1035

Vlastuomluv. Trnka (1830).

Vlastnorozený, avroyéwriro?. Vz Vlastno-
krevný (dod.).

Vlastnoslovnosť (!). Ros.

Vlastnosť. V. podružná, prvotná, vše-
obecná, SP., krystallická, Osv., boží (abso-
lutní, positivná, relativná atd.). MH. 7. Ge-
nitiv vlastnosti (qualitatis). Gb. Ml. II. 115.
12. Instrumental v-sti. Ib. 128.

Vlastnučičký, zdrobn. vlastní. V. dům.
Slov. Phľd. III. 533.

Vlastoň, ě, m., os. jm. Hol. 150.

Vlastovčí voda. Mllr. 15. V. mluva. Vz
Km. 1886. 359., Brt. Dt. 62., 44., Er. P. 24.
V. hořák či ocas = který dává plamen
plochý, ve dva ostré rohy vybíhající. Vz
KP. VI. 610.

Vlastovice. V 6. ř. článku oprav: V.
jest v: V jest. Cf. Mkl. Etym. 161. a,
Kram. Slov., Zbrt. 64., 69., Brm. II. 2.
539.—553., 746., II. 3. 549.—568., Lastovice,
Mách. 18. V. v mor. národních písních vz
Brt. N. p. III. str LXXXVIII. V. družná.
Vz List. fil. I. 243. Vlastovienka. Slov. Ht
V. švihotá, švitorá, švrluká. Brt. V-ce tu
hnízdiece; Ščebetem jednej vlastovice měl
přiekazu. Ev. olom. 76. Dokud v. nezašve-
holí, nepouštěj se do rolí. Vletí-li v ote-
vřeným oknem do světnice, přináší prý
štěstí. Us Kšť. Když čeládka na dvoře
hnůj nakládá, v. pokřikuje: Štvery vidly,
štvery vidly, pátý kopáč! Zlinsk. Brt.
O její mluvě vz Vlastovčí (dod.). Hospodář
spatřiv z jara poprvé v-ku umyje si ruce
v močále, odkud béře v. bláto na hnízdo,
aby si její přízeň získal. U Vojic. Kšť. Kdo
chytí v-ku, bude nešťasten. U Záhoří. Kšť.
Pověry o v-ce vz v Mtc. XVI. 87.

Vlasvo, a, n., filla, zastr. Veleš

Vlašák. Cf. Vlastislav.

Vlašan, Cf. Vlastislav.

Vlášče = zvláště. Výb. I. 392.

Vláščie. Cf. Gb. Ml. I. 113., Mkl. Etym.
378. b. Vláščí dar. Kar. 116. A to u vláš-
čiem obyčeji měl. Výb. I. 282. V-čím zje-
vením. Výb. II. 288. — Sv. ruk. Al. 742.,
782., 787., 844. a SB. 141.

Vlášek. Arch. VIII. 79., 89. Cf. Vlasti-
slav.

Vlášenitý, wurzelfaserig. Osv. VI. 37.

Vlašenka, y, f. = kytka žíní na biči.
Brt. D. 285.

Vlášené = žíně. Uh. Brt. D. 285.

Vlašim. Z V-mě. Arch. VII. 573. Do V-mě.
Arch. VIII. 14., IX. 123., 182., 425. Jakou
kašnu tam měli. Hodin tam neměli a musil
tedy pustucha na náměstí 12 zapráskat.
Kdo chce Vlašimana pozlobiti, zakuňká naň
(mívali tam mnoho žab). Vz Sbtk. Kr. h.
129. — V., a, m., os. jm. Vz Vlastislav
(dod.).

Vlašín, a, m., vz Vlastislav.

Vlašina = žíně. Vz Vlasina.

Vlašský = veliký, zvláště krásný. U Stu-
dené. Vlchř.

Vláště. (To) v. příleží sv. duchu. Št.
Kn. š 26. Vz Vlášče.

Vláští. Mkl. Etym. 378. b. Ktož své
vláštie penieze mají. Št. Kn. š. 137. Pomysl

o národiech v tích, generationes singulas.
Ž. kl. Deut. 32.

Vlat, u, m., arista, zastr. Pršp. 28.

1. Vláti čím. Větřík šatem vlaje. Mcha.
— kam. K šíji vlá temný vlas. Kká. —
odkud. Z něho vlálo teplo. Vrch. — kudy.
Šat vlál povětřím. Vrch.

Vlavý, flatternd. Přijde mladík s vlavým
peřím. J. V. Sládek.

Vlaž, e, f. = vlažení. Slov. Phľd. II.
566.

Vlaživý, netzend. Sldk. 160.

Vlažnavý = trohu vlažný. Vck.

Vlažnosť = vláha. Udělte mi té v-sti
z studnice božské milosti. Pravn. 2029.

Vlažný, feucht. V-ný oka lesk. Šml. V.
oko. Osv. — čím: rosou. Neč. — V. =
chladný atd. V. vlastenec Osv. Kdo jest
ani studený ani horký, ale v., ten jest pánu
Bohu i lidem najmrzčejší. Arch. VII. 263.
V. práca, v. pláca. Slez. Šd.

Vlcky výti. Št. Kn. š. 204. 31.

Vlč, e, f., hora u Strašic v Příbr. Krč.

Vlča, n. = vlče. Slov. Orl. X. 34.

Vlčák, lupinus alba, vz Škrkavičník
Odb. path. III. 633. — V. = zub prasatům
z huby vyčnívající tak, že žráti nemohou.
U Kr. Hrad. Ksť. — V. = vlčí pec, Stück-,
Wolfsofen. Hř.

Vlčatý. V. oděv (vlčí barvy), Krnd. 29.,
sukně. 16. stol. Wtr. Vz Vlčkový.

Vlčava, y, f., potok v Rožmitálsku. Krč.,
Ott. VI. 77. b.

Vlček = malý vlk. Co v. sham (snědl),
huž je to tam. U Domžl. Jrsk. Hra na
vlčka. Vz Brt. Dt. 175 — V. = vosa atd.
Val. Brt. — V. = psí jm. Brt. — V., os.
jm. Arch. VIII. 806. — V. Jan Jos. 1805. až
18/9. Cf. Bačk. Písm. I. 933 , Rk. Sl., Ukaz.
113., List. fil. VIII. 271., Bačk. Př. 147. —
V. Václ. Cf. Slavín 11. 219., Pyp. K. II.
548., Bačk. Př. 186., Rk Sl. — V. Václ.
z Čenova. Cf. Výb. II. 841., Ukaz. 113, Rk.
Sl. — V. Jarosl., nar. 1860., prof. při čes.
realce v Praze. Vz Bačk. Př. 147.

Vlčelyko, a, n, melo, zastr. Rozk.

Vlčenec = lupinus, květina. Dl. 45., 60.

Vlčí. Jste z téhož v. hnízda zrozeni.
Bart. 171. — V. mhla (vlčice). Hojení jí na
Mor. Mtc. XV. 290. - V. v bot. cibule =
modřenes. Brt. V. lýko. Cf. List. fil. XIII.
166. V. mlíč = pampeliška, vůbec květina,
z které teče mléko, nalomí-li se. Nap. V.
ocas, trn. Mllr. 64., 63. — V. Hory, Wulzes-
hoten, ves v Rakousích.

Vlčice, lupa. Sv. ruk. 319. a. — V. =
ovce jako vlk. Mor. Brt. — V. = vlčí mhla.
Mor. Brt. — V. ves u Loštic, Wolfendorf.
Tam mají kožený zvonek v kapličce. Vz
Sbtk. Krat. h. 214. — V. Cf. Vlcí (nahoře).

Vlčíhrdlo, a, m., os. jm. Tk. VIII. 94.
a j., Arch. X. 503.

Vlčina, collect., Wildlingsreis, na stro-
mech. Dch.

Vlčinec, anchusa offic., rostl. Val. Vck.

Vičko = jm. psa pastýřského. Slov.

Vlčkovec, vce, m., dvůr VSlz. II. 348.

Vléci. Cf. List. fil. X. 129., 1892. 117.,
Mkl. Etym. 379. b. — co. Chodí jako když
plátno vleče (jeden po druhém). Us. Pil



	1035

	Vlastuomluv. Trnka (1830). Vlastnorozený, avroyéwriro?. Vz Vlastno- krevný (dod.). Vlastnoslovnosť (!). Ros. Vlastnosť. V. podružná, prvotná, vše- obecná, SP., krystallická, Osv., boží (abso- lutní, positivná, relativná atd.). MH. 7. Ge- nitiv vlastnosti (qualitatis). Gb. Ml. II. 115. 12. Instrumental v-sti. Ib. 128. Vlastnučičký, zdrobn. vlastní. V. dům. Slov. Phľd. III. 533. Vlastoň, ě, m., os. jm. Hol. 150. Vlastovčí voda. Mllr. 15. V. mluva. Vz Km. 1886. 359., Brt. Dt. 62., 44., Er. P. 24. V. hořák či ocas = který dává plamen plochý, ve dva ostré rohy vybíhající. Vz KP. VI. 610. Vlastovice. V 6. ř. článku oprav: V. jest v: V jest. Cf. Mkl. Etym. 161. a, Kram. Slov., Zbrt. 64., 69., Brm. II. 2. 539.—553., 746., II. 3. 549.—568., Lastovice, Mách. 18. V. v mor. národních písních vz Brt. N. p. III. str LXXXVIII. V. družná. Vz List. fil. I. 243. Vlastovienka. Slov. Ht V. švihotá, švitorá, švrluká. Brt. V-ce tu hnízdiece; Ščebetem jednej vlastovice měl přiekazu. Ev. olom. 76. Dokud v. nezašve- holí, nepouštěj se do rolí. Vletí-li v ote- vřeným oknem do světnice, přináší prý štěstí. Us Kšť. Když čeládka na dvoře hnůj nakládá, v. pokřikuje: Štvery vidly, štvery vidly, pátý kopáč! Zlinsk. Brt. O její mluvě vz Vlastovčí (dod.). Hospodář spatřiv z jara poprvé v-ku umyje si ruce v močále, odkud béře v. bláto na hnízdo, aby si její přízeň získal. U Vojic. Kšť. Kdo chytí v-ku, bude nešťasten. U Záhoří. Kšť. Pověry o v-ce vz v Mtc. XVI. 87. Vlasvo, a, n., filla, zastr. Veleš Vlašák. Cf. Vlastislav. Vlašan, Cf. Vlastislav. Vlášče = zvláště. Výb. I. 392. Vláščie. Cf. Gb. Ml. I. 113., Mkl. Etym. 378. b. Vláščí dar. Kar. 116. A to u vláš- čiem obyčeji měl. Výb. I. 282. V-čím zje- vením. Výb. II. 288. — Sv. ruk. Al. 742., 782., 787., 844. a SB. 141. Vlášek. Arch. VIII. 79., 89. Cf. Vlasti- slav. Vlášenitý, wurzelfaserig. Osv. VI. 37. Vlašenka, y, f. = kytka žíní na biči. Brt. D. 285. Vlášené = žíně. Uh. Brt. D. 285. Vlašim. Z V-mě. Arch. VII. 573. Do V-mě. Arch. VIII. 14., IX. 123., 182., 425. Jakou kašnu tam měli. Hodin tam neměli a musil tedy pustucha na náměstí 12 zapráskat. Kdo chce Vlašimana pozlobiti, zakuňká naň (mívali tam mnoho žab). Vz Sbtk. Kr. h. 129. — V., a, m., os. jm. Vz Vlastislav (dod.). Vlašín, a, m., vz Vlastislav. Vlašina = žíně. Vz Vlasina. Vlašský = veliký, zvláště krásný. U Stu- dené. Vlchř. Vláště. (To) v. příleží sv. duchu. Št. Kn. š 26. Vz Vlášče. Vláští. Mkl. Etym. 378. b. Ktož své vláštie penieze mají. Št. Kn. š. 137. Pomysl	o národiech v tích, generationes singulas. Ž. kl. Deut. 32. Vlat, u, m., arista, zastr. Pršp. 28. 1. Vláti čím. Větřík šatem vlaje. Mcha. — kam. K šíji vlá temný vlas. Kká. — odkud. Z něho vlálo teplo. Vrch. — kudy. Šat vlál povětřím. Vrch. Vlavý, flatternd. Přijde mladík s vlavým peřím. J. V. Sládek. Vlaž, e, f. = vlažení. Slov. Phľd. II. 566. Vlaživý, netzend. Sldk. 160. Vlažnavý = trohu vlažný. Vck. Vlažnosť = vláha. Udělte mi té v-sti z studnice božské milosti. Pravn. 2029. Vlažný, feucht. V-ný oka lesk. Šml. V. oko. Osv. — čím: rosou. Neč. — V. = chladný atd. V. vlastenec Osv. Kdo jest ani studený ani horký, ale v., ten jest pánu Bohu i lidem najmrzčejší. Arch. VII. 263. V. práca, v. pláca. Slez. Šd. Vlcky výti. Št. Kn. š. 204. 31. Vlč, e, f., hora u Strašic v Příbr. Krč. Vlča, n. = vlče. Slov. Orl. X. 34. Vlčák, lupinus alba, vz Škrkavičník Odb. path. III. 633. — V. = zub prasatům z huby vyčnívající tak, že žráti nemohou. U Kr. Hrad. Ksť. — V. = vlčí pec, Stück-, Wolfsofen. Hř. Vlčatý. V. oděv (vlčí barvy), Krnd. 29., sukně. 16. stol. Wtr. Vz Vlčkový. Vlčava, y, f., potok v Rožmitálsku. Krč., Ott. VI. 77. b. Vlček = malý vlk. Co v. sham (snědl), huž je to tam. U Domžl. Jrsk. Hra na vlčka. Vz Brt. Dt. 175 — V. = vosa atd. Val. Brt. — V. = psí jm. Brt. — V., os. jm. Arch. VIII. 806. — V. Jan Jos. 1805. až 18/9. Cf. Bačk. Písm. I. 933 , Rk. Sl., Ukaz. 113., List. fil. VIII. 271., Bačk. Př. 147. — V. Václ. Cf. Slavín 11. 219., Pyp. K. II. 548., Bačk. Př. 186., Rk Sl. — V. Václ. z Čenova. Cf. Výb. II. 841., Ukaz. 113, Rk. Sl. — V. Jarosl., nar. 1860., prof. při čes. realce v Praze. Vz Bačk. Př. 147. Vlčelyko, a, n, melo, zastr. Rozk. Vlčenec = lupinus, květina. Dl. 45., 60. Vlčí. Jste z téhož v. hnízda zrozeni. Bart. 171. — V. mhla (vlčice). Hojení jí na Mor. Mtc. XV. 290. - V. v bot. cibule = modřenes. Brt. V. lýko. Cf. List. fil. XIII. 166. V. mlíč = pampeliška, vůbec květina, z které teče mléko, nalomí-li se. Nap. V. ocas, trn. Mllr. 64., 63. — V. Hory, Wulzes- hoten, ves v Rakousích. Vlčice, lupa. Sv. ruk. 319. a. — V. = ovce jako vlk. Mor. Brt. — V. = vlčí mhla. Mor. Brt. — V. ves u Loštic, Wolfendorf. Tam mají kožený zvonek v kapličce. Vz Sbtk. Krat. h. 214. — V. Cf. Vlcí (nahoře). Vlčíhrdlo, a, m., os. jm. Tk. VIII. 94. a j., Arch. X. 503. Vlčina, collect., Wildlingsreis, na stro- mech. Dch. Vlčinec, anchusa offic., rostl. Val. Vck. Vičko = jm. psa pastýřského. Slov. Vlčkovec, vce, m., dvůr VSlz. II. 348. Vléci. Cf. List. fil. X. 129., 1892. 117., Mkl. Etym. 379. b. — co. Chodí jako když plátno vleče (jeden po druhém). Us. Pil