Předchozí (14)  Strana:15  Další (16) |
|
|||
15
|
|||
|
|||
Oblíbiti co Dotud člověk přemietá myslí,
až i oblíbí; dotud oblibuje, až i bude či- niti skutkem to, coj´ obliboval. Št. Kn. š. 186. Tu radu oblibujem. Arn. 1924. — se komu. Dch — co kde. Tu vieru v své duši oblibuje. Mus. 1864. 469. Kdežby sobě živnosť a byt svůj oblíbil. 1515. Mus. 1880. 490. Oblibnosť, i, f., die Ergötzung. Slov.
Bern. Oblibování. Jakž se jich o. najprv počne
v srdci. Št. Kn. š. 183. Oblibovatel, e, m., der Liebhaber. O.
malířství. Koll. III. 359. Oblibůstka, y, f, die Liebhaberei. Šm.
Oblice = štěpinka. Vezmu-li o-ci, hned
tě praštím. U Nepoměřic. Rč. Oblíct = obléci. Us.
Obličej. O původu vz List. fil. 1882. 207.,
210. — Ž. wit. 10. 8. a j. (Cf. ib. 236.). O. má tyto krajiny: krajinu oční, regio ocularis (obsahuje víčka s brvami a a za nimi zenici), 2. nosovou, r. nasalis, 3. ústní, r. oralis, 4. bradovou, r. mentalis, 5 lícní, r. malaris. Stff. Vz Enc. paed. I 269.—270. Pokojný o. míti. Alx. V. Neb pod dobrým oblicejem tají se žádosť smilné nečistoty. Št. Kn. š. 77. O. jest člověka zrádce. Bz., Hkš , Sb uč. — O. brouků. Kk. Br. 4. Obličejový, Gesichts-. O. bolesť, křeč,
čiv. Nz. lk. Sáně (čelisť dolní) jest nejdo- lejší kosť o-vá. S. N. X. 149. Obličký = oblounký. Rst. 451.
Obličný zločin = lícem dovedený. Pal.
Rdh. II. 231. Oblievačka, vz Oblévačka. Slov. Loos.
Obligace alternativní. Vz Ott. II. 15.
Obligační, Obligations-. O. právo. Us.
Pdl. Obligatní předmět = přikázaný. J. tr.
O. (povinné) manželství. Vz S. N. XI. 172. Obligatornosť, i, f. O. německého jazyka
na středních školách českých. Kos. v Km. 1884. 692. Oblik, gt. obleku = oblek. Laš. Tč.
Oblík = luk, ohbina, u pily, der Bügel,
Sl. les.; o. u klanice Pdl. — O = účet. Št. III. 646. — O. = vrch u Loun Dch. — O. = zaniklá ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 1139, 1141. Oblina = plášť, die Mantelfläche, v geom.
Vz Jrl. 421. — O. = oblé kulaté dřevo, das Prügelholz Laš. Tč. O. klobouku, die Kappe. Klobouk mužský složen z o-ny a střechy. Dch. Oblínalý. Jel. Enc. m. 32.
Oblinec, nce, m. = oblak, oblé dřevo,
oblý sloup. Mor. Brt. D. 146., 238 Oblinkový. O. dříví, vz Oblina.
Obliseň, sně, f. = recalvatio. BO.
Oblisknouti se = zablesknouti se. Mor.
Brt. D. Obliskovati se = blyštěti se. Boty tak
sa mu obliskujú. Mor. Brt. D. Oblitečník, u, m., das Ciborium. Tpl.
Obliterace, e, = ucpání přirozeného
průchodu hl. tepen a žil. Slov. zdrav. 1. Obliti. — co. Oblévá koho záře. Kos.
Až ma horúčka oblieva. Rr. Sb. Proudy vůně o-ly jej. Vrch. A mia nebožátko slze |
oblévajú. Mor. ps. Hrb. Oblievaj vlasy a
hlavičku, ale mi zašanuj tu novú sukničku (o veliké noci). Koll. Zp I. 24 Duši ne- smíš oblévati (poskvrňovati). Marg. v. 264. Cf. Obliti. — co komu. Krev mu líce ob- lili. Us Dbv. — co, se čím. Hrozný po- liček jí dala, ež se hned krvjú oblila Sš. P. 49. Něco vodú o. Hr. ruk. 407. Rosú tvé múdrosti to oblí (oblij). Výb. I. 584. Slzami se o-la. Brt. P. 144. Měsíc krvú sě oblil. Alx N 391. O. koho malomocenstvím. Hus III. 238 Oblitka, y, f., die Geschirrglasur ? Us.
Šd. Oblívka, oblévka, y, f. = co kolem ně-
čeho oblito jest. NA. III. 96. — O , vz Ob- lévka. Šd. Obliza = prst ukazováček. Us. Rgl.
Oblízka, y, f. = oblízačka, bolavy koutek.
Má o-ku. U Rvchn. Msk. Nepij po něm, dostaneš o-ky U Kral. Hrad. Kšť. Oblizlo, a, n. = lichotník, der Schmeichler.
Slez,. Šd , Brt. D. Vz Obližhuba, Obližkulka. Oblizmiska, y, f. = prst ukazováček
(v dětské řeči) Us. Brt. Dt. 14. Vz Obliž- miska. Oblizni, proximus. Až do konečných
krajin o-ních vlastí. Mill. 68. Oblíž nynější Sofie. Št. III. 205. Jich
v zemi neb o. není. Výb. II. 1436. Obližhuba, y, f. = oblizlo. Slez. Šd.
U Rychn. Vk. Obližkulka, y, f = oblizlo. Us. Škd.,
Olv. Obližmiska, y, f. = mlsout; oblizmiska.
Vck. Oblo. Do obla zahnutý, länglichrund ge-
bogen. Dch. Obločiar, a, m. = oknář, sklenář. Slov.
Šd., Pokr. Pot. 170. Obločník, u, m., das Schiebfensterchen.
Slov. Ssk. Oblod, u. m Bez o-da něco učiti. Ezp.
1173 Obloh, u, m., der Radkranz. Kolem špicí
u kola jde o. složený ze šesti loukotí. Kom. Obloha, das Firmament. Milejší mi o.
nežli strop (raději chodím venku, než sedím ve světici). Osv. 1885. 132. Vz Měsíc (há- danka). O u Homera, vz List. fil. IX. 226. Oblohní (!) oblouk = obzor. Pohl.
Obloholetný. Za Č. polož: Rž. LXXIII.
Oblohovati = pokrývati. Pl.
Oblohranně tesati, okřesati, bewald-
rechten Sl. les. Obloj. Co znamená? Bdl. Obr. 111.
Oblok, oblôček = okno Němc. III. 205.,
VII. 30, 257 O. je otvorenina zavrená, okno je otvorenina prázna, t. j. bez oken či bez skla, čemuž na Mor. dí sa okenica, na pr. na väži Ľud slovenský tu robí roz- diel. Rr Sb. Jejich rodiče spávali, když oni pod oblokami co vidna (bis zum hellen Tage) sedávali. Němc. Len jednym oblôčkem, ktorý bol ustavične plátnom zastretý, nesmel ani kuknúť. Dbš. Sl. pov. I. 342. Švarné děvče pod oblokom jeho počúvá; Už ide ten šuhaj sem popod oblôčky. Koll. Zp. I. 60., II. 317. Bo mě sama zavolala zpod oblôčka do chyže. Sl. ps. 224. Stála som ja pod |
||
|
|||
Předchozí (14)  Strana:15  Další (16) |