Oblíbiti co Dotud člověk přemietá myslí,
až i oblíbí; dotud oblibuje, až i bude či-
niti skutkem to, coj´ obliboval. Št. Kn. š.
186. Tu radu oblibujem. Arn. 1924. — se
komu. Dch — co kde. Tu vieru v své
duši oblibuje. Mus. 1864. 469. Kdežby sobě
živnosť a byt svůj oblíbil. 1515. Mus. 1880.
490.

Oblibnosť, i, f., die Ergötzung. Slov.
Bern.

Oblibování. Jakž se jich o. najprv počne
v srdci. Št. Kn. š. 183.

Oblibovatel, e, m., der Liebhaber. O.
malířství. Koll. III. 359.

Oblibůstka, y, f, die Liebhaberei. Šm.

Oblice = štěpinka. Vezmu-li o-ci, hned
tě praštím. U Nepoměřic. Rč.

Oblíct = obléci. Us.

Obličej. O původu vz List. fil. 1882. 207.,
210. — Ž. wit. 10. 8. a j. (Cf. ib. 236.).
O. má tyto krajiny: krajinu oční, regio
ocularis (obsahuje víčka s brvami a a za nimi
zenici), 2. nosovou, r. nasalis, 3. ústní, r.
oralis, 4. bradovou, r. mentalis, 5 lícní, r.
malaris. Stff. Vz Enc. paed. I 269.—270.
Pokojný o. míti. Alx. V. Neb pod dobrým
oblicejem tají se žádosť smilné nečistoty.
Št. Kn. š. 77. O. jest člověka zrádce. Bz.,
Hkš , Sb uč. — O. brouků. Kk. Br. 4.

Obličejový, Gesichts-. O. bolesť, křeč,
čiv. Nz. lk. Sáně (čelisť dolní) jest nejdo-
lejší kosť o-vá. S. N. X. 149.

Obličký = oblounký. Rst. 451.

Obličný zločin = lícem dovedený. Pal.
Rdh. II. 231.

Oblievačka, vz Oblévačka. Slov. Loos.

Obligace alternativní. Vz Ott. II. 15.

Obligační, Obligations-. O. právo. Us.
Pdl.

Obligatní předmět = přikázaný. J. tr.
O. (povinné) manželství. Vz S. N. XI. 172.

Obligatornosť, i, f. O. německého jazyka
na středních školách českých. Kos. v Km.
1884. 692.

Oblik, gt. obleku = oblek. Laš. Tč.

Oblík = luk, ohbina, u pily, der Bügel,
Sl. les.; o. u klanice Pdl. — O = účet.
Št. III. 646. — O. = vrch u Loun Dch. —
O. = zaniklá ves v Žatecku. Blk. Kfsk.
1139, 1141.

Oblina = plášť, die Mantelfläche, v geom.
Vz Jrl. 421. — O. = oblé kulaté dřevo, das
Prügelholz Laš. Tč. O. klobouku, die Kappe.
Klobouk mužský složen z o-ny a střechy.
Dch.

Oblínalý. Jel. Enc. m. 32.

Oblinec, nce, m. = oblak, oblé dřevo,
oblý sloup. Mor. Brt. D. 146., 238

Oblinkový. O. dříví, vz Oblina.

Obliseň, sně, f. = recalvatio. BO.

Oblisknouti se = zablesknouti se. Mor.
Brt. D.

Obliskovati se = blyštěti se. Boty tak
sa mu obliskujú. Mor. Brt. D.

Oblitečník, u, m., das Ciborium. Tpl.

Obliterace, e, = ucpání přirozeného
průchodu hl. tepen a žil. Slov. zdrav.

1. Obliti. — co. Oblévá koho záře. Kos.
Až ma horúčka oblieva. Rr. Sb. Proudy
vůně o-ly jej. Vrch. A mia nebožátko slze

oblévajú. Mor. ps. Hrb. Oblievaj vlasy a
hlavičku, ale mi zašanuj tu novú sukničku
(o veliké noci). Koll. Zp I. 24 Duši ne-
smíš oblévati (poskvrňovati). Marg. v. 264.
Cf. Obliti. — co komu. Krev mu líce ob-
lili. Us Dbv. — co, se čím. Hrozný po-
liček jí dala, ež se hned krvjú oblila Sš.
P. 49. Něco vodú o. Hr. ruk. 407. Rosú
tvé múdrosti to oblí (oblij). Výb. I. 584.
Slzami se o-la. Brt. P. 144. Měsíc krvú sě
oblil. Alx N 391. O. koho malomocenstvím.
Hus III. 238

Oblitka, y, f., die Geschirrglasur ? Us.
Šd.

Oblívka, oblévka, y, f. = co kolem ně-
čeho oblito jest. NA. III. 96. — O , vz Ob-
lévka. Šd.

Obliza = prst ukazováček. Us. Rgl.

Oblízka, y, f. = oblízačka, bolavy koutek.
Má o-ku. U Rvchn. Msk. Nepij po něm,
dostaneš o-ky U Kral. Hrad. Kšť.

Oblizlo, a, n. = lichotník, der Schmeichler.
Slez,. Šd , Brt. D. Vz Obližhuba, Obližkulka.

Oblizmiska, y, f. = prst ukazováček
(v dětské řeči) Us. Brt. Dt. 14. Vz Obliž-
miska.

Oblizni, proximus. Až do konečných
krajin o-ních vlastí. Mill. 68.

Oblíž nynější Sofie. Št. III. 205. Jich
v zemi neb o. není. Výb. II. 1436.

Obližhuba, y, f. = oblizlo. Slez. Šd.
U Rychn. Vk.

Obližkulka, y, f = oblizlo. Us. Škd.,
Olv.

Obližmiska, y, f. = mlsout; oblizmiska.
Vck.

Oblo. Do obla zahnutý, länglichrund ge-
bogen. Dch.

Obločiar, a, m. = oknář, sklenář. Slov.
Šd., Pokr. Pot. 170.

Obločník, u, m., das Schiebfensterchen.
Slov. Ssk.

Oblod, u. m Bez o-da něco učiti. Ezp.
1173

Obloh, u, m., der Radkranz. Kolem špicí
u kola jde o. složený ze šesti loukotí. Kom.

Obloha, das Firmament. Milejší mi o.
nežli strop (raději chodím venku, než sedím
ve světici). Osv. 1885. 132. Vz Měsíc (há-
danka). O u Homera, vz List. fil. IX. 226.

Oblohní (!) oblouk = obzor. Pohl.

Obloholetný. Za Č. polož: Rž. LXXIII.

Oblohovati = pokrývati. Pl.

Oblohranně tesati, okřesati, bewald-
rechten Sl. les.

Obloj. Co znamená? Bdl. Obr. 111.

Oblok, oblôček = okno Němc. III. 205.,
VII. 30, 257 O. je otvorenina zavrená,
okno je otvorenina prázna, t. j. bez oken
či bez skla, čemuž na Mor. dí sa okenica,
na pr. na väži Ľud slovenský tu robí roz-
diel. Rr Sb. Jejich rodiče spávali, když oni
pod oblokami co vidna (bis zum hellen Tage)
sedávali. Němc. Len jednym oblôčkem, ktorý
bol ustavične plátnom zastretý, nesmel ani
kuknúť. Dbš. Sl. pov. I. 342. Švarné děvče
pod oblokom jeho počúvá; Už ide ten šuhaj
sem popod oblôčky. Koll. Zp. I. 60., II.
317. Bo mě sama zavolala zpod oblôčka
do chyže. Sl. ps. 224. Stála som ja pod