1117

Následovati. — abs. Následuj (volají na
vodiče, nalezne-li stopu a má-li dále jíti)!
Richťs aus! Škd. List následujícího obsahu.
Us. — koho, čeho. N. boží vůle. MH. 13.
N. sv. andělóv, Št. Kn. š. 122., svého ujce
činóv. Hr. ruk. 65. N. koho = nalézat na
koho, obtěžovati. Brt. D. 234. — koho
v čem. Následuj jeho v témž. Št. Kn. š.
29. N. Krista v chudobě, v ctnostech, v po-
koře, Hus I. 404., 408., 430., otce u vládě.
Bdl. Ve všem n-val šlépějí svých předchůd-
cův. Lpř. Děj. I. 28. — jak. Nábožně ná-
sleduje. Výb. II. 13. Věrně originalu n-val.
Jir. Anth. I. 32. — kudy. N-duj mne ce-
stou závratnou. Vrch. — čím. Nemůžeš-li
sv. Marie panenstvím, snaž se n. pokoru.
St. Kn. š. 81. — nač. Roku, který na
smlouvu tu n-val. Bdl. — oč. Že jeden
mládenec o dcerku jeho následuje (za ní
chodí). Us. Drsk. — N. = adorare, modliti.
Vz Modla, Modlitevník (dod.). Jichžto sú
nenásledovali otci jich, non coluerunt. Ž.
kl. Deut. 32. 17.

Následovavosť, i, f., der Nachahmungs-
trieb. Sm.

Následovce, e, m., der Nachmann. J. tr.

Následovně = potom. Byl předně dě-
kanem v Příboře, n. byl v Brně děkanem.
Beck. II. 1.

Následovní = následující. N. věk. Šf.
Strž. I. 569.

Následovnička, y, f. = následovnice.
Bern.

Následovník. N. zlého. Sv. ruk. 251.
Buďte moji n-ci. Výb. I. 345. Aj věrný n-če!
Hus I. 238. Skrze apoštoly a jich n-ky; N.
dobrého tovařistvie, šlechetnosti. Št. Kn. š.
26., 78.

Následovný = konsekutivní. Nz. — N.,
folgend. — čeho. Lid dobrých skutkóv n.
Hus I. 339. — N. = následování, úcty hodný.
Ó n-ná trojice, o adoranda trinitas! Hymn.
1418. Divná jest i n-ná pána našeho po-
kora. Hus II. 403.

Následství, n., die Nachfolgerschaft. N.,
úprava n. v říši české; Slíbil mu n. po
sobě. Ddk. II. 176., 326. — N. = následek.
Slov. Czm. 91.

Náslech, u, m. = doslech. Vím to z ná-
slechu. U Rychn.

Naslechatelkyně, ě, f., die Behorcherin.
Šm.

Nasléchati co. Háje němě n-cbá. Koll.
Daremné řeči n. Št. Kn. š. 48. — jak.
(čemu). Napjatě něčemu n. Šml. N-li
všichni z ticha nejhlubšího. Kká. Td. —
kam: do dálky, Sá., v dálku. Vrch. —
kde. Kdo za dveřmi n-chá, sám o sobě
slýchá. Ehr. V jeho dveřích naslýchá. BO.
— se čeho. Dosť jsem se toho naslýchal.
Us.

Nasleplý, etwas blind. Šm.

Naslíditi se, genug herumspähen, -spü-
ren. Us.

Nasliněný; -en, a, o, mit dem Speichel
benetzt. N. prst. Us.

Nastiňování, n., die Befeuchtung mit
dem Speichel. N. potravy v ústech. Osv. I.
559.

Naslizlý, angeschleimt. Šp.

Náslona, y, f. = náznak. Sš. J. 88.

Nasloniti, il, ěn, ění, nasloňovati = na
značiti. Sš.

Naslouchací, Horch-, Lausch-, N. prů-
kop. NA. III. 164.

Naslouchač, e, m., der Horcher, Lau-
scher. Kká. Td. 66.

Naslouchadlo = naslouchátko., Rk.

Naslouchal, a, m. = naslouchač. Lpř.
Sl. II. 435.

Naslouchati sladkým zvukům, lépe:
sladké zvuky. Cf. Naslechl to (nikoli: tomu).
Us. — Brs. 2. vd. 150.

Naslouchátko. Vz Slov. zdrav.

Naslouchavý, gern horchend. Šm.

Násloupí, n. = architrav. Method II. 56.,

Vlšk. 4., 6., 7. N., imôTvhov, epiatylium =

příčné dřevo položené od středu sloupu ku

i středu vedlejšího sloupu nad abakem. Ott,

II. 691.

Nasloužiti se kde, genug dienen. Us.
Násloví. N. souhláskové, samohláskové,
KB. 2. vyd. 2., Lpř. Sl. I. 43. Vynechání
i samohlásky v n. Mkl. aL. 198.

Nasloviti sa = namluviti se. Slov. Hdž.
Ds. 4.

Naslovní hláska. Ndr., Lpř. Sl. 1. 43.

Náslovník, u, m, das Titulaturbuch. Šm.

Naslovovzatosť, i, f. = váha, vážnost,
dobré jméno, das Ansehen, Gewicht, der
Name. Nz.

Naslovovzatý, berühmt. Vz Slovo.

Náslunec, nce, náslunečník, u, m. = slu-
nečník. Slov. Bern.

Nasluška, y, f. = naslouchátko. Hk.

Náslušný, horchend, lauschig. Dch. N.
methoda vyučovací (akroamatická). J. Sý-
kora, Blanda 54. Vz Ott. I. 645.

Naslyš býti = slyšeti. Bývají hlasy n.,
které Dobrovskému vytýkají, že . . . Bdl.
Živ. Dobr. 122. Předkládali pěkně, kterakby
n. byli, žeby před krále jim škodné řeči
přišly. Arch. IV. 122.

Naslyšeti se čeho. Dosť jsem se toho
n-šel Us.

Náslyšný, horchend, lauschig. Vz Ná-
slušný. Dch.

Násmadní, halbdurstig. Slov. Bern.

Nasmáti se. Tak svej chudobě sě na-
smiesta. Dal. 131.

Násměška, y, f. = násměch. Slov. Phľd.
II. 515.

Násměšný = posměvačný. Kdybys byl
slyšal tie n-né řeči zpupných pánov. Slov.
Zbr. Hry 101.

Nasmetiti, il, ěn, ění = smetí nadělati,
viel Kehricht machen. U Bzence na Mor.
Šd. U Přer. Šd.

Nasmjoť se = nasmáti se. Las. Tč.

Nasmokati sa. Nasmokal sa hoďa prasa.
Slov. Sb. sl. ps. I. 107.

Nasmolený; -en, a, o, mit Pech ange-
strichen. — N. = opilý. Us. Sd., Sn.

Nasmoliti komu = vybiti. Ten mu jich
n-lil. Us. Vck. — se = opili se, sich be-
trinkeu.

Nasmraditi kde: ve světnici. Us. Dch

Nasmrkati. Ten mu toho n-ká (málo
dá). Us. Č: T. Tkč.



	1117

	Následovati. — abs. Následuj (volají na vodiče, nalezne-li stopu a má-li dále jíti)! Richťs aus! Škd. List následujícího obsahu. Us. — koho, čeho. N. boží vůle. MH. 13. N. sv. andělóv, Št. Kn. š. 122., svého ujce činóv. Hr. ruk. 65. N. koho = nalézat na koho, obtěžovati. Brt. D. 234. — koho v čem. Následuj jeho v témž. Št. Kn. š. 29. N. Krista v chudobě, v ctnostech, v po- koře, Hus I. 404., 408., 430., otce u vládě. Bdl. Ve všem n-val šlépějí svých předchůd- cův. Lpř. Děj. I. 28. — jak. Nábožně ná- sleduje. Výb. II. 13. Věrně originalu n-val. Jir. Anth. I. 32. — kudy. N-duj mne ce- stou závratnou. Vrch. — čím. Nemůžeš-li sv. Marie panenstvím, snaž se n. pokoru. St. Kn. š. 81. — nač. Roku, který na smlouvu tu n-val. Bdl. — oč. Že jeden mládenec o dcerku jeho následuje (za ní chodí). Us. Drsk. — N. = adorare, modliti. Vz Modla, Modlitevník (dod.). Jichžto sú nenásledovali otci jich, non coluerunt. Ž. kl. Deut. 32. 17. Následovavosť, i, f., der Nachahmungs- trieb. Sm. Následovce, e, m., der Nachmann. J. tr. Následovně = potom. Byl předně dě- kanem v Příboře, n. byl v Brně děkanem. Beck. II. 1. Následovní = následující. N. věk. Šf. Strž. I. 569. Následovnička, y, f. = následovnice. Bern. Následovník. N. zlého. Sv. ruk. 251. Buďte moji n-ci. Výb. I. 345. Aj věrný n-če! Hus I. 238. Skrze apoštoly a jich n-ky; N. dobrého tovařistvie, šlechetnosti. Št. Kn. š. 26., 78. Následovný = konsekutivní. Nz. — N., folgend. — čeho. Lid dobrých skutkóv n. Hus I. 339. — N. = následování, úcty hodný. Ó n-ná trojice, o adoranda trinitas! Hymn. 1418. Divná jest i n-ná pána našeho po- kora. Hus II. 403. Následství, n., die Nachfolgerschaft. N., úprava n. v říši české; Slíbil mu n. po sobě. Ddk. II. 176., 326. — N. = následek. Slov. Czm. 91. Náslech, u, m. = doslech. Vím to z ná- slechu. U Rychn. Naslechatelkyně, ě, f., die Behorcherin. Šm. Nasléchati co. Háje němě n-cbá. Koll. Daremné řeči n. Št. Kn. š. 48. — jak. (čemu). Napjatě něčemu n. Šml. N-li všichni z ticha nejhlubšího. Kká. Td. — kam: do dálky, Sá., v dálku. Vrch. — kde. Kdo za dveřmi n-chá, sám o sobě slýchá. Ehr. V jeho dveřích naslýchá. BO. — se čeho. Dosť jsem se toho naslýchal. Us. Nasleplý, etwas blind. Šm. Naslíditi se, genug herumspähen, -spü- ren. Us. Nasliněný; -en, a, o, mit dem Speichel benetzt. N. prst. Us. Nastiňování, n., die Befeuchtung mit dem Speichel. N. potravy v ústech. Osv. I. 559.	Naslizlý, angeschleimt. Šp. Náslona, y, f. = náznak. Sš. J. 88. Nasloniti, il, ěn, ění, nasloňovati = na značiti. Sš. Naslouchací, Horch-, Lausch-, N. prů- kop. NA. III. 164. Naslouchač, e, m., der Horcher, Lau- scher. Kká. Td. 66. Naslouchadlo = naslouchátko., Rk. Naslouchal, a, m. = naslouchač. Lpř. Sl. II. 435. Naslouchati sladkým zvukům, lépe: sladké zvuky. Cf. Naslechl to (nikoli: tomu). Us. — Brs. 2. vd. 150. Naslouchátko. Vz Slov. zdrav. Naslouchavý, gern horchend. Šm. Násloupí, n. = architrav. Method II. 56., Vlšk. 4., 6., 7. N., imôTvhov, epiatylium = příčné dřevo položené od středu sloupu ku i středu vedlejšího sloupu nad abakem. Ott, II. 691. Nasloužiti se kde, genug dienen. Us. Násloví. N. souhláskové, samohláskové, KB. 2. vyd. 2., Lpř. Sl. I. 43. Vynechání i samohlásky v n. Mkl. aL. 198. Nasloviti sa = namluviti se. Slov. Hdž. Ds. 4. Naslovní hláska. Ndr., Lpř. Sl. 1. 43. Náslovník, u, m, das Titulaturbuch. Šm. Naslovovzatosť, i, f. = váha, vážnost, dobré jméno, das Ansehen, Gewicht, der Name. Nz. Naslovovzatý, berühmt. Vz Slovo. Náslunec, nce, náslunečník, u, m. = slu- nečník. Slov. Bern. Nasluška, y, f. = naslouchátko. Hk. Náslušný, horchend, lauschig. Dch. N. methoda vyučovací (akroamatická). J. Sý- kora, Blanda 54. Vz Ott. I. 645. Naslyš býti = slyšeti. Bývají hlasy n., které Dobrovskému vytýkají, že . . . Bdl. Živ. Dobr. 122. Předkládali pěkně, kterakby n. byli, žeby před krále jim škodné řeči přišly. Arch. IV. 122. Naslyšeti se čeho. Dosť jsem se toho n-šel Us. Náslyšný, horchend, lauschig. Vz Ná- slušný. Dch. Násmadní, halbdurstig. Slov. Bern. Nasmáti se. Tak svej chudobě sě na- smiesta. Dal. 131. Násměška, y, f. = násměch. Slov. Phľd. II. 515. Násměšný = posměvačný. Kdybys byl slyšal tie n-né řeči zpupných pánov. Slov. Zbr. Hry 101. Nasmetiti, il, ěn, ění = smetí nadělati, viel Kehricht machen. U Bzence na Mor. Šd. U Přer. Šd. Nasmjoť se = nasmáti se. Las. Tč. Nasmokati sa. Nasmokal sa hoďa prasa. Slov. Sb. sl. ps. I. 107. Nasmolený; -en, a, o, mit Pech ange- strichen. — N. = opilý. Us. Sd., Sn. Nasmoliti komu = vybiti. Ten mu jich n-lil. Us. Vck. — se = opili se, sich be- trinkeu. Nasmraditi kde: ve světnici. Us. Dch Nasmrkati. Ten mu toho n-ká (málo dá). Us. Č: T. Tkč.