Obkuska, y, f. = dřevěná, vyřezávaná
dýmka. Val. Vck., Brt. D.

Obláč. Cf. Sdl. Hr. IV. 258.

Obláčení, n., die Ankleidung. Řád o. krá-
lového. Kar. 106.

Oblačidlo, a, n., vestibulum. Mill. 106.

Obláčitel, e, m. = obléhatel, der Anklei-
der. Šm.

Oblačiti, vz Kolčí (dod.).

Obláčiti sě, induere. — več. Člověk
jeden obláčíše sě v aksamit Ev. víd. 54.
Člověk některaký oblačováše se v zlato-
hlav. B ol. 228.

Obláčko, a, n., skvrna, ein wolkiger Fleck.
Rst. 451.

Obláčkovitý = tak kalný, že se zkalení
provaluje jako obláčky. O. výstřelek. KP.
V. 325.

Obláčkový = obláčkovitý. O. hmota. Stč.
Zem. 150.

Oblačně, wolkig. Bern.

Obláčněti, ěl, ění = obvláčněti, vláčným
se stávati. — čím. Knedlík zelím obláční.
U Rychn. Msk.

Oblačno. Z večera o., z polnoci je jasno.
Sl. ps. 353.

Oblačný. O. mlha, Kká, přelud, Osv.,
růže větrná (nefická), tvar, závoj, Stč. Zem.
607., 624., 518., trůn (boží), Čch. Mch. 107.,
výše, Vrch., Šml., Dch.

Obľadať, obľadnút = oblednouti, blass
werden. Slov. Vädne a obľadá. Č Čt. II. 87.
Obľadol ako stena. Frsc. Zor. I. 44. Hanička
obľadla. N. Hlsk. XXI. 86.

Obľadlý = obledlý. Slov. Ssk.

Oblaha. Bez odvahy není oblahy. Němc.
D. č.

Obľahčiť = oblehčiti. Slov. Šd., Loos.

Oblahčivý = oblehčivý, erleichternd. Slov.
Loos.

Obľahnút = ulehnouti, zalehnouti. Slov.
Obľahol, aby viac nevstal. Orl. II. 350. —
Phľd. VI. 255., ZObz. XXII. 172.

Obľahnutý = oblehnutý. Slov Phľd. VI.
345.

Oblahoditi. Za Št. polož: Kn. š. 73.

Oblahoslaveňovati co. Čisté svedomí
o-ňuje rozumné stvorení. Slov. Tč.

Oblahoslaviti koho čím. Výb. I. 326.

Oblacháč, e, m., massonia, die Massonie,
rostl. Vz Rstp. 1604.

Oblajovice, Oblajowitz. Blk. Kfsk. 558.,
Sdl. Hr. IV. 372., Rk. Sl.

Oblak dle Z. Howarda: 1. řasa, cirrus =
pírkovité bledé obláčky a tenké; 2. kupa,
cumulus, ledvinovité, na krajích lesklé oblaky
husté; 3. sloha, stratus, zvrstvené, vodorovně
roztáhlé o.; 4. řasokupa, cirrocumulus, řa-
sovitě rozložené kupy; 5. řasosloha, cirro-
stratus, zvrstvené řasy mohutnejší; 6) kupo-
sloha, cumulostratus, vrstva kupami osa-
zená; 7. mračno deštivé, nimbus, tuče. Stč.
Zem. 625. Cf. ib. 628. a 661., Schd. I. 130.,
Stč. Zem. 622., 628. Do oblak se dívati.
Bž. 83. Prosila sem tě pod o-kem (pod ne-
bem). Wtr. exc. Slunce o-kem přikryji. BO.
Pachtiti se za oblakem = marnou práci ko-
nati. Šml. O-ka se výší, nebude pršet. Us.
Vk. Mé domlouvání pouštěl s o-ky = ne-
všímal si ho. Šml. I. 45. Orel vstúpi v o-ky.

Alx. Piavie, že jest prorok taký, jehožť
nenie pod oblaky. Výb II. 33. Má oblaka
v hlavě Po o-cíeh chodí (vznáší se vysoko,
je nepraktický). Wtr. exc. — O. = oční ne-
moc. Černý o. (mozkový, amaurosis cere-
bralis; při otravě olovem, am. saturnina;
z nedokrevnosti, am. anaemica). Ktt. exc. —
O. = oblok, okno. Slov.
Oblak z oblý. O-ky = oblé dříví. Vck.
Oblakohlučný, sturmregend. Lpř., Koll.
St. 245.

Oblakochuchel, chlu a chle, no. = mrak.
Vký.

Oblakokácný, wolkenfällend, -stürmend.
O. poet Dch.

Oblakokotný = oblakokácný. Šm.

Oblakolom, u, m., der Wolkenbruch.
Trok. 18.

Oblakoměti, ganz geizig werden. Us.
Msk.

Oblakotvárný, wolkenbildend. O. síly.
Stč. Zem. 629.

Oblakový sloup. Ž. wit. 98. 7.

Oblakoznačný. O. čísla. Stč. Zem. 607.

Oblamování. Na dlouhé napomínání a
o. (Zureden) se smířili. Wtr. exc.

Oblana. Mkl. Etym. 17.

Oblankovati, vallare. 1424.

Oblanov, rybník u Mydlovar. BPr. —
O., Voblunov, Weigelsdorf, ves v Jičín.
Blk. Klsk. 938., 1239., Sdl. Hr. V. 363.,
Rk. Sl.

Oblanovati, abhäutein. Zajíce o. Us. Sd.

Oblanový. O. šťáva, das Kambium, Sl.
les, tkanivo. NA. V. od. II. 6. Cf Rst.
451.

Oblapiti co: modly. Ž. gloss. 113. 7. Až
ty jasné pasy Slovač o-pí. Hdk. C. 43. Sedňa
na hřibjatko, o-dím dževčatko, ona moju
musi być. Sš. P. 645. — se kdy. Že se
oba v celování stokrát o-li. HdK. — co
čím: rukama. Hdk.

Oblásek, myslivna u Příbora.

Oblask, a, m., několik domkův u Bílska.

Oblasnosť, i, f. = okrslek, provincia.
Sv. ruk Al. 690. Cf. Oblasť.

1. Oblasť m. obvlasť. Bž. 47. O. = kra-
jina. Čch. Dg. 721., Čch. Mch. 48 O. rost-
linné, živočisné. NA. V. 571.

Oblastní = k oblasti se vztahující, m.
obvlastní. Bž. 47. O. rozdělení. Tl. M. 130.
— O. = obzvláštní. O. milosť, Št. Kn. š. 27.,
40., 122 . náboženství. Št. Kn. š. 126.

Oblášce. Pravn. 1788.

Obláščie = obláští. Z o. píle. Výb. I.
917., Sv. ruk. Al. 1469.

Oblášť, obláště Výb. I. 415. O. jmějíše
domek hostinný. Výb. I. 1161. Přebývali
ruozno od sebe každý o. Žvt. otc. 52. b.

Obláštie. O. milosti hnutie; Takéžť ne-
móž odpustiti, byť měl své obláštie (jmění)
a jsa mnichem. Št. Kn. š. 42., 134.

Obláštnosť, i, f. = obzvláštnosť. Sv. ruk.
Al. 1468.

Obláť = obliti. Slov. Bern.

Oblátati, ringsum flicken. Šm.

Oblátek. Cf. Chdt. 28.

Oblatka. Jaká forma taká o. Rr.

Oblatkář, e, m. = katolík (husitská na-
dávka). Pal. Dj. IV. 2. 506.