Obojice, e, f., duas, dualitas. Hrbň. Jsk.

Obojista, vz Oboista.

Obojkatý, halskragig, v bot. Sl. les.,
Rst. 452. O. čep (obojkovitý), der Hals-
zapfen. Šp.

Obojkem = obojím způsobem, na obě
strany. Jir.

Obojkovitý, kragenartig. Vz Obojkatý.

Obojkový. O. rajka, pták. Brm. II. 2. 451.

Obojmluv, u, m., die Amphibolie. Tpl.

Obojmo = na obě strany. O. len klásti,
vz Obojankou (snopy klásti). U Jižné. Vrů.

Obojpohlavník, a, m. = obojúdec. Osv.
VI. 47.

Obojpohlavnosť, i, f. Osv. VI. 47.

Obojpohlavný. Osv. VI. 45., 50., Hg. 32.

Obojrodný, -rodý. O. podstatná jména,
která týmž tvarem osobu mužskou i žen-
skou označují, communia: ocel, běl, čepel.
Bž. 71, 72., 73., Nz.

Obojsečný = po obou stranách ostrý.
O. meč. Us.

Obojsměrný, nach zwei Richtungen hin.
Dk. P. 55.

Obojstranný, beiderseitig. O. brzda.
Čerm. O. naše budoucnosť. Pal. Rdh. III.
21. O. význam slova. Dk. Aesth. 313.

Obojstředna, y, f., die Centrale. Vnč. 23.

Obojúdství, n., Hermaphrodismus, m.

Obojzubka, y, f., druh pily. Us. Hk.

Obojživelec, lce, m. = obojživelník. O-
je taký živok, čo i vo vode i na suchej
zemi žije, teda v obojom živle. Slov. Hdž.
Čít. 181.

Obojživelnictví, n. Přežil v tomto o.
mezi sezením v povětří a plováním ve vodě
celých 37 let. Koll. III. 106.

Obojživelník, vz Obojživelec. Vz Brm.
III. 2. 73., Rk. Sl., Kram. Slov. Maďarsko-
chorvatský o. Koll. III. 34.

Obok, adv., an der Seite, zur Seite. Šm.,
Loos.

Obokovati, auf beiden Seiten schlagen;
nur halb ausdreschen. Slez. Šm.

Obokulhář, e, m., Hefaistos, ányiyvýt«;.
Kuzmány.

Obolavělý, wund. Os. ruce. Jrsk. Věk.

Obolavěti, ěl, ění, schmerzhaft, wund
werden. Noha mu o-la. Us. Vhl.

Oboltáří, n., das Presbyterium. Sb. vel.
II. 73.

Obolus, u, m. = čes. mince v 13. stol.
Pal. Rdh. II. 115.

Oboňa, ě, obonija, e, obonina, y, f.,
obonín, a, m. = oboňka = dřevěná nádoba
placatá, v níž se žinčice rozesílá. Ssk.,Vchř.

Obor. Bž. 225. Oborem. Aby lid oborem
od far odvrátili; Kněží dali se oborem ve
všelijaké rozkoše. Krnd. 1., 2. — O. =
okrslek; působiště. Nekonečný o. světový.
Kod. Vzdušný o. zemský; Intertropický či
meziobratníkový o. passantní, ektropický
či mimoobratníkový o. větrný; o. monsunů
či monsunový (asijský a austrálský). Vz
Stč. Zem. 252., 641.-643. Poloměr oboru
přitažnosti = vzdálenosť toho bodu od slunce,
v němž vzájemná přítažnosť dvou oběžnic
jest stejně veliká. Stč. Zem. 269. O. prů-
myslu, působnosti, Posp., jazyka českého,
věd přírodních, dějepisu atd., Mus. 1880.

379., 384., myšlének, Mour., duševní, Mus.,
hudební, Hud., bádání, vědy, vědecký. Mus.,
Pdl. O. působení svého rozšířiti. J. Lpř.
To jest mimo o. naší knihy. ZČ. Hlas lid-
ský dělí se na dva obory či registry tonů.
Fr. Chlum. XI. — O., obůr, oborané pole.
Na O-řích, pole u Kloušovic na Tábor. Role
byly rozděleny na tři obory, jeden byl
k setí podzimnímu, druhý k jarnímu a třetí
k úhoru. Sdl. Hr. I. 43. (18.). O = oborání.
V Litomyšlsku se pole na tři obory vzdě-
lávají, t. j. třikrát se oře na obilí a čtvrtého
roku se nechává pole úhorem ležeti. Jir.
Na Oboře, časté pojmenování pozemků.
Sdl. Hr. I. 18. — O., bra, m. = obr. Slov.
Šd.

Obora = koliště. Vz Draha (dod ) — O.
na koně. Cf. Kn. rožm. čl. 273. Cf. o o-rách
v Sdl. Hr. I. 42., II. 42, 166., IV. 86, 155.,
V. 325., VI. 185. — O., Wobern, ves v Bo-
leslavsku a v Žatecku. Vz Blk. Kfsku. 17.,
781., 1376. — O, Vysoký kámen, vrch
u Zahájí. Řvn. 386, O. v Praze pod Svato-
janským Vrškem. Dch. O. Královská =
Stromovka u Prahy. R. 1889. byl starý ná-
zev ,Kr. Ob.' k návrhu prof. Tomka od
městské rady úředně obnoven. — Cf. Tk.

IV. 735., V. 200. — O., y, m., os. jm. Tk.

V. 221.

Oborávátko, a, n , die Umackermaschine.
Us.

Oborávka, y, f. = oborávání. Šd.

Oboří, n. V Oboří, sam. v Boskovicku.

Obořice, ves v Chrudim. Blk. Kfsk. 256.,
Sdl. Hr. I. 160., Rk. Sl.

Obořiště, ě, n., tvrz u Dobříše. Tk. IV.
325., Sdl. Hr. VI. 86., 112, 119., Rk. Sl.

Obořititi co. Šibenice o. kázal. Kar. 116.
Chtěli Betlém o. Hus. II. 437. — se, ir-
ruere. Ž. wit. 61. 4. Kruchta se o-la (sbo-
řila). Bart. 11. Chrám se obořil (sbořil).
Výb. II. 948. Spíše se pražský most oboří.
Hus I. 413. — se na koho jak. Chtěl
všecky živly na ně o. pod tím jménem ba-
revným, jakoby víry bránil. Bart. — se
s kým. Obořil se jest s nimi most a upadlo
na sto lidu pod most. Let. 84. — se jak
kam kudy. Lid obořil se valem do Prahy
přes Vyšehrad. Let. 28. — co, se kde.
Povětří o-lo štít na ratbúze. Let. 24. Ale
oboří-li se co v kostele, na to netbají, by
opravili. Hus. I. 442.

Oborní = odborní. Vz Obor. O. školy.
Bdl.

Oborník = kdo bydlí u vrat obory,
otvírá a zavírá vrata, krmí zvěř a má na
ni pozor, der Zaunknecht, Thiergartenwäch-
ter. Us. Škd., Arch. VIII. 545. O. z Ovence.
Arch. VIII. 545. — O , mě. v Pozňansku.
Rk. Sl.

Oborský = obrovský. Cf. Obor = obr.
Slov. Hol. 249. — O., Woborsky, myslivna
u Tábora. O. myslivec, sam. u Pacova.

Obory, pl., f, Wobor, ves u Dobříše.

Obosečnice, e, f., die Partisane. Šermíři
vcházejí v Boj o-cemi, tesáky (Haudegen).
Kom. Orb.

Oboslať = obeslať. Slov. Loos.

Obosorovať = očarovati. Mor. a Slov.
Bern.