Předchozí (2)  Strana:3  Další (4) |
|
|||
Obava. Slovesa obavy, negace po nich.
Vz List. fil. X. 273., Zápor. Obávati se před čím, správně: čeho.
Brs. 155. — Cf. Mkl. Etym. 16. Obaviti se = zdržeti se, sieh aufhalten.
Kaj si se tak dluho o-la? Sš. P. 13. Obavný. O. věta, vz Věta IV. 655. b. 6).
Obběh, u, m., der Umlauf. Šm. Vz Oběh.
Obbíleční, periphaerisch. O kel = kolem
bílku umístěný a jej zavinující (u nocenky) anebo opasující (u merlíka). Rst. 450. Obblaněný; -en, a, o = blanou obrou-
bený, hautfragend. Rst. 451. Obbrvka, y, f., berenice, eine Quallen-
art. Šm. Obcajtrovati, obcajtrykovati = něco rychle
obehnouti. Klevetnice obcajtrykovala celé město U Místka. Škd. Obceliti = celym, neporušeným, na živu
zůstati. Více negativně. Ten zajíc už nc- obcelí (honí-li ho a je-li již v úzkých) Val. Vck. Obcibulí, n.. hibernaculum, die Zwiebel-
hülle. Nz. Vz Rst 87., 451. Obciciavať = vycucávati. Kosť o. Slov.
Dbá. Sl. pov. I. 48,5. Obcizna = louka, nyní park v Plzni, les
u Husince (také Obcizny), pozemky u Pu- timě. BPr. Obcov, a, m, Obtschow, ves u Příbramě.
Blk. Kfsk. 5., 438., Sdl Hr. VI. 277., Rk. Sl. Obcova, y, f. = obcování, der Umgang.
Slov. Hdž Větín 150. Blažené hodiny pře- žil jsem v o-vě a v rozmluvách s touto slavoillyrskou Safo Koll III. 71. (171., 243.). Obcovací, Umgangs-. O. řeč. Us. Dch.
Obcování = chování. Dobré mezi lidmi
o. 1515 Mus 1880. 490. — O = zacházení. V o. s někým vjíti, býti, se dáti; O. s ně- kým míti; S ním je těžké o Dch — O = pohlavní = tělesné S hovady o. měl. Pož 63. — O službám božím Vz Sdl. Hr IV. 259. Obcovati čemu Aby k pravému nábo-
ženství hodně čtení Kristovu o-li 1512. Luk. z Pr. — jak. Obcováše nravy čsnými Hr. ruk. 5. — s kým kde, v čem Jakým kdo sam jest, s takym obcuje. Bž. exc. Věda, že nebyl jest hodný obyej židóm, vedlé jich položení, o. s pohanem v domu, v je- dení a v pití. Hus II. 45. Obcovně, gesellig, gesellschaftlich. Slov.
Bern. Obcovnosť, i, f., die Geslligkeit. Slov.
Bern. Obcovný, gesellig, gesellschaftlich
Občakávať, občakovati = očekávati. Slez.,
mor. a slov. Vo svete môže jich i vätšie šťastie občakávať. Dbš Sl. pov. I. 406 Spíš či čuješ, čili na mě občakuješ ? Brt. Ps. 151. Občanskosť, i, f. = občanství Dk. Aesth.
486. Občanský. O. společnosť, Osv. I. 522.,
rovnosť. Ib. 161. O. zákon, vz Ukaz 57. Občar, a, m., sam. u Rychnova.
Občas, u, m. = občasí Cukerní o., Zucker-
Campagne. Dch. |
Občasí stavební, Us. Pal., cukerní, vz
Občas, Dch, porotního soudu. Dch. Roz- dělení dle o., Periodeneintheilung. Sl. les. Občasně, periodisch. Mus. 1880. 167.
Občasný. O. změna teploty denní, Stč.
Zem. 514., publikace. Mus. 1880. 367. Občekávať = očekávati. Slov. Bern.
Občerstva, y, f. = občerstvení. Sš. Mt. 12.
Občerstvený. Napiti se na o-nou. Us. —
čím: spánkem, jídlem, odpočinkem. Us. Pdl. Občerstvírna, y, f., die Erfrischungs-
Halle. Us. Pdl. Občerstviti. Občerstvující chládek, lázeň,
nápoj, spánek, Pdl., ovzduší. Dch. — se čím kdy: po trampotách. Šml. I. 55. Občesek, sku, m. Jako koni z noh vy-
střihují o. hrachovní. Db. Občihnúť = obsáhnouti. O. strom. Zlin.
Brt. D. 237 Občina, die Mark = obec, statek obecní
sloužil původně pastýřům a lovcům a po- čítány k ní: lesy, řeky, vody, dráhy, past- viště a palouky; dědiny (patrimonium) slou- žily rolníkům a byly: role, domy, zahrady, štěpnice, louky a vše, co pluh a kosa za- bírá. Vz Pal. Rdh II 250. Občiniti. Což já budu moci tomu zboží
učiniti zlého, občiním jako neprítel. Arch. VIII. 156. Občinský, sam. u Kralovic v Pardub.
Občiny, vz Občina. — O , sam. u Něm.
Brodu; O Vrcovské, osada u Písku. Občíslí, vz Zlomek.
Občíslový. O. desetinec (periodický),
v němž se jisté množství cifer v témž po- rádku opakuje. Šim. 72. Občistiti koho, co, ganz reinigen. Us.
Dbš. Občizna. A tu se na o-ách položili. Let.
157. Občov, a, m., vz Obcov.
Občuť = slyšeti, hören, vernehmen. Slov.
Dbš Sl. pov. H. 80. Obdál. Bž. 237.
Obďalač, e, f., ziemliche Ferne. Slov. Ssk.
Obďaleč = obdál, opodal. Slov. Ľudstvo
sa o. dívalo, ako tá bitka vypadne. Dbš. Sl pov. I. 299. (220, 500). — Č. Čt. I. 336, Syt. Táb. 176. Cf. Obdeľač. Obdalečně = obďaleč. Znal jsem ho,
avšak jen o. Koll. IV. 251. Obdaný; -án, a, o, umgeben. — čím:
září. Čch. Bs. 70. Blanou o-ný měchýř. SP. II. 100.
Obdarek, rku, m. = malý obdar. Tato
přízeň stojí zvláštní o. Koll. III. 222. Obdařelý = obdařený. O. krásou. Leg.
Mnč. R. 26. Obdařený ctnostmi. Pož. 3. Lid od pří-
rody dobrými vlastnostmi hojně o-ný. Osv. I. 157. Obdařiti koho čím kde kdy jak. O.
koho čím. Št. Kn. š. 127. A po tom časném životě mne u sebe životem věčným o-říš. Mž. 109. Někoho mocí neb úřadem o. Hus III. 213. Rozličnými rudami bohatě v mi-
losti boží obdařeno bylo. Nar. o h. a k. Obdarovatel, e, m., der Beschenker. Šmb.
S. I. 420. 445*
|
||
|
|||
Předchozí (2)  Strana:3  Další (4) |