1097

Namerať, messen, namiřovati. Slov.
Bern.

Naměření, Absicht, Beginnen. Bude-li
naše n. obecenstvu vhod; Dověděv se o tom
n. Šf. Strž. III. 83., II. 93., Czm. 90., Nár.
nov. 1886. č. 175. 213.

Naměřený proti komu. Obmysly proti
evangelíkům n-né. Mus. 1880. 453.

Naměřiti komu. Pokud ti věří, potud
ti naměří. Sb. učit. — komu nač: na šaty,
na holé gatě (vybiti). Us. Tč. — proti
komu. Mandat ten hlavně namířen byl
profi panu Petrovi. Mus. 1880. 450.

Náměrný, planmässig. Dch. N. dálka,
die Zielweite. Čsk.

Naměscví = náměstnictví. Kar. 91.

Náměsičnictví. Vz Schd. II. 339., Slov.
zdrav.

Náměsíčník. Brikc. 330., ZN., Ev. olom.
281. Sviti li měsíček na člověka spícího,
stane se tento n-kem. Mus. Dítě, na které
do šesti neděl měsíc zasvítil, bude n-kem.
U N. Bydž. Kšť. Cf. Kram. Slov., Rk. Slov.

Náměsíčný jest. Hus I. 125.
Náměstek, successor, nástupce; potomek.
BO., Hus I. 402. Od předkuov a n-kuov.
Krnd. 4. Také budúcich n-kov králóv če-
ských; Aby budúci a n-kové moji tímto
mým příkladem vpisovati daii Výb. I. 483.
a j., II. 1380. N-kové apoštolóv. Krnd. 73.
Papeži Pavlu a všem n-stkóm jeho. Arch.
VII. 303.

Namésti čeho kam. Nametlo nám sněhu
do stodoly. Us. Tč. — komu: koním (dáti
jim ovsu se sečkou). Na Hané. Wrch.

Naměstkování. Krnd. 73.

Náměstkovati komu jak. Bratři pank-
hartští aneb sebranci (spurii, quaesiti), kteří
toliko životní bratří jsou (uterini) a jeden
druhému náměstkuje umíráním bez kšaftu.
Bdž. 89. — kdy. Když po otci n. usiloval.
Výb. II. 1564.

Náměstkový prvek. Šf. III. 627.

Náměstní. To ctěnie slove n-né a to
proto, že nemaje Krista před sebú tělestně
neb čitedlně. Hus I. 81. N. učitel. Us. N.
zadostučinéní. Mlčoch 90.

Náměstnictvo, a, n., die Substitution
(als Personen). J. tr. Solunské n. Šf. Strž.
II. 256.

Náměstník. Pal. Rdh. II. 69. - N. =
dráb. Laš. Brt. D. 233.

Náměství. Ruce n-stvím apoštolóv po-
svěcené. Výb. I. 593. Jehožto jméno a n.
nositi tě věřie. Ib. 596.

Naměšování, n., dtittesmalige Ackerung.
Sl. les.

Naměšovati, vz Namísiti.

Náměšť, gt. dle Vm. -ště. Vz Sdl. Hr. II.
138, Rk. Slov.

Námět = závěj. Byly tam veliké n-ti.
Us. Sá Pres n. skákati. Kál.— N. = před-
mět. Při vší svědornitosti vždy ješté zbude
dosti n-tu brusičům. Kos. Ol. I. 10. N. dět-
ské poesie. Brt. D. 31. Příčina a n. k po-
hádkám; Nejhojnějších n-tů této poesie po-
skytuje příroda. Brt. To dalo básníku n.
Blý. — N. = námitka. Co se týče prvého
námětu. Kld. — N. = stan. (Svatoslav) ne-
znal n-tu. Sf. Strž. II. 90.

Náměť śe = domnívati se. Namil (na-
mel), namivol se (namíval). U Frýdka. Brt.

Náměť, i, f. = pří krovek, střecha až
k zemi prodloužená. Čce. Tkč.

Namětati = pohazovati. — kým. Začal
ním n. (kroutiti, klátiti, aby ho povalil).
Mor. Brt. D. 233. Tak mu namětá = boji
se; Namětalo mu = šupělo mu. U Starého
Jičína. Vhl.

Námětek = výstupek nad branou. N. či
výstupek nad branou byl dílem obranou,
dílem hlídkou pro vrátného. Sdl. Hr. II. 2.
— N. = patka, nástavek, nasúvka, náplatek,
Ansatz, wodurch ein Balken verlängert wird,
die Zulage, das Aufsatzbrett, der Anschieb-
ling am Dachwerke. Nz., Šp. N. trámu pod-
strčený pod střechu, na nějž se přibíjí pří-
střešek. Sn. N. u železničné koleje. NA. IV.
197. — N., der Schiftsparren im Dachwerk.
Nz. — N. = rybník na Vodňansku. Blk.
Kfsk. 1247.

Námětka či bočnice (boční deska žlabu),
der Gerinnbacken. Hř. — N. = applikace
v ručních pracích (vyšívání podkládané).
Vz Ott. II. 543.

Námětkovati, ein Vordach haben. Rk.

Námětný, Zufalls-. Rk. N. zkouška, die
Stichprobe. Vz Námatný.

Námezdní práce. Kaizl. 321. N-ný sluha,
Kká. Td. 39., vojín. Lpř., Vlšk. 429.

Námezdník Pal. Rdh. III. 262. N. neb
nájemník jest ten, kterýž pro časnú neb
pro tělestnú potřebu slúží někomu, aby od
něho vzal. Hus II. 167.

Námezečník. V MV. pravá glossa. Pa.

Námezní, -ný, Gränz-. N. bod, Mj. 202.,
kámen = mezník. Zpr. arch.

Namhlení, n., die Thaunässe. Ssk.

Namhliti, il, en, ení, mit Thaunässe be-
feuchten. Slov. Ssk.

Namhouřiti, namhuřovati. Sova obočí
namhuřuje. Č. Kn. š. 87.

Namíhati se, oft blinzeln. Bern.

Námilec, lce, m., der Haarkies, gedie-
gener Nickel. Šm.

Namínať, abreiben. Slov. Ssk.

Namír, a, m,, os. jm. Pal. Rdh. I. 123.

Namířený; -en, a, o. — proti čemu
Spis proti někomu namířený. Mus. 1880.
474.

Namísiti hrdosti. Št. Kn. š. 165.

Namísto, vz Místo.

Namistrovati se koho, viel meistern.
Us.

Namíšať = namíchať. Laš. Tč.

Namíšení. Křivdu činíš, že jejie života
okrasu poskvrňuješ namiešením pýchy. Št.
Kn. š. 81.

Namiškovati se, lange, oft kastriren.
Us.

Namítač, e, m., der Opponent. Koll. IV.
208.

Namítati. — abs. Tkadlec namítá =
niť po niti na naváděcí jehlu podává, by
osnova brdem se protáhla, když se dává
na stav a je nové brdo. Hk. — čím. Slova
přísloví znějí o nějaké zevnitřní, tělesné,
známé věci a namítá se jimi něco vnitřního,
duchovního, měné známého. Km. II. 324. —
co o čem. O vlasti turovské Nestor jen