1134

jmenem nazván. Pass. mus. 276. Kterým pří-
jmím nazuove své služebníky. Blázn. 134. a.
Bohem chtěl nazván býti; Neb bez strachu
v ta doba mohl se křesťanem nazývati. Št.
Kn. š. 11., 13. (36.). On mňa n-vá = mi
nadává. U Uher. Hrad. Brt. D. 235. — se.
Tento múdrý, jenžto nazývá se Lepič. Výb.
II. 29. — co komu. Nazvala jemu jméno
Sella. BO. — se kde. Jakž se nazývá u nich
podnes. Tk. Č. 1. —koho v čem. Kdož by
mě v čem nazýval (vinil). NB. Tč. 103. —
s inft. s dvěma akkus. Nazývaje býti ho
svatého člověka. Bart. 31.

Nazvážať = nasvážeti. Slov. LObz. XVIII.
13.

Nazvednouti něco čím: pakou, ein wenig
heben. Vrch.

Názvěrný = na dílech zvířecích povstá-
vající. Vz Rst. 447.

Nazvíce povstalo mylným čtením z: naj-
více. Šf. III. 328. Tolik domněnek n. sobě
odporných. Šf. Strž. I. 31. (119.). Poslední
sbírka n. šariské písně obsahuje. Koll. Zp.
II. 503.

Názvisko. Šf. III. 17., Sb. N. podrobe
ného lidu, dvou těchto hlavních ratolestí,
Vendů. Šf. Strž. I. 64., 84., 105.

Nazvoniti komu = vybiti. Tak bych
ogarovi n-nil, co by do něho vlezlo. U Star.
Jičína. Vhl.

Názvosloví chemické. Vz Šfk. Poč. 25,
KP. IV. 44.

Nazvracati se, sich erbrechen. Na již.
Mor. Šd.

Nazvučeti, el, ení, genug klingen.

Názvučí, die Assonanz. Dk., Ssk., Ott.
II. 911.

Nazvučiti, il, en, ení, anklingen. Šm.

Názvuk, die Betonung, der Accent, ictus.
Dk., Mus. 1850. Ve stopě slabika jedna
mívá n. Sš. Pros. 3. vd. 7. Na něco názvuk
klásti. Dch. N., s jakým pronášel slova.
Šbr. Pavel klade opět a opět důraz a n.
na předjsoucnosť (předbytování) Krista. Sš.
II. 200.

Nazvukování, n. = akcentování. Mus.

Nažahořiti. co jak. Rukávy se nad
loktem na šňůru zavážou a v buben n-řá
(načechrají, nadrchají). V Podluží. Brt. L.
N. II. 27., Hrb. Obr. 82.

Nážaloba, y, f. die Widerklage. Šm.

Nažanka, y, f., otion, die Zirrhopode. Šm.

Nažblunkati se = do syta se napiti,
sich satt trinken. Val. Vck.

Nažbrúňati = nazbrundati. Mor. a slov.
Šd.

Nažbrundati = nakapati, nacákati, na-
mokriti. Mor. a slov. Šd.

Nažehrati komu = horlivě domluviti,
slovy potrestati atd. Vz Žehrati. Nažehrav
mu jej od sebe odehnal. Krnd. 90.

Nažganý = opilý. Slez. Šd.

Nažgati = napíchati; opiti. U Brušperka.
Mtl.

Nažhu, vz Nažíci.

Nažičiti se = zbohatnouti. Pal. (Rgb.)

Nažidla, pl., n., Einsiedel, ves u Kaplice.
Rk. Slov., Sdl. Hr. III. 305.

Nážilný, v bot, nervenständig. Vz Rst.
447.

Nažiti. Jak nažil, tak zažil. Bž. exc. —
N. čím: vodu (napojiti se, nasáknouti).
Mor. Brt. D. 235.

Náživa, y, f. = poživa, potrava, die Kost.
Slov. Aby literatura dávala jim duchovnú
n-vu; Znemravnený hnusným prostriedkom
židovskej n-vy. Phľd III. 2. 202., VII. 269.

Nažívati se kde. Na prosriedku dědiny
kaštiel sa vypínal, v ktorom mladý párik
milo si n-val. Syt. Táb. 51. — Jak nažíváte?
Dobře mezi sebú nažívajú (se pořádají). Val.
Brt. D. 235.

Nažízniti se, iange dürsten. Šm.

Nažka.Cf. Čl. Kv. XXIII., Schd. II. 211.,
Slb. XLIV., Rst. 447. Rosc. 93.

Nažltastý = nažloutlý. Slov. Bern.

Nažltavý = nažlutavý. Slov. Bern.

Nažltkastý = nažloutlý. N. barva. Slov.
Ev. šk. III. 212.

Nažitý = nážlutý. Slov. Bern.

Nažlutavý, gelblich. Šm. Cf. Nážlutý.

Nažlutnouti = nažloutnouti; nažloutná-
vati.

Nažmíkati, vz Žmíkati. Phľd. VIII. 171.

Nažnouti. Když nažala, navázala, po
polu se ohlídala. Sš. P. 113.

Nažokati se = nažunkati se, nalokati se,
sich ansaufen, anzechen. Mor. Šd.

Nažralý = opilý. Us. Sn.

Nažrati se jak. Nažral se, až mu nosem
leze (že může prstem dosáhnouti). Us. —
Nažrite sa. Slov.

Nažratý = opilý. U Olom. Sd.

Nažuchlati čeho, viel plaudern. — se,
lange plaudern. U Olom. Sd.

Nažunkati se, vz Nažokati se. Us. Šd.

Nažuť, ul, žuj, viel kauen, nažvýkati.
Slov. Bern.

Nažváchať sa = nažuť sa. Slov. Bern.

Nažvaniti = nažvastati. N-ní toho za
groš do konve (mnoho). U Žamb. Dbv.

Nažžíci, správně nažíci, vz Žéci.

N'beský = nebeský. Bž. 35.

Ne. Cf. List. fil. 1883. 243., 246., 258.
(Zápor). Záporná částice ne dosti volně kla-
dena druhdy i jinako nežli nyní obvyklo.
Vz Jir. Nkr. 88. V Ž. wit. ve složeninách
záporných ne psáno odděleně: Nicz ne na-
lezly jsú. 75. 6. (76. 5., 77. 38., 77. 42.) Cf.
List. fil. XI. 182., Mkl. Etym. 212. — Ne =
než. Bóh vie, že ne bych v také příslovie
byl upadna, však radije v niu (smrť) upadnu.
Alx. Měščené nemajú právo staviti pána
v jiné hospodě, ne v svém domu. Kn. rož.
— Ne = ano, ba, nébrž. Vladislav Boři-
voje na milosť přijal, né a takú s ním mi-
losť učinil. Pulk. Nic jim nebude užitečno,
né hoře jim bude. Št. A také protiv tomu
nemluví kostel, né jiná za to, že Josef také
jest panenské čistoty byl; Tak řkú ti hřiešni,
když z toho súdu do pekla pójdú, né i na
súdu jsúc své peklo ponesú s sebú. Št. Kn,
š. 71., 24. (48., 72., 75., 84., 136., 197., 205..
212., 225., 246., 287., 302., 304.) Cf. Jir. Nkr.
92. — Ne = až. Vz Netáhnouti, List. fil.
1883. 274. a Ne až.

Né. Hodno-li jesť dáti čili nee. Ev. olom.
301. Vž předcház.

Ně = mně. Mor. Dal ně obrázek. Brt. P.
90. Vypravuj ně zlé noviny. Ib. 91. Přišlo