722

Ktož umře v smrtedlném hřieše, ten ne-
zbude věčné smrti. Št. Kn. š. 9. — Jak
se Čech pronáší o smrti. Sebral hlavně
Jan Tykač (Tkč.) I. V nemoci. A) Když
nemoc smrti se končí. Dlouhá nemoc —
jistá s. Bude těžko odcházeti Může lehko
odejíti. Má už čas, už si tu dosť pobyl. Už
by mohl jíti. Má již vyhlídnuté místo na
hřbitově; Za toho již nic nedám. Za toho
škoda krejcaru. Dozrál, umře, zemře, půjde,
pojede, poplave, pojde (ve zlosti řečeno),
nebude ho, nevstane víc, neostane, nebude
chodit, nebude dlouho dělat, dodělá, do-
stůně, doheká, dokašle, doklepe, do-
bekne, nevyjde, doleží. Není mu pomoci.
Chystejte rakev, truhlu, máry, hromničku.
Dejte mu zvonit, sbít pět prken. Šijte ru-
báš. Bude dělat kšaft. Handluje v prknech.
Zazpívají mu. Již slyší andělíčky zpívati.
Čce. Bere již za kliku u hřbitova. Šml.
Odnesou ho. Budou strojiti funus Už je
s ním konec, amen. Kladou mu od hodiny
do hodiny. Čeká se co chvíli, že shasne.
Půjde k Abrahamu, za bílou zeď, k otcům,
do nebe. Musí odejíti. Rozloučí se se ži-
votem, se světem. Je to jeho poslední ho-
dinka. Pošlete pro doktora a zároveň pro
kněze. Veta po něm. Oplakají ho. Udělá
z ženy vdovu. Už mu nepomůže leč lopata,
než motyka a rýč; Už se mohou přátelé
těšiti. Nebude dlouho dělati, trávu šlapati ;
Nebude on novou kapustu jísti, nové šípky
zobati; Už dopil; Už mu netuší; Psi mu
za uchem vyjí; Kostnice, smrť mu z oči
kouká; Smrdí krchovem; Má smrť za pa-
sem; Smrt se o něho otírá; Smrť mu už
v hrdle; Smrť si s ním zahrává; Má jednu
nohu v hrobě; Jednou nohou nade hrobem
stojí. Už je jednou nohou v hrobě. Půjde
do díry; Jde naň ta s kosou. Rgl. Dospívá
pro nebeskou žatvu. Dbv. Brzy schladne.
Němc. Pracuje k hodince smrti. Vor. St. 64
Kdo má prsty umrlé, brzy zemře. Vz Umrlý
(dod.). Kšť. Má smrtelné lakotě. Vz Smr-
lelný (dod.) Bere se k poslední hodince.
D. Hodinku mu zvoní. Už dělá v (o) po-
sledním. Vk. Asi už na svoje nohy nevstane.
Sá. Vrány již na něho pijí litku. U Olom.
Sd. Jest (chodí) na posledních vlakách. Na
Hané. Wrch. Už brzo zkejsne. V Kunv. Msk.
Život plál již poslední zásobou (umíral).
Hlk. Už má zapřaženo. Us. Šml. Nebude
svět s divokými husami hlídati; Žákům
děkuje za služby; Hrobař mu vezme míru;
Strojí se na dalekou cestu ; Appeluje na
onen svět; Všecken na onen svět hledí;
Leží na smrti, do hodiny (Ros); Je jako
pára nad hrncem; Má na kahánku; Už je
s ním na kahanci; Má málo na kahanci;
Hrobař ho tu hledal: Už mu ve dně svítí;
Už ho na mále; Potýká se (zápasí se smrtí);
Na sotnách se smrtí bojuje, Hodinka se
mu dosýpá; Už se s ním svečeřívá; Už mu
hudci v hrdle hudou (má smrtelný chrapot).
Č. Smrť mu kouká z očí; Smrdí umrlčinou.
Smrť je za dveřmi; Smrť naň kývá; Smrť
už tluče, klepe na dvéře. Má již duši za
zuby, na jazyku. Bude lacinější kořalka
(umíra-li kořala). Čert se naň těší. Čert
se ho už dočkal. Čert už se naň chystá,

strojí. Umírá, dokonává, dodělává Je v po-
sledním tažení. Už má oči v sloupu. Už se
ubírá se světa. Nebude už dlouho světla pá-
liť. Slavč. 107. Cf. Kulíšek, sýček na střeše
kuvíká, někdo v domě umře. Umrlčí mlej-
nek (brouk) mele, někdo zemře. V Krkonš.
Kšť. Kdo po zpátku chodí, zacoufá si ro-
diče (tomu rodiče brzy umrou). U Kr. Hrad.
Kšť. — B) Když se nemoc zlomí. Vyjde
z toho. Ještě se mu nechce. Má vyhráno.
Ještě není jeho čas. Ještě nevypršela jeho
hodina. Bude dlouho živ (o kom se mlu-
vilo, že zemřel, nebo komu zvonili hodinku
a on se pozdravil). Mráz kopřivu nespálí.
Má tuhou kůži Má zaschlou duši, dobrý
kořen. Spíše ho musí utlouci, dáti mu se-
kerou, palicí, než by umřel. Vyvázne. Ještě
se jim všem vysměje (hrobařům atd.). Smrť
k němu nesmí. Kom. Má proti smrti privi-
legia. Marně naň čekají (hrobaři, přátelé).
Dal smrti polenem. O toho s. Nezavadí. Má
tuhý život. Ještě sám nás někoho odnese.
Dal smrti kvinde, dobrou noc. Vyhrál nad
smrtí. Ještě mu nepůjdeme na funus. Tomu
už je hej! Smrť nemá k němu ještě moci,
práva. Smrť ho jen poškádlila, dala mu vý-
strahu ; Měl na nrále. Sedí, leží v pevné
kůži Pro toho si čert ještě nepřijde. Do
nebe nesmí a v pekle ho ještě nechtějí. —
II Ve smrti Umřel, zemřel, dokonal, sko-
nal, dodělal, dokašlal, dobědoval, dohrál,
dotrampotil, dobojoval, odkokrhal, dostonal,
dokejkloval. Ros., shasl, dožil, dopracoval,
dosloužil, dodýchal, dovzdychal, dohekal,
doklepal, dochodil, dochřadl, doležel, do-
trpěl, došlo mu, je po něm. Smrť ho uškr-
tila. Došly mu měchy. Už nežije. Vydechl
duši, ducha, život. Vypustil duši, ducha.
Je v Pánu. Zesnul v Pánu. Vyhasl. Bdl.
Byl ze živých vyňat. V. Ztratil se z počtu
živých. Zavřel oči na vždy. Je na prkně.
Leží na marech. Už ho hlava (zuby) nebolí.
Už ho ani zuby, ani hlava nebolí. Odešel.
Odešel k velké armádě. Odebral se k vel-
kému houfu. Přišla si proň paní Zubatá,
ta s kosou, ta hubená. Vzal za své. Za-
klepal, zatřepetal nohama, botkama, bačko-
rami, nožkama, papučama, krbálama. Mor.
Šd. Natáhl špády, boty, kamaše, bačkory,
klepeta, kotíky, krpce. Us. Zmotal krbce.
Slov. Už zbledl. Us. Koll. Přestal chléb
jesť. Mor. Má po chlebíčku. Nechtěl chleba
jísti. Už nedýchá. Už nepláče. Už ho nic
nebolí. Zamhouřil, zavřel oči — na vždy.
Oněměl. Je vzhůru bradou. Je nebožtíkem.
Je mrtev, mrtvolou. Pán Bůh mu odlehčil.
Bůh se nad ním smiloval. Bůh mu bolesti
ukrátil. Sešel. Skončil život. Už nebude
šlapat bláto. Je andělíčkem, mezi andělíčky
(o dětech). Zapomněl dýchati a pak do
toho nemohl přijít. Kšť. Schoval se. Skryl
se, Došla niť jeho života. Shasla svíce jeho
života. Pán Bůh ho povolal. Smrť naň
zavolala. Co platno, musíme tam všichni.
Zaplatil smrti daň, dluh; Zaplatil hrobaři
a zvoníkům. Smrť ho navštívila, zasáhla,
zastihla, zachvátila. Má to odbyto a nás
(na nás) to čeká. Má pokoj, po bolesti. Už
nic neví. Odešel k otcům, cestou všech
lidí, všeho těla. Odešel k pokoji. Smrť ho