1111

Narcisokvětý, narcissenblüthig. Šm.

Narcisovitý. N. rostliny: lír, narcis. Vz
Rstp. 1533., Rosc. 111.

Narciss-us, a, m. N. Jak. Vrchopolský,
br., 1548.—1611. Vz Jir. Ruk. II. 49.

Nařčenec, nce, m. = nařčený. Bart. 85.

Nařčení. NB. Tč. 92. 0 n. měštěnína.
Vz Výb. II. 339.

Nařčený. Od žádného o to nařčen býti
nejmám. NB. Tč. 162.

Nařčeti. Matús byl narčen od Kytlice,
žeby oběšené svláčel. NB. Tč. 234.

Ňarčeti, vz Jaňčeti (naříkati, křičeti).
Laš. Brt. D. 234.

Nard Vz Rstp. 843., Slov. zdrav., Mllr.
110., Rk. Slov.

Nardžiti = naplákaje o něco žadoniti.
Mor. Brt.

Narebentiti se, vz Rebentiti. U Olom.
Sd.

Nářečí moravská vz v Brt. Diolektologii,
Osv. 1884. 54., Mtc. 1880. 14.

Nářečisko, a, n., vz Nářečí. Chraňme se
rozkatování našeho národa na nesčíslné čá-
stečky a kmenky a n-a. Koll. III. 265., Šb.
Hlasové 184.

Nářečivosť, i, f. Kmenní pokrevnosť aneb
n řeči slavjanské. Koll. St. IX.

Nářečivý, dialektisch. Louč a louk jsou
n-vé odliky. Koll. St. 816.

Nářečni, -ný. Nz. N. forma slova. Šf.
Strž. II. 143.

Nářečový = nářeční. N. rozdíl. St. Strž.

III. 571.

Nařediti, dünner machen, verdünnen. Us.

Narejditi, narejdovati se = mnoho rej-
diti, tančiti. Ta se narejduje za noc. Us.
Kšť. Dnes už se dosť narejdil. Us. Šd.

Nářek z cti. Cf. Zř. zem. 461., 462., 694.,
695., Sdl. Hr. IV. 200., 277., 278., Cor. jur.

IV. 3. 1. 407., 408., IV. 3. 2. 424., 425.,
Arch. VII. 729.

Nařekadlo, a, n. = nárok, kategorie.

V. V. 149.

Nařemesliť = udělati. Slov. Nové n.
z lebky poháry prisľubujú. Hol. 240.

Naremnite = náramně. Slov. Ovce sa
všeho šustu a. bojá. Tč.

Nareptati se = dosti reptati. Veď sa
dosť narepcú mrcha ľuďa za mňa (napo-
mlouvají mne). Sl. ps.

Narepetyrovati se = naodmlouvati se.
U Brušperka. Mtl.

Narepositi = namluviti. U Brušperka.
Mtl.

Narevať, viel heulen. Cf. Narvati. Slov.
Ssk.

Nářez. Věta a n. hudební. Pal. Rdh. I.
394. - N. = daň. Vz také Pal. Rdh. II.
253., Slov. sbor. 1884. 691.

Nařezati koho: chlapíka (dělati). Us.
Rjšk. — se čeho jak. Nařezal se (napil
se) čerstvej vody do dobrej vôle. Rr. Sb.,
Dbš. Sl. pov. I. 543.

Nařezávač, vz Nařezač.

Nargula, y, f. = niva. N. seu niva. D.
ol. IV. 370., 499.

Náriadba, y, f. = nařízení. Slov. Rb.
Sb.

Naricať = naříkati. Slov. Ssk.

Nařičeti se, lange, oft brüllen. Us.

Nářidek, dku, m. = nářitek. Nyní selky
chodí po pansku, nosí klobouky, na šatech
ze zadu mají n- dků celou fůru. Ehr. Pastýř
duchov. 1882. 448.

Nařiditclka, y, f, die Gebieterin, Ver-
ordnerin. Bern.

Nařiditelsky, gebieterisch. Bern.

Nařiditelský, gebieterisch. Bern.

Nařiditelství, n., die Regierung, Dik-
tatur. Bern.

Naříditi co. Bůh manželstvo n-dil. Pož.
278. — koho k čemu: k úradu (ustano-
viti, úřad mu dáti). Dač. I. 117. — co
komu: hodinky. Us. Dch. N. pokladníkovi,
aby vyplatil 100 zl. — co jak. Plachty po
větru n. Us. Pdl. — oč. Nevěděl jsem jak
o peníze n. Žer. L. I. 170. ,

Náříhati se, viel rülspen. Us.

Naříkačka, y, f. = žena, která při pohřbu
naříká, das Klageweib. V Podluží. Brt. L.
N. II. 53.

Naříkání činiti = naříkati. Otters. I. 1.

Naříkaný. Nenaříkané zboží. Vš. 186.

Naříkati. Naříču, češ, če, čeme, ete, čú.
Val. Vck. Ja plaču, nařiču, nemám pomoci.
Sš. P. 568. — koho. Nemá ho kdo nařie-
kati (výraz největší opuštěnosti). Němc.
III. 251. — koho z čeho. Ač by mě kdo
z toho zboží právem nařekl. Půh. II. 196.,
II. 214. Z dílu otcovského někoho n. Vc.
Strč. děd. pr. 25. Pozn. 34. — na koho
jak: v duchu. Sá. — kdy. Nenazdala som
sa v útorok, že ťa budem nariekati vo čtvr-
tok. Némc. Žena narieka muža, syna pri
pohrebe, betrauern. Slov. Némc. Na svých
kázaních nás bani a naříká. Bart. 102. —
koho o čem kde. Nariekáš nás o nevěře
při třech článciech. Krad. 51. — čím. Na-
řekl ho nešlechetenstvím a mordem. Arch.
VII. 477. —komu. Turek sobě naříče.
Sš. P. 145. Vy jste, budiž Bohu naříkáno,
nepřišel. Šml. — čeho. A já pláču a na-
říkám dávnej příhody, měla sem vínek ze-
lený, spadnul do vody. Sš. P. 352. Manka
nařikala svého Janka. Brt. N. p. 11. 378.
Cf. Plakati čeho.

Naříkavý, N. Meluzína, Jrsk., žena. Brt.

Nařmati, vz Nařnúti.

Nárit, u, m. = nářitek. Na Stráni na
Mor. Brt. Tráva dobytku trhá se na Stráni
do n-tu, jichž se čtyři vejdou do noše, na
Lhotkách do výsypu, ve Velké do přípražky,
z nichž ze čtyř se uváže batoh. Vz Batoh.
Brt. L. N. II. 113.

Nářitek. Nz., Brt. Dt. 120., Nářit, Na-
hrtek, Přípřež, Přípraž, Přípražka, Výsyp,
Zanáška. Také v Chrud. Hk. — N. Šaty
s n-tkem (s tunikou). U N. Kdyně. Rgl.

Nařízení. Z n. něčího něco udělati. Mus.
1880. 251.

Nařízený. N. hotovosť obecná. Mus. 1880.'
457. — proč. Úředníci pro jednu každou
větev hospodářskou n-ní. Mus. 1880. 441.

Nařizovatel, e, m., der Anordner. Lpř.

Nařizovatelka, y, f., die Anordnerin.

Nark, u, m. = nářek, křik. Laš. Brt. D.
234.



	1111

	Narcisokvětý, narcissenblüthig. Šm. Narcisovitý. N. rostliny: lír, narcis. Vz Rstp. 1533., Rosc. 111. Narciss-us, a, m. N. Jak. Vrchopolský, br., 1548.—1611. Vz Jir. Ruk. II. 49. Nařčenec, nce, m. = nařčený. Bart. 85. Nařčení. NB. Tč. 92. 0 n. měštěnína. Vz Výb. II. 339. Nařčený. Od žádného o to nařčen býti nejmám. NB. Tč. 162. Nařčeti. Matús byl narčen od Kytlice, žeby oběšené svláčel. NB. Tč. 234. Ňarčeti, vz Jaňčeti (naříkati, křičeti). Laš. Brt. D. 234. Nard Vz Rstp. 843., Slov. zdrav., Mllr. 110., Rk. Slov. Nardžiti = naplákaje o něco žadoniti. Mor. Brt. Narebentiti se, vz Rebentiti. U Olom. Sd. Nářečí moravská vz v Brt. Diolektologii, Osv. 1884. 54., Mtc. 1880. 14. Nářečisko, a, n., vz Nářečí. Chraňme se rozkatování našeho národa na nesčíslné čá- stečky a kmenky a n-a. Koll. III. 265., Šb. Hlasové 184. Nářečivosť, i, f. Kmenní pokrevnosť aneb n řeči slavjanské. Koll. St. IX. Nářečivý, dialektisch. Louč a louk jsou n-vé odliky. Koll. St. 816. Nářečni, -ný. Nz. N. forma slova. Šf. Strž. II. 143. Nářečový = nářeční. N. rozdíl. St. Strž. III. 571. Nařediti, dünner machen, verdünnen. Us. Narejditi, narejdovati se = mnoho rej- diti, tančiti. Ta se narejduje za noc. Us. Kšť. Dnes už se dosť narejdil. Us. Šd. Nářek z cti. Cf. Zř. zem. 461., 462., 694., 695., Sdl. Hr. IV. 200., 277., 278., Cor. jur. IV. 3. 1. 407., 408., IV. 3. 2. 424., 425., Arch. VII. 729. Nařekadlo, a, n. = nárok, kategorie. V. V. 149. Nařemesliť = udělati. Slov. Nové n. z lebky poháry prisľubujú. Hol. 240. Naremnite = náramně. Slov. Ovce sa všeho šustu a. bojá. Tč. Nareptati se = dosti reptati. Veď sa dosť narepcú mrcha ľuďa za mňa (napo- mlouvají mne). Sl. ps. Narepetyrovati se = naodmlouvati se. U Brušperka. Mtl. Narepositi = namluviti. U Brušperka. Mtl. Narevať, viel heulen. Cf. Narvati. Slov. Ssk. Nářez. Věta a n. hudební. Pal. Rdh. I. 394. - N. = daň. Vz také Pal. Rdh. II. 253., Slov. sbor. 1884. 691. Nařezati koho: chlapíka (dělati). Us. Rjšk. — se čeho jak. Nařezal se (napil se) čerstvej vody do dobrej vôle. Rr. Sb., Dbš. Sl. pov. I. 543. Nařezávač, vz Nařezač. Nargula, y, f. = niva. N. seu niva. D. ol. IV. 370., 499. Náriadba, y, f. = nařízení. Slov. Rb. Sb.	Naricať = naříkati. Slov. Ssk. Nařičeti se, lange, oft brüllen. Us. Nářidek, dku, m. = nářitek. Nyní selky chodí po pansku, nosí klobouky, na šatech ze zadu mají n- dků celou fůru. Ehr. Pastýř duchov. 1882. 448. Nařiditclka, y, f, die Gebieterin, Ver- ordnerin. Bern. Nařiditelsky, gebieterisch. Bern. Nařiditelský, gebieterisch. Bern. Nařiditelství, n., die Regierung, Dik- tatur. Bern. Naříditi co. Bůh manželstvo n-dil. Pož. 278. — koho k čemu: k úradu (ustano- viti, úřad mu dáti). Dač. I. 117. — co komu: hodinky. Us. Dch. N. pokladníkovi, aby vyplatil 100 zl. — co jak. Plachty po větru n. Us. Pdl. — oč. Nevěděl jsem jak o peníze n. Žer. L. I. 170. , Náříhati se, viel rülspen. Us. Naříkačka, y, f. = žena, která při pohřbu naříká, das Klageweib. V Podluží. Brt. L. N. II. 53. Naříkání činiti = naříkati. Otters. I. 1. Naříkaný. Nenaříkané zboží. Vš. 186. Naříkati. Naříču, češ, če, čeme, ete, čú. Val. Vck. Ja plaču, nařiču, nemám pomoci. Sš. P. 568. — koho. Nemá ho kdo nařie- kati (výraz největší opuštěnosti). Němc. III. 251. — koho z čeho. Ač by mě kdo z toho zboží právem nařekl. Půh. II. 196., II. 214. Z dílu otcovského někoho n. Vc. Strč. děd. pr. 25. Pozn. 34. — na koho jak: v duchu. Sá. — kdy. Nenazdala som sa v útorok, že ťa budem nariekati vo čtvr- tok. Némc. Žena narieka muža, syna pri pohrebe, betrauern. Slov. Némc. Na svých kázaních nás bani a naříká. Bart. 102. — koho o čem kde. Nariekáš nás o nevěře při třech článciech. Krad. 51. — čím. Na- řekl ho nešlechetenstvím a mordem. Arch. VII. 477. —komu. Turek sobě naříče. Sš. P. 145. Vy jste, budiž Bohu naříkáno, nepřišel. Šml. — čeho. A já pláču a na- říkám dávnej příhody, měla sem vínek ze- lený, spadnul do vody. Sš. P. 352. Manka nařikala svého Janka. Brt. N. p. 11. 378. Cf. Plakati čeho. Naříkavý, N. Meluzína, Jrsk., žena. Brt. Nařmati, vz Nařnúti. Nárit, u, m. = nářitek. Na Stráni na Mor. Brt. Tráva dobytku trhá se na Stráni do n-tu, jichž se čtyři vejdou do noše, na Lhotkách do výsypu, ve Velké do přípražky, z nichž ze čtyř se uváže batoh. Vz Batoh. Brt. L. N. II. 113. Nářitek. Nz., Brt. Dt. 120., Nářit, Na- hrtek, Přípřež, Přípraž, Přípražka, Výsyp, Zanáška. Také v Chrud. Hk. — N. Šaty s n-tkem (s tunikou). U N. Kdyně. Rgl. Nařízení. Z n. něčího něco udělati. Mus. 1880. 251. Nařízený. N. hotovosť obecná. Mus. 1880.' 457. — proč. Úředníci pro jednu každou větev hospodářskou n-ní. Mus. 1880. 441. Nařizovatel, e, m., der Anordner. Lpř. Nařizovatelka, y, f., die Anordnerin. Nark, u, m. = nářek, křik. Laš. Brt. D. 234.