měsíc, der Neumond. O. na hrad svieti. Slov.
Chlpk. Sp. 135. A bľodý razom o. zastrel
roztúžené děvy líca. Sldk. 186. Šata jak

o. biela. Sldk.

Obnoviti co : starou známosť, Vlč , před-
placení, Pdl, mír, poplatek, přísahu, Šmb.,
spor. Lpř. — se čím. Teplem jarním počne
se svět o-vati. Št. Kn. š. — kdy. Ten od-
por na každý rok obnovoval. Půh. I. 209.
— jak. Lidstvo mravně o. Us. Pdl. — se
k čemu: k pokání. Kom. Prax. III.

Obnovivosť, i, f. Vz Jg. Slnosť. 33.

Obnovka, y, f., die Neuerung. Šf. III.
361.

Obnovní = zánovní. O. klobouk. Kmk.
Kuk. I. 378.

Obnovnosť, i, f. = novota. Hmn. 1418.

Obnovný. O. obraznosť, která obrazy již
dříve viděné obnovuje. Pal. Rdh. I. 380.

Obnovojicnosť, i, f., die Erneuerungs-
kraft. Šm.

Obnovovací mohutnosť = obnovivosť.
Mour.

Obnož. Vz Mz. v List. fil. XI. 192. —
Na Obnoži = pole u Protivína. BPr.

Obnožiti se = obnose dostati. Letos obilí
se o-lo. Us. Kšť.

Obnôžka. Včela s plnými o-kami do úle
letící. Koll. IV. 269 Vz Obnôška. Prepustili
ho s o-kou = ubili ho, potrestali ho. Mt.
S. I. 94. Prišiel domov s o-kou (opil se).
Vz Obnôška. Ib.

Obnožník, u, m., der Fusssack. Us. Pdl.
Vz Obuvec.

Obobel, ble, m.. campomanesia, die Cam-
pomanesie, rostl. Vz Rstp. 591.

Obočár, a, m., wer grosse Augenbrauen
hat. Slov. Bern.

Obočí. Bž 238 O., supercilia. Sv. ruk.
313. O. dlouhého a vlasatého jako Attila;
Čierné oči, obočie, pačiá sa mi tvé řeči.
Koll. Zp. IV. 124., I. 73. Veliké o. jest
u koho, ten vždy myslí přieliš mnoho. Výb.

I. 957.

Oboční, vz Pleška (dod.)

Obodati, umstechen. Stromy otesávají
čili obodávají Koll. St. 59.

Obodření. Míní křesťanské o. Sš. II. 163.

Obodrité = obyvatelé při řece Odře
v Meklenburku. Kmp. Čech. 203.

Obodřiti = posměliti, povzbuditi. Paul.
Bes. III. 221., Czm. 92. Zrak páně Broučkův
obodřil (otužil) se již tou měrou. Čch. Brč.
127. Melou (bojem) o. údy. Čch. Dg. 702.
Sv. Hilarion umíraje obodřoval se slovy.
Sš. II 168.

Obodrž. Rk. Sl.

Obodz, u, m. = oprať. Slov. Orl. II. 5.

Obohacování jazyka českého. Vz Jg.
Slnosť. 22.

Obohatěti Když chlap obohatie. Alx.
V. v. 233. (HP 6).

Obohatiti koho Ak mi nemáte čo dáti,
nech vás pán Boh o-tí. Koll. Zp. I. 409. —
koho, se čím. O. se vědomostmi, Anth. 1.,
Dk., literaturu novým spisem. Us Pdl. —
se, jak: na něčí ujmu. Lpř. Dj. I. 37.

Obohrať = obehráti Slov. Loos.

Obohutnica, e, f., immane monstrum.
Slov. Tak by ihned žírná o. zhltla všetko,

čo zem, povetrá a čo morská rovnina dává,
ešte by svú ukrotiť nevládala dosti lakot-
nosť. Hol. 34.

Oboch, u, m. = obuch. Slov. Do temnice
o. zaraz hodiť velil. Ppk. I. 191. On smrto-
nosný naproti oštep zaklátí a o. na devín-
sky zhadzuje úhor. Hol. 154. — O. = obou.
Z obouch stran. Ht. Sl. ml. 237.

Oboista je chybně položeno za Oboe.

Obój. Tvar tento zájmenný ustoupil novo-
tvaru podlé sklonění složeného vzniklému
obojí. Vz List. fil. 1886. 385.

Obojak, auf beiderlei Weise. Kos. Ol. I.
214.

Oboják, a, m. = cvikýř, der Zwittler.
NA. V. od. II. 31., Pr. tr. — O., u, m. = obo-
jaký květ, flos hermaphroditus, die Zwitter-
blüthe. Sl. les., Rst. 452.

Obojakosť, i, f., die Zwitterblüthe. O.
pohlaví ve květech. Osv. VI. 34.

Obojaký, zwitterig, zwitterblüthig. O.
květ. Osv. VI. 36., Hg. 43. Cf. Dvouspolný,
Čl Kv. XXIII., Slb. XLIV. — O., beider-
seits. O. láska. Kos. Ol. I. 299.

Obojam, u, m., agnostus, zkamenělina.
Frč.G. 60.

Obojamka, y, f. = opačka, každé dřevo
ve voru pROti směru voru, proudu ležící.
Na Vltavě. Špd.

Obojan, u, m., codiaeum, der Codicho-
strauch, rostl. Vz Rstp. 1347.

Obojankou, vz Obálmo (dod.).

Obojatný = kdo mnoho zkusil a ne-
ohrožený jest. U Žamb. Dbv.

Obojčlenec, nce, m. = dvojčlenec. Rk.

Oboječek, čku, m., vz Obojek. — O.,
čka, m, os. jm. Arch. VIII. 523.

Obojek, das Halsband. V obojciech jako
v halžiech. Št. Kn. š. 252. — O. = límec.
Hrb. Obr. 80. On má s ním své blázny a
za o. ho tahá. Wtr. exc. Mluvě o-jku ne-
napravuj. 1629. Wtr. Ta láska není než pro
vytažení o-ku. Črn. Zuz. Svět vždy za o.
vodí. Hr. ruk. 419. Ižádný žid nemá v svém
rúše choditi s o-kem než s ožidlím Výb.

II. 333. Stane-li se co dítěti proti obojku
(proti mysli). Exc. — O. = ozdoba žen-
ských plecí vzadu na kordulce jako na ha-
leně cymbál. Hrb. Obr. 83. Cf. Míšek. —
O ve strojnictví. ZČ. I. 282. O. = hadr
přibitý na kuželici, aby mlýn netrousil. Prm.
IV. 249. — O. psí. MV. (Pa.).

Obojetí, n. = objetí, die Umfassung. Rk.

Obojetně, zweideutig, doppelzüngig. O.
jednati. Dch , Lpř., Šmb.

Obojetnice = obojetná samohláska, vo-
calis anceps. Nz. Obojetnice j (polohláska
i samohláska). Šf. III. 569.

Obojetník = ramenář. Chovaj sě o-kóv.
Alx. V. v. 206. (HP. 5.). — O. Šedláci o-ci
(mluví slovensky a maďarsky). Pal. Rdh.

III. 250. — O. = hermafrodit. Ott. II. 301.
Obojetný, zweideutig. O. souhlásky: b,

f, l, m, p, s, v, z. Bž. 13., 72. O. slabika,
syllaba anceps s. communis = ve verši dle
potřeby tu dlouhá tu krátká. Ott. II. 267.,
Bž. 56., Dk. Poet. 211., Křn., Nz. — O.,
neutral. O látky, Schd. I. 273., Mj. 27.,
hmoty. Kk. Fys. 61. Cf. Šf. Poč. 28.

446*