Obava. Slovesa obavy, negace po nich.
Vz List. fil. X. 273., Zápor.

Obávati se před čím, správně: čeho.
Brs. 155. — Cf. Mkl. Etym. 16.

Obaviti se = zdržeti se, sieh aufhalten.
Kaj si se tak dluho o-la? Sš. P. 13.

Obavný. O. věta, vz Věta IV. 655. b. 6).

Obběh, u, m., der Umlauf. Šm. Vz Oběh.

Obbíleční, periphaerisch. O kel = kolem
bílku umístěný a jej zavinující (u nocenky)
anebo opasující (u merlíka). Rst. 450.

Obblaněný; -en, a, o = blanou obrou-
bený, hautfragend. Rst. 451.

Obbrvka, y, f., berenice, eine Quallen-
art. Šm.

Obcajtrovati, obcajtrykovati = něco rychle
obehnouti. Klevetnice obcajtrykovala celé
město U Místka. Škd.

Obceliti = celym, neporušeným, na živu
zůstati. Více negativně. Ten zajíc už nc-
obcelí (honí-li ho a je-li již v úzkých) Val.
Vck.

Obcibulí, n.. hibernaculum, die Zwiebel-
hülle. Nz. Vz Rst 87., 451.

Obciciavať = vycucávati. Kosť o. Slov.
Dbá. Sl. pov. I. 48,5.

Obcizna = louka, nyní park v Plzni, les
u Husince (také Obcizny), pozemky u Pu-
timě. BPr.

Obcov, a, m, Obtschow, ves u Příbramě.
Blk. Kfsk. 5., 438., Sdl Hr. VI. 277., Rk.
Sl.

Obcova, y, f. = obcování, der Umgang.
Slov. Hdž Větín 150. Blažené hodiny pře-
žil jsem v o-vě a v rozmluvách s touto
slavoillyrskou Safo Koll III. 71. (171., 243.).

Obcovací, Umgangs-. O. řeč. Us. Dch.

Obcování = chování. Dobré mezi lidmi
o. 1515 Mus 1880. 490. — O = zacházení.
V o. s někým vjíti, býti, se dáti; O. s ně-
kým míti; S ním je těžké o Dch — O =
pohlavní = tělesné S hovady o. měl. Pož
63. — O službám božím Vz Sdl. Hr IV.
259.

Obcovati čemu Aby k pravému nábo-
ženství hodně čtení Kristovu o-li 1512. Luk.
z Pr. — jak. Obcováše nravy čsnými Hr.
ruk. 5. — s kým kde, v čem Jakým kdo
sam jest, s takym obcuje. Bž. exc. Věda,
že nebyl jest hodný obyej židóm, vedlé
jich položení, o. s pohanem v domu, v je-
dení a v pití. Hus II. 45.

Obcovně, gesellig, gesellschaftlich. Slov.
Bern.

Obcovnosť, i, f., die Geslligkeit. Slov.
Bern.

Obcovný, gesellig, gesellschaftlich

Občakávať, občakovati = očekávati. Slez.,
mor. a slov. Vo svete môže jich i vätšie
šťastie občakávať. Dbš Sl. pov. I. 406 Spíš
či čuješ, čili na mě občakuješ ? Brt. Ps.
151.

Občanskosť, i, f. = občanství Dk. Aesth.
486.

Občanský. O. společnosť, Osv. I. 522.,
rovnosť. Ib. 161. O. zákon, vz Ukaz 57.

Občar, a, m., sam. u Rychnova.

Občas, u, m. = občasí Cukerní o., Zucker-
Campagne. Dch.

Občasí stavební, Us. Pal., cukerní, vz
Občas, Dch, porotního soudu. Dch. Roz-
dělení dle o., Periodeneintheilung. Sl. les.

Občasně, periodisch. Mus. 1880. 167.

Občasný. O. změna teploty denní, Stč.
Zem. 514., publikace. Mus. 1880. 367.

Občekávať = očekávati. Slov. Bern.

Občerstva, y, f. = občerstvení. Sš. Mt. 12.

Občerstvený. Napiti se na o-nou. Us. —
čím: spánkem, jídlem, odpočinkem. Us. Pdl.

Občerstvírna, y, f., die Erfrischungs-
Halle. Us. Pdl.

Občerstviti. Občerstvující chládek, lázeň,
nápoj, spánek, Pdl., ovzduší. Dch. — se
čím kdy: po trampotách. Šml. I. 55.

Občesek, sku, m. Jako koni z noh vy-
střihují o. hrachovní. Db.

Občihnúť = obsáhnouti. O. strom. Zlin.
Brt. D. 237

Občina, die Mark = obec, statek obecní
sloužil původně pastýřům a lovcům a po-
čítány k ní: lesy, řeky, vody, dráhy, past-
viště a palouky; dědiny (patrimonium) slou-
žily rolníkům a byly: role, domy, zahrady,
štěpnice, louky a vše, co pluh a kosa za-
bírá. Vz Pal. Rdh II 250.

Občiniti. Což já budu moci tomu zboží
učiniti zlého, občiním jako neprítel. Arch.
VIII. 156.

Občinský, sam. u Kralovic v Pardub.

Občiny, vz Občina. — O , sam. u Něm.
Brodu; O Vrcovské, osada u Písku.

Občíslí, vz Zlomek.

Občíslový. O. desetinec (periodický),
v němž se jisté množství cifer v témž po-
rádku opakuje. Šim. 72.

Občistiti koho, co, ganz reinigen. Us.
Dbš.

Občizna. A tu se na o-ách položili. Let.
157.

Občov, a, m., vz Obcov.

Občuť = slyšeti, hören, vernehmen. Slov.
Dbš Sl. pov. H. 80.

Obdál. Bž. 237.

Obďalač, e, f., ziemliche Ferne. Slov. Ssk.

Obďaleč = obdál, opodal. Slov. Ľudstvo
sa o. dívalo, ako tá bitka vypadne. Dbš.
Sl pov. I. 299. (220, 500). — Č. Čt. I.
336, Syt. Táb. 176. Cf. Obdeľač.

Obdalečně = obďaleč. Znal jsem ho,
avšak jen o. Koll. IV. 251.

Obdaný; -án, a, o, umgeben. — čím:
září. Čch. Bs. 70. Blanou o-ný měchýř. SP.

II. 100.

Obdarek, rku, m. = malý obdar. Tato
přízeň stojí zvláštní o. Koll. III. 222.

Obdařelý = obdařený. O. krásou. Leg.
Mnč. R. 26.

Obdařený ctnostmi. Pož. 3. Lid od pří-
rody dobrými vlastnostmi hojně o-ný. Osv.
I. 157.

Obdařiti koho čím kde kdy jak. O.
koho čím. Št. Kn. š. 127. A po tom časném
životě mne u sebe životem věčným o-říš.
Mž. 109. Někoho mocí neb úřadem o. Hus

III. 213. Rozličnými rudami bohatě v mi-
losti boží obdařeno bylo. Nar. o h. a k.

Obdarovatel, e, m., der Beschenker. Šmb.
S. I. 420.

445*