1208

Nouměřice, vz Neuměřice.

Ňoura, y, f. a m. = kdo se v něčem
ňourá, šťárá. Mor. Vck.

Ňourati se v čem = šťárati, něco s ne-
chutí dělati. Mor. Vck. Vz Ňura, Kúšnať.

Nourtak, u, m. Čs. lk. IV. 118., V. 60.

Nousin, a, m. = samota u Police.

-nouti. Tnouti m. títi a p. již od 13. stol.
Vz Spodoba, Slovník III. 565. b. 1. ř. sh.
Slovesa kmene souhláskového v -nouti mají
parte, perft. aktivi bez -nu: zdvihnu —
zdvihl. Slovesa kmene souhláskového, která
souhlásku před -nu odsouvají (tonúti m.
topnúti, usnúti m. usbpnúti), mívají -nu ve
všech tvarech infinitivných, tedy i tonul,
usnul atd. Odchylky od pravidla tohoto
vyskytují se v jazyce starém velmi zřídka;
v jazyce novéna šíří se však při kmenech
souhláskových vedlé tvarů starých také
tvary analogii utvořené s -nu: dvihnul vedlé
dvihl atd. Vz List. filol. 1884. 56.—60. Cf.
Drznul. Mam. V. Matička se sehla (sehnula),
Nevěsta se nahla (nahnula). Sš. P. 32., 82.
Partc. perft. pass. také obyčejně bez -nu:
zdvižen; v jazyce starém tvar zdvihnut
velmi málo má příkladů. Také tvar zdvih-
nutí je ve strčešt. tak řídký, jako partc.
zdvihnut. Vz List. fil. 1884. 263. (1883. 132.).

Noutomice, vz Neutomice.

Nouzavský Mlýn u Zdic.

Nouze = úzkosť, tíseň a p. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. 41., Mkl. Etym. 217., List.
fil. 1884. 323., Rk. Sl., Hr. ruk. P. 833., M.
429., 488., Pl. 117., 238., 245., D. 1062., SŘ.
23. N. kněžstva činí nouzi o kněžstvo. Dch.
To vod nouze nepůjdu (to po jiném nedo-
dělám). U Rychn. Ód těch svých nouzí do
lesů jsme utekli. Drsk. N. mne podavuje.
Sš. II. 185. Od jídla a pití nebyla n. Brt.
D. 185. Tomu n. neškodí, kdo ctnosť pro-
vodí. Slez. Tč. N. hrozebně se dívá v jizbu
naši ubohou. Čch. L. k. 47. N. stranou (je
po nouzi)! Us. Čce. Tkč. Naučí n. práci.
Us. Bž. Nuzná núze. Arch. VIII. 453. V núzi
býti. Výb. II. 13. Núze činí všecky věci ku
požitku obecny. Hus. I. 374. N. vůli hamuje.
Exc. Ktož s ním sstojí i v núzi; Núzi tr-
pěti; Co ženě dobré většie n., než muž
ukrutný aneb nevěrný?; Núzi někomu uči-
niti. Št. Kn. š. 9., 19., 69., 91. Núza není
sestra ani bratr. N. ke všemu připudí. Smil.
N. vuole nemá. Arch. VII. 176. Přijdeš do
nouze, Bůh ti pomůže. Slez. Šd. Doufej
v Boha, Bůh ti pomůže, když ne z bídy,
aspoň do nouze. Us. Té. V nouzi přítele
poznáš. Sbor. uč. V núziť jest přietele po-
znati. Ezp. 1929. V nouzi stud na stranu.
Bž. exc. Všude závisť kromě nouze. Lpř.
Nouze lže; Bez n. věk prožívá, kdo penězi
oplývá; Zlí dnové skáčí, n. učí a cizí chléb
nedá spáti. Bž. exc. N. člověka najde, i když
slunce zajde. Tč. exc. — N. = nedostatek
pokrmu. V čas nouze pes chlupy líže; Má-li
čert nouzí, polyká mouchy. Dch. — N. =
chuďas. Jde N., otvírej vrata. Sbor. uč. —
N. v bot. Cf. Čl. Kv. 288., Rstp. 939. — N.,
Nauze, sam. u Neveklova; Neujahrsdorf,
ves u Králové Dvora; N. Hořejší a Dolejší,
sam. u Neveklova. PL., Rk. Sl.

Nouzín, a, m., Nauzin, 1. sam., 2. ně-
kolik domkův u Nov. Města n. M.

Nouzitel, e, m. = nuzitel. Šm.

Nouzov, Nausow, ves u Kralova Městce,
sam. u Turnova a u Zbraslavě; Nousowa,
ves u Rakovníka; Nauzow, ves u Brandýsa
n. L., u Březnice, sam. u Kouřimě, u Svoj-
šic, u Černého Kostelce a u Unoště, osada
u Lomnice v Jičín., dvůr u Ronova v Čásl.,
mlýn u Čes. Brodu; Nowzau, sam. u Semil;
Střižow, dvůr u Přeštic; JV. Horní a Dolní,
Ober-, Unter-Nauzow, mlýny u Kolína; JV.
Malý, Klein-Nausow, sam. u Král. Městce.
PL. — Cf. Blk. Kfsk. 1374., Rk. Sl.

Nouzovati se = nuzovati se.

Nouzovice, dle Budějov., jm. smyšlené
Cf. Nemanice. Šm.

-nov přípona: žernov. Bž. 228.

Nov, u, m. = nový měsíc. N. musí sa
omývať (na nový měsíc rádo pršívá). Slov.
ZObk. XX. 205.

Nová, vz Nový.

Novaci-us, a, m. N. Didacus, řeholník.
Jir. Ruk. II. 56., 390.

Nováčany, míst. jm. v Uhřích. Let. Mt.
S. IX. 1. 42.

Nováček, čka, m., os. jm. N. Jan lom.,
nar. 1802., kněz. Vz Jg. H. 1. 603.

Nováčenie, ia, n. = odvod, die Assen-
tirung. Slov. a horv. Odbýva sa práve n.
alebo rekrutacia. N. Hlsk. I. 229.

Nováčík, a, m., sam. u Milevska.

Novačka, y, f., die Novize. Posp.

Nováčky, sam. u Uhlíř. Janovic.

Novák, a, tu., der Noviz. Když do zá-
kona (kláštera) n-ky obláčel. Pass. mus.
451. -~ JV. Jos., učitel 1788. Vz Jg. H. 1.
603., Jir. Ruk. II. 390. - N. Jos., hrnčíř.
Vz Jg. H. 1. 603. — N. Domin., kazatel.
1740. Vz Jg. H. 1. 603., Jir. Ruk. II. 56. —
N. Václ., kněz 1828. Vz Jg. H. 1. 603. —
N. Jan (Vrba) 1685. Jir. Ruk. II. 56. —
N. Ottomar, dr. a prof. univ. v Praze. Mus.
1881. 425. — N. Jos., dr. a prof. v Jindř.
Hradci. Vz Tf. H. 1. 181. — N. Robert, dr.
a prof. v Praze, nar. v Ledči 1853. Vz ib.
181., Bačk. Př. 172. — N. Tom., farář v Lužci,
1834.—1876. Vz ib. 186., Bačk. Př. 167. —
JV. Jan, dr. a prof. v Praze, spisov., nar.
v Račicích 1853. Mus. 1885. 333., 556., Bačk.
Př. 155. — N., Nowak, sam. u Velešína a
u Nebušic.

Novákovice, Nowakowitz Blk. Kfsk.
1104., Rk. Sl.

Novarov. Blk. Kfsk. 766. Vz též Na-
varov.

-novať: cásať — casnovať (tahati). Brt.
D. 160.

Nová Ves, vz Nový. Blk. Kfsk. 1374
Novce, pl. = peníze. Sem n.! Vaj. Ttr.
m. 32.

Novec, vce, m., rybník u Měřenic. BPr.

Novedník, novotník, a, m. = švec rovou
obuv šijící, opos. vetešník. Paměti velvar.
í 191., 192. Vz Novětník, Novinník.

Nové Domky, Dvory, Hrady, Město,
Sedlo, Zámky atd., vz Nový, Blk. Kfsk.
1374.—1375.

Nověkuté slovo. Pal. Rdh. I. 55.



	1208

	Nouměřice, vz Neuměřice. Ňoura, y, f. a m. = kdo se v něčem ňourá, šťárá. Mor. Vck. Ňourati se v čem = šťárati, něco s ne- chutí dělati. Mor. Vck. Vz Ňura, Kúšnať. Nourtak, u, m. Čs. lk. IV. 118., V. 60. Nousin, a, m. = samota u Police. -nouti. Tnouti m. títi a p. již od 13. stol. Vz Spodoba, Slovník III. 565. b. 1. ř. sh. Slovesa kmene souhláskového v -nouti mají parte, perft. aktivi bez -nu: zdvihnu — zdvihl. Slovesa kmene souhláskového, která souhlásku před -nu odsouvají (tonúti m. topnúti, usnúti m. usbpnúti), mívají -nu ve všech tvarech infinitivných, tedy i tonul, usnul atd. Odchylky od pravidla tohoto vyskytují se v jazyce starém velmi zřídka; v jazyce novéna šíří se však při kmenech souhláskových vedlé tvarů starých také tvary analogii utvořené s -nu: dvihnul vedlé dvihl atd. Vz List. filol. 1884. 56.—60. Cf. Drznul. Mam. V. Matička se sehla (sehnula), Nevěsta se nahla (nahnula). Sš. P. 32., 82. Partc. perft. pass. také obyčejně bez -nu: zdvižen; v jazyce starém tvar zdvihnut velmi málo má příkladů. Také tvar zdvih- nutí je ve strčešt. tak řídký, jako partc. zdvihnut. Vz List. fil. 1884. 263. (1883. 132.). Noutomice, vz Neutomice. Nouzavský Mlýn u Zdic. Nouze = úzkosť, tíseň a p. V MV. ne- pravá glossa. Pa. 41., Mkl. Etym. 217., List. fil. 1884. 323., Rk. Sl., Hr. ruk. P. 833., M. 429., 488., Pl. 117., 238., 245., D. 1062., SŘ. 23. N. kněžstva činí nouzi o kněžstvo. Dch. To vod nouze nepůjdu (to po jiném nedo- dělám). U Rychn. Ód těch svých nouzí do lesů jsme utekli. Drsk. N. mne podavuje. Sš. II. 185. Od jídla a pití nebyla n. Brt. D. 185. Tomu n. neškodí, kdo ctnosť pro- vodí. Slez. Tč. N. hrozebně se dívá v jizbu naši ubohou. Čch. L. k. 47. N. stranou (je po nouzi)! Us. Čce. Tkč. Naučí n. práci. Us. Bž. Nuzná núze. Arch. VIII. 453. V núzi býti. Výb. II. 13. Núze činí všecky věci ku požitku obecny. Hus. I. 374. N. vůli hamuje. Exc. Ktož s ním sstojí i v núzi; Núzi tr- pěti; Co ženě dobré většie n., než muž ukrutný aneb nevěrný?; Núzi někomu uči- niti. Št. Kn. š. 9., 19., 69., 91. Núza není sestra ani bratr. N. ke všemu připudí. Smil. N. vuole nemá. Arch. VII. 176. Přijdeš do nouze, Bůh ti pomůže. Slez. Šd. Doufej v Boha, Bůh ti pomůže, když ne z bídy, aspoň do nouze. Us. Té. V nouzi přítele poznáš. Sbor. uč. V núziť jest přietele po- znati. Ezp. 1929. V nouzi stud na stranu. Bž. exc. Všude závisť kromě nouze. Lpř. Nouze lže; Bez n. věk prožívá, kdo penězi oplývá; Zlí dnové skáčí, n. učí a cizí chléb nedá spáti. Bž. exc. N. člověka najde, i když slunce zajde. Tč. exc. — N. = nedostatek pokrmu. V čas nouze pes chlupy líže; Má-li čert nouzí, polyká mouchy. Dch. — N. = chuďas. Jde N., otvírej vrata. Sbor. uč. — N. v bot. Cf. Čl. Kv. 288., Rstp. 939. — N., Nauze, sam. u Neveklova; Neujahrsdorf, ves u Králové Dvora; N. Hořejší a Dolejší, sam. u Neveklova. PL., Rk. Sl.	Nouzín, a, m., Nauzin, 1. sam., 2. ně- kolik domkův u Nov. Města n. M. Nouzitel, e, m. = nuzitel. Šm. Nouzov, Nausow, ves u Kralova Městce, sam. u Turnova a u Zbraslavě; Nousowa, ves u Rakovníka; Nauzow, ves u Brandýsa n. L., u Březnice, sam. u Kouřimě, u Svoj- šic, u Černého Kostelce a u Unoště, osada u Lomnice v Jičín., dvůr u Ronova v Čásl., mlýn u Čes. Brodu; Nowzau, sam. u Semil; Střižow, dvůr u Přeštic; JV. Horní a Dolní, Ober-, Unter-Nauzow, mlýny u Kolína; JV. Malý, Klein-Nausow, sam. u Král. Městce. PL. — Cf. Blk. Kfsk. 1374., Rk. Sl. Nouzovati se = nuzovati se. Nouzovice, dle Budějov., jm. smyšlené Cf. Nemanice. Šm. -nov přípona: žernov. Bž. 228. Nov, u, m. = nový měsíc. N. musí sa omývať (na nový měsíc rádo pršívá). Slov. ZObk. XX. 205. Nová, vz Nový. Novaci-us, a, m. N. Didacus, řeholník. Jir. Ruk. II. 56., 390. Nováčany, míst. jm. v Uhřích. Let. Mt. S. IX. 1. 42. Nováček, čka, m., os. jm. N. Jan lom., nar. 1802., kněz. Vz Jg. H. 1. 603. Nováčenie, ia, n. = odvod, die Assen- tirung. Slov. a horv. Odbýva sa práve n. alebo rekrutacia. N. Hlsk. I. 229. Nováčík, a, m., sam. u Milevska. Novačka, y, f., die Novize. Posp. Nováčky, sam. u Uhlíř. Janovic. Novák, a, tu., der Noviz. Když do zá- kona (kláštera) n-ky obláčel. Pass. mus. 451. -~ JV. Jos., učitel 1788. Vz Jg. H. 1. 603., Jir. Ruk. II. 390. - N. Jos., hrnčíř. Vz Jg. H. 1. 603. — N. Domin., kazatel. 1740. Vz Jg. H. 1. 603., Jir. Ruk. II. 56. — N. Václ., kněz 1828. Vz Jg. H. 1. 603. — N. Jan (Vrba) 1685. Jir. Ruk. II. 56. — N. Ottomar, dr. a prof. univ. v Praze. Mus. 1881. 425. — N. Jos., dr. a prof. v Jindř. Hradci. Vz Tf. H. 1. 181. — N. Robert, dr. a prof. v Praze, nar. v Ledči 1853. Vz ib. 181., Bačk. Př. 172. — N. Tom., farář v Lužci, 1834.—1876. Vz ib. 186., Bačk. Př. 167. — JV. Jan, dr. a prof. v Praze, spisov., nar. v Račicích 1853. Mus. 1885. 333., 556., Bačk. Př. 155. — N., Nowak, sam. u Velešína a u Nebušic. Novákovice, Nowakowitz Blk. Kfsk. 1104., Rk. Sl. Novarov. Blk. Kfsk. 766. Vz též Na- varov. -novať: cásať — casnovať (tahati). Brt. D. 160. Nová Ves, vz Nový. Blk. Kfsk. 1374 Novce, pl. = peníze. Sem n.! Vaj. Ttr. m. 32. Novec, vce, m., rybník u Měřenic. BPr. Novedník, novotník, a, m. = švec rovou obuv šijící, opos. vetešník. Paměti velvar. í 191., 192. Vz Novětník, Novinník. Nové Domky, Dvory, Hrady, Město, Sedlo, Zámky atd., vz Nový, Blk. Kfsk. 1374.—1375. Nověkuté slovo. Pal. Rdh. I. 55.