Předchozí (1042)  Strana:1043  Další (1044) |
|
|||
1043
|
|||
|
|||
Vojský pečoval také o zemské hospo-
dářství. Pyp. K. II. 33. Vôjsť = vejíti. Slov. Zátur. Vinš. I. 28.,
29. 1. Vojta A. Vz Bačk. Písm. I. 226.
Vojtěch. Němci přeložili V-cha na Adal- berta. Pal. Rdh. II. 200. Vojtko, a, m. = Vojtěch. Slov. Hdž. Šlb.
27. Vojvoditi. — abs. Lež by vždy vejvo-
diti chtěla. Hus. III. 241. — čím. Vůle vé- voď svobodou. Štulc I. 134 Oltář nádherou svou všemu vojevodí. Hdk. — čemu jak dlouho. Paříž vévodí po drahnou dobu celému vzdělanému světu. Vlč. — kde. Ty v boji sv. vévoduj. Štulc I. 172. Smilstvo mocně po světě vévodí. Sv. ruk.5. Nedada v sobě vévoditi jeho zlé vuoli; Tolik pá- nóv bude jmieti, jelikž hřiechóv vévodí v něm. Št. Kn. š. 179., 19. (50.). — nad kým. Nade všemi vévodí. Sv. ruk. 73. V-dí nad nimi. Ev. víd. 13. Vojvodovina, y, f., Wojwodschaft, f. Rk.
Vok z Holštaina, z Valdštaina. Výb. II.
380. Vokabulář. Cf. Hš. Dod. II. str. X., I.
33. Vokáč = kdo má veliké oči. Us. Kšť. Vz
Okáč. - Šim. V. z Chyš. Mus. 1884. 510 3. Vokal = hustá špinavá voda. Lib.
NZ. I. 547. Vôkaň = znak Λ nad o (ô). V. sä volá
pre to, že sä ô vyslovuje ako uo. Slov. Hdž. Šlb. 41. Vokasnice, e, f. = zástěra. Ott. VI. 445.
Vokativ. Cf. Gb. Ml. II. 129. V. rovná
se druhdy nominativu místy na jihových. Mor.: Osef, Ondrej, poj sem! Brt. Na Pod- luží a na sousedním Slovensku na otázku: Jak ti je (= jak ti říkají křestním jménem; odpovídá se vokativem: Jane, Josefe, Ma- rýno, Rozáro. Též kmotři na otázku kně- zovu: Jak chcete dítěti říkati, odpovídají: Pavle, Petře, Veruno. Brt. D. 178., Obz. 1883. 162. Na Mor. místy ve v-vě sg., ozna- čuje li se jedna osoba dvěma substantivy, druhé subst. vyjadřuje se nominativem : stryku Peter. Sr. Pane rechtor. Brt. D. Vokluzka, y, f. Udělal jsem těžký pád
v tu v-ku na stupních (když bylo kluzko). U Loun. Wtr. Vokolisko, a, n. = vokršel (dod.). U Rájce.
Brt. Vokoun Ant. Jan. Vz Mus. 1892. 341.
Vokráčka, y, f = pruh mezi záhony
na poli nezoraný o dvou brázdách; uorá-li se z ní ještě jedna brázda, zbývá výhonek. Lib. NZ. I. 544. Vokřín, a, Vokřínek, nka, m., os. jm.
Let. 352., Výb. II. 1274. Vokršel, šle, m. = rozházená kopka
sena. U Drahan. Brt. Vokruže = oskeruše, sorbus, zahme Eber-
esche. Mllr. 100. Vola-. Volakdo, volaco. Cf. Brt. D. 165.
Volač, volačo = něco. Slov.
Voláč = kdo má veliké vole. Us., Pršp.
13. — V., holub. Brm. II. 2. 684. Volačí Koll. Zp. I. 194., Sl. spv. VI.
204. |
1. Volák = volač (pták, kohout). Němc.
V 144. Voľakdo = ledakdo. V Podluží. Brt.
Voľakedy = někdy, kdysi. Boly v. časy
na Slovensku, boly, ale sa minuly. Zátur. Voľakerý Také mor. Zabij v-rú kačenu.
Brt. N. p. 103. Voľakialsi = odněkud. Slov.
Voľakoľko = několik. Slov. U nás bývá
v. Maďarov. N. Hlsk. III. 159. Voľakýsi = jakýsi. Slov. Zátur.
Volání o pomoc. Jg. Slnosť 72.
Volanický dvůr u N. Bydž. Vchř.
Volapük, u, m , z angl. world = svět,
speak (spik) = Mluviti, tedy v. = (Schley- erova) světová řeč, světomluva, Weltsprache. Bkř. V. (Mluvnici i slovníček) dle učebných listů dra M. Obhlídala vyd. J. M. Bakalář, katech. v Břeclavi. 1887. Volapücký list (Volanunel) vych. v Praze. Cf. Srbecký (dod.). Volapükista, y, f = přívrženec vola-
püku. Bkř. Volatec. V-tci, gymnodorinae, ptáci. Brm.
II. 2. 638. Volatel = vokativ. Čít. pro 2. tř.
Volati. Cf. Mkl. Etym. 393. b. V. na
Laš Cf. Brt. D. 128. Choditi volat (za děv- četem). Vz Volání. Jrsk. — co: pomstu. Lpř. Akože (jak) volajú (jmenují) túto dě- dinu? Slov. — odkud kam. Krev k nebi volá z prachu. Kká. Z aleje zvonek volal k hoře. Osv. VI. 595. — čeho. Synek volá vody. Brt. D. — co kam (jak). Ku právu a k soudu někoho v. Bart. 120. Hrdlička volá ku lásky hrám. Vrch. Volej lásku na své rety. Vrch. V. něco v lesy. Drf. Lid k spáse volal posvěceným slovem. Hdk. — ke komu, k čemu (jak). K tobě všichni dnes voláme. Výb. II. 25. Vším srdcem k tobě v-me. Ryt. 108. a (v. 349.). Před- seda volá řečníka k věci. Srbený 47. V naše jmě budú k tobě v. Výb. II. 13. I volají (odvolávají) se k VMti. Arch. X. 31. — se nač. Je se na Štilfrida v. Výb. II. 43. Také se na to volají (toho se dovolávají), že.. . Arch. VII. 532. Mohl na Sáru se v., leč táhne se k Alžbětě. Sš. Výkl. — oč jak. Ze vší síly o pomoc v. Dch. — jak. Volal, co mu hrdlo stačilo. Dch. Prorok žalostně volá řka. Št. Kn. š. 5. — koho zač. V. za pomstu. Lpř. Dj. I. 51. V. Boha za soudce. Kká. K sl. j. 17. — kdy. Protož hlučně volají na prvé hodině kněžie řkúc. Št. Kn. š. 7 — kde. V jeho hrudi neznámý hlas volal k němu. Vrch. — proč. Byl od něho na pomoc volán. Šb. F. (Kdo bude) pro naše jmě k tobě v.? Lg. Kr. v. 226. — s kým = souhlasiti. Mor. A. Krmela. Volátko či jiřinka, druh vyšívání jiho-
čes. NZ. I. 143. Volatý dýměj, bubo strumatosus. Němec
v., čtyrrohatej. Us. V. hlávky zelné = vy- šeptalé. Sází-li šestinedělka hlavatici, budou hlávky v-té. U Kr. Hrad. Kšť. Volavec, vce, m. = volatý, stromosus
Pršp. 46. Volavěti, ěl, ění, kröpfig, dumm werden. Laš. Tč.
|
||
|
|||
Předchozí (1042)  Strana:1043  Další (1044) |