1107

Napotomní. N-ho roku. Šmb. Kteří (vě-
řitelově) by se n. časy pro dluhy ohlašo-
vali. NB. Tč. 218.

Napoucati se, sich anstopfen, viel essen.
Us. Šm.

Napouštěcí, Imprägnirungs . N. dílna,
Zpr. arch., způsob, -methode. Dch.

Napouštědlo, a, n., Imprägnirungsmittel.
Šp.

Napouštění. N. ocele = činění ji měkči
opětovaným mírným vyhříváním. Vz Včř.
Z. I. 79., Šfk. Poč. 348., Schd. I. 344., KP.
IV. 106. N. dřeva, die Imprägnirung, Bc.,
železničných pražců. Zpr. arch. N. kotlu
vodou, die Füllung. Hrna. 114.

Napóvať = napájeti. Stov. Slavia I.

Nápověd. Krnd. 12. Vz Jg. Slnosť. 79.

Nápověda nikde v Italii není skrytý.
Koll. III. 141.

Napověděný kde jak. Jsou tam mnohá
srovnání jen krátce n-ná. Tf. H. 1. 12.

Napověděti. Výborně ví napovídati, čeho
nechce se mu dopověděti. Šml. I. 70. Jakož
sem večaš napověděl. Št. Kn. š. 22. — komu.
Napověda hercům napovídá. Us. Pdl. —
odkud. Žák žáku z knihy napovídá. Us.
Pdl. — komu kam: do péra, diktiren.
Deh.

Nápovědný. N. částice = recitativná.
Sš, Mr. 72.

Napovídání v litanii, das Vorsagen. Hnoj.
124.

Napovídati. N-dá toho za krejcar do
konve (= mnoho). U Litomš. Dř.

Na pozady. Zustáł na pozady (po zadu).
Mor. Brt. D. 190.

Napožičati, viel ausleihen; darleihen.
Slov. Bern.

Nápřah, u, m. N. v šermu = oblouko-
vky pohyb seknutí předcházející. N. vnitřní,
zevní. NA. III. 71.

Naprahnúť = navlhnouti. Pole pěkně
n-hlo. Brt. D. 234.

Napřáhnouti co k čemu: ruku k ráně.
Us. Dch. — co po čem: ruku po něčem.
Osv. I. 271. Vz Napřáhati.

Napráchnivěti, ěl, ění, ein wenig morsch
werden. Šm.

Naprášiti. V naší krajině máme židů
až napraseno (mnoho). U Kr. Hrad. Toľko
sa rozličného hmyzu n-lo (nalíhlo, namno-
žilo). Rr. Sb.

Napráskati si co: Nácka, sich den Ma-
gen vollstopfen. Us. Dch. — kam. Ten do
těch kamen n-skal = mnoho naložil, viel
zulegen. Us. Vck.

Napřasti = napřísti. Mor. Šd.

Naprášiti komu kam: na kabát (vy-
tlonci). Us. Sd., BPr.

Napratati = vpraviti. Dobrého umenia
do hlavy n. Slov. Hdž. Čít. 102. — se
čeho = najísti se. Vz Napuknouti.

Naprav, a, m., os. jm. Pal. Rdb. I. 123.

Náprava = polepšení. Aby člověk kn-vě
se poddal. Sš. II. 66. N. spisu. 1512. N-vu
v tato slova učinil. Jdn. 194. Aby je sluš-
ným během k n-vě přivedli. Let. 432. Aby
to před se šlo bez n-vy. Bart. Cf. Cor. jur. IV.
3. 2. 424. — N. = léno, dvůr poplužní. Sv.
ruk. V. II 228., Rk. Slov., Arch. VII. 729.,

VIII. 613. Dali mu n-vu ve Kšenicích se
všiem příslušenstvím. Arch. VII. 611. Což
k tej n-vě přislušie. Ib. 638. Mají listy na
ty n-vy; Vyplatili (zastavenou) n-vu. Arch
VIII. 518., 565. — N., die Achse. N. s prac-
nami či lapnami, Lappenachse. Pdl. exc. —
N. = hnůj, der Mist. Hospodář povinen jest
výměnkáři n-vu na pole vyvážeti. U Třebíče.
Gn. — N. = testamentům. Ž. wit. 73. 20.

Naprávati = vyptávati se Němc. VII.
29. Slov. — N. = napravovati. Slov. ZObz.
XXII. 213.

Nápravec, vce, nápravce, e, m. = ná-
pravník Šd.

Napravenec, nce, m., der Gebesserte,
Rk.

Napravený. N-né čižmy = shrnuté.V Pod-
luží. Hrb. Obr. 8.

Napravitelna, y, f., die Besserungsan-
stalt. Šm.

Napraviti. — abs. Dal se n. = opil se.
Us. — co komu: hlavu. Šml. I. 49. N. si
chuť Us. Dch. = koho k čemu: k ctno-
stem. Krnd. 139.

Napravjač, e, m. = napravovač, der
Verbesserer, Einrichter. Laš. Tč.

Napravjati = napravovati. Laš. Tč.

Nápravní, Achsen-. N. matice, -mutter,
šroub, podpěra. Us. Pdl. — N., Lehen-. N.
dědina. Arch. VII. 641.

Nápravnice, e, f. Nebyla n-cí (nepoučo-
vala jiných). Bart. 254.

Nápravník, a, m., feodalis, man. Sv.
ruk. 317 b. Nedal mi berně jako jiní n-ci.
Půh. I. 334. Kromě útraty na dvuor a na
n-ky. Arch. VII. 292. Syn jednoho n-ka
u Čáslavě. Let. 326. — N. zemský, der
Stati balter. Výb. II. 564. — N, os. jm. —
N. Robert, dr. a advok. ve Vlašimi, + 1877.
Vz Tf. H. 1. 146., Rk. Slov. — N. Eduard,
hud. skladatel. Vz Rk. Slov. — N., sam.
u Pelhřimova. — N., u, m., der Achsen-
schenkel. N. přední a zadní. Us. Pdl.

Nápravný. N. summa, der Vergiitunga-
betrag. Nz., J. tr.

Napravovač, e, m. = napravovatel.

Napravovačka, y, f. = napravovatelka.

Napravování, vz Slov. zdrav.

Naprázdno. Múdrý nepustí hlasu n. Sv.
ruk. 208. Knížata nenáviděli sú mne n. Ž.
brn. — Ž. wit. 30. 7. a j.

Napřažený; -en, a, o, gestreckt, ausge-
höhlt. N. ruka. Us. Pdl., Dch. Ty mají huby
n-né (už by rádi pili). Us.

Nápraží, n. = práh, die Schwelle. Lpř.
Sl. II. 3.

Náprdek, dku, m. = honzík u sukně. Hk.

Napréčky = na příč. Slov. Bern.

Naprečúvať sa = naposlouchati se. Slov.
Orl. 11. 98.

Napřed. Příkladem sám n. jíti; Ty ho-
dinky jdou n. (lépe: pospíchají, předbíhají).
Dch., Brt. S. 3. vd. 179. 3. Tedy s pánem
Bohem ku předu a pravou nohou n. Sá.
Ustavičná služba naše napřed (vor Allem),
páni milí. NB. Tč. 208. Často v Arch. VII
— N. dáti, míti. By pak spravedliví nic
napřed neměli před nespravedlivými; Žád-
némmu z strany snášelivosti nic n. nedal.
Výb II. 1172., 1563.