Ohledati. — abs. Aby, co by to bylo,
o-li. Pož. 30. — co: list, Pož. 33., dsky.
Půh. I. 310. Já tvé síly dnes o-dám. Výb.
II. 44. — co čím (jak). Neviděné věci
rozumem se ohledují skrze stvořené věci.
Hus I. 83. Ktož ve dskách nic nemá, tomu
úředníci let ohledovati nejsú povinni Vš.
Jir. 255. O. něco drobnohledem. Šv. —
komu. O-dej husi, ponese-li. Brt. D. —
koho v čem. Kněz moudrý má člověka o.
v hřiechu a povědieti. Hus I. 28. Pražané
se nedali v ničemž o. Bart. 266. — Cf.
Rücksicht.

Ohlédati. — se kam. Ohledni se za se.
Výb. II. 45. Za se o-dna se vece. Ib. II.
44. — se po čem. O-želi se po vhodném
místě k odpočinku. Šml. — se nač. Ni se
na strach ohledáše. Hr. ruk. 129. — se jak.
Pere ona, pere, bokem se ohlídá. Šohaj
ohlédá sa z boka na bok. Brt. P. II. 453. —
se čeho. O-dá se mne. Mor. Vck. Ohlédá
se šafáře, aby ji nechytil. Brt. Nic se ne-
ohlédaje athletické síly jeho vytnu mu po-
hlavek. Kos. v Km. 1884. 676.

Ohledávačka, ohledávatelka, y, f., die
Beschauerin, Untersucherin. Šm.

Ohledávaní statku. Let. 514.

Ohledek, dku, m.= průba. Val. Brt. D.
240.

Ohlednosť, i, f. = ohled. O. mět na koho.
Zlinsky. Brt. D. 240.

Ohlechnouti. Licinius ohlechl a oslnul.
Výb. I. 283. Dát jí, ažby o-chla. Dh. 129.
Ohlechvše nechtie slyšeti. Št. Kn. š. 230.
O-chl jest člověk a oněměl. Hus II. 321. —
od čeho: od bití. Půh. II. 472. — jak:
na jedno ucho. Us. Tč.

Ohlid, gt. ohledu, m. = ohled. Laš. Tč.

Ohliadanky, pl., f. = vyšetřování, die
Untersuchung. Pri otrave keď zomrel, ta zo-
mrel: pri noži súd, o-ky, shony. Zbr Lžd. 15.

Ohliadať sa = ohlížeti se. Slov.

Ohlídnouti, vz Ohlédnouti.

Ohlivý = ohebný, biegsam. O. prútek.
Na již. Mor. Sd.

Ohlobně = roubení studny. U Star. Ji-
čína. Vhl. — O. = columna, sloup. Já sem
zatvrdil o-bně jejie. Ž kl. 74. 4. V o-bni
oblakovej mluvieše k nim. Ib. 98. 7.

Ohlodati co. Pal. Rdh. III. 176., Št. Kn.
š. 152. Závisť ohlodává zásluhy. Hlas nár.

Ohlodek, dka, m. = človek ošumělý, otr-
haný. U Kr. Hrad. Kšť.

Ohloška, y, f. = ohláška. Laš. Tč.

Obloupiti, ohlupovati. Cf. Ohlúpiti.

Ohloupnouti. Zdálo sa ně, že ohlúpnu
(= že se zblázním). Val. Brt. D.

Ohltati se = opiti se.

Ohlubeň = roubení. Hr. ruk. 389. Ne-
sedej na o., nenatahuj se přes o , abys ne-
spadnul do studny. Us Bčk., Tč — O. =
ústí jámy (šachty), Schachtmündung, Tag-
kranz. Hrbk.

Ohlubňa, ě, f. = ohlubeň. Zlin. Brt. D.
240.

Ohlučený; -en, a, o. O. mořem, meer-
umbraust. Lpř.

Ohluchlosť, i, f., die Betaubtheit.

Ohlúpiti = ohloupiti. Věda rybářův o-la
vědu mudrců. Sš. I. 167.

Ohlupovaný; -án, a, o, dumm gemacht.
Slovenský lid ve školách o-ný, doma ože-
bračený. Pokr. Pot. I. 283. — Phľd. II. 45.

Ohlušený. O. svědomí. Janiš. O svědm.
55. — O. = hluchým učiněný. O. píšťala
(přílišným foukáním pokažená tak, že ne-
píská). Slez. Šd.

Ohlušeti, el, ení = ochlechnouti. Oko
bliká a teče, ucho o-šie, nos zpráchnie. Hus
III. 136.

Ohlušiti co: píšťalu, überblasen. Vz Ohlu-
šený. Slez. Šd.

Ohlušivý, betäubend. O. ryk, Čch. Dg.
695., hlomoz. Čch. Mch. 67.

Ohlušný = ohlušivý. V o. jekotu bouře.
Šml. Star. f.

Ohlušující = ohlušivý. O. lomoz, křik.
Us. Pdl.

Ohlvaniti, il, ěn, ění = udeřiti? Slov.
Kyj začal metať sa z konca na koniec a
hneď bol pri ovčiarovi, o-nil ho, že hneď
prestrel sa mŕtvy. Dbš. Sl. pov. I. 23.

Ohmat. Na slepý o. něco začíti (na zdař-
bůh). Šf. Strž. II. 144.

Ohmataný; -án, a, o, abgegriffen. Dch.

Ohmatati co. I kde's tu múdrosť o-la,
že's . . . Hus II. 105. — co komu: tepnu.
Us.

Ohmatní kůň = před vojí připřažený.
Val. Brt. D. 240.

Ohmatnosť, i, f., die Greifbarkeit. Nz.

Ohmet, u, m.= jmélí. Mllr. 63.

Ohňan, u, m.= sopka. Ev. šk. II. 230.,
Loos.

Ohňár, a, m., der Feurwerker, Artillerist.

Ohnas oprav v: ohnaš = pustý chlapík
dorostlý, pak vůbec výrostek (syn. sogan,
lamoš). Val. Brt. D. 240., Vck.

Ohnaš, vz Ohnas (předcház.).

Ohnati také očistiti. Val. Vck. — se na
koho = ruku napřáhnouti. Vck.

Ohňatý. O. ohlaví vozové, igneae habenae
currus. BO.

Ohne dass. Cf. Anižby.

Ohněcený = ohnětený, abgedrückt. Noha
od boty o-ná. Laš. Tč.

Ohněctitel, e, m., der Feueranbeter. Šf.
Strž. I. 41., Stárek Chrys. 161. ,

Ohněchopný, feuerfangend. Šm.

Ohněměr, u, m. = žaroměr, der Pyro-
meter. Šp.

Ohněn, a, m., der Vulkan (nové). Vz
Sopka. Šm., Rk.

Ohněnor, u, m., der Feuertauchapparat,
přístroj k potápění se v ohni (vynalezl J.
J. Šala). Dch.

Ohněnoš, e, m., der Pyrophor. Nz.

Ohněný, igneus, z pravidla v Ž. kl. O.
řeka, dříví. 14. stol. Mus. 1889. 448.

Ohněprava, y, f., die Pyromantie. Rk.

Ohněrodný, pyrogon. O. útvary. Nz.

Ohněrodý, feuererzeugend. O. hmoty.
Sté. Zem. 681.

Ohněslužba, y, f. = klanění-se ohni.
Rk. Sl.

Ohnněstrojna, y, f., die Feuerwerkerei.
Šm.

Ohněstrojník, a, m., vz Ohněstiojič.
Čsk.