Obětnice 1. oltář na oběti; 2. stůl (v první
křesťanské církví), na který o mši kladl
biskup dobrovolné dary věřících; 3. poklad-
nice neb jiné náčiní v kostele postavené,
do něhož věřící skládají ofěry k nábožným
účelům. S. N. XI. 2. Domácí o. Msn. Or. 40.
Obětník řec. a římský. Vz Vlšk 503.
Obětnosť, i, f., die Aufopferung (als
Eigenschaft). Šm.

Obetnouti, obetíti, umhauen — co čím:
haluze sekerou. Laš. Tč.

Obětný. O. dým, Vrch., Čch., hody,
Mour., kámen, Mus., král, rex sacrorum,
J. Lpř., miska, -schale, Lpř. Sl., předpisy,
Sš. II 80., stůl, Pl. II. 463., zápal. Vrch.
Obětová, é, f. = hora u Luhačovic na
Mor. Šd.

Obětovací spis, přípis, Zueignungsschrift.
J. tr.

Obětovanec, nce, m., oblatus (v řeho-
lích), der Geopferte. Šm., Bor. Děj. diec.
159 , Loos. O. = oblatus, zaslíbenec, budoucí
mnich Mus. 1880. 466.

Obětování se p. Ježíši. Mž 114 O. sama
sebe, die Selbstaufopferung. Posp. O. zemi.
Vz Ukaz. 58.

Obetovanina, y, f. = modložertvina. Po-
hanské n. Sš. I. 156.

Obětovati co: mši, Dch., oběť. Ž. wit.
26. 7., 46. 14. — komu. O. prospěchy je-
dnotlivců prospěchům celku. Mus. 1880.
529. O. Bohu oběti. Št. Kn. š. 138. O-li sú
Bohu bohóm (bohů). Ž. kl. — kde Vól
tvój buď o-ván před tebú. Hus I. 56. —
co nač. Aby o-val kozu na oběť. Hus III.
74. O. mnoho na koho (vynakládati). Us
Obětovavosť, i, f. = obětavosť. Koll. III.
49.

Obětovavý = obětavý. Trok. 161., Loos
Obětovník, a, m. = kdo oběti přináší.
Šmb. S. II. 139. Vz Obětník.

Obětovný. O. nakladatel, národovec, vla-
stenec, Us. Pdl., láska. Sš. II. 164.— jak:
až k smrti. Sš. II. 133.

Obětový. O. láska. Sš. Bs 203. a.
Obetříti, abwischen. Požčaj (půjč) mně,
má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu
z potu krvavého. Sš P. 130.
Obětství, n, das Opferthum. Šm.
Obětšeny (obvětšený), frequens. Martha
pracováše v o-nej službě. Ev. víd. 85.

Obezčestiť, entehren. — co čím: nási-
lím. Slov. Zbr. Hry 178.

Obezčlovečený = zmrzačený. Slov. Lípa
III. 152.

Obezčlověčiť koho = zmrzačiti. Slov.
Lípa III. 150.

Obezdívka, y, f., die Ummauerung. Hrm.
54., Dch. O. schodů. Šand. II. 60.

Obezdříti co = obezříti, betrachten, be-
sehen. Na líce i na ruby všecko obezdřil.
Laš. Tč. — se = obrátiti se. U Frýdka.
Brt. D. 360.
Oběziny, vz Obědiny.
Obeznámenosť, i, f. = obeznámení. Dk.
Aesth 464.

Obezpečnosť, i, f., die Sicherstellung.
Slov. Phľd. VII. 96.

Obezřele, vorsichtig. O. si počínati. Mus.
1880. 231.

Obezřelý. Us. J. Lpř.

Obezřenie, n. V MV. neprava glossa. Pa.

Obezřetnosť, i, f. = obezřelosť. Rk.

Obezřetný. Dle Jg Napom. šp m.: pro-
zřetelný, opatrný, obezřelý.

Obezříti, conspicere. Ž. wit. 94 b. 4. —
koho. Obezřev učedníky vůkol sebe sedící
řekl Br. — kde. O se ve společnosti. Dk.
Darmo plačem tým horám, darmo sa v nich
obzerám. Sl. spv. IV 135. — čím. Obezři
zrakem krále. Kar. 88. — jak. Obezři ho
jasným zrakem. Výb. I 589 S němou zá-
vistí obzírají nevídanou vnadu. Cch Bs. 73.
Obzrelo sa slnko, obzrelo sa zpiatky. Phľd.
VI. 280. — se. Obzri sa. Slov. Němc. VII.
13. — se oč. O mňa sa ani neobzreš. Sl.
ps. č. 196. — kam. Porezala som sa, na
teba obzerala som sa. Koll. Zp. II. 389.
Ešte sa raz obzriet mám k tým zahradám.
Sl. spv. II. 63. — odkud. Vše obzíral jako
s vysoké skály. Zb. — se kudy. Obzírati
se po světě. Us Tč.

Obezsileti, kraftlos werden. Slov. Phľd.
III 2. 195.

Obežart. Na o. = opravdu. Laš. Brt. D.
237.

Oběžitý, abschüssig. O. pole (kde voda
snadno stéká, Las. Tč., jež má na obě strany
svah Brt. D. 237.).

Obeživo, a, n. = obíhající peníze, Um-
laufswerth. Kzl. 263. Vz Banka v Ott.

Oběžně, per roliam. Dch. Vz Oběh (dod.)

Oběžní, vz Oběžný.

Oběžnice vnitřní: Mars, Merkur, Venuše,
Země, vnější: Jupiter, Neptun, Saturn, Uran ;
hořejší = vzdálenější od slunce než země ;
dolejší = bližší slunci než zimě. Stč. Zem.
875 Cf. Schd. I. 244., Rk. Sl.

Oběžnicový, Planeten-. O. tvar (splo-
štěný), pohyb. Stč. Zem. 160.

Oběžnička, y, f, vz Oběžnice. Stč. Zem.
234., 269.

Oběžnosť, i, f., der Cours im Geldwesen.
Rk.

Oběžný, -ní. O. doba, die Umlaufsperiode,
J. tr., cesta Sš. I. 4. — kde. Název o-ný
mezi bludaři, geläufig Šf. III. 187

Obežralkyně, ě, f., die Fresserin. Bern.

Obhadzovačka, y, f., die Maurerkelle.
Slov Ssk.

Obhajba, y, f. = obhájení. Uč. Nov. 1884.
261.

Obhájce, m. a f. Bž. 71. O. katolicismu
proti jinověrcům. Mus. 1880. 470.

Obhajduchovať = obtančiti, herumtan-
zen. Slov. Před popravou o-val si Janošík
ještě čtyřikrát šibenici. Pokr. Pot. II. 110.
Ešte on dvarazy stép o-val. Sb. sl. ps. II.
1. 88.

Obhájiti. — koho čeho. Chceš-li v Boha
uvěřiti, chcu tě tej sanuti smrti o. Sš. P.
40. — se komu kde. Na hradě nepřáte-
lům se o. Abr. 238.

Obhájný. Za Mus. polož: Šf. I. 577., II.
522. O-mi slovy něco zastírati. Šf. O. do-
klad pro rukopis. Gb.

Obhajovač, e, m. = obhajovatel.

Obhajovačský, Vertheidiger-. Gb.

Obhákovati, umhaken. Šm.



	8

	Obětnice 1. oltář na oběti; 2. stůl (v první křesťanské církví), na který o mši kladl biskup dobrovolné dary věřících; 3. poklad- nice neb jiné náčiní v kostele postavené, do něhož věřící skládají ofěry k nábožným účelům. S. N. XI. 2. Domácí o. Msn. Or. 40. Obětník řec. a římský. Vz Vlšk 503. Obětnosť, i, f., die Aufopferung (als Eigenschaft). Šm. Obetnouti, obetíti, umhauen — co čím: haluze sekerou. Laš. Tč. Obětný. O. dým, Vrch., Čch., hody, Mour., kámen, Mus., král, rex sacrorum, J. Lpř., miska, -schale, Lpř. Sl., předpisy, Sš. II 80., stůl, Pl. II. 463., zápal. Vrch. Obětová, é, f. = hora u Luhačovic na Mor. Šd. Obětovací spis, přípis, Zueignungsschrift. J. tr. Obětovanec, nce, m., oblatus (v řeho- lích), der Geopferte. Šm., Bor. Děj. diec. 159 , Loos. O. = oblatus, zaslíbenec, budoucí mnich Mus. 1880. 466. Obětování se p. Ježíši. Mž 114 O. sama sebe, die Selbstaufopferung. Posp. O. zemi. Vz Ukaz. 58. Obetovanina, y, f. = modložertvina. Po- hanské n. Sš. I. 156. Obětovati co: mši, Dch., oběť. Ž. wit. 26. 7., 46. 14. — komu. O. prospěchy je- dnotlivců prospěchům celku. Mus. 1880. 529. O. Bohu oběti. Št. Kn. š. 138. O-li sú Bohu bohóm (bohů). Ž. kl. — kde Vól tvój buď o-ván před tebú. Hus I. 56. — co nač. Aby o-val kozu na oběť. Hus III. 74. O. mnoho na koho (vynakládati). Us Obětovavosť, i, f. = obětavosť. Koll. III. 49. Obětovavý = obětavý. Trok. 161., Loos Obětovník, a, m. = kdo oběti přináší. Šmb. S. II. 139. Vz Obětník. Obětovný. O. nakladatel, národovec, vla- stenec, Us. Pdl., láska. Sš. II. 164.— jak: až k smrti. Sš. II. 133. Obětový. O. láska. Sš. Bs 203. a. Obetříti, abwischen. Požčaj (půjč) mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Sš P. 130. Obětství, n, das Opferthum. Šm. Obětšeny (obvětšený), frequens. Martha pracováše v o-nej službě. Ev. víd. 85. Obezčestiť, entehren. — co čím: nási- lím. Slov. Zbr. Hry 178. Obezčlovečený = zmrzačený. Slov. Lípa III. 152. Obezčlověčiť koho = zmrzačiti. Slov. Lípa III. 150. Obezdívka, y, f., die Ummauerung. Hrm. 54., Dch. O. schodů. Šand. II. 60. Obezdříti co = obezříti, betrachten, be- sehen. Na líce i na ruby všecko obezdřil. Laš. Tč. — se = obrátiti se. U Frýdka. Brt. D. 360. Oběziny, vz Obědiny. Obeznámenosť, i, f. = obeznámení. Dk. Aesth 464. Obezpečnosť, i, f., die Sicherstellung. Slov. Phľd. VII. 96. Obezřele, vorsichtig. O. si počínati. Mus. 1880. 231.	Obezřelý. Us. J. Lpř. Obezřenie, n. V MV. neprava glossa. Pa. Obezřetnosť, i, f. = obezřelosť. Rk. Obezřetný. Dle Jg Napom. šp m.: pro- zřetelný, opatrný, obezřelý. Obezříti, conspicere. Ž. wit. 94 b. 4. — koho. Obezřev učedníky vůkol sebe sedící řekl Br. — kde. O se ve společnosti. Dk. Darmo plačem tým horám, darmo sa v nich obzerám. Sl. spv. IV 135. — čím. Obezři zrakem krále. Kar. 88. — jak. Obezři ho jasným zrakem. Výb. I 589 S němou zá- vistí obzírají nevídanou vnadu. Cch Bs. 73. Obzrelo sa slnko, obzrelo sa zpiatky. Phľd. VI. 280. — se. Obzri sa. Slov. Němc. VII. 13. — se oč. O mňa sa ani neobzreš. Sl. ps. č. 196. — kam. Porezala som sa, na teba obzerala som sa. Koll. Zp. II. 389. Ešte sa raz obzriet mám k tým zahradám. Sl. spv. II. 63. — odkud. Vše obzíral jako s vysoké skály. Zb. — se kudy. Obzírati se po světě. Us Tč. Obezsileti, kraftlos werden. Slov. Phľd. III 2. 195. Obežart. Na o. = opravdu. Laš. Brt. D. 237. Oběžitý, abschüssig. O. pole (kde voda snadno stéká, Las. Tč., jež má na obě strany svah Brt. D. 237.). Obeživo, a, n. = obíhající peníze, Um- laufswerth. Kzl. 263. Vz Banka v Ott. Oběžně, per roliam. Dch. Vz Oběh (dod.) Oběžní, vz Oběžný. Oběžnice vnitřní: Mars, Merkur, Venuše, Země, vnější: Jupiter, Neptun, Saturn, Uran ; hořejší = vzdálenější od slunce než země ; dolejší = bližší slunci než zimě. Stč. Zem. 875 Cf. Schd. I. 244., Rk. Sl. Oběžnicový, Planeten-. O. tvar (splo- štěný), pohyb. Stč. Zem. 160. Oběžnička, y, f, vz Oběžnice. Stč. Zem. 234., 269. Oběžnosť, i, f., der Cours im Geldwesen. Rk. Oběžný, -ní. O. doba, die Umlaufsperiode, J. tr., cesta Sš. I. 4. — kde. Název o-ný mezi bludaři, geläufig Šf. III. 187 Obežralkyně, ě, f., die Fresserin. Bern. Obhadzovačka, y, f., die Maurerkelle. Slov Ssk. Obhajba, y, f. = obhájení. Uč. Nov. 1884. 261. Obhájce, m. a f. Bž. 71. O. katolicismu proti jinověrcům. Mus. 1880. 470. Obhajduchovať = obtančiti, herumtan- zen. Slov. Před popravou o-val si Janošík ještě čtyřikrát šibenici. Pokr. Pot. II. 110. Ešte on dvarazy stép o-val. Sb. sl. ps. II. 1. 88. Obhájiti. — koho čeho. Chceš-li v Boha uvěřiti, chcu tě tej sanuti smrti o. Sš. P. 40. — se komu kde. Na hradě nepřáte- lům se o. Abr. 238. Obhájný. Za Mus. polož: Šf. I. 577., II. 522. O-mi slovy něco zastírati. Šf. O. do- klad pro rukopis. Gb. Obhajovač, e, m. = obhajovatel. Obhajovačský, Vertheidiger-. Gb. Obhákovati, umhaken. Šm.