. Výb. II. 40. — co
komu. Abychom některé chvílky sobě na-
lezli, v nichž . . . Št. Kn. š. 6. — co odkud.
Protož páni to z práva n. ráčí, aby . . .
1529. Mus. 1880. 494. — co čím (kde).
Mniec, by jinudy než jím mohli nalézti své
spasenie, bt. Kn. š. 23. Z přirozených loga-
rithmů naleznou se Briggovy rovnicí. Šim.
159. A nalezne-li v těchto věcech rozumem.
Št. Kn. S. 25.

Nálezčátko, a, n. = nálezče. Šm.

Nálezčivosť, i, f., die Erfindungsgabe.
Moja však n. nenechala ma vo blate. Zbr.
Hry 121.

Nálezek. Pal.Rdh.I. 255., II. 43. Bludný
n. Dik. II. 2. Dle jeho n-zku vypracována
jest krásná socha. Koll. III. 423. N. lidský,
Krnd. 18., Bart. 158., papežský. Bart. 38.

Nalezení, der Rechtsspruch. — Ž. wit.
98. 8., 80. 3.

Nalezenka, y, f., das Findelmädel. Cimrb.

Nalezený; -en, a, o. I n-né přepočísti
třeba. Us. Bž. N. věc. Vz Cor. jur. IV. 3.
1. 407., IV. 3. 2. P. XVII. N. dítě. Cf.
Najdek, Nuňdek.

Nalezisko, a. n. = naleziště. Slov. Phľd.
III. 2. 186.

Nalezitel. Ezp. 241.

Naleznice, e, í., die Erfinderin. Bern.

Náleznický, Erfinder-. N. pýcha. Slov.
Phľd. I. 1. 7.

Náleznosť, i, f., die Erfindsamkeit. Bern.

Nálezný. N. jáma, důl, der Fundschacht.
Hř. 41. N. soud. Výb. I. 970.

Nálezosloví, n., die Erfindungskunst. Srn.

Nálezověda, y, f., die Erfindungswissen-
schaft. Šm.

Nalezoves, vsi, f., Mühlhausen, ves u Vel-
trus. Také: Nelahozeves.

Naležeti co. Vstaň hore, nic nenaležíš.
Mor., slov. Šd.

Náležeti, náležívati. Cf. Bž. 194. — abs.
Jsem s tím, jak n-ží. spokojen. Vlč. Jak
náleží hezký člověk. Sá. — komu (kdy).
Jí mé srdce pro vždy n-ží. Šml. Jakéž
(právo) komu n ží. Kol. 3. Jemu chci n.
v životě i v smrti, dnes i na věky. Mž. 3.
Dobrým odplaty n-ží. Hořek. 65. a. — Pozn.
Či je to ? To je tatíčkovo, našého Francka.
Kdo je silnější, toho ty peníze budú. Mor.
Tam v té příčině (m. gt. přisvojovaciho)
nikdy neužívají ,patřiti, náležeti' a p. ger-
manismů. Brt. D. 180. — komu jak. Důsto-
jenství knížecí jistým rodům dědičně ná-
leželo. Šmb. S. II. 138. Vítězi v lásce n.
Kká. K sl. j. 47. — k čemu. Věci k jídlu
náležející. Pref. 11. To n-ží k věci. Us. Obé
(věro- a mravouka) n-žejí k sobě. MH. 1. —
kam. To pod jiné soudy n-ží. Žer. Sn.
74. Martinus z Mohelnice scestná chování
některých prelatuov před něj n-jících tuze
trestal. Dač. I. 171. — na koho. N-ži na
opatrného, aby . . . Pk. Aby tak se cho-
vali jak na dobré křesťany n-ži. 1537. Mus.
1883. 142.

Náležitě něco obdržeti, Dch., připraviti,
Šml, pochopiti, poznati, uvážiti, o něco se
postarati. Us. Pdl.

Náležitosť. Že se každý vedlé n-sti a
k dobrému JMti přimluviti chce. Výb. II.
1384.

Náležitý = náležející. — komu. Krajiny
Římanům n-té. Šf. Strž. II. 21. Věci horám
n-té. Nar. o h. a k. Pr. I. 96. Dům dvěma
n-tý. Cor. jur. IV. 3. 411. — k čemu. Statek
k tomu n-tý. Výb. II. 1368. — N. = slušný.
N. respekt, Vlč., vychováni. Dch. Učinil to
způsobem nenáležitým. Us. Dch. — N. =
dokonalý, vzorný. To je n. člověk. Val. Vck.

Nalhati, nalžu (vz Lháti).

Nali buď = ne ali, nb ali t. j. než ale
(srb. ala), nebo kusé nalit, nalet (flugs). Šf.
III. 331. — Let. 478.