Odprsteniti, il, ěn, ění = prstenů zba-
viti. Horvát. Šd.

Odprtnouti = odpratati, wegschnellen,
Slez. Šd.

Odprvotný = první. O. to jeho milenica.
Slov. Orl. VI. 264.

Odprysk, u, odprysek, sku, m., der Ab-
sprung ; die Wurzelsprosse, Stocksprosse
(poběh, kořenový výmladek). Sl. les., Nz.

Odprysklosť, i, f., der Absprung von
Farben, Glasur usw. Šm.

Odprysklý, abgesprungen. Šp.

Odpryskyřiti, il, en, ení, abharzen. Škd

Odptakohádati. Vz Kolochod. Koll. St.
373.

Odpučeti, el, en, ení = odmočiti se. Dala
sem nádobu o.; odpučená nádoba. Mešno.
Otm.

Odpuditi. Ž. wit. 18. 10. — čeho. Když
zoře viděti se dá, inhed lida všelikého strasť
odpudí nemocného (= od nemocného). Sv.
ruk. 87. — se čeho. Syneček sa mne od-
púdil (opustil mne). Brt. D.

Odpudlivý = odpudivý. Šm.

Odpudný. O. knížka, libellus repudii
Bhm.

Odpuklý, delapsus, abgesprungen. Rst.
454.

Odpůlí, n. = zeměpisná šířka. O. severní,
jižní. Kodym.

Odpůrce politický, náboženský. Us. Pdl.

Odpůrčí, Anfechtungs-. O. nárok, ža-
loba, právo. Pr. tr.

Odpůrkyně, ě, f., die Gegnerin. Hvls.

Odpůrství, n., die Gegnerschaft. Dch.

Odpus, u, m. = jitřní o vánocích. Slov.
Er. Sl. Čít. 73.

Odpust. O-u hříchů nám potřebno jest.
Sš. Dnes je o., Ablass. — O. = posvícení,
die Kirchweih. U Opavy. Zkl. Dle Brt. S.
239. u Opavy také pouť.

Odpustek, stka, m. = dovolení, der Ur-
laub. Slov. Czm. 93

Odpustiti. Ž. wit. 24. 18. a j.; parcere.
Ib. 18. 4, 77. 50. O. jest nejlepší msta.
Sbor. uč. Odpúšťam, odpúšťam, ale neza-
búdam. Slov. DŠk. II. 244. Také mi kla-
níme se pánóm, jakož písmo odpúštie. Hus
I. 73. — co. Odpusť pán Bůh hříchy! Dch.
— komu (co jak). Ž. wit. 38. 14. a j.
Odpusť mému provinění. Vrch. A odpusť
nám naše viny. Us. Odpusť že mi, odpusť
aspoň tjé dve slova, čo som ti povedau,
keď sme šli z kostola. Koll. Zp. I. 62. Král
mu o-stil. Dač. 1. 42. Leč jemu sudí o-stí
(dovolí); Jinému často odpouštěj, sobě ni-
kdy. Výb. I. 1002., II. 938. Sirotkóm o.
30 hř. gr. Půh. II 220. Ktož zlým odpúští,
ten dobrým škodí. Št. Kn. š. 153. Blížniemu
o. Hus I. 375. Aby jí to o-stil (dovolil),
biskupa prosila. Pass. mus. 401. Aby jim
o-stil (dovolil) faráře se dobyti (získati).
Arch. VII. 311 A také sú viece sobě byli
o-li (dovolili). Št. Od hodiny odpusť jemu
jeho viny. Výb. II. 15. — komu čeho. Že
jemu hřícha o-stil. Sv. ruk. 296. Jiným
hřiechóv odpúštěti. Št. Kn. š. 28. — Pozn.
Tedy vymaž poznámku, že tato vazba jest
špatna. — komu zač (proč). Odpusti mu,
Bože, za odplatu pro tvé jmě, za službu

za tu. Výb. II. 13. Jeden druhému odpú-
štějíc za viny leckakés. Št. Kn. š. 57. Abyste
mi to z lásky křesťanské o-li. Kn. těš. 1631.
Pro tvú matku otpustiž nám hřiešným vinu.
Výb. II. 26. — koho kam. Chci k vám
Adama o. (dovoliti). Arch. VII. 115. — se
do čeho. I odpustil se do nás a nadal nám
(=pustil se). U Kvasin, u Dobrušky. To's
se o-stil do toho máku, jistě si zasloužíš
koláč (mnoho's ho vyloupal). U Rychnova.
Ntk. — kde. Tomu nebude odpuštěno ani
zde ani na onom světě; A v té svátosti
všickni hřieši dřevní budú jemu o-ni; V žád-
ném zákoně není odpuštieno (dovoleno),
by . . . Št. Kn. š. 26., 27., 134. Odpusť (do-
vol) mi v svém domu, ať postavím láhvici
oleje. Hr. ruk. 347. — koho več. Prosil
otce, aby jej v jiezdu o-stil. GR. — co čím.
Boží mocí hřiechy komu o. Št. Kn. š. 27.,
119. — co kdy. O. někomu v poslední své
hodině. Sá. — aby. Pilat o-stil (dopustil),
abychom jej sněli (s kříže). Sv. ruk. 72. —
s inft. O-stil mi na svém volnu býti. 1370.
Mus. 1887.517. Než toliko jemu o-stil u sebe
tu truhlici postaviti. NB. Tč. 25. Odpusť
jej s kříže složiti; Aby mu o-li slovo božie
kázati. Výb. II. 35., 381. Odpusťte mi to
upéci. Arch. rakovn. Neb jakož nemóž
mnichu oženiti se odpustiti. Št. Kn. š. 134.

Odpustkový polož před Odpustky. O.
modlitby. Us. Pdl.

Odpustky od hřiechóv dávati. Hus. I.
399. O-kóv dáváním od hřiechóv i muk
mnoho lidí klamají. Hus I. 375. Cf. Tk. VII.
225., Sbn. 426., 444., Kram. Slov. — O. =
dovolení. Máte, dietky, o. z pústky do
pústky. Výb. II. 38. — O. Míti na někom
o. = stále na něm seděti. U Kr. Hrad. Ksť.

Odpustně. Tiru a Sidonu odpustnějie
t. j. lehčejé bude než vám. Hus I. 196.

Odpustní, Ablass-. O. svátky. Us. Tč.

Odpuščení, n. = odpuštění, zastr.

Odpuštědlný = odpustitelný. O. hřích.
Hus 1. 394.

Odpuštění = prominutí. O. a zapome-
nutí, die Amnestirung. J. tr. O. hřiechóv
jest plné, když jest pokánie plné; Dávám
tobě o. od hřiechóv. Hus I. 375., 341. —
O. = dovolení. Sv. ruk. SR. 520., Aug. 237.
ř. 14. Je s o-ním švec; Vyváželi s o-ním
hnůj. Mor. Vz Odpustiti (počátek). Hrb.,
Tč. Dostati o. z úřadu. Us. Pdl. S o-ním
tvej svatosti odpovědě; Jeti bez o. purg-
mistrova; Vzal od nich o. (rozloučil se
s nimi). Výb. I. 392., II. 317., 1336. O. do
své krajiny vzal. Pož. 256. Což s o-ním
učených lidí buď pověděno. Ler. S o-ním
své abatyše pohoním Kateřinu. Půh. I. 303.
Jsú některá o. a oblehčení v některých
klášteřiech obdržená od papežóv. Št. Kn.
š. 134. — O. = dovolení k odejití. Ot něho
otpuščenie bráti počnou. Hr. ruk. 435. Ani
sem sobě jiného pána hledal, ani pod jiného
pána o. bral. Půh. I. 103. Cf. Tov. 107.-110.,
Kn. drn. LXXV.

Odpútiti se = opustiti, vzdáliti se. —
odkud. Ptáci se z hnízda už o-li; On se
od nás o-til. Mor. Šd. — Trok. 37.

Odputnati, losmachen, entfesseln. Slov.
Šm., Bern. Vz Odpoutati.